Škola prokletých - 30. kapitola

Ukazovákem zlehka, pomalu a fascinovaně obkroužil linii mužovy spící tváře.

Tak nevinný.

Tak bezbranný.

Počínal si opatrně. Nechtěl jej probudit. Ještě ne.

Neslyšně jako číhající kočka přehodil nohu přes mužův bok a obkročmo se nad ním usídlil v co nejstabilnějším pokleku.

Černovlasý ve spánku neklidně nakrčil čelo.

Tuší snad…?

Rukama něžně obemkl jeho vyzývavě odhalené hrdlo, několik dlouhých vteřin se zatajeným dechem vnímal pravidelné pulzování jeho tepu.

Tak živý. Příliš živý.

V projevu jakési bizarní důvěrnosti se k němu naklonil blíž. Jeho dlouhé platinové vlasy se kolem Yesungovy hlavy rozprostřely jako poslední opona.

Usmál se. A pak nemilosrdně sevřel.

•••

Renův hysterický jekot vyděsil Ryeowooka k smrti.

Rozespalý a naprosto zmatený se vyřítil z postele. Fosforové ručičky budíku ukazovaly deset minut po druhé. Poslepu nahmatal lampičku na nočním stolku a na třetí pokus mu ji úspěšně povedlo rozsvítit.

Třesoucí se Ren seděl na protější posteli, křečovitě se objímal pažemi a usedavě vzlykal. Byl bílý jako stěna. Hrůzou vytřeštěné oči nevidomě upíral kamsi do prázdna.

Ryeowook zahnal nepříjemný pocit, obcházející mu po páteři, a ustaraně k mladšímu přistoupil. Dotkl se jeho ramene. "Rene?"

Nezdálo se, že by oslovený vůbec zaregistroval jeho přítomnost.

"Rene… Rene, slyšíš mě?"

"J - já ne… j - já nechtěl…," zajektal světlovlásek nesouvisle zuby a přikrčil se, jako by očekával facku.

Wookie nechápavě svraštil čelo. "Cože? Co jsi nechtěl?"

"Min - Min Ki…"

"Min Ki? Kdo je Min Ki?"

Ren však zuřivě potřásl hlavou a rozeštkal se o oktávu srdceryvněji.

Hnědovlásek se rozpačitě hryzl do rtu. Pochopil, že s tímhle nic nezmůže. Potřebuje Arona. Ihned.

Rozběhl se ke dveřím. Nechtěl tu Rena nechávat samotného, jenže neměl na výběr. Odemkl tedy, místo zamýšleného manévru však překvapeně uskočil stranou, aby se s řítícím se daemonem navzájem nesejmuli.

Ron na prahu rozčileně zabrzdil.

"Netuším, co se stalo!" vyhrkl Ryeowook, než stačil starší vůbec otevřít pusu. "Ale říkal něco o Min Kim. A taky o čemsi, co prý nechtěl udělat."

Rudovlásek kývl a přispěchal k posteli, na níž se jako hromádka neštěstí choulil jeho Vyvolený. Mlčky přisedl vedle něj a Ren se mu se zlomeným nářkem vrhl kolem krku.

"Měls pravdu," vzlykl kajícně a zavrtal obličej do měkké látky Aronova pyžama. "Omlouvám se. Tolik se omlouvám, Aronnie…"

Ryeowook ve vší diskrétnosti způsobně odvrátil zrak stranou a začal studovat neskutečně nezáživnou podlahu pod svýma nohama. To, že se (před několika hodinami rozhádaná) dvojice (momentálně naopak připomínající ukázkový prototyp romantického páru) nachází u něj v pokoji, ještě neznamená, že na ně může bezostyšně civět. Teda mohl by, jasně, ale… strkat nos do cizích důvěrností, na to nebyl stavěný.

Aron naštěstí smýšlel dosti podobně a rozhodně Wooka nemínil v pondělí v půl třetí ráno stresovat více, než bylo nezbytně nutné. Jen co se Ren dostatečně uklidnil, chopil se jeho tašky, povalující se vedle postele, a pomohl chlapci na vratké nohy.

"Půjdeme, ano?"

Světlovlásek poslušně přitakal a Ryeowooka při pohledu na něj trochu cynicky napadlo, že zrovna teď by svému daemonovi nejspíš odkýval i společnou sebevraždu.

Se špatně potlačeným zívnutím odstoupil ode dveří, aby jim uvolnil cestu do chodby.

"Děkuju," broukl Aron, když se míjeli před futry, a bradou pokynul k Renovi, zemdleně cupitajícímu za ním. "Že ses o něj postaral."

Kimovi zrudly tváře. "J - já přece nic…," namítl, ale větu nedokončil. Starší jeho protesty beztak nebral na vědomí. A tak se alespoň váhavě usmál na Rena, který mu zpod sklopených řas věnoval krátké, omluvné pohlédnutí.

"Promiň," kuňkl světlovlásek a vystřelil z pokoje tak horečně, že cestou ke schodišti to byl on, kdo za sebou táhl Arona.

Ryeowook se pokusil distancovat od svých chaoticky spekulujících myšlenek a unaveně se vrátil zpátky do rozestlané postele. Usnout se mu povedlo asi hodinu před zazvoněním budíku.

•••

"Myslím, že to jasné."

Aron se na Donghaeho výhružně zamračil.

"Ano. Měli bychom ti výzvědné privilegium přenechat," konstatoval vážně Onew.

"Rozhodně," přisvědčil Siwon. "Máš největší šanci na úspěch."

Aronovi zacukalo levé oko.

"Protože postelová politika vládne světu…"

"VYPADÁM SNAD JAKO ŠTĚTKA?!"

"Se hned nečil," mlaskl Won. "Říkám jenom, že s přihlédnutím k tomu, co zjistil Min Ho od Taa –"

"NEBOHÝ DÍTĚ!" zakvílel Zhoumi.

"Nech už toho proboha!" protočil Choi oči. "Měl bys být rád. Ani se nepamatuju, kdy naposled jsem tvý takzvaně nebohý dítě viděl tolik spokojený."

"Nikdy," podotkl věcně Onew a Donghae mu souhlasně přitakal. Ren s Aronem se na sebe tázavě podívali a pokrčili rameny. Za ten slabý měsíc svého nynějšího pobytu tady mohli jen těžko něco usuzovat.

"No to je sice moc pěkný, jenomže jak dlouho to štěstí potrvá?" zabručel Mi a s povzdychem potřásl hlavou. "Ze vztahu s Min Hem pro něj nekouká nic dobrýho…"

"Co tedy navrhuješ?" zajímalo Rena.

Číňan významně povytáhl obočí. "Vykastrovat nymfomanku," odtušil a zbylá pětice vybuchla smíchy.

"Ale co chudák Yesung?" zamyslel se Donghae.

"Co by? Toho vykastrujem taky," mávl Zhoumi rukou. "Padesát let bez sexu ve zdraví přestál. Nebude si vymrčovat."

"A Jonghyun?"

"Ten měl být vykastrovanej už dávno!"

"Výborně!" Siwon spokojeně zamnul rukama.

"Proč jsi tak nadšenej?" nechápal Onew.

"Protože když odstraníme nymfomanku Min Ha, bude mít Aron dostatek času na sexšpionáže u Chansunga!"

"Rene, půjč mi kravatu," zaskřípal rudovlásek zuby. "Zardousím ho."

"Ale no tak! Obětuj se pro vyšší dobro, Arone! Potřebujeme informace. A on tě chce!"

Oslovený rozčileně založil ruce na prsou. "Pokud vím, zrovna takhle to Min Ho neinterpretoval."

"Copak tě jeho zájem ani trochu netěší?" podivil se Hae.

"Upřímně?" povzdechl si Ron. "Jasně, že mě jeho zájem těší. Ale děsí mě, jaký závěry z celý tý situace vyvozujete! Především pak ten idiot po tvým boku," zamručel a pokynul bradou k dotčeně se tvářícímu Siwonovi. "Heleďte, kopeme přece za jeden tým. A já vás nemíním nechat ve štychu, doopravdy ne, ale jestli chcete, abych z Chansunga něco vymámil, musíte mě nechat v klidu pracovat."

"Aron má pravdu," přisvědčil uvážlivě Zhoumi, "neměli bychom se do toho montovat."

"Děkuju."

"Za málo."

"Jenomže s jeho rychlostí natřikrát přejetýho šneka se začne možná něco dít nejdřív v příštím tisíciletí!" zaprskal Choi.

"Nerad ti beru iluze," utrousil suše Ren, "ale natřikrát přejetej šnek už žádnou rychlost nevyvine."

"Obrazně řečeno."

Aron pokrčil rameny. "Znáš to. Kdo si počká…"

"CHAN-SUNG! Ten nepočká!"

"V podobných chvílích vážně uvažuju, jestli by nebylo lepší, kdyby mě zase všichni ignorovali," zahučel rudovlásek rozmrzele, avšak vzápětí se široce zazubil na Zhoumiho. "Samozřejmě až na tebe, honey."

Mi mu úsměv oslnivě oplatil a bez rozpaků přijal nabízené rámě. Nato se Aron galantně chopil jeho dlaně a vtiskl mu na hřbet ruky laškovné políbení.

"Budeš můj Junsu?"

Zhoumi teatrálně zalapal po dechu. Rádoby nesměle sklopil zrak, přičemž si ale vyzývavě skousl spodní ret a vzápětí upřel na mladšího tak jednoznačný pohled, že přihlížející čtveřici jejich přátel bezděčně zrudly tváře.

"Ty jsi příšerná koketa," zakroutil Onew nevěřícně hlavou.

"Do prdele, Arone, máš oblbovat Hwanga, ne Miho!" zavyl Siwon a rozčileně se obrátil k Renovi: "Je tvůj daemon natvrdlej nebo co?!"

"Trochu," přitakal světlovlásek nevzrušeně.

Černovlasý nakrčil čelo. "Vypadáš dost v klidu na to, že ti tu přímo před nosem tvůj natvrdlej daemon, co je vlastně tvůj muž, balí jinýho chlapa…"

"A já myslel, že to Mi balí mýho natvrdlýho muže," zamyslel se Ren.

"A já myslím, že je to úplně jedno. Ti dva si nemají co vyčítat," shrnul to Donghae.

"Taky fakt… KAM SI MYSLÍŠ, ŽE JDEŠ, ARONE?! OKAMŽITĚ SE VRAŤ!" zaječel Won za cukrující dvojicí na zřejmém odchodu.

"Sorry, musím do města. Dělám Minhovi druhý garde."

"Druhý…? No jo vlastně, ono je pondělí… S tím stříháním si to nerozmyslel?"

"Ne," přisvědčil Zhoumi. "A jestli si nepohneme, budu muset celou cestu poslouchat Min Hovo despotické kázání o nedochvilnosti a tomu bych se doopravdy milerád vyhnul, takže…"

"Padejte už," kapituloval Siwon za doprovodu melodramatického povzdechu. Ještě než dořekl, třískly za daemony vesele dveře. A Siwon si - čistě pro efekt - povzdechl podruhé.

"Zvláštní…" Onew si zadumaně poklepal prstem o bradu. "Zajímalo by mě, jak se Aronovi povedlo vyhrát nad Andym," zauvažoval nahlas. Bylo totiž kolektivně známo, že ode dne jejich prvního setkání se Andy neoficiálně jmenoval do funkce Minhova bodyguarda č. 2.

"Žádný terno to nebylo," zklamal ho Ren. "Hráli kámen, nůžky, papír."

"Ochranka level profesionál, fakt že jo," zafrněl Siwon ironicky. "Aron beztak ani nemá v plánu hlídat Minha, jako se spíš družit s Min Hem…"

"Nedivil bych se," uznal světlovlásek.

"Až se to dozví Andy, zakroutí mu krkem."

"Ovšem."

"A stáhne ho z kůže."

"Nepochybně."

"A jeho hlavu si napíchne na kůl jako trofej."

"Hm."

"A MĚ DĚSÍ TVOJE APATIE!"

"Promiň?"

"Ach jo. A pak se můžeme divit, že z Arona vyrostlo, co z něj vyrostlo…"

"Mám dojem, že mi… uniká důležitá souvislost," poznamenal Donghae a vyměnil si s Onewem tázavý pohled.

"Ale no tak, muži, přemýšlejte!" Won namířil prstem na Rena. "Pět let. S tímhle psím čumákem na krku. To přece NEJDE ve zdraví zvládnout!" Načež zamračeně přimhouřil oči. "Jo, a mimochodem," vzpomněl si, "co jste vy dva v noci vyváděli s Ryeowookem?"

Nejmladší navenek nehnul ani brvou, ačkoli v nitru jej zachvátila panika. Zapřemýšlel. Siwon přeci nemůže vědět, co se včera stalo, vždyť bydlí na jiném patře než Wook. Leda by mu něco pověděli Donghae nebo Onew, ti mají pokoje ve druhém poschodí, ale pokud se dobře pamatoval, ani cestou tam, ani cestou zpátky nenarazil na živou duši. Že by tedy Aron… Ne. Něco takového by mu jistě řekl.

Zatvářil se, jak nejpřekvapeněji dovedl. "Cože? S Ryeowookem? Jak tě to napadlo?"

"Všichni tři už od rána vypadáte jako převálcovaní kombajnem, proto."

Poněkud zvláštní přirovnání, pravda, ale musel uznat, že ve své podstatě přesně vystihuje Ronovo, Wookovo i jeho vzezření. Ty obludné kruhy pod očima totiž nedokázala zamaskovat ani tuna make-upu.

Pokrčil rameny. "Náhoda?"

"Vážně?"

"Hm."

"Tak fajn," opáčil starší, ačkoli jeho podezíravý výraz mluvil docela jinak.

S tím si však Ren nemínil dělat těžkou hlavu. Beztak měl teď úplně jiné starosti.

Ve strategickém ústupu mu - nečekaně - pomohla naštvaná Sooyoung, která se znenadání zjevila na prahu a seřvala Siwona a Onewa za to, že ještě nejsou v tělocvičně. V nastalém chaosu se tak mohl snadno vypařit, aniž by snad musel komukoli cokoli vysvětlovat.

Spěšně vystoupal do druhého patra západního traktu budovy a dal se vpravo. Zaposlouchal se. Vždycky ho udivovalo, jak tiché jsou prostory učitelského křídla, bez ohledu na denní dobu.

Přikročil ke dveřím předposledního apartmánu a váhavě zaklepal.

"Jestli jsi přišel orodovat za Arona, můžeš to rovnou zabalit," zabručel Andy namísto pozdravu a kývnutím chlapci naznačil, ať vejde dál. "Doopravdy. Nesnaž se. Už teď je mrtvej."

"O vraždě mýho daemona si pokecáme později," odtušil Ren, už napůl cesty v obýváku. Tam se položil na pohovku, ruce sepjal na břiše a s povzdechem se zadíval do stropu.

Andy tázavě povytáhl obočí.

"Potřebuju terapii."

"Terapie provádí Eric."

"Jenže Eric tu není."

"Brzo bude…"

"Já ale nemůžu čekat do víkendu, Andy!" Ren se na vykrucující se sirénu nehezky zamračil. "Potřebuju terapii. Hned."

Černovlasý vzdychl a poslušně se posadil do křesla vedle Renovy hlavy. Ten si svého samozvaného terapeuta významně prohlédl.

"Jsi vázán lékařským tajemstvím, jasný?"

"Já ale nejsem doktor…"

Mladší výhružně přimhouřil oči. "Říkals něco?"

"Ne. Vůbec nic." Andy nadzvedl levý koutek úst v náznaku šibalského ušklíbnutí.

"Ber to laskavě vážně, ano?"

"Promiň. Už budu hodný psycholog. Tak povídej. Co tě trápí?"

"Měl jsem sen." Světlovlásek sklopil víčka. "Nebo tušení… vizi… nejsem si jistý." Nervózně polkl a začal si pohrávat s vlastními prsty. "A… v tom snu… v tom snu jsem…" Odmlčel se.

"Ano?"

"V tom snu jsem… Ne. Já ne. To Min Ki. Min Ki… škrtil Yesunga."

Andy zamyšleně založil ruce na prsou. Nezdálo se, že by ho Renovo sdělení nějak šokovalo. Spíše… "Min Ki?" podotkl skepticky.

Chlapec se divoce vymrštil do sedu. "Ovšemže Min Ki! Já přece…!" Zmlkl. Z Andyho pohledu jej zamrazilo. Viděl mu až do žaludku, to bylo jasné. "Já Yesunga nechci zabít," namítl chabě. "Aspoň… ne vědomě…"

Černovlasý kývl. "Takže znovu - kdo z vás dvou se pokoušel uškrtit Yesunga, Rene?"

"My oba," přiznal tiše mladší. "My oba ho škrtili. V Min Kiho podobě, ale… oba."

"Dobře."

"Dobře?" Ren se zamračil. Nechápal, co vidí Andy na popsané situaci dobrého.

"Je dobře, že sis přiznal pravdu," vysvětlil mu Lee klidně. "Svádět všechno na Min Kiho není řešení."

"Ale já bych Yesungovi doopravdy neublížil. Nikdy! On ano, ale já ne!"

"Nic jiného si ani nemyslím. Vím, že nejsi vrah."

Ren stiskl rty a zuřivě přikývl. Správně, není vrah. Není… Rozpustil si nedbale stažený drdol, který v poloze ležmo poskytoval vše vyjma pohodlí, a klesl zpátky na záda.

Místnost se ponořila do hlubokého ticha.

Andy si několik dlouhých vteřin zadumaně a beze slova prohlížel kaskády hochových jemných bílých vlasů rozprostřených po hrubém polstrování černého polštáře. Svraštil čelo. Bezděky ho napadlo, že v tom kontrastu číhá cosi zlověstného.

"Proč pořád tahle barva, Rene?"

Mladší přestal s namotáváním gumičky na levý ukazovák a nechápavě se na muže podíval. "No… líbí se mi," odvětil zmateně.

"Zrovna tenhle odstín…?"

"Jo! Proč teď proboha řešíš moje vlasy?!"

"Pět let." Lee si povzdechl. "Začalo to před pěti lety, nepletu se?"

"O čem…" Světlovlásek se zarazil. Ztuhl. Došlo mu, na co Andy naráží. "… to mluvíš?"

"O tvojí chorobné posedlosti stát se Min Kim přeci."

Ren prudce natáhl gumičku na svém prstě a nechal se jí švihnout přes kůži. Rána se vybarvila do ruda. "To není pravda," ucedil skrz zaťaté zuby. "Tahle Erikova populární teorie je už od základu naprosto mylná."

"Neřekl bych," utrousil Andy suše.

"Pleteš se!"

"Nelži! Myslíš si snad, že jsme všichni úplně slepí?!"

Chlapec naprázdno klapl pusou a provinile svěsil ramena.

"Nic ti nevyčítám. Je běžné, že lidskost vzhlíží ke svému démonovi, že v něm vidí svůj vzor a chce se mu podobat." Leeovo čelo zbrázdila hluboká vráska. "V tvém podání už to ale zachází poněkud do krajnosti… a hlavně, uvědom si, že Min Ki v tobě stále přežívá a ty ho tímhle jednáním posilňuješ. Musí to přestat, Rene. Dřív, než se ve tvém těle jednoho krásnýho rána namísto tebe probudí on."

Světlovlásek na něj v čiré hrůze vytřeštil oči.

"To bys Aronovi neudělal, že ne…?"

"Ne," špitl Ren vyděšeně. "To nikdy." Sevřel své roztřesené ruce v pěsti. "Andy?"

"Hm?"

"Proč myslíš, že to Min Ki udělal? Proč mi ukázal Yesungovu vraždu? Nedává to přece smysl. Musel moc dobře vědět, že mě tím akorát vyburcuje k větší obezřetnosti."

"Zato kdyby zůstal zticha a vyčkal, mohl tvoje tělo třeba už za pár měsíců kompletně ovládnout, a fantazii, kterou ti ukázal, uskutečnit doopravdy."

"Přesně."

"No," starší se zamyslel, "bude to znít divně, ale nejspíš právě proto. Považoval bych to od něj za takové… přátelské varování."

"Přátelské varování?" Od Min Kiho? Renovi spadla brada. "A - ale - …"

Na Andyho plných rtech se mihnulo letmé pousmání. "Nikdo z nás není jen černý nebo bílý," odtušil věcně. "Nikdo. Ani tvůj proklínaný démon ne."

 

•••

"Myslím, že budu zvracet," prohlásil Yesung při pohledu na monumentální budovu Opery a nervózně si popotáhl kravatu. Doopravdy, škrtila ho. A to je na kravaty zvyklý! Jenomže tahle snobská, luxusní a nechutně drahá bestie ho nenávidí…!

"Máte recht. Větší architektonickej kýč svět neviděl," zabručel uštěpačně řidič, za což si od hraběte Choie vysloužil rázný, výchovný pohlavek.

"Zdržte se laskavě komentářů, Hee Joone. A ty nech tu kravatu na pokoji!"

"Ale ona mě škrtí!"

"Kuš!" Min Ho pleskl Sunga po ruce a zručně urovnal jeho povolenou vázanku.

Starší zkroušeně protáhl obličej. "Zlato," zaškemral. "Já to nezvládnu. Doopravdy ne! Jestli nevyvrátím dnešní oběd, tak minimálně omdlím! Fuj, cítím, jak se mi zvedá tlak… Můžu se vrátit? Prosím!"

"Eric," opáčil na to důrazně tmavovlasý.

"Už jsem ti říkal, jak strašně tě nenávidím?"

"Za tenhle týden třiapadesátkrát."

"Počítals to?"

"Jsem ohromný, co?" zazubil se Min Ho. "Dovol mi teď položit ti jednu čistě hypotetickou otázku: Kdyby nás přepadl kmen kanibalských domorodců a tys byl nucen jim jednoho z nás obětovat, byl bych to já nebo Eric?"

"Samozřejmě, že ty."

"Drahý hrabě, vy jste normální masochista," rozchechtal se hurónsky Hee Joon, až mu vytryskly slzy. Navzdory svému nevalnému prvotnímu dojmu musel teď bez nadsázky konstatovat, že Choiova podivná lidská princeznička je prostě a jednoduše k pomilování.

Min Ho si hluboce povzdechl. "A moje drsná image je v tahu…"

"Definitivně," ujistil ho řidič. "Do zítřejšího poledne to ví všechen personál vašeho domu."

"Vy jste poklad," zašklebil se ironicky hrabě a otevřel dveře. Venkovní hluk rázně proťal křehké, osobní ticho kabiny vozu.

Yesung zbledl jako stěna. "Já nemůžu. Nemůžu…!" zuřivě potřásl hlavou. "Úplně tě znemožním, Min Ho! Jenom se na mě podívej! Netuším, jak jednat, nevím, co říkat…!"

"Yesungie, přestaň." Démon vzal jeho tvář konejšivě do dlaní. "Jsi nádherný, rozumíš?"

Černovlasý se zamračil, přičemž roztomile nakrčil nos.

"A já přísahám, že tě jedinkrát nespustím z očí, že tam po celou dobu budu s tebou a o všechno se postarám. Nemáš se čeho bát. Nemusíš tančit, nemusíš mluvit, nemusíš nic, pokud nebudeš chtít. K všeobecné spokojenosti docela postačí, když se budeš zdvořile usmívat, a zbytek formalit necháš na mně."

"Usmívat se?" Sung zaváhal. "Jo, to snad zvládnu…"

Min Ho jej měkce políbil na rty. "Nijak se na tu aristokratickou sebranku neohlížej," zašeptal. "Chovej se přirozeně. A užij si to. Pozoruj, zkoumej, studuj… Taková příležitost je přeci snem každého odborníka tvojí specializace, nemám pravdu?"

Yesung přikývl.

"V tom případě to celé ber jako… mimořádně načančaný vědecký experiment."

Starší se pro ten návrh rozzářeně nadchnul. "To by šlo!" zazubil se zeširoka a potměšile Min Ha cvrnkl přes nos. "Za to ti možná i odpustím, žes mi takticky zamlčel Andyho plánovanou nepřítomnost na tomhle… experimentu."

"Nic taktického v tom nebylo," ohradil se tmavovlasý dotčeně. "Neměl jsem ponětí, že Sun Ha tak zoufale potřebuješ k životu."

"Přítomnost někoho známého a normálního by mě velice uklidnila."

"Já jsem snad vzduch?"

"Ne. Ale nejsi normální. Ani v rámci možností ne."

"To ti teda pěkně děkuju."

"Ještě chvilku a vypadají mi z vás všechny zuby," upozornil dvojici pobaveně Hee Joon.

"Pardon. Už jdeme…" Min Ho tázavě pohlédl na Yesunga. "Jdeme, že jo?"

Černovlasý povytáhl obočí a razantně se chopil kliky. "Musíš se tak blbě ptát?" odfrkl. "Bude tam Eric!"

A Hee Joon se smíchy regulérně sroloval na podlahu.

Yesung a Min Ho s ospravedlněním zanechali chudáka řidiče jeho vychechtanému osudu. Opustili kryté parkoviště a vyznačenou cestou zamířili k velkolepé stavbě Opery.

Za rudými stuhami, oddělujícími V.I.P. chodník od prostého chodníku, postávali houfy novinářů se zuřivě cvakajícími fotoaparáty (a to si Sung naivně myslel, že si Min Ho dělá s těmi paparazzi legraci!) a zvědavě přihlížejících démonů neurozeného původu.

"Usmívej se," připomněl Choi staršímu šeptem a sám mu s něžným úsměvem nabídl rámě. "Jen abys věděl, tohle běžně nedělám. Takže jestli mě odmítneš, doopravdy se urazím."

Yesung se k hraběti s tichým smíchem přivinul. "Budeme zítra na prvních stranách všech bulvárních plátků?"

"I těch nebulvárních."

"Nádhera."

"Že?"

"Tohle byl vždycky můj sen."

"Poděkovat mi můžeš později," zakřenil se tmavovlasý a Sung jej s kamennou tváří rýpl loktem do žeber.

Dva lokajové při hlavním vstupu uctivě přivítali hraběte Choie i jeho neznámý doprovod hlubší než hlubokou poklonou.

Yesung podvědomě stiskl pevněji Min Hovu paži a se zatajeným dechem překročil práh impozantních dvoukřídlých dveří. Záblesky fotoaparátů zmizely, lomoz ulice vystřídala živá hudba, veselé cinkání sklenic a šum nespočtu hlasů. Okouzleně se rozhlédl. Měl pocit, jako by vstoupil do jiného světa.

Noblesa a okázalý přepych dýchaly z každičkého centimetru čtverečního. Co však Yesunga uchvátilo nejvíce, nebyly honosné róby líbezných dam, ani vytříbené obleky elegantních mužů, ale proslulá démonská otevřenost. Ženy a muži, ženy a ženy, muži a muži. Podoby partnerství, nad nimiž se tu nikdo nepozastavoval, ať dávaly páry svoji náklonnost na odiv sebeokatěji.

Démoni už odpradávna razili heslo, že láska nezná pohlaví, a to byla jedna z věcí, kterých si na nich tolik cenil. Bohužel, pro spoustu lidí představoval zákon o sexuální rovnoprávnosti naopak jasný důvod, proč démony stále nenávidět.

"Tady jste!"

Překvapeně se otočili. Spěchaly k nim Sooyoung a Jessica, obě v bělostných splývavých šatech, s vlasy vysoko vyčesanými. Připomínaly nádherné antické bohyně.

"Můj ty bože, Yesungu!" vyhrkla nadšeně hraběnka. "Vypadáš překrásně!"

Černovlasý zrudl a vyčítavě se na Min Hovu sestru zamračil. "Neměl jsem podobný kompliment složit spíš já tobě?"

"Šílíš?! Jsi žena mýho malýho brášky. To já jsem povinna se rozplývat nad tebou!"

"Ehm…"

"Myslím, že tvůj malej bráška právě vážně uvažuje o sestrovraždě," upozornila ji suše Jessica a Sooyoung před svým temně se tvářícím sourozencem o krok ucouvla. Obezřetnosti není nikdy dost, co si budeme povídat.

"Noona, děsíš mi ženu," konstatoval nespokojeně Min Ho. "Přísahám, že jestli mi uteče, přetáhnu tě tamtou padesátikilovou vázou po hlavě a tvý tělo zakopu u Munů na zahradě!"

"Proč u Munů?"

"Protože mají velkou zahradu."

Yesung zbledl.

"Vyhrožování smrtí je v téhle rodině naprosto normální," uklidnila ho Sica nevzrušeně.

"Ale vždyť se na něj koukněte!" namítla Sooyoung vášnivě. "Je tak rozkošný, že bych ho nejradši celičkého zulíbala…!"

"Drahá, tímhle si moc nepomáháš," odtušila světlovláska a kývla bradou k nanovo zrudlému Sungovi. Zdálo se, že červenějšímu než prve.

"Nauč ho laskavě přijímat pochvaly!" nafoukla brunetka tváře. "Budoucí hraběnka Choiová přece nemůže být nesvá pokaždé, kdykoli jí někdo vysmekne poklonu!"

"Co máte vy dva pořád s tou budoucí hraběnkou Choiovou?!" zaprskal Yesung.

Sooyoung mrkla na bratra. "Ty taky?"

"V úterý. Vyklouzlo mi to, když jsem ho uviděl v tom obleku," zamumlal Min Ho rozpačitě. "Hned jsem to ale vzal zpátky…"

"Zpátky? A nejsi ty idiot?! PROČ?!"

"Protože mi došlo, co všechno by to obnášelo, a já nikdy dobrovolně nepředhodím svoji milovanou ženu naší matce!"

Na což Sooyoung zareagovala nekontrolovatelným záchvatem hysterického řehotu.

"Třeba by ses divil," zamyslela se Jessica. "Vem si, jak hezky si notují Hyesung a vévodkyně Munová starší…"

"Jungová! Neopovažuj se srovnávat Yesungieho s tím Satanem!" zhrozil se teatrálně Min Ho a rozhlédl se. "Kde vůbec je?"

"Ještě nedorazil. Ani on, ani Eric." Sooyoung se ušklíbla. "Ale znáš přece naše hlavní hvězdy. Potrpí si na dramatické entrée."

Yesung počastoval mladšího výhružným pohledem.

"On přijde," ujistil jej Min Ho vehementně. "Slavíme výročí založení Soulu. Soul spadá pod správu Západního distriktu. A Západní distrikt patří Munům. Jako úřadující hlava rodiny se tu Eric musí objevit, i kdyby nechtěl."

"Přesně tak," přikývla Soo.

"Taková je tradice," pokrčila Jessica rameny, načež ale rázem zmlkla a nepěkně se zamračila na kohosi za Min Hovými a Yesungovými zády. Dvojice se tázavě ohlédla, zatímco Sooyoung znechuceně odvrátila zrak.

"No to je mi ale hezounký páreček," zacukroval hrabě s těžkým sarkasmem na rtech. Kýžený účinek se dostavil ihned vzápětí: jeho sestra se pobaveně ušklíbla.

"Jen ať si ho Yoona užije," prohlásila klidně a usmála se na Sicu. "Vlastně bych jim měla poděkovat. Beztak už jsem té veřejné přetvářky o dokonalém manželství měla plné zuby."

Jako by vytušil, že je o něm řeč, pohlédl JR jejich směrem. Okamžitě očima ale zase uhnul a celý nezdravě pobledlý se i s lady Imovou kvapem odporoučel do vedlejšího salonku.

"Ubožák." Min Ho přezíravě zavrtěl hlavou. "A Minhyun? Ten je tu taky?"

"Viděla jsem ho nahoře na galerce s mladou hraběnkou Kangovou," přisvědčila Jessica. "Respektive… viděla jsem Minhyuna, pak dlouho nic a pak teprve Hyerim. Vlála za ním jak papírovej pytlík."

"Klasika," zabručela Sooyoung.

"Hm. Hwangovi si zase po roce vzpomněli, že mají syna, co?"

Yesung k Min Hovi překvapeně vzhlédl. Protože to, co řekl… Vlastně ne. Nešlo ani tak o samotný obsah toho sdělení, jako spíš… o ten překvapivě soucitný tón.

"Nemyslíš si snad, že se tu ti tři o něco pokusí, že ne?" polekala se Sica.

"Ne. Rozhodně se," uklidnil ji tmavovlasý. "Zaprvé je tu příliš mnoho svědků a zadruhé," zašklebil se, "všichni démoni mají na paměti, že aristokracie středního věku by okamžitě a bez výjimky zlynčovala každého, kdo by se průběh výroční slavnosti byť jen pokusil narušit čímkoli… nežádaným."

Hraběnka bratrově ujištění vážně přitakala. "Abych nezapomněla, sháněl se po tobě Max. Potkaly jsme ho u bufetu."

"Docela před chvilkou," dodala suše Jessica. "Takže nemusíš mít strach, že bys ho tam už snad nezastihl…"

"Dobře, díky… Ale cože ty jsi nezůstala, noona?" svraštil Min Ho udiveně obočí. "Nejsi nemocná?"

"Já chtěla," zakňourala brunetka, "ale tahle obluda," šťouchla loktem vyčítavě do světlovlásky, "mě nenechala dojíst ani druhou jednohubku!"

"Protože když se rozežereš, jsi horší než hejno kobylek!" zaprskala Sica. "A on taky!" Namířila prstem na Min Ha. "Zapřísahám tě, Yesungu, chraň před ním jídlo za každou cenu!"

"Ano, Sico, velice děkujeme za tvá apokalyptická proroctví. Už dlouho nebyla na programu," utrousil ironicky hrabě a přitiskl si Yesunga blíž ke svému boku.

Černovlasého přitom docela stoicky napadlo, že kdyby mu Choi uvázal kolem krku obojek, nikdo by nepoznal rozdíl.

"A teď nás omluvte, dámy…"

"Sežerou nás, Yesungu!" zahořekovala Jessica. "Ti dva nás jednou sežerou…!" Ale to už ji Sooyoung nesmlouvavě táhla na druhou stranu haly.

"Miluju ji. Fakt. Ale občas jí hrabe," zabručel tmavovlasý a s povzdechem vykročil k nejzazším dveřím napravo. Sung poslušně cupital vedle něj.

"Min Ho?"

"Ano?"

"Co to mělo znamenat?" pozvedl starší zvědavě obočí. "To s tím Minhyunem…"

Min Ho se na moment zarazil, pak se ale váhavě usmál a propletl prsty s těmi Sungovými. "Nechápej mě špatně. Nemám Minhyuna rád. Je to magor a tak vůbec, ale… asi mu svým způsobem rozumím. Z prostředí, v jakém vyrůstal… nemohla ani vzejít jiná než pokřivená osobnost.

Upřímně, všichni ve Hwangovic rodině jsou duševně labilní despotové a život jejich dětí se podobá galejím. Vlastní názor se netoleruje, psychický teror je na denním pořádku. Minhyun snášel rodičovskou tyranii do svých šestnácti. Když utekl z rodného Severovýchodního distriktu sem na západ, rodiče ho prostě vytěsnili a dál se nestarali. Protože dokud byl Minhyun hodný a vycepovaný synáček, nebylo třeba se starat. Dokud jim nedělal ostudu, neměli důvod se starat." Ušklíbl se. Studeně a ponuře. "A pak se jednoho krásného dne dozvěděli o jeho vztahu s Min Kim."

Yesung svraštil čelo. "Zuřili?"

"To je slabé slovo. Byli úplně nepříčetní. Hwangovi totiž k liberální většině démonské společnosti zrovna nepatří…" Tmavovlasý se zamyslel. "Snad kdyby šlo o kohokoli jiného, ale… excentrický podivín Min Ki byl na ně prostě moc. Pokoušeli se Minhyuna všemožně přinutit, aby ho nechal na pokoji, ale bez úspěchu. Vůbec je nebral na vědomí. Vlastně až po Min Kiho smrti se jim povedlo svůj ztracený vliv na něj obnovit, ačkoli jen částečně a v mnohem menší míře. Smrskl se výhradně na směšnou snahu kompletně překopat Minhyunovy sexuální preference, a proto mu pro každou veřejnou akci jako doprovod dohazují kdejakou nevdanou šlechtičnu. Jejich ambice sahaly samozřejmě dál, ale Minhyun je překvapivě radikálně utnul."

"Překvapivě?"

"Hm. On je v nitru pořád tím utlačovaným, ovládaným dítětem, co svého manipulátora poslechne na slovo. Aniž by si to uvědomoval. Dominantní sadista, co sebou nechává vláčet, jak se druhým hodí. Docela paradox, co?"

Odstoupili stranou, aby uvolnili cestu pětičlenné skupince rozjívených gentlemanů. Tři z nich Min Ha zvučně pozdravili.

"Nejprve rodiče, potom Min Ki…" Yesung si přemýšlivě skousl spodní ret. "Kdo jím manipuluje teď?"

"Yoona. A je v tom zatraceně dobrá."

"Takže…"

"Ne. Netvrdím, že Hwang není zodpovědný za nic z toho, co dělá, to ani náhodou. Jedná zcela dobrovolně, minimálně co se dob Min Kiho a Yooniny nadvlády týče. Prostě se nechává poslušně popostrkovat určeným směrem. Toť vše."

"Připomíná mi to Sungminův případ," poznamenal černovlasý.

"Nebudeš daleko od pravdy," přikývl Min Ho. "A možná je to tak dobře. Minhyun se v nejkritičtější situaci dovedl od každého manipulátora odpoutat… Třeba udělá Sungmin totéž."

"V nejkritičtější situaci," zopakoval Sung váhavě. Zvláštní formulace pro popis okamžiku Minhyunova útěku, předznamenávajícího Min Kiho smrt, napadlo jej.

"Nevyčítám mu to. Už ne," odtušil Choi, jako by mu četl myšlenky. "Byla to od něj vlastně ta nejrozumnější věc, jakou v životě udělal."

"Vážně?"

"Být to opačně, Min Ki by se po něm ani neohlédl. Tak proč by měl pro něj Minhyun nasazovat krk?"

Vstoupili do jídelního sálu. Min Ho přelétl očima přítomné.

"Pojďme tudy," kývl k nejméně zalidněné cestě mezi dvěma zadními stoly. Prohýbaly se pod lákavě naaranžovanými studenými mísami, avšak ani hrabě Choi, ani jeho společník jídlu nevěnovali pozornost.

"Miloval ho?" šeptl Yesung tiše.

"Minhyun Min Kiho? Ano. Min Ki Minhyuna? Ne. Min Ki nemiloval nikdy nikoho…"

"Kromě tebe."

Min Ho zkřivil ústa v trpkém usmání. "Nechme už toho," zaprosil a pohladil Yesunga po zápěstí. "Mluvme o něčem – A! Támhle je!" vyhrkl, když zmerčil zuřivě mávajícího muže na druhém konci místnosti. Vyšli mu naproti.

Starší na hraběte Shima, démona klamu, udiveně zamrkal. "Max je Changmin?"

"No jo. Ani nevím, proč mu tak říkáme…"

"Bude mě nesnášet?"

"Proč, prosím tě?" Tmavovlasému spadla brada.

Sung se pobaveně ušklíbl. "Zlato, v rubrice jednostranná láska neexistuje dojemnější lovestory, než ta o tobě a Shimu Changminovi…"

"Aha, tohle." Min Ho se zasmál. "Ne, buď v klidu. Min si za ta století věčného odmítání vypěstoval takovou apatii, že ho v souvislosti s mým milostným životem nerozhází už doopravdy nic."

"Min Ho!"

"Vítej doma, turisto," pozdravil se širokým úsměvem hrabě a přátelsky staršího démona objal. "Jak bylo v Japonsku?"

"Skvěle. Sem tam nějaký zemětřesení… Znáš to."

"Zase v pět ráno na patrové posteli?"

"Tentokrát dvě minuty po půl šesté," zazubil se Changmin.

"Ty si ten adrenalin vyloženě užíváš, co?"

"Dvacet sekund vyděšenýho přemítání, jestli z tý postele spadneš nebo ne. Zdarma! No neber to!"

"Vole," zakroutil Min Ho hlavou a Shim se srdečně rozesmál. Pohledem přitom ale pátravě zakotvil na půvabném černovlasém muži, tiše postávajícím po Min Hově boku.

Tmavovlasý užuž otvíral pusu, aby svého přítele představil, dramatické zvolání ode dveří mu však kompletně sebralo vítr z plachet.

"Jestlipak to není naše Afrodita!"

Všichni tři se konsternovaně obrátili ke křenícímu se rudovlasému démonovi, jehož černovlasý společník se hýkavě dusil smíchy.

"Afrodita? Vážně?" Min Ho okázale pozdvihl obočí stylem nechtějte vědět, co si o vás myslím.

"Nekoukej tak na mě," ohradil se rudovlasý. "Snad si doopravdy nemyslíš, že tahle idiotská hláška pochází z mojí hlavy!"

"Bylo by velice nemilé, kdyby tomu tak bylo…"

"Přišel s tím starej Han."

"Panebože," Choi se zoufale plácl do čela.

"Už asi měsíc žvaní v jednom kuse pořád jenom o tobě," pokýval černovlasý vážně hlavou. "Zdá se, že ho jeho vypatlaná silikonová ženuška definitivně přestala bavit…"

Changmin zaraženě pohlédl na Min Ha, na příchozí dvojici, znovu na Min Ha a znovu na příchozí dvojici. "Baronu Hanovi je osmapadesát," konstatoval.

"Věk je jenom číslo," mávl rudovlasý škodolibě rukou.

"Chceš umřít teď nebo až po moučníku?" Min Hovi zacukalo oko. "Proč má každý nadržený chlap po padesátce stále tendence se domnívat, že mu nadšeně skočím do postele?!"

"Protože se ví, že dáváš přednost starším mužům?" navrhl černovlasý.

"Správně. Starším. Ne starým."

"Úhel pohledu je svině."

"Spíš pěkná kurva."

Dvě dámy zralého věku se na hovořící dvojici pohoršeně zamračily.

"Dongwane," tmavovlasý se na svého spolupachatele rozpustile zašklebil, "právě jsme byli korunováni vyvrheli dnešního večera."

"To musíme zapít."

"Rozhodně."

"Jak prosím?! Se mnou jsi ten "titul" nezapil ani jednou!" odfrkl rudovlasý dotčeně.

"Minwoo. My dva jsme vyvrhelové už imrvére dvě stě let," odtušil Min Ho suše. "My nemáme co slavit."

"A speciální důvody k pití zrovna nepotřebujete," podotkl uštěpačně Changmin.

Lee Minwoo, démon chaosu, zlověstně přimhouřil oči. "Min Ho, mám takový pocit, že nás tvůj přerostlý kámoš právě nepřímo nazval alkoholiky."

"Můj přerostlý kámoš je nevycválaný drzoun," souhlasil hrabě Choi.

"Přerostlý kámoš je pořád tady," houkl Shim podmračeně.

"Tvůj přerostlý kámoš ví, že je přerostlý kámoš?"

"Vypadá to tak…"

"Hej!"

"Můj přerostlý kámoš se asi naštval."

"Ne asi. Určitě."

"Moc?"

"Tváří se jako já při pohledu na Dongwanův šatník."

"Ale ty se při pohledu na Wanův šatník netváříš naštvaně," namítl Min Ho. "Tváříš se zoufale. A chytáš sebevražedné tiky."

"Pravda… V tom případě se někde stala chyba," shledal Minwoo. "Anebo nestala a Max konečně pochopil smysl života a má v plánu spáchat seppuku pod tíhou módních zločinů…"

"Vypadám snad jako idiot?" utnul Changmin stroze Leeovy hluboké filozofické úvahy.

Rudovlasý si pateticky povzdechl. "Nenuť mě odpovídat." Načež zvědavě ukročil doprava a vyklonil se ke straně, aby lépe viděl na Yesunga, skrytého za Choiovými zády. "No to se podívejme…" Pousmál se. "Jak je možné, že neznám tvůj rozkošný doprovod, Min Ho…?"

Sung mu úsměv rozpačitě opětoval.

"Nekecej," Max svraštil čelo. "Ty znáš přece každýho…"

"Naší rasy. Lidé nejsou jeho parketa," opáčil Kim Dongwan, démon noci, a zvlnil rty v líbezném usmání.

Yesung si bezděčně vybavil, že kdysi kdesi četl, že klasicky krásná tvář hraběte Kima bývá často považována za jakýsi prototyp ideálního vzezření příkladného démonského šlechtice.

"Omluvte, prosím, mé neomalené kolegy," Wan s ospravedlněním poukázal na Mina a Wooa, jež si Sunga ohromeně prohlíželi jako nějaký nově objevený živočišný druh. "Jsou intuitivně naprosto tupí. Nerozpoznají daemona od démona."

"No a? Oplýváme jinými kvalitami," odsekl Minwoo a pošeptal Yesungovi: "Dělá machra, protože rozlišování aury je jediná věc, ve které je lepší než já…"

"To není pravda!" ohradil se Dongwan.

"Ale je!"

"Není!"

"Je!"

"Není!"

"Je!"

"Není!"

"JE!"

"NENÍ!!"

Changmin se s povzdechem obrátil na Min Hova udiveně se tvářícího společníka. "Vůbec si jich nevšímejte. Oni se dementní už narodili."

"SHIME CHANGMINE!" zahřměla propíraná dvojice jako jeden muž.

"Minwoo, on nás uráží! Zadus ho!"

"Proč já?!"

"PROTOŽE JSI VLÁDCE VZDUCHU!"

"Ano, prakticky je jim třiatřicet, fakticky víc než půl tisíciletí, ale jejich mentální vývoj se zastavil někde na úrovni mateřské školy," posteskl si Min Ho, pobaveně sleduje, jak se drobounký hrabě Lee snaží za peskování hraběte Kima ručně a velmi nevládcovsky udusit více méně dvoumetrového Changmina. "No tak, to už by stačilo…"

"Řekni mu, ať si klekne!"

Tmavovlasý se zarazil, načež na Minwooa ohromeně vykulil oči. Yesung a Changmin bezprostředně vyprskli smíchy. A Dongwan významně povytáhl obočí.

"To znělo fakt divně."

"Zmlkni, Wane," zabručel Woo. "A ty se přestaň tak přiblble chlámat," obrátil se na Mina. "A dejme konečně prostor Jeho prokleté hraběcí Milosti nebo nás nikdy nepředstaví…"

Min Ho se křivě usmál a přitáhl si svého černovlasého přítele za pas k boku. "Seznamte se, pánové. Můj úchvatný partner," něžně si přitáhl jeho malou ručku ke rtům, "Yesung."

Starší se trojici aristokratů uctivě poklonil a ta mu úklonu stejně hluboce oplatila.

"Vězte, že vás tři představovat nemusím," Choi se ušklíbl. "Yesungie o vás ví i to, co netušíte vy sami."

"Démonolog?" dovtípil se Minwoo.

Sung přikývl. "Učitel na Akademii Černých bratří."

Rudovlasý šťouchl loktem do Min Ha. "Nechci rýpat, ale… není na tebe příliš inteligentní?"

Mladší mu chladnokrevně uštědřil záhlavec.

"Tak partner, říkáš?" zamumlal Changmin překvapeně. "To zní vážně…"

"Musí to být vážné," ujistil ho Minwoo. "Vždyť ani Jonghyuna za svýho partnera nikdy oficiálně neoznačil, a to už něco znamená…"

Yesungovi spadla brada. Neměl tušení že… Vyjeveně k Choiovi zvedl zrak. "Doopravdy?"

"Zatím mě nepřesvědčil o tom, že je toho postu hoden."

"A já snad ano?"

Tmavovlasý neodpověděl, avšak jeho vřelý úsměv byl odezvou jasnější než zřejmou.

"Budu brečet," oznámil suše Dongwan.

"Dojetím?" zeptal se Minwoo.

"Ne. Zoufalstvím."

Celá čtveřice na něj nechápavě zamrkala. O vteřinu později to Min Hovi došlo.

"Ah, Wane! Slibuju, že ti nějakýho Sunga seženu…"

"Nemusíš. Mně se líbí tenhle," prohlásil černovlasý démon a suverénně pokynul k Yesungovi, jehož obličej získal barvu rajčete vymáchaného v červené tempeře.

"Ale ty se nelíbíš jemu," pohřbil jeho naděje nejmladší hrabě a přitiskl si přítele k boku o poznání pevněji.

"No, jestli se takhle dvoříš všem svým potenciálním partnerům, není divu, že jsi pořád sám," zašklebil se na Dongwana Changmin.

"Že zrovna ty máš co říkat…!"

"Ale, hoši," mlaskl Minwoo káravě. "Holt jsme banda zoufalců, tak se s tím konečně smiřte."

"To jsme," zabručel hrabě Kim. "Do kompletní sestavy už nám chybí jenom Jonghyun."

"Jenomže na rozdíl od nás má Jonghyun jeho!" zaprskal Max a šlehl ublíženým pohledem po Min Hovi. Ten se na něj široce zazubil.

"Z čehož můžeme odvodit, že Jonghyun je z nás ten nejmenší zoufalec," vydedukoval Dongwan.

"A já druhý nejmenší!" pochlubil se Woo.

"K tomu jsi sakra došel jak?" zahučeli jeho kolegové temně.

"Jednoduše. Mám - na rozdíl od vás - zajištěnou ženu. Min Ho mi slíbil svoji lidskost."

"Kdy?!"

"Pár let už to bude…"

"No jo," tmavovlasý se rozpačitě podrbal na hlavě. "To jsem ještě nevěděl, že nějakou lidskost mám…"

"Chceš tím něco říct?" Minwoo se výhružně zamračil.

"Ne, vůbec ne. Musím tě ale varovat. Má drahá lidskost je… silně andyfilní."

"Díkybohu. Bál jsem se, že ricfilní," oddechl si Lee.

"Andyfilie má snad oproti ricfilii nějakou výhodu?" podivil se Shim.

"Ricfilie není léčitelná," poučil ho Dongwan.

"Kolik těch shinhwafilií vlastně existuje?"

"Inu," Minwoo se zamyslel, "doteď formálně existovala pouze ricfilie… andyfilie se tu samozřejmě vyskytovala taky, ale nebyla pojmenovaná…"

"Nezapomeň na jinfilii," dodal Wan.

"Pravda, s tou přišel Aron."

Yesung konsternovaně nakrčil čelo a Changmin nevěřícně zakroutil hlavou. "Není on tak trochu masochista?"

"Trochu?" odkašlal si významně Min Ho.

"Jestli se míra masochismu měří podle vévody, tak ano. Trochu."

"Jakože uctívat týpka, co odsouhlasil tvoji likvidaci, není tak šílený, jako manželství s Hyesungem?"

"A ne snad?"

"Tvůj přerostlej kámoš na to kápnul," přitakal Minwoo.

"Přestaňte z něj pořád dělat takovou příšeru!"

"Dongwane, ty se k tématu "Hyesung" vůbec nevyjadřuj," zchladil Choi staršího zapálení. "Odmítám se hádat s tvým rozkrokem."

"PANEBOŽE, CO NA TOBĚ TEN IDIOT VIDÍ?!" zavyl Kim. "Jsi na něj permanentně hnusnej, neutrousíš o něm dobrýho slova, a on tě STEJNĚ zbožňuje!"

"Už dvě stě padesát let se ptám na totéž," zabručel Min Ho. "Nevím, proč pořád nechce nepochopit, že se ho snažím přesvědčit, že ho nemám rád!"

"Já bych řekl, že to pochopil až moc dobře, takže vlastně ví, že ho rád máš, i když děláš, že ne," opravil jej uvážlivě Changmin.

"Fakt?"

"Fakt."

"Do háje. To abych změnil taktiku…"

"Ehm, ty si vážně myslíš, že to pomůže?"

"Zkusit to musím."

"Přeju hodně štěstí."

Min Ho věnoval Changminovi útrpný pohled.

"Jsem naivní, co?"

"To teda jsi."

"Asi jsem ztratil niť," shledal rudovlasý ponuře a obrátil se na Dongwana. "Víš, o čem to ti dva mluví?"

"Ne. O Hyesungovi? A jeho obsesi Min Hem? Nevím. Zamotal jsem se v Maxově úvodní komplikované výpovědi."

"Občas si říkám, proč to prostě nevzdáte a nedáte se dohromady," zasmál se Changmin.

Dongwan a Minwoo zbledli a jako na povel od sebe o dva kroky odstoupili.

"Tak zoufalý doopravdy nejsem," ohradil se vehementně Lee.

"A já bych rozhodně neztrácel čas s někým, kdo by mě věčně podváděl s Andyho ocasem," ujistil ho Kim.

"ANDYHO OCAS JE FASCINUJÍCÍ!"

"JE TO JENOM OCAS!"

"JE TO ANDYHO OCAS! A JE ČERNEJ! A ROZKOŠNEJ! A PROSTĚ PERFEKTNÍ…!"

Shim tázavě pohlédl na Min Ha. "Andy má rozkošnej ocas? Jako… rozkošnej? Mně se zdá úplně normální. Prostě… rybí."

"Nestresuj se. Minwooově maniakální posedlosti Sun Hovým ocasem nerozumí nikdo," mávl mladší rukou.

"Už chápu, proč Andy nedorazil," odtušil suše Yesung a čtveřice démonů vybuchla smíchy.

V témže okamžiku oznámil sametový hlas nad jejich hlavami, že dorazil vládce Jihozápadního distriktu se svou chotí.

"Konečně! Omluvte mě, prosím, mám s vévodou Leem nějaké urgentní vyřizování," ospravedlnil se Dongwan a s úklonou se od skupinky odpojil. "Těšilo mě, Yesungu."

"Ts, už je tu i Byung Hun, takže se zase čeká na Muny," zašklebil se Minwoo a odkudsi z vnitřní kapsy svého luxusního šedivého obleku ležérně vytasil cigaretu. "No nic, půjdu naše hrdličky nenápadně vyhlížet ke vchodu. Zatím, děcka!"

"Tak já se teda taky pomalu vzdálím," usmál se rozpačitě Changmin. "Už měsíc se vyhýbám rozhovoru s lady Kwonovou, měl bych to napravit."

"Shání manžela pro svoji neteř," varoval ho Min Ho.

"S odmítáním nabídek k sňatku mám dlouholeté zkušenosti," prohlásil starší pobaveně a kývl na Yesunga. "Rád jsem vás poznal."

"Potěšení na mé straně," ujistil jej Sung a zdvořile se Shimovi uklonil. Společně s Min Hem pak mlčky sledovali jeho vzdalující se záda, dokud jim démon klamu nadobro nezmizel z dohledu.

"Co bude teď?" mroukl Yesung zvědavě.

"Teď… se půjdeme podívat do hlavního sálu," navrhl Min Ho a pokynul bradou ke druhým rozevřeným dveřím vedoucím z místnosti, těm, kterými odešel Dongwan. "Pokud tedy nic nenamítáš…?"

Černovlasý se do hraběte na znamení souhlasu poslušně zavěsil a ve vší spořádanosti se nechal odvést do sousední síně.

"Zabereme si místa támhle u terasy," rozhodl hrabě, odkazuje na opačnou, relativně prázdnou stranu zalidněného sálu, a rozhlédl se. Kapela na vyvýšeném pódiu si zrovna dávala pauzu. "Výborně. Vezmeme to přes parket."

Yesung uctivě skláněl hlavu přede všemi, kdo familiárně i formálně zdravili Min Ha a jeho častovali zvídavými pohledy. Tváře většiny z nich znal, minimálně ke třetině dokázal přiřadit i jméno a titul.

"Není to Grace Munová?" zašeptal vzrušeně, když míjeli půvabnou postarší dámu, jež si s Min Hem lakonicky vyměnila suché, odměřené pokývnutí.

"Jo. A támhle je Simon," zabručel Choi a ukázkově se vévodu Munovi staršímu poklonil.

Černovlasý udiveně svraštil čelo. "Co to bylo?"

"Politika, miláčku, politika. Erikova matka mě nesnáší, tak se snažím udržovat dobré vztahy alespoň s jeho otcem."

"Máš veselej život," uznal Yesung se smíchem a zamával opodál stojícímu Dongwanovi, který je oba obdařil oslnivým úsměvem. Muž, s nímž démon noci hovořil, se po nich tázavě ohlédl a kývl Min Hovi na pozdrav.

"To jo," odfrkl tmavovlasý ironicky a projevené gesto Lee Byung Hunovi oplatil. "Můj život je jedna velká komedie." Pak se ale zarazil a zkoumavě si přítele prohlédl. "Doufám, že ses necítil nějak odstrčený nebo tak… Jsme děsně ukecaní, když se sejdeme pohromadě, já vím, a nepustíme nikoho ke slovu, ale… nemyslíme to nijak zle."

"Vůbec ne," usmál se Sung. "Byla legrace vás poslouchat."

"Doopravdy?"

"Doopravdy. Jsou moc milí."

"Milí a šílení," přisvědčil hrabě. "Hrozivá kombinace."

"Ale ta věc s Aronem a Junjinem mě skutečně překvapila."

"On se o tom Ron moc nešíří. Asi tuší, že by ho valná část populace považovala za blázna… Ale taký fangirl záchvaty, jaký nad Jinovou maličkostí chytá, máš snad jenom ty při zmínce o Erikovi…"

"Tak to je vážný."

"Jsem rád, že to přiznáváš."

"Moment, mluvíme teď o Aronovi nebo o mně?"

"A co o Andyho ocasu?"

"Ach ano. Přiznávám, že to mě taky velice udivilo."

"Minwoo je vcelku normální, fakt. Ale jak dojde na Andyho a jeho ocas, nezná bratra."

"Chudák Andy."

Min Ho přitakal. "Má z Wooa těžký trauma."

"Nedivím se," utrousil Yesung. "Ale popravdě… taky bych Andyho ocas rád viděl. Čistě z vědeckého hlediska, samozřejmě."

"Samozřejmě," zasmál se mladší.

Jen co úspěšně zakotvili na vytyčeném místě, přitočila se k nim služebná se dvěma sklenkami červeného vína. Muži s díky přijali (nutno podotknout, že Yesung značně zaskočeně) a dívka se bez jediného slova odporoučela stejně nenápadně, jako se objevila.

"Tomu říkám servis," potřásl černovlasý užasle hlavou a s úsměvem si s Min Hem přiťuknul. "Tak co myslíš? Půjde to?"

"Půjde co? Ocas?"

"Ocas."

"Jasně. Jen musíme počkat, až nás Munovi pozvou na návštěvu…," odtušil hrabě a decentně se napil vína. "Sirény i jejich proměna z… lidsky vypadajícího démona v půlrybu jsou závislé na mořské vodě," vysvětlil, když si všiml Sungova tázavého výrazu. "Svým odchodem na souš zradili Hyesung a Andy vlastní lid, takže cáchání v otevřeném moři je pro ně definitivně zapovězeno. Proto dal Eric v suterénu hlavního sídla zbudovat obrovský bazén, který je mořskou vodou měsíc co měsíc čerstvě zásobován a o jehož každodenní údržbu se starají dva speciálně najatí vodovládci." Ušklíbl se. "Život se sirénama holt není žádná levná sranda," shrnul pobaveně.

"Uhm, no… já toho o sirénách moc nevím," přiznal starší zahanbeně. Bylo vidět, že jakožto expertovi přes démonologii je mu nepříjemné to připustit. Zvědavost však zvítězila. "Říkals, že jsou závislé na mořské vodě… jak moc?"

"Měsíc dva bez ní vydrží bez problému. Pak se ale začne jejich zdravotní stav rapidně zhoršovat."

"A jak to probíhá?"

"Toho jsem svědkem nikdy nebyl, Eric si svoje sirény hýčká, ale," Min Ho se zamyslel, "co jsem od Hyesunga vyzvěděl… Nepředstavuj si to jako žádné delirium. Sirény chřadnou tiše a nenápadně… Usychají. Jako květiny. To je asi nejtrefnější přirovnání… Jestli je ale chceš studovat podrobněji, bude nejlepší obránit se s dotazy přímo na Sunga nebo Andyho. Dodají ti ty nejpřesnější, nezkreslené informace."

"Jistě." Yesung ke rtům zahloubaně pozvedl sklenku, ochutnat však nestačil. Strnul, když neviditelný uvaděč slavnostně zahlásil příchod posledního z devíti vládnoucích vévodů.

"Že si ale dali načas," zamručel Min Ho a intuitivně se zamračil. Nepřirozené ticho panující po jeho boku jej přimělo se ustaraně otočit. "Zlato? Jsi v pořádku?"

Starší zavrtěl hlavou a kopl do sebe obsah sklenice na jeden zátah.

Zamlklá služebná se mrknutím oka zjevila vedle něj a poskytla mu svůj stříbrný podnos k odložení prázdného kusu nádobí. Nabídku druhé sklenky Sung zdvořile odmítl.

"Ninja," zkonstatoval, jakmile se dívka znovu absolutně nepozorovaně vytratila ze scény.

"Kunoichi," opravil ho Min Ho.

"Fajn, že si rozumíme."

"Taky myslím."

Hloučkem aristokratů, který se všetečně tísnil u dveří vedoucích do vstupní haly, to rozjitřeně zašumělo a vzápětí všichni způsobně ustoupili o pár kroků vzad, aby nově příchozím uvolnili cestu.

"Dýchej," doporučil tmavovlasý uchváceně zkoprnělému Yesungovi.

"Já bych radši křičel. Můžu křičet?"

"Můžeš. Ale být tebou, nedělám to."

"Chápu, budu na něj jen tiše a zbožně zírat."

"Tak to ne. Nezírej na něj. Nesnáší, když na něj někdo zírá."

"Děláš si srandu?!"

"Vlastně se radši tvař, že tě vůbec nezajímá…"

"Min Ho," zavrčel Sung.

"Ano?"

"Jdi se vycpat."

"Ale on fakt nesnáší být středem pozornosti!" vyhrkl hrabě dotčeně. "Myslíš snad, že se tě tu ze samé žárlivosti snažím oblbnout nebo co?"

"Upřímně? Ano, myslím."

Min Ho protáhl obličej. "Dobře. Možná se o to maličko snažím… Ale nevymýšlím si. On," pokynul bradou k propíranému černovlasému vévodovi, který se v doprovodu svého éterického manžela právě zdravil s hlavami Severního a Jihovýchodního distriktu. "Teď. Zatraceně. Trpí."

"Chudáček." Yesung s lítostivým výrazem našpulil pusu, přičemž ale zaujatě naklonil hlavu ke straně.

"Nezírej na něj."

"Pardon. Nebral náhodou hodiny herectví?"

"Náhodou jo. Vévodkyně Munová ho k tomu přiměla, když mu bylo patnáct. Čistě kvůli zvládání těchhle… veřejných formalit. Předstírá to nadšení skvěle, co?"

"Geniálně."

Choi se ušklíbl. "Nerad bych, aby ses zklamal, lásko… Příliš si ho neidealizuj. Eric je divnej patron. Jakože doopravdy. To ti poví úplně každý, kdo ho zná."

Starší pokrčil rameny. "O mně se tvrdí totéž."

"Chceš říct, že mám slabost pro podivíny?"

"Už to tak bude," přisvědčil Yesung. "Vždyť z výčtu tvých partnerů, milenců a Jonghyuna…" Nechal větu dramaticky nedokončenou.

"Hmm…," zabručel hrabě zadumaně, pročež naznal, že snažit se mezi svými milými a drahými najít normálního jedince je skutečně jenom ztráta času. "Dotaz. Proč jsi Jonghyuna označil jako… Jonghyuna?"

"Protože nevím, kam ho zařadit. Říkáš, že oficiálně ho za partnera nepovažuješ, ale jistě ho neškatulkuješ ani jako pouhého milence… Tak kdo tedy vlastně je? Přítel v utajení?"

"Tak hluboce jsem o tom nikdy nepřemýšlel," pousmál se Min Ho. "Ale asi máš pravdu. Jonghyun je prostě Jonghyun."

"Nemyslíš, že by tvá první velká láska zasloužila trochu poetičtější epitetum?"

"Má první velká láska je už půl tisíciletí známá jako můj životní partner. Co poetičtějšího by sis přestavoval?"

"Počkej, vždyť teď jsi…" Sung se na vteřinu zarazil, načež zatěkal pohledem od Min Ha k Erikovi a jeho tvář se rozzářila pochopením. "První, jasně…" Pak ale jeho srdce vynechalo jeden úder a vzápětí se zběsile rozbušilo, to když vévoda Mun bez varování spočinul očima přímo na nich.

Yesung fascinovaně zalapal po dechu.

"Já vím," kapituloval Min Ho. "Je dokonalý, až to hezké není."

"Seš šťastnej parchant."

"To jsem. Ale zadarmo to nebylo…"

"Nepovídej," ušklíbl se černovlasý. "Musels potit krev?"

"Krev zrovna ne, ale moje ego dostávalo zabrat."

"Ego?"

"Nechtěl mě," zabručel hrabě. "Teda chtěl, jenže… bránil se tomu. Zarputile." Pokradmu pozoroval Erikův profil, jeho krásnou, perfektně naučenou masku zájmu a pozornosti. Trochu škodolibě ho napadlo, že by spočítal takřka na prstech jedné ruky, kolik démonů tady někdy vidělo i jeho druhou, nepředstíranou a zvláštní, o to však nádhernější stránku. "Zpracovával jsem ho šest let. Šest! Umíš si představit, co to pro mě bylo?"

"Největší frustrace tvého života?"

"Ano! Teda… skoro."

"Skoro?"

"Ani šest let Erikova paličatého nezájmu se nedá srovnávat s šedesáti lety bez tebe."

Yesung zbledl a upřel na démona zděšený pohled štvané laně. "Nechceš mě žádat o ruku, že ne?"

Min Ho se zakuckal vínem. "Co - cože?" vyhekl užasle.

"No, zdálo se, že se mě velice zákeřným způsobem pokoušíš obměkčit. A nevím, pro co jiného bys to dělal, než abys mě přiměl souhlasit s čímkoli, co bude následovat…"

"Ne. Prostě jsem konstatoval fakta."

"Díkybohu," oddechl si černovlasý.

"Moment." Choi se zamračil. "Míníš tím snad naznačit, že kdybych tě o ruku skutečně požádal, dal bys mi košem?"

"Já nenaznačuju vůbec nic," ubezpečil ho Yesung rozpačitě. "Není důvod. I kdybych si tě chtěl vzít sebevíc, nejde to."

"Jasně, že jde."

"Nejde."

"Jde a nehádej se se mnou. Vždyť vaše škrobené lidské zákony jsou tak nehorázně tupé, že se ani nedají brát vážně! Zákony mojí rasy takový sňatek povolují. A nejen to. Před pár lety uzavřely všechny tři světy překvapivě tolerantní dohodu, že je-li alespoň jeden z manželů démon, nemá nikdo, a to v žádné dimenzi, právo neuznávat platnost jejich svazku." Min Ho pokrčil rameny. "Klidně si to najdi a prostuduj, ale ujišťuju tě, že v našem případě žádné omezení, co se plnohodnotnosti manželství týče, neexistuje."

"T - to je úžasné, doopravdy, ale…" Sung od něj o půl kroku obezřetně ucouvl. "Tvá informovanost mě regulérně děsí."

"Nemám v plánu se ženit," uklidnil ho tmavovlasý. "Ještě pár let určitě ne."

"Dobře…"

"Ale přemýšlej o tom."

"Hypoteticky?"

"Reálně. Jinou hraběnku Choiovou po svém boku nechci."

Ať už od ohromeného Yesunga reakci na své ultimátní prohlášení očekával nebo ne, nedočkal se. Pozornost obou k sobě totiž v příštím okamžiku bezpodmínečně strhli vévoda a… vévodkyně Munovi.

Nadšené-skoro-rodinné vítání Min Ho umně skloubil s hrdým představením svého napůl stále zaraženého, napůl rozkošně uchváceného přítele (který se zoufale snažil nezírat na svůj dechberoucí černovlasý idol (který mu to svým přenádherným úsměvem ale nijak neulehčoval)). Jako správně vychovaní gentlemani na sobě ani Eric, ani Hyesung nedali znát, že Yesungovo jméno rozhodně neslyší poprvé. Což jak Yesung, tak Min Ho ocenili němým povděkem.

"Vysvětlete mi ale jednu věc," hrabě nenadále smrtelně zvážněl a podezíravě si dvojici prohlédl. "Proč. Proboha. Havaj?! Proč dovolená u moře, když ty," kývl k brunetovi, "do moře nesmíš?"

Eric Mun, démon strachu, se spiklenecky naklonil ke svému manželovi. "Vidíš, já ti říkal, že z toho chudinka nebude spát!"

"Až tak?" přešetřil Mun Hyesung, démon hudby, Min Ha ostřížím pohledem zkušeného léčitele a zavrtěl hlavou. "Nevěřím. Po těžkém spánkovém deficitu nemůže nikdo vypadat takhle dobře."

"On jo. S oblibou popírá přírodní zákony," ujistil ho Eric suše.

"Pánové, lichotkami mě můžete zahrnout později," mávl Min Ho velkoryse rukou. "Teď se laskavě vraťme k objasnění nepochopitelného výběru vaší dovolenkové destinace."

"Ono popravdě není moc co vysvětlovat. Šlo o úplnou banalitu," omluvil se Hyesung. "Prostě jsem otevřel zájezdový katalog zrovna na straně, kde nabízeli pobyt na Havaji…"

"A to je všechno?"

"Všechno. Úplně."

"Úplně?"

"Hm."

Hrabě nedůvěřivě přimhouřil oči. "Že já na tebe zavolám Changmina…"

"Tak jo, zdrhali jsme!"

"Zdrhali? Před kým?"

"Před korejskou aristokracií," pronesl vévoda záhrobním hlasem a ostražitě se rozhlédl. "Mám pocit, že se nás rozhodli sežrat zaživa…"

Hyesung se otřásl. "Číhají úplně všude…!"

"Ehm," tmavovlasý si odkašlal, "říkám to nerad, ale vaše kolektivní paranoia se začíná vymykat kontrole…"

"ŽÁDNÁ PARANOIA!"

"A ještě jste kolektivně hysteričtí! Eriku, nebuďte hysterický! Děsíte mě!"

"Promiň," zabručel černovlasý démon a unaveně si promnul kořen nosu. "To ta pitomá oslava. Leze mi na mozek…"

Choi na něj překvapeně zamrkal. "Tak o to jde? Proto jste bez jedinýho slova na čtrnáct dní zmizeli z Koreje?"

"Znáš snad pádnější důvod?"

"Munovi v březnu slaví sté výročí svatby," obrátil se Min Ho ke svému tápajícímu příteli. "Čtyřiadvacátého, pokud se nemýlím…?"

"Ah, ovšem!" uvědomil si Yesung. Srdečně se na dvojici usmál. "Moc vám oběma gratuluju…"

"Nevím, jestli je k čemu," utrousil napůl pusy hrabě.

"Děkujeme." Hyesung svému půljmenovci oplatil okouzlující úsměv. "Prosím, omluvte mě na moment." Nato popadl Min Ha za klopy saka, odstrkal ho do bezpečné vzdálenosti od jejich tázavě přihlížejících protějšků a s šarmem sobě vlastním mu vztekle dupl na nohu.

Eric si s Yesungem vyměnil značně apatický pohled. "Zvyknete si," ujistil ho.

Sung přikývl. Přeci jen, viděl (a slyšel) tu toho už dost.

"Patří ti to," prohlásil, když Min Ho s přesvědčivým výrazem nejublíženějšího tvora planety přikulhal zpátky k němu.

"No to je výborný!" zaprskal nejmladší. "Sungové se proti mně spikli!"

"Kdy?" svraštil Eric čelo.

"Tak to nevím… čas k tomu neměli… nejspíš jsou mentálně propojení?"

Černovlasý si svého manžela nedůvěřivě prohlédl. "To… zní hrůzostrašně."

Tmavovlasý zděšeně zatěkal zrakem ke svému příteli. "Hrůzostrašně je slabé slovo…!"

Hyesung je oba chladnokrevně nabral lokty pod žebry.

"Baron Oh se tváří, že jakmile se mu naskytne příležitost, pustí se do tebe, zlato," upozornil sladce Erika.

Vévoda Mun si přestal masírovat bolavý bok. "Vidíte, a takhle je to poslední dobou pořád," zamračil se. "Když už mě nedeptají osobně, tak aspoň bombardují moji e-mailovou schránku dotčenými zprávami, že oni ještě nedostali pozvánku. Je tak těžké pochopit, že žádné pozvání rovná se o vaši přítomnost nemáme zájem?"

"Asi jim to budete muset vyložit přímo," pokrčil Min Ho rameny.

"Jasně. A má matka mě zabije."

"Hyesung se za vás jistě přimluví…"

Zmíněný obdařil svého muže oslnivým úsměvem.

"Díky. Hned se cítím méněcennější," povzdechl si Eric. "Doufali jsme, že se nám povede uspořádat jen malou oslavu… respektive tu nejmenší, jakou si při našem postavení můžeme dovolit. S rodinou, přáteli, možná nejbližšími přáteli přátel. Jenomže teď to vypadá, že musíme sezvat minimálně polovinu Koreje, pokud nechceme skončit rozdupaní rozhořčeným davem."

"Naší poslední nadějí je Minwooův rozkošný nápad zavést pro všechny podmínku ke vstupu," zamručel Hyesung. "Předpokládáme, že pár nadšenců by mohla úspěšně odradit…"

"Znáš Minwooovy designérské sklony… vzal si pod taktovku celkovou výzdobu…"

"Nechte mě hádat - oranžová," rozesmál Min Ho. "Minwoo měl v plánu stejně barevně zonačit jejich svatbu," zazubil se na Yesunga. "Žel bohu, Hyesung mu to zatrhl."

"Díkybohu! Ty jeho oranžový kalhoty mě straší dodneška!" zasyčel brunet.

"Protentokrát si Minwoo neusmyslel oranžový kalhoty, ale oranžové cokoli," řekl Eric. "Což bylo zhruba před týdnem po jeho hodinovém úkladném telefonátu s Hyesungem upgradováno na hlavní propustku do našeho domu."

"Doopravdy?" ujistil se Choi.

"Doopravdy. Doporučuju vám sehnat si oranžový kravaty."

Yesung na vévodu vykulil oči. Slyšel dobře? Konsternovaně na sebe ukázal prstem.

Eric přikývl. "Tedy pokud máte čtyřiadvacátého března čas, samozřejmě…"

"J - já… I kdybych neměl, rozhodně si ho udělám."

"Výborně! Pozvánku vám doručíme obratem," slíbil Hyesung.

(Ne, že by ho Yesung příliš vnímal. Měl dost práce s tím ustát Erikův kouzelný úsměv, věnovaný speciálně jemu.)

Violoncellista na pódiu smyčcem třikrát melodicky pohladil struny svého elegantního nástroje, což - jak se ukázalo vzápětí - byla uhlazená výzva k bezpodmínečnému uvolnění centrální části sálu.

"Je to tady." Brunet se s vděčným pousmáním chopil manželovy nabízené dlaně. "Nezlobte," napomenul v žertu hezounké duo jejich společníků a za doprovodu Erikova tichého pochechtávání se nechal důstojně vyvést na parket.

"Oficiální zahájení slavnosti," vysvětlil Min Ho zmatenému Yesungovi. "Devíti úřadujícím vévodům a jejich drahým polovičkám patří úvodní tanec."

Kapela zahájila skladbu a devět párů se v dokonalé synchronizaci dalo do pohybu. Lehce, ladně, s neskonalou grácií. Jejich precizní souhra působila skoro neskutečně.

"Sluší jim to spolu," podotkl černovlasý zamyšleně. "Um, je to jenom můj dojem nebo je ze všech vévodkyň - obou pohlaví - Hyesung ta nejpůvabnější…?"

"Tvrdí se to," přisvědčil Min Ho. "A ženská část populace to slyší zatraceně nerada." Ušklíbl se. "On totiž Hyesung není krásný. Ne v tom klasickém slova smyslu. Jenomže má něco, co těm nebohým dámám chybí a co dalece převyšuje jejich typicky pěkné tvářičky. Nemluvě o tom, že sirény jsou prostě přirozeně éterické a působí mnohem křehčeji než pozemští démoni."

"Pravda, o Andym by se dalo říct to samé…"

"Slyšel jsi někdy o Jungu Pil Kyovi?"

Yesung na Min Ha udiveně pohlédl. "Korunním princi východních sirén?" odtušil, ačkoli mu unikala jakákoli souvislost. "Ano, něco málo… Je už víc jak dvě století po smrti."

"Nó," hrabě se zatvářil nadmíru tajuplně, "to právě není."

"Eh?"

Tmavovlasý vzal Sunga s potutelným uculením za ramena a natočil jej tak, aby měl perfektní výhled na tančící Muny.

Starší svraštil čelo. Cítil se čím dál bezradněji. "Min Ho, já nechápu –"

"Díváš se na něj," zašeptal mu Choi pobaveně do ucha.

Yesung naprázdno zalapal do dechu.

Tři čtyři vteřiny nebyl schopen hodnotnější reakce, jeho mozek odmítal zpracovat tu šílenou, naprosto absurdní informaci. Vždyť…!

"A co se s ním stalo?"

"Zemřel."

Vybavil si ten trpký úšklebek, co na zlomek okamžiku zkřivil Andyho rty.

"To o mně a Hyesungovi tvrdí sirény taky."

Panebože.

S očima navrch hlavy se překotně obrátil k zubícímu se Min Hovi. "Shin Hyesung je Jung Pil Kyo?!"

"Těší mě tvé nadšení."

"Nejsem nadšený! Jsem otřesený!"

"Ovšem, ovšem. Použils jeho neoficiální příjmení, to bys ve vyrovnaném rozpoložení neudělal…"

"Já řekl Shin?"

"Jo."

"Ale… on vlastně pořád je Shin, ne?"

"Jo. A bude jím - doufejme - už navěky věků. Protože u něj jeden nikdy neví… Zavrhl Junga, stal se Shinem, a aby to nebylo málo složitý, ještě formálně přijal Erikovo příjmení." Tmavovlasý zavrtěl hlavou. "Ten chlap má fakt zvláštní hobby…"

"Takže princ Pil Kyo opustil svůj národ kvůli pozemskému démonovi." Starší si propíranou dvojici užasle prohlížel, jako by oba muže viděl poprvé v životě. "No, není divu, že ho sirény pohřbili…"

"Větší zrady se prý ani nemohl dopustit," poznamenal Min Ho. "Vzdát se všeho kvůli romantické lásce… Nic opovrženíhodnějšího pro jeho soukmenovce neexistuje."

"Je to snad pravda? Že sirény nemají city?"

"V podstatě ano."

Ano? Yesungovi na mysli automaticky vytanul Andy a jeho vřelý, ochranitelský vztah k Minhovi, který jakoukoli absenci citů zcela jasně postrádal. A nešlo jen o Minha, vždyť Andy byl srdečný úplně ke každému… Zatvářil se pochybovačně.

"Andy je výjimka level extrém," zabručel Choi, jako by mu četl myšlenky. "Má v sobě víc lidskosti než většina lidský populace."

"A Hyesung…?"

"Hyesung… Hyesung je takový slabší odvar prototypické sirény. Nicméně," mladší se zamračil, "i to je občas příliš."

"Nezdá se," namítl černovlasý. "Vypadají… šťastně."

"Hm, uznávám, že proti tomu, co to bývalo, se k Erikovi posledních padesát let chová jako hotový mílius," zamumlal Min Ho nepřítomně. "Jenomže za jakou cenu…"

"Cenu?"

"Však víš." Démon mrtvých se na něj váhavě pousmál. "Junjinův odchod… a tak podobně," odtušil vyhýbavě.

Yesung kývl. Naznal, že jakkoli obšírněji tu řešit tabuizovanou osobu Lorda daemonů by nebylo zrovna společensky korektní. "Jak s tím vlastně souvisí Andy?" obrátil na přijatelnější téma.

"Sun Ho byl Hyesungův komorník. A zároveň taky nejlepší přítel. Znají se odmala, vyrůstali spolu. Když tedy zjistil, že se Sung chystá opustit oceán, bez váhání se k němu připojil."

"Krásný důkaz přátelství…"

"Ano. A jejich přátelství by jistě stejně krásně i pokračovalo, nebýt toho zhoubného detailu, že… Eric," zašklebil se hrabě.

"Chceš říct, že láska k Erikovi je… stála jejich vztah?"

"No… Není to tak, že by se nenáviděli, ne. Stále jsou nejlepší přátelé, jen… mezi nimi visí docela solidní napětí."

"Hmm…"

"Hyesung nedokáže překousnout, že Andy je ve své jinakosti naprosto vším, i tím, čím on sám pro Erika být neumí." Tmavovlasý přimhouřil oči. "Nebo jak říká Minwoo… Kdyby si vybral Andyho, Hyesunga už by nepotřeboval."

"A kdybys ty nebyl idiot a na Erikovu žádost o ruku tehdy odpověděl "ano", nezapletl by se vévoda se sirénami a jeho život by byl jedna velká šťastná pohádka…"

"Hej! Jak sakra víš, že mě Eric žádal o ruku?" ohromilo Min Ha.

"Tvůj přítel v utajení měl kolem Vánoc náramnou povídavou," zazubil se Yesung.

"Blbec," zabručel hrabě a dopil zbytek vína. Ninja - pardon, služebná se k němu vmžiku přitočila a prázdnou sklenici od něj uctivě převzala.

"Min Ho?"

Mladší se na svého zadumaného přítele tázavě podíval.

"Možná jsem teď úplně mimo a jestli jo, omlouvám se, ale… ty Erikovi vykáš?"

"Nejsi vůbec mimo," zasmál se Choi. "Ano, vykám mu. Spousta známých si myslí, že je to divné, a jo, nejspíš mají pravdu, ale já od toho nemíním upustit. Vážím si ho, vždycky jsem si ho vážil a vždycky si ho vážit budu. A to, že s ním spím, přece na věci nic nemění."

Poslední tóny klavíru velkolepě zakončily úvodní tanec. Nejvyšší představitelé démonské aristokracie opustili parket.

"Jste na řadě hoši!" Hyesung zvlnil své tenké, přísné rty v potměšilém úsměšku. "Ať chcete nebo ne." Ladně se vysmekl z Erikova rámě a se smíchem ho pleskl po paži. "Můj drahý má taneční náladu…"

"Nemám taneční náladu," ohradil se černovlasý. "Ale když už jsem v tom…"

Kapela zahájila novou, svižnější skladbu a parket se plavně zaplnil novými, vesele tlachajícími páry. Obřadnost atmosféry se rázem uvolnila.

Eric vytasil další zářný exemplář ze svojí bezmezné sbírky neodolatelných úsměvů a s gentlemanskou úklonou natáhl ruku k Yesungovi. "Smím prosit?"

Mladší udiveně zamrkal na něj, pak na nabízenou pravici, znovu na něj a z jeho obličeje vymizela veškerá barva. Vytřeštil na vévodu oči. Těžko říct, zda děsem nebo nadšením… nejspíš trochou z obojího. (pozn. autorky: 10. kapitola → školní slavnost → interakce Yesunga s Kyuhyunem → vyzvání k tanci → Kyuhyunova tupá reakce → podobnost čistě náhodná!)

Min Ho se ke svému zamrzlému příteli decentně naklonil. "Zlato. Nádech, výdech, odpověď," šeptl jako divadelní nápověda.

První dvě krizové složky Yesung po krátkém zaváhání pominul a se zbožnou bázlivostí nechal svoji drobnou dlaň vklouznout do té Erikové.

Min Ho a Hyesung za vzdalující se dvojicí několik vteřin mlčky hleděli.

"Smím vyslovit diagnózu?"

"Jen do toho."

"Ricfilie nejvyššího stupně," prohlásil brunet. "Jakože doopravdy nejvyššího."

"Copak?" Choi povytáhl obočí. "Bojíš se?"

"Já? Ne. Eric je zdvořilý, nic víc." Hyesung se škodolibě pousmál. "Ovšem kdyby byl Yesung moje žena… tak jo, bál bych se."

Min Ho pohrdavě odfrkl, po očku však svého přítele ve vévodově náruči obezřetně pozoroval.

Samozřejmě, že na něj zíral jako na svatý obrázek…!

"No?"

"Snažím se utěšit tím, že i když mě můj Sungie pošle k šípku, tebe se nezbavím nadosmrti," odtušil hrabě suše.

"To neznělo moc nadšeně."

"To ani nemělo."

"Tebe vyloženě baví lámat mi srdce, co?"

Min Ho roztáhl ústa v širokém úsměvu. "Někdo vás přeci musí držet při zemi, Výsosti," odtušil škodolibě a vysmekl staršímu prvotřídní pukrle.

Hyesungovi zacukal levý koutek. "Šašku," zabručel (co možná nejmrzutěji), načež oba (co možná nejkultivovaněji) vybuchli smíchy.

K Min Hově velké spokojenosti však ne natolik kultivovaně, aby se po nich jejich tančící partneři zamračeně neohlédli. Ne, že by ho těšilo, že se na něj Yesung mračí. Jeho těšilo, že Yesung vnímá okolní dění, tudíž - ač je to s podivem - není z Erika tak úplně mimo…

"Jak vlastně pokračuje pátrání po kompletní identitě vašich tajemných návštěvníků?" zajímal se brunet.

"Bledě. Uvázli jsme na mrtvém bodě," povzdechl si hrabě.

"Taktika "využití slabého místa" nezabrala?"

"Je to horší. Ona ještě nebyla uvedena do provozu."

"Aha?"

"Aron je lemra," konstatoval Min Ho. "Ale upřímně, nedivím se mu. Z Chansunga mám respekt i já…"

"No," Hyesung odtrhl zrak od svého manžela, který cosi zapáleně popisoval smějícímu se Yesungovi, "možná ti spravím náladu."

"A čím, prosím tě?"

"Vzpomněl jsem si, odkud…," Shin zaváhal, "odkud jistého Hwanga Chansunga znám…" Vyhnul se Min Hovu ohromenému pohledu a rozčileně se hryzl do spodního rtu. "To Jinnie," sykl, skoro jako by jej bolelo to jméno vyslovit. A přesto… "Jinnie o něm mluvil."

"No ovšem!" Mladší si zašedlou vzpomínku rázem jasně vybavil. "Seznámil se s ním v prváku na Akademii… Potulný ohňovládce, o dva roky starší než tehdy Junjin."

Hyesung přikývl. "Zvláštní souhra okolností, nemyslíš?"

"To tedy ano…"

"Přezdíval mu ten s revolučními názory."

"Revolučními názory?" zopakoval Choi tázavě. "Jak revolučními?"

"Dost. Tvrdil, že daemonské zákony stojí za starou belu a je třeba je od základů překopat."

"Ha! Geniální to muž!"

"Ne. Sebevrah," opravil ho brunet stroze. "Před dvěma sty lety by se nikdo s pudem sebezáchovy neopovážil podobnou myšlenku vyslovit nahlas."

"Tak či onak, pokud jsou náš Chansung a tamten Chansung jedna osoba, dokonale se tím vysvětluje jeho neodůvodněná náklonnost k Aronovi."

"Samozřejmě. Ron se jako první daemonským zákonům otevřeně postavil… Musí pro něj být hrdina."

"Vida, a na jedné straně do sebe naráz všechno hezky zapadá." Min Ho se zachmuřil. "Jenomže pořád zbývá ta nejpodstatnější otázka - co jsou vlastně zač…"

"Vaše žalostné výrazy by jednoho rozbrečely."

Dvojice se překvapeně otočila za Erikovým hlubokým smíchem. Ve své kolektivní zahloubanosti vůbec nezaznamenali, že hudba utichla a tanečníky na parketu střídají páry nové.

"Umřel snad někdo?"

"Ne, my jenom –"

Než stačil Min Ho doříct načatou větu, chňapl jej vévoda za ruku a suverénně si ho přitáhl k boku. "Fajn," odtušil stručně. "Tak jdeme."

"Myslíte, že je to dobrý nápad?" vyhrkl tmavovlasý, nedůvěřivě pozoruje, jak Hyesung podezřele nadšeně vítá připojivšího se Yesunga.

Eric si jejich ženy krátce prohlédl a pokrčil rameny. "Jsou mentálně propojení. Horší už to být nemůže."

"Jste si jistý?"

"Ani náhodou."

Sungové vyprovodili své drahé polovičky koketním zamáváním. Pak se na sebe podívali, vteřinu dvě se měřili zatraceně vážnými pohledy a propukli v hysterický řehot.

Veselí a halasný hovor rezonovaly sálem, stačil ale mžik a hmatatelná intimita, dýchající z něžné melodie třetí skladby, veškerý hluk jako mávnutím kouzelného proutku utišila.

Yesung zatajil dech. Okouzleně sledoval netušeně nádherný pár nejkrásnějších démonů východního Podsvětí a svíravý pocit vlastní nepatřičnosti jej v tu chvíli zasáhl silněji než jindy.

"Vůbec na to nemyslete," zavrčel Hyesung.

"N - na co nemám myslet?"

"Že se k němu nehodíte. Není to totiž pravda."

Černovlasý se rozpačitě pousmál. "Děkuju."

"Nemáte zač… Občas je náročné být princeznou krásného prince, co?"

"Kdyby jenom občas…"

V Shinově půvabné tváři se mihnul náznak pobavení. Chápavého a plně se ztotožňujícího. Dlouze, důkladně si Yesunga prohlédl. "Asi víte, že vaše jméno ve spojitosti s Min Hem neslyším poprvé," nadhodil významně.

Mladší k němu mlčky pozvedl zrak.

"A je asi jasné, na co se vás chci zeptat, viďte?"

"Tuším, že vy tu odpověď už beztak znáte…"

"Doufal jsem v ni!" Hyesung se rozesmál. "Odmítal jsem věřit, že by Min Ho svého zbožňovaného mladinkého studenta nadobro opustil."

"Škoda, že to mladinký a student je už dávno pasé," odtušil jeho půljmenovec s cynickým úsměškem.

"Slyším dobře?" svraštil brunet čelo. "Také batole a brblá jak mrzutý důchodce! Milý zlatý, až vám bude minimálně pětkrát tolik, co teď, můžeme se o tomhle tématu začít bavit!"

Mladší měl naneštěstí od přirovnání k batoleti plné ruce práce s tím neudávit se smíchy, pročež celá druhá polovina sirénina plamenného proslovu přišla tak trochu vniveč.

"No moc se nesmějte. Do předškolního věku budete pasován až po stovce."

"Tedy… pokud jsem já ve svých reálných šestasedmdesáti letech batole… v jaké životní etapě se podle vašich měřítek nacházejí bytosti těsně po dvacítce?"

"V embryonální. Proč?"

"Jenom si tak říkám, jestli má Min Ho vůbec ponětí o tom, že spí s embryi a batoletem…"

Hyesung se musel hryznout do rtu, aby se nerozchechtal nahlas. "Necháme si to raději pro sebe," požádal mladšího pobaveně.

Načež se oba trochu nejistě zhoupli na patách a na pár chvil se rozpačitě vrátili k tichému stalkování svých nebetyčně rozkošných partnerů, rozpustile křepčících na parketu. Jejich zvědavé pošilhávání po sobě navzájem bylo ale tak okaté, že i Godzilla v pestrobarevném puntíkatém oblečku by byla nenápadnější než oni.

"Um, takže…," prolomil brunet mlčení jako první, "vaším oborem je démonologie, že? Hádám, že sirénám není v učebních osnovách věnováno mnoho prostoru…"

"Ne, bohužel," přisvědčil Yesung s povzdechem. "Máme o vašem druhu jen velmi málo spolehlivých informací a nová fakta… ta není už pár století odkud čerpat. Bezpodmínečná izolace sirén od pozemského světa je… no, doopravdy bezpodmínečná."

"Zníte dosti nespokojeně."

"Nic v mém oboru mě nefrustruje tolik, jako bídná znalost sirénské society."

"Hm, tak to se jistě budete chtít na spoustu věcí zeptat…"

Černovlasý na něj vykulil oči. "Můžu…?" rozzářil se jako dítě nad novou hračkou.

"Proč by ne? Nemám co skrývat, všechna temná tajemství mojí minulosti vám Min Ho už beztak vyzvonil," zazubil se Hyesung a pokynul ke dveřím na druhé straně sálu. "Pojďme se ale předtím najíst," navrhl. "Dokud je z čeho vybírat. Až se do jídelny vrtnou naši drazí mužové - nedej bože v doprovodu Changmina a Sooyoung! - nezbydou dost možná ani talíře."

"O tom jsem něco slyšel…" Yesung se smíchem vyrazil za brunetem.

"Od Jessicy?" Shin uznale pokýval hlavou. "Ta umí být úúúžasně dramatická."

"No to tedy!"

"Mimochodem," Hyesung k Yesungovi přátelsky natáhl ruku, "mohli bychom si tykat? Mám pocit, že s vámi - s tebou," usmál se, "si na váženého vévodu hrát nemusím…"

Třetí skladba dospěla k závěru. Tančící si úklonou formálně vyjádřili své díky, zatímco osazenstvo mimo parket se za bujarého štěbetání rozproudilo do všech možných směrů. Byla tedy vlastně náhoda, že si Min Ho v tom mumraji prchajících Sungů vůbec všiml.

"Hej! Yesungu! Munová, kam ho sakra táhneš?!"

"Pryč od tebe!" zašklebil se Hyesung a čapl svého otálejícího spolupachatele pod loktem. Ten věnoval zmatenému hraběti omluvný úsměv.

"Zpytuj svědomí!" zavelel brunet. "Když budeš hodný, možná ti ho o půlnoci vrátím…"

"Viděl jste to?!" obrátil se Choi vyjeveně k Erikovi. "On mi úplně nadrzo unesl ženu…!"

"Min Ho." Vévoda zadumaně přimhouřil oči. "Mám silné podezření…"

Mladší preventivně zbledl jako stěna.

"…že si Hyesung našel novou nejlepší kámošku."

"Neblázněte!" zděsil se tmavovlasý. "To přece nemůže! Má na svý přátele špatnej vliv! Moc špatnej! Zkazí mi Yesunga tím nejhorším možným způsobem…!"

"A to?"

"Udělá z něj zlou ženu!" zaúpěl Min Ho a zoufale praštil čelem o Erikovo rameno. K jeho rozčarování se ale ukázalo, že vévoda považuje výše definované příkoří za více než humorné.

"V podobných chvílích zatraceně lituju, že jsem se zlou ženou nevyučil sám," zabrblal.

"Ale ne."

"Že ne?"

"Ne," usmál se starší sebejistě. "Protože tě znám a vím, jak moc mě miluješ."

"Kruci."

Se smíchem vyrazili k terase. Avšak v momentu, kdy míjeli hraběte Leeho v obležení dcer barona Kama, Min Hovi došlo, co mu na celé věci nehraje.

"Minwoo se vám vyhýbá?"

Eric na něj překvapeně pohlédl.

"Normálně není možné ho od vás odtrhnout. Ale dneska…"

"Nejspíš se dobře baví."

Tmavovlasý si Wooa a jeho společnost pochybovačně prohlédl. "Upřímně? Neřekl bych."

Mun se rozesmál. "Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna tebe bude jednou trápit, že mi nepatří Minwooova plná pozornost," žasl.

"Netrápí mě to, naopak. Čím míň Minwooa, tím víc zbyde pro mě," konstatoval mladší pragmaticky. "Jenom říkám, že je to zvláštní."

Eric mu gentlemansky podržel dveře a Min Ho s úsměvem vešel na terasu. Přivítal je chladný noční vánek a šum velkoměsta. Mlčky, ruku v ruce přistoupili ke kovanému zábradlí.

"Proběhlo na Havaji všechno v klidu?" zeptal se tmavovlasý po chvíli. Starostlivě a obezřetně. Protože oběma bylo jasné, na co - respektive na koho - svým choulostivým dotazem naráží.

"V naprostém," přisvědčil starší pevně.

"Vážně?"

"Vážně." Eric se usmál. "Přísahám, že ano."

Choi si vévodu změřil dlouhým pohledem. Čelo mu zbrázdila hluboká vráska. "Slibte mi, že kdyby s tím znovu začal, povíte mi o tom."

Černovlasý se s povzdechem opřel o studený rám kovového plůtku.

"Eriku."

"Nebude se to opakovat."

"Já Hyesungovi nevěřím," zamračil se Min Ho.

"Já nevěřil Jonghyunovi," připomněl mu suše Mun. "A poslechls mě snad?"

Mladší se kousl do rtu. "Tak jo, uznávám, že nejsem zrovna vhodný příklad v otázce odmítání destruktivních vztahů… Ale pochopte konečně, že nemíním přihlížet tomu, jak vás vaše milovaná žena ničí. Už nikdy, rozumíte?"

"Nechci, abys mu ublížil."

"Neublížím. Pokud nebude on ubližovat vám."

Erikova ústa zkřivil trpký úšklebek. "Kam jsem to dopracoval, když už se o mě bojí i můj malý Min Ho…," posteskl si teatrálně.

"Nepochybuji o vás," ujistil ho hrabě. "Ale znám vaše citlivá místa. A vím, že," něžně vévodu políbil, "ta je třeba chránit."

Černovlasý se tiše zasmál. "Slibuju, že kdyby se cokoli dělo, budeš první, komu se svěřím, dobře?" Ovinul mu ruku kolem pasu. "Stýskalo se mi."

"Mně taky," mroukl mladší, načež významně povytáhl obočí. "Doufám, že se k nám od zítřka oba připojíte… Tak trochu už jsem to na Akademii předestřel… a bojím se, že by mě jistý čínský spoluobčan vynesl v zubech, kdyby se s vámi zítra nesetkal, ehm…"

"Jistý čínský spoluobčan?"

"Daemon," zabručel Min Ho mrzutě. "Nemá mě rád. Neptejte se."

"Tak to nejspíš nemáme na výběr," rozesmál se Eric.