Škola prokletých - 31. kapitola

Napjatý hlouček středoškoláků, tísnících se okna, sborově vypustil zatajený dech.

Zhoumi ze sebe vydal jakýsi neidentifikovatelný hysterický pazvuk a sroloval se Minhovi na rameno. Tmavovlásek ho soucitně poplácal po hlavě.

"To bude dobrý, zlato…"

"Nebude…"

"Ale jo…"

"Ne…"

"Já to taky zvládl."

"Nechápu jak."

"No to já taky ne, ale zvládl."

Daemon se zamyslel. "Možná… jsou tvé city k Andymu povrchnějšího rázu?"

"Zopakuj to," pronesl Minho záhrobním hlasem.

"Honey, radím ti dobře, neser Andyho fanynky," prohlásil vážně Aron. "Nezdají se, ale jsou brutální a pomstychtivé."

Napravo od nich se ozvalo hluboké, mrzuté zabručení. Které by se s velkou dávkou fantazie dalo možná i nazvat slovním projevem.

Mi se tázavě ohlédl. "Říkals něco?"

"Jo. Že nechápu, co na něm vidíš," odfrkl Kyuhyun, zamračeně shlížeje na muže ve středu malého shromáždění na nádvoří. "Jasně, je pěknej, ale že by to byl až takovej zázrak…" Načež zděšeně ucouvl, když ho skrz naskrz provrtal přítelův zabijácký pohled.

"Čtyřicet sekund…"

"Ty máš Death note?" žasl Minho.

"K čemu Death note, máme Min Ha!"

"Kotě, naháníš mi strach," hlesl Cho.

"Pětatřicet…"

"Pravidlo přežití číslo jedna, Kyuhyune: nikdy, jakože doopravdy NIKDY neser Erikovy fanynky. Jsou totiž ještě horší než Andyho naštvané fanynky a že nic není horší než Andyho naštvané fanynky," konstatoval rudovlásek.

"Osmadvacet…"

"A já jakožto jeho neoficiálně adoptované dítě tě musím už z principu zbít golfovou holí, protože jsi nahlas znevážil jeho nebetyčnou úchvatnost…"

"Ty seš snad taky nasraná fanynka?!" zbledl Kyu.

"No to teda!" zafrkal Aron hrdě. "Nižší šarže… ale jsem!"

"A do prdele!"

"Devatenáct… osmnáct… sedmnáct…"

"Hele, lidi, já tím nemínil nic… ehm, no… prostě nic, jasný?" zasmál se nejmladší ze čtveřice nervózně. "Jenom mi nejde na rozum, proč zrovna vy tři musíte šílet po Shinhwa mužích, když máte tak rozkošného patrona, jakého máte…!"

"OK. Nechám tě svobodně fangirlit nad Yesungem, když ty mi nebudeš kecat do fangirlení nad Erikem, hm?" navrhl Zhoumi.

"To zní fér," přikývl Kyuhyun.

"Skvěle. Ujednáno."

Minho a Aron synchronizovaně povytáhli obočí.

"Tvůj muž právě zaprodal našeho Yesunga…," konstatoval Ron.

"Zbiju ho," odtušil suše Minho, což však vzápětí vyvrátil rozněžnělým: "MiMi!"

Černovlásek z okna tázavě vyhlédl na scénu, jež jeho Vyvoleného tolik nadchla. Kyuhyun a Aron jej zvědavě napodobili.

K jejich zklamání se ale žádné drama nekonalo, nekonalo se vlastně vůbec nic. Jediné, co viděli, byl usměvavý vévoda Mun, hovořící se stejně - ne-li víc - usměvavým Andym.

Minho a Zhoumi však, zdá se, objevili hotový poklad.

"Viděls někdy něco krásnějšího?" rozplýval se Číňan.

Mladší se hluboce zamyslel. "Yesunga a Min Ha?"

"Kuš, nekaz mi to!"

"Pardon." Minho významně odklonil zrak od inkriminované dvojice na nádvoří ke svému příteli. "MiMi?"

"Ano?"

"Budeme je párovat?"

Daemon tmavovláskovi zcela seriózně položil dlaň na rameno. "My už je párujeme," ujistil ho.

"Zhoumi?" Do místnosti nenadále udiveně nakoukla Nayla. "Ty jsi ještě tady?" S úšklebkem okázale pohodila stříbrnou hřívou. "No výborně! Jako první nováček pro sebe utrhnu nejzásadnější minutku Erikovy pozornosti…"

"Hej! Okamžitě se vrať!"

"Chyť mě, když to dokážeš!"

"Kočko jedna pitomá!" zaprskal Mi a rozběhl se (pozn. autorky: jakože se doopravdy rozběhl) za svým hurónsky se smějícím Stínem.

"Ona i Nayla je vévodův skalní fanoušek?" povzdechl si Ren.

"Ukaž mi chlapa, jehož fanouškem Nayla není," zašklebil se Taemin.

"Siwon, Heechul, Donghae, ty - "

"Sklapni."

"Vzhůru na nádvoří, děcka!" zavelel Key, zavěsil se do Onewa a společně vyrazili ke dveřím. Zbytek skupiny se dal poslušně za nimi.

"Ehm, a co že jste byli doteď všichni tak… potichu?" napadlo nedůvěřivě Arona.

"Co by? Baví nás poslouchat vaše dementní rozhovory," zakřenil se blonďák a elegantním obloukem se vyhnul daemonově napřažené ruce.

"Uhm." Kyuhyun se podrbal na zátylku. "Poslyš, ty…"

Rudovlásek na sebe ukázal prstem. "Já?"

"Jo, ty. Co máš vlastně s tím terapeutem…?"

"Jestli si chcete pokecat s nejlepším pseudopsychologem východní polokoule, navštivte vévodu Muna," deklaroval Ron jako profesionální moderátor teleshoppingu. "Je to magor, ale účinnej…"

Minho, Kibum a Taemin propukli v hysterický řehot.

"Magor, co udílí psychologický rady? To se fakt může stát jenom nám," plácl se Onew do čela.

"Věř, že když tě už pátým rokem straší ve snech blonďatá Sadako, jsi vděčný za každou pomoc," mávl Aron rukou.

Renovi zacukalo obočí. "Přirovnáváš Min Kiho k Sadako?"

"Já vím, je to ode mě hnusný. Chudák holka ze studny. To si nezasloužila."

K řehnící se trojici se přidali i Kyuhyun s Onewem.

"Blbče," zasyčel Ren, obrátil se na podpatku a uraženě oddusal zpátky k pokojům. Dveře na schodiště za ním vztekle třískly.

"Ajaj. Naše barbie nemá smysl pro humor," konstatoval Taemin.

"Ale má. Ten humor se jen nesmí týkat Min Kiho," vzdychl rudovlásek a otevřel kolegům na nádvoří.

Pětičlenná skupinka se vyvalila ven jako velká voda. Tím ovšem veškeré její odhodlání taky končilo. Protože zatímco Aron se spěchal s urozeným párem vévodů srdečně přivítat, tempo ostatních se rozpačitě smrsklo na šnečí rychlost za parného letního odpoledne.

"Tak co? Pořád si myslíš, že miss-největší-sexouš-mezi-démony není žádnej zázrak?" šťouchl Key loktem do Kyuhyuna.

"Nemohu posoudit. Mám těžké závratě z tvého nevytříbeného slovníku," opáčil suše černovlásek a tázavě se naklonil k Minhovi. "Hyesung, že?" kývl bradou k Erikovu půvabnému druhovi.

Choi přikývl. "A zdá se býti dosti fascinován Yesungem…"

"Vskutku."

"Nemáš z nich tak trochu husí kůži?"

"A víš, že mám? Vypadá to na strašlivé spojenectví, jen co je pravda," zazubil se Kyuhyun.

Vzápětí přizval Min Ho s pobaveným úšklebkem na rtech upejpacící se studenstvo k jejich dvojnásobně početnější a o poznání pestřejší komunitě (sestávající z pěti démonů, dvou daemonů, jednoho polovičního démona, jednoho člověka, jedné nemrtvé a jednoho Stínu / pěti Korejců, čtyř amerických Korejců, jednoho Číňana a jedné Severoevropanky nejasné národnosti), a chlapcům tak nezbylo, než poslušně přicupitat přímo do jámy lvové.

Navzdory očekávání se však o největší rozruch nepostarala slavná lidskost hraběte Choie, ale až doposud docela obyčejný poloviční démon.

Hyesung totiž při pohledu na Kyuhyuna nenadále zbledl jako stěna a šokovaně vytřeštil oči. Zavrávoral. Před velmi neelegantním sesunutím se k zemi jej naštěstí a včas zachránila pohotová reakce manželových paží.

"Hyesungie! Co se děje…? Jsi v pořádku?"

Brunet se s odpovědí neobtěžoval, namísto toho se spěšně obrátil k Andymu, jenž jej ustaraně podpíral z druhé strany.

Ostatní očima zmateně těkali od ohromeného Kyuhyuna k šeptající dvojici sirén a zase zpátky. Nikdo nechápal, která bije.

"Tak co je? To vypadám tak strašně nebo co?" zasmál se černovlásek nervózně, když se k vyjeveným pohledům, směřujícím k jeho maličkosti, přidal i ten Andyho, absolutně nevěřícný. "Uf, nechte toho, lidi, děsíte mě…"

"Jak se jmenuješ?" zeptal se pátravě Hyesung.

Chlapec nasucho polkl a odkašlal si. Tolik nesvůj se už zatraceně dlouho necítil… Koutkem oka si Shina ještě jednou pořádně prohlédl. Ten chlap se mu zdál povědomý, ačkoli by odpřisáhl, že se nikdy dřív nesetkali. Zvláštní. "Kyuhyun. Cho Kyuhyun," představil se.

Brunet obdařil Andyho triumfálním úsměvem á la já to říkal!

Mladší si roztržitě prohrábl vlasy. "Ten rybář se jmenoval Cho, co?" povzdechl si.

"Eh?" Kyuovi spadla brada. "Jakej rybář??"

"A kruci. Soudě dle toho, jak se tváří vévodkyně, to vypadá na nějakou sáhodlouhou sirénskou baladu," zašklebil se Jonghyun.

"Ty, ty, ty a ty, dojděte pro šestnáct velkých kafi," zaúkolovala Sooyoung Onewa, Keyho, Zhoumiho a Arona. "Hned. Bez kafe nemáme šanci sáhodlouhou sirénskou baladu přežít!"

"Prosím," dodal se širokým úsměvem Eric. "Občas bývá skutečně náročné podobná vyprávění bez újmy na zdraví zvládnout…"

Hyesung s Andym navýsost dotčeně zafrkali.

"Sejdeme se za dvacet minut v tajné místnosti za Jessičinou sochou," rozhodl Min Ho. "Kdo přijde pozdě, platí koblihy."

•••

"Ehm, předem bych vás tu chtěl všechny uklidnit, že se nejedná o žádnou temnou a sáhodlouhou sirénskou baladu…"

"Nesnaž se, Andy. My ti stejně nevěříme," zabručeli Min Ho, Eric, Jonghyun, Sooyoung a Jessica jako jeden muž.

Lee přezíravě pohodil hlavou jako prvotřídní primadona, načež žuchl na pohovku vedle Minha a demonstrativně se mladšímu uvelebil v náručí stylem víte, co mi můžete.

To Hyesung se z protějšího divanu naopak zvedl a s povzdechem přistoupil k barevnému vitrážovému oknu. "Zná někdo z vás legendu o pozemské siréně?" otázal se vzápětí.

Nikoho nepřekvapilo, že se jako první (a jediný) přihlásil Yesung. "Ještě za studií jsem o ní něco málo zaslechl."

"A mohl bys…?"

Černovlasý kývl. "Předně, ona celá ta její legendárnost spočívá ryze v paradoxu, jaký by taková pozemská siréna představovala," vysvětlil. "Sirény jsou bytosti moře. Jejich spojení s vodním živlem a schopnosti, jaké má jejich hlas, jsou specifické pouze pro ně. Je proto nemyslitelné, aby byla něčím podobným obdařena bytost, která se narodila na souši." Pokrčil rameny. "Legendy o ní se každopádně tradují už od nepaměti a pokud vím," tázavě pohlédl na Hyesunga a Andyho, "nemálo sirén věří, že skutečně existuje."

"Ale jak by mohla pozemská bytost získat atributy sirény?" svraštil Onew čelo.

"Narodila by se s nimi. Legenda praví, že pozemská siréna vzejde z lidské větve královského rodu Jung."

Minho přestal masírovat Andyho stehno a překvapeně se podíval na Jessicu. Střetl se s jejím udiveným pohledem.

"Větev, z níž pochází Sica, není jedinou, jakou kdy Jungové založili," odtušil Hyesung. "Existuje druhá, oficiálně neuznaná, která vznikla před pěti sty lety a - "

"Před pěti sty lety říkáte?" ujistil se Zhoumi.

"Takže nejsem jediný, komu se zdá podezřelý, že se v tý době událo tolik šílenejch věcí?" zaradoval se sarkasticky Key. "No fakt, vážení, kdykoli tu někdo vytáhne něco z minulosti, v sedmdesáti procentech případů odkazuje k době před půl tisíciletím!"

"Ve dvaceti procentech pak k době před šedesáti lety…," dodal Taemin.

"…a ve zbylých deseti k událostem starým pět let," ušklíbla se Nayla. Aron se na ni široce zazubil.

"Moment. Před šedesáti lety se toho přece zas tolik nestalo," povytáhl Číňan obočí.

"Jak nestalo, co nestalo!" osopili se na něj Key a Kyuhyun se zápalem hysterických fanatiků. "MINSUNG SE STAL!"

Hrabě se smíchy sesunul Jonghyunovi do klína, zatímco Yesung se tvářil, že tady ale vůbec není. A Zhoumi s Taeminem si vyměnili takový ten chápavý pohled jako klid, oni za to přece nemůžou, jsou chudáci psychicky narušení.

Minho (ač samozvaný předseda MinSung fanklubu) celý žabomyší spor vnímal jen na půl ucha. Většinu jeho pozornosti totiž poutal Andy, který sebou při Miho zmínce o době před šedesáti lety šokovaně trhl. A vlastně nejenom Andy…

Očima zkoumavě zakotvil na Erikovi. Ač byla jeho stoická maska téměř dokonalá, tmavovláskovi neušla ta křečovitost, s níž vévoda nervózně zatínal spodní čelist. Jako by… Co se stalo před šedesáti lety? Že Andy něco skrývá, tušil už pár týdnů, ale Eric…? Souvisí to snad…?

Bezradně svraštil čelo.

"Andy?"

Lee k mladšímu pozvedl zrak a s úsměvem zavrtěl hlavou. Nic se neděje.

Lháři.

"Chtěl jsem tím každopádně říct," vrátil se Zhoumi ke svojí původní myšlence, "že před pěti sty lety byly přece sirény už dávno izolované od pozemského světa, ne?"

"Správně," přitakal Hyesung.

"Tak proto tu větev nikdy oficiálně neuznaly," pochopil Aron.

Brunet přikývl. "Raději než přiznat, že i dokonalá královská rodina má svoje černé ovce, budou dělat, že žádná druhá lidská větev jejich rodu neexistuje."

"Myslela jsem, že jediná černá ovce, které nemůžou Jungové přijít na jméno, jsi ty," podivila se Sooyoung.

"Kdepak, já nebyl rebelantský průkopník. Prvenství patří princezně Mině, mé tetě," usmál se Hyesung. "Zamilovala se do člověka a odešla za ním na souš dávno předtím, než mě něco takového vůbec napadlo."

"Co bylo pak?"

"Obvyklý scénář. Zbytek rodiny ji veřejně prohlásil za mrtvou, což podle pravidel sirénské společnosti znamená zapomenout, že nějaká druhorozená princezna kdy existovala."

"A kde je teď? Máte o ní nějaké zprávy?" zajímal Onew.

Démon potřásl hlavou. "Od toho dne jsem o ní neslyšel."

"Uhm," Kyuhyun se zavrtěl v křesle vedle Zhoumiho, "takže ten chlápek, do nějž se vaše teta zamilovala, se jmenoval Cho, chápu to dobře?"

"Ano."

"A měli spolu spoustu dětí a ty děti měly taky spoustu dětí a tak."

"Přesný počet jejích potomků a vnoučat mi znám není, ale rozhodně jich bylo dost na to, aby druhá lidská větev rodu Jung nezmizela až do dnešních dní."

"A vy myslíte, že…," černovlásek se rozpačitě hryzl do rtu, "že já jsem s Minou nějak spřízněný…?"

"Nemyslím. Vím to," prohlásil Shin. "Večer předtím, než opustila oceán, mi Mina pověděla o předtuše, v níž viděla, že se s pozemskou sirénou její krve jednou setkám a budu tím, kdo jí pomůže nalézt její pravou podstatu."

Chlapec na něj - oněmělý úžasem - vykulil oči. Zbytku osazenstva synchronizovaně poklesla čelist.

"Chápu, že to zní bláznivě," povzdechl si Hyesung, "a upřímně, ani já tomu nevěřil…" Zpříma na Kyuhyuna pohlédl. "Až do dneška."

"A - ale já přece nemůžu být pozemská siréna," namítl Cho zmateně. "Nemám schopnosti, které patří sirénám, neumím si druhé podmaňovat zpěvem a můj křik rozhodně nevysklí okna - "

"Vstaň, prosím."

"Proč?"

"Proč?" zopakoval brunet pobaveně. "Bojíš se mě snad?"

Kyu se zamračeně zvedl z křesla a udělal k vyčkávajícímu vévodovi tři rázné kroky. "Ne, nebojím," odsekl dotčeně.

Hyesungovy přísné rty se zvlnily v letmém úsměšku. Naklonil se tváří blíž k té hochově. "Tak to bys možná měl." Načež se ukazovákem a prostředníčkem levé ruky dotkl jeho čela.

Cho na pár sekund kompletně strnul, měl pocit, jako by jím prošel elektrický proud a celé jeho tělo paralyzoval. A pak se veškerý chaos v jeho nitru náhle rozplynul, zrovna jako když vítr odežene mraky a vysvitne slunce.

A on pochopil.

Zajíkavě zalapal po dechu, tak prudce, až to zabolelo. Malátně klopýtl vzad. A než se nadál, seděl zpátky v křesle, v Miho naléhavém, vyděšeném objetí.

"Kyu?"

"V pořádku," šeptl a znaveně se opřel hlavou o přítelovo rameno. Zamžoural na Hyesunga. "Teď už to okno vysklít zvládnu, co?" zasmál se chabě.

"Teď už rozhodně," přisvědčil s úsměvem Shin.

"Co jste mu to udělal?" svraštil Zhoumi nedůvěřivě obočí.

"Probudil ho. Asi tak jako vás daemony probudí první kontakt Vyvoleného s démonem… Co se tak tváříš, Yesungu?"

"Snažím se strávit, že jsi právě naprosto seriózně srovnal probuzení daemonů s polovičním démonem a neuhodil do tebe blesk," odtušil dotazovaný suše.

"Ani na to nemysli!" zasyčel Hyesung výhružně na Erikovu adresu. Vévoda smutně svěsil hlavu a modravá elektřina praskající mu mezi prsty poslušně vymizela do ztracena.

Celá místnost propukla v hurónský řehot.

"Kyuhyune," Jessica nenadále smrtelně zvážněla, "nechci tě děsit, ale uvědomuješ si, že my tři," ukázala na něj, na Hyesunga a na sebe, "jsme vzdálení příbuzní?"

"Už to tak vypadá." Cho zadumaně našpulil pusu. "Ty, Sico… bojíš se ho?"

"No jasně. Vévodkyně se bojí každej," mávla světlovláska rukou. "Taky se ho boj. Čistě preventivně."

"OK. Bojím se vás."

"Výborně," pochválil ho Shin spokojeně.

Kyuhyun se mu formálně uklonil, načež se rozzářeně obrátil ke svým spolužákům. "Lidi! Já mám modrou krev!" zajásal.

"Jo. Asi z jedný tisíciny," zabručel skepticky Taemin.

"No a? Pořád jsem víc šlechtic než ty," prohlásil černovlásek samolibě. Nato zvědavě zatěkal zraky mezi Hyesungem a Andym. "Poslyšte, o kolika pozemských sirénách se vlastně ví?"

Démoni si vyměnili dlouhý pohled.

"Legenda hovoří pouze o jedné pozemské siréně," opáčil Andy váhavě. "Není to samozřejmě potvrzené, ale… panuje obecné přesvědčení, že pozemská siréna je jedinou bytostí svého druhu."

Kyuhyun na něj konsternovaně zamrkal. Dvakrát. "To jako fakt?"

"Vítej v klubu divných patronů," usmál se křivě Minho. "Značka: Unikátnost na prvním místě aneb dva stejný idioty tu nemáš šanci najít."

"Tak to je přesně místo pro mě!" Mladší se rozchechtal na celé kolo.

"Proti házení jedinečné lidskosti a jedinečného polovičního démona do jednoho pytle nic nenamítáš?" ušklíbl se Min Ho rozpustile na Yesunga.

Odpovědí mu byl jeden výmluvný, nevrle dramatický povzdech tiše trpícího démonologa.

•••

Luna odsunula stranou štos knih, které se jí po půl roce konečně povedlo vymámit z profesora Kangina, a široce se na Minha usmála. "Můžu ti nějak pomoct?"

Tmavovlásek jí úsměv oplatil. "Zajímalo by mě, jestli má naše knihovna novinový archiv…?"

"Zatraceně bohatý archiv, zlato. Funguje od počátku dvacátého století."

"Skvělý. Mohl bych si projít tisk vydaný před… hm, šedesáti až osmdesáti lety?"

"Beze všeho. Vydrž moment," mroukla Luna, obrátila zrak k monitoru počítače a zapsala do systému potřebné informace. "Tak jo. Hledáš něco konkrétního? Mohli bychom tím výběr trochu zúžit…"

"Články o místní nemocnici."

"Myslíš tu, co před padesáti lety zavřeli?"

Choi přikývl.

"Dobře…," Luna stiskla enter, zkontrolovala, zda všechno funguje, jak má, a zavřela program, "chvilku to potrvá, můžeš se jít posadit. Nayla ti veškeré dostupné materiály, přinese…"

"Uhm, a nešlo by z toho Naylu vynechat…?"

Brunetka na něj udiveně pohlédla. "Proč?"

"A - ale to nic. Děkuju," zazubil se Minho rozpačitě a kvapem se přesunul k prvnímu prázdnému stolku, co mu padl do oka. Cítil, jak mu Lunin podezíravý pohled propaluje díru do zad. Kruci. Roztržitě se chopil knihy, opuštěně ležící na kraji stolku, a prolistoval ji. Naprosto nesoustředěně, bez nejmenší potuchy, jakéže dílo to vůbec drží v ruce. Teprve, když před ním Miho Stín třískl o masivní mahagonovou desku kupou zažloutlých novin, přečetl si její název na hřbetě.

Život po životě. Zamračil se. Jestli to má být znamení, tak teda potěš koště.

Vrátil spis zpátky tam, kde ho našel, a s pokorným usmáním vzhlédl k Nayle. "Díky moc. A, ehm, promiň, netušil jsem, že toho… bude tolik."

Dívka mávla rukou a setřásla na záda neposedný pramen stříbrných vlasů. V košili, skládané sukni a nadkolenkách připomínala víc než pomocnou sílu v knihovně rozvernou výměnnou studentku. On ten její dnešní outfit vůbec budil značný rozruch, až Zhoumi Naylu po obědě otevřeně nařkl z úmyslného provokování zdejší heterosexuální či nevyhraněné části mužské populace. Pročež se Nayla ohradila tím, že nemůže za to, že zdejší mužská populace ještě nikdy neviděla žensky tvarovanou ženskou. A ať se nad tím chlapec laskavě zamyslí, protože jestli je tu někdo odpovědný za její vzezření, tak jedině on. A Zhoumi se nad tím doopravdy hluboce zamyslel, po chvíli se k němu přidal i kolega Aron a zašlo to tak daleko, že se sbalili a odešli usilovně hloubat do vévodova apartmánu a už tři hodiny je nikdo neviděl.

"O co jde?" Blondýnka kývla bradou k novinám. "Dějepisný projekt?"

"No… ne tak úplně…"

"Ne tak úplně?"

"Uhm. Se školou to vlastně nemá co dělat," přiznal chlapec neochotně.

Nayla povytáhla obočí.

"Jenom zvědavost. Nic víc."

"Jasně. Ze zvědavosti ses prostě takhle v neděli odpoledne rozhodl probírat se novinama," dívka okázale shlédla na datum vydání výtisku na vrcholu štosu, "staršíma než Yesung." Povzdechla si. "Vážně si myslíš, že jsem tak tupá, Minho?"

Choi provinile sklopil oči.

"Stará nemocnice," konstatovala Nayla, když důkladně překontrolovala několik nejstarších listů. "Vsadím se, že se zprávy o ní objevují i ve všech zbývajících, viď?" Poklepala prsty o zaprášenou hromadu novin. "Proč se zajímáš o starou nemocnici?"

"To se… těžko vysvětluje."

"Tam tě přece našli ten den, kdy jste se poprvé potkali s Andym. Bez jediného slova jsi Mimu zmizel a nebyl dobrou půl hodinu k nalezení… Souvisí to nějak?"

"Možná…"

Nay se posadila na protější židli a opřela se lokty o stůl. "Tak mluv," vyzvala ho.

Minho si nervózně skousl spodní ret. "Dobře… ale slib mi, že to nikomu nepovíš. Nikomu. Ani Zhoumimu ne."

Dívka nesouhlasně přimhouřila své velké, rentgenově modré oči.

"Větší nebezpečí, než uhnání si těžké alergie na prach, mi v knihovně mezi starými novinami nehrozí, ne snad?"

"Nejspíš máš pravdu," připustila Nayla. "Mi o tom nemusí vědět. Zatím."

Tmavovlásek jí vysmekl hlubokou, povděčnou úklonu.

"Tak co se toho dne stalo, hm? Proč jsi utekl?"

"Někoho jsem uviděl," řekl Minho váhavě. "Vím, že to ode mě byla úplná blbost, že jsem neměl utíkat, ale… v tu chvíli se mě zmocnil… neodbytný pocit, že prostě musím za ním. Jako by mě volal… ačkoli tak to nebylo, protože za celou dobu nepronesl jediné slovo… No, a z nějakého důvodu mě dovedl právě ke staré nemocnici."

"Kdo on?"

"Tím si nejsem jistý."

"Aha. Takže jsi v davu zahlídl nějakýho týpka a napadlo tě, že by byla fakt sranda za ním běžet," zafrněla Nayla uštěpačně.

Chlapec s povzdychem potřásl hlavou. "Měl jsem dojem… že vidím Erika," zamumlal.

"Ale…" Blondýnka svraštila čelo. "Eric byl v té době přeci na Havaji…"

"Což znamená, že to nemohl být Eric," přitakal Minho. "Ale přísahám ti, že jsem ho viděl. Tak jasně jako teď vidím tebe."

"Nemyslíš si snad, že…?" Nayla nechala větu nedokončenou a přemítavě semkla rty do úzké linky. Copak by jim něco tak podstatného zatajili…?

Choi nepromluvil, jen dívku mlčky pozoroval.

"Vévoda s tím ale nemusí mít vůbec nic společného. Mohl to být někdo, kdo na sebe vzal jeho podobu," navrhla nejistě. "Pokud je mi známo, třeba T.O.P má takovou schopnost."

"T.O.P… ten daemon? Člen Lordovy rady?"

"Přesně ten."

"No dobrá, ale proč by to dělal? Proč by na sebe bral zrovna vévodovu podobu? V té době jsem Erika znal akorát z učebnic a Yesungovy démonské antologie. Neměl jistotu, že mě jím odláká."

"Ale odlákal."

"No… jo. Ale to je teď vedlejší," mávl Minho rukou. "A pak, kdyby to byl někdo, kdo mi usiluje o život, proč by mě tahal k té nemocnici a pak se vypařil?"

"Vypařil?"

"Jo. Prostě zmizel. Jako…," tmavovlásek bezděčně střelil pohledem ke knize na kraji stolku, "jako duch."

"Obrazně řečeno, že?" ujistila se Nayla.

"Vlastně… zdálo se, že jsem jediný, kdo ho vidí."

Pohlédli na sebe.

"Tak jo, tohle je divný. Hodně divný, Minho."

"Hm."

"Jestli o tom nechceš mluvit s Zhoumim, fajn, ale," blondýnka nejistě poposedla, "možná - ne, určitě by ses měl svěřit Min Hovi."

"Později."

"Minho…"

"Později!" vyštěkl Choi zamračeně. "Andy něco skrývá, Nay. A stejně tak Eric. A nemůžu vyloučit, že v tom něčem nejede taky Min Ho. A už vůbec, že to spolu všechno nesouvisí!" Vzdychl. "Musíme to držet v tajnosti. Alespoň prozatím, dobře?"

"Děsíš mě," zabručela Nayla mrzutě.

Tmavovlásek se pousmál. "Mluvíš jako Zhoumi."