Škola prokletých - 33. kapitola

"Ahoj! - Um… - Vážně? - Jo, jsem tu teď náhodou taky… - Kde? - Dobře, tak za dvacet minut? - Jasně. Zatím."

Ren a Tao synchronizovaně povytáhli obočí.

"To byla Victoria," vysvětlil Zhoumi a zadumaně usrkl banánového koktejlu. "Je ve městě. Chce se sejít."

Černovlásek se zatvářil překvapeně. "Vždyť studuje na druhým konci republiky… Kde se tady vzala? Vprostřed týdne…?"

"To nevím. Ale můžeš se jí zeptat."

"Ehm… Kdo je Victoria?" ozval se Ren.

"Má praštěná nepokrevní sestra," ušklíbl se Mi. "Nebude ti vadit se s ní seznámit?"

"Na vlastní nebezpečí," upozornil ho Tao.

"Přežil jsem snad horší věci," zazubil se světlovlásek. "Myslím, že to risknu."

"Až se budeš v agónii svíjet po podlaze, vzpomeň si, že já tě varoval," povzdechl si mladší Číňan dramaticky. Jeho starší kolega ho se smíchem dloubl loktem do žeber.

"Dopijte, měli bychom vyrazit. Vic říkala, že počká u botanické zahrady… na severní straně, u nadchodu."

•••

"…a když poprosíme Naylu o spolupráci -"

"Nepřivodíme tvýmu daemonovi infarkt?"

"Huangu Zitao, přestaň laskavě urážet moji kočku!"

"Ts, člověk si tu dělá starosti o Arona a jediný, čeho se dočká, je nařčení z toho, že uráží něčí Stín!"

Většina cesty k botanické zahradě se nesla ve znamení vášnivé debaty na téma 'Aron a kočky'. Krátce po odchodu z kavárny totiž na plotě jednoho z okolních domů uviděli vyhřívající se rezavé kotě a Ren při té příležitosti zcela mimoděk poznamenal, že Aron se bojí koček. Což okamžitě vzbudilo enormní zájem jeho čínských společníků, kteří nebyli zaboha schopni uvěřit, že taková fobie vůbec existuje.

"Á, támhle je!" vyhrkl Mi, když zahnuli za roh a otevřelo se před nimi široké, překvapivě liduprázdné prostranství. "Vic!" mávl samojediné dívce, postávající vedle schodů k pěšímu nadchodu.

Nezdálo se však, že by jej brunetka brala na vědomí. Jenom dál, mlčky a nevidomě zírala před sebe.

"Song Qian…?" Zamrazilo ho. Ten pohled…

"Tohle se mi nelíbí, Zhoumi," sykl Ren a chňapl oba mladíky za rukávy. "Moje intuice možná není nejvnímavější, ale můžu ti zaručit, že tady rozhodně něco nehraje…!"

"Kdo je to tam s ní?"

Překvapeně pohlédli směrem, kterým ukazoval Tao.

Zpoza schodiště nadchodu se vynořila bledá tmavovláska, zhruba v jejich věku. Pohybovala se tak plavně, skoro jako by tančila. S nečitelným výrazem v zasmušilé tváři přistoupila k Victorii, položila jí ruku na rameno a cosi pošeptala do ucha. Pročež Číňanka malátně zalapala do dechu, obrátila oči v sloup a svezla se k zemi jako hadrová panenka.

"VIC!" zaječeli Zhoumi a Tao jednohlasně. Vyškubli se z Renova křečovitého sevření, k jejich zděšení jim ale neznámá dívčina ve zlomku sekundy zastoupila cestu.

Instinktivně o krok ucouvli a ona se půvabně usmála.

"Žádný strach, tvá kamarádka je v naprostém pořádku," zaintonovala sytým, melodickým hlasem. Přítomnost mladšího i nejmladšího z trojice přezíravě ignorovala, veškerá její pozornost se soustředila výhradně na mračícího se daemona. "Věř mi, Zhou Mi," dala si záležet na správné čínské výslovnosti, "nemáme nejmenší důvod Victorii ubližovat. O ni nám totiž vůbec nejde."

Nám? Černovlásek se obezřetně rozhlédl. Zprava i zleva se k nim blížily dvě nevysoké blondýny, ta napravo krátkovlasá, ta druhá s hřívou do poloviny zad.

"Tak jo, hoši, hlavně žádný blbosti. Těmhle slečnám neutečem, i kdybysme sebevíc chtěli. Jsou to poloviční démonky… Do háje," Ren si zoufale povzdechl, "jestli se do něčeho zapletu, Aron mě zabije…!"

"Kdo jste? A co sakra chcete?" vyštěkl Zhoumi rozčileně.

"Ach, jistě, moc se omlouvám. Jmenuji se Seohyun," představila se tmavovláska zdvořile. "Tohle je Hyoyeon," pokynula k dlouhovlasé blondýnce, "a tohle Sunny." Krátkovlasá dívka chlapcům koketně zamávala konečky prstů. "Poloviční démoni, jak tě již správně informovala lidskost vikomta Choie."

Ren zrudl a provinile sklopil oči.

"Neber si to osobně, daemone," zabručela Hyoyeon, "nám jsi vcelku volný. Jednáme na rozkaz lady Im."

Při té zmínce Tao zbledl jako stěna a bezděčně v dlani sevřel Min Hův přívěsek. Žhnul, ale nebylo to nepříjemné. Naopak. Konejšivě jej hřál do prstů.

"Proč vás sem tedy Yoona poslala?" přeformuloval Zhoumi netrpělivě svůj dotaz.

"Zničit tě," zatrylkovala vesele Sunny. "Mám-li ji citovat doslova, přeje si, abychom započaly s tvým rozkladem."

"To zní nechutně," zašklebil se Ren.

"Souhlasím," přikývla krátkovláska. "Naneštěstí má lady Yoona v zásobě spoustu podobně nechutných hesel…"

"Sunny!" okřikla ji Hyoyeon.

"Pardon."

Dlouhovlasá blondýna potřásla hlavou. "Trochu jsi nám zkomplikoval plány. Předpokládaly jsme, že dorazíš sám," odtušila a zpražila Taa s Renem navýsost otráveným pohledem.

"Ale to mě doopravdy mrzí," zavrčel Zhoumi jízlivě.

"To by tedy mělo," ušklíbla se Hyo.

"Kaju se. Spokojená?"

"Naprosto."

"Výborně. Prozradíte mi teď, milé dámy, jak si lady Yoona můj rozklad vlastně představuje? Mám vcelku bohatou fantazii, ale tohle je, zdá se, i na mě příliš."

"Nesmíme tě zabít," prohlásila Seohyun věcně. "Ani ti nijak výrazněji fyzicky ublížit, bohužel…"

Mi podezíravě nakrčil čelo. "Proč?"

"Inu, řekněme, že jistá vlivná a vysoko postavená osoba, o jejíž podporu nemíní lady Im přijít, by nám za to nepoděkovala."

"Vysoko postavená osoba?" zopakoval Ren a zmateně pohlédl na Taa, který stejně bezradně pokrčil rameny. "Zhoumi…?"

"Ehm, o tom si pokecáme jindy," zabručel nejstarší rozpačitě. "Takže?" Obrátil se nazpět k Seohyun.

"Takže na to míní jít z druhé strany. Míní ti předvést, jak nicotný a bezmocný jsi." Znovu se usmála, avšak tentokrát v tom úsměvu nebylo zhola nic hezkého. "Nevěříš? Jen se podívej," mroukla zlomyslně a mávla rukou vzhůru k nadchodu.

Zhoumi skepticky pozvedl pohled k místu, kam poloviční démonka ukazovala. Čeho by se měl bát? Minho je přeci v bezpečí ve škole, Kyuhyun taktéž, s mámou mluvil po telefonu asi před hodinou a byl uvědomen, že s tátou a s Mei zrovna hrají Člověče, nezlob se. A chudák Victoria leží támhle v mrákotách na chodníku. Tak čeho by…? Strnul. Dech se mu sípavě zadřel v plicích, oči vytřeštil nelíčenou hrůzou.

Panebože.

"Nichkhune!"

Stál na samém okraji betonové konstrukce, nakloněný vpřed, rukama svíraje kovové zábradlí za sebou. Stačil by jediný krok, jediný neuvážený pohyb a zřítil by se z výšky několika metrů mezi záplavu projíždějících aut. Ale co bylo horší, on neměl o svém hazardu se životem ani to nejmenší ponětí. On své tělo neovládal, svobodná entita jeho já tu nebyla v tuhle chvíli vůbec přítomna.

Panebože…!

"Dost!" zaječel Zhoumi zoufale, přičemž ucítil, jak se mu Taovy prsty varovně obtáčejí kolem zápěstí. Pravda, nesmí hysterčit, nesmí vyšilovat, tím to jenom zhorší. Periferním viděním zaznamenal, že oba jeho přátelé upírají zraky týmž směrem, Tao nezdravě zsinalý, Ren s rukama zděšeně přitisknutýma k ústům.

"Tohle je šílené. Nemá se mnou už dávno nic společného, nechte ho jít!"

"Nemá s tebou nic společného? Ale prosím tě!" Hyoyeon se pobaveně zasmála. "Jak se asi budeš tvářit, až se ti tvůj rozkošný expřítel přímo před očima rozmázne o asfalt, hm? Jaký to asi bude pocit?"

Zničit. Rozložit na kousíčky. Kousíčky, které už nikdy nikdo neseskládá dohromady. Najednou to celé dávalo až odporně jednoznačný smysl.

"Teď nevnímá nic, ale garantuju ti, že těch pár posledních vteřin volného pádu bude dokonale při smyslech." Blondýna zkřivila rty v posměšném šklebu. "Můžeš si být jistý, že na jeho vřískot dosmrti nezapomeneš…"

"Sklapni už!" okřikl ji vztekle Ren.

Seohyun se líně ohlédla po výjevu, který daemona - a nejen jeho - tolik znepokojil. Pousmála se. Slabý větřík tomu hezounkému Thajci hravě cuchal kaštanové vlasy. Byl to vlastně výhled vcelku poetický. Vládce vzduchu, jehož život ukončí obyčejný pád. Nestává se každý den, abyste byli svědky tak ironické smrti, no ne?

"Pověz, Zhou Mi, dokážeš ho zachránit? Anebo… bude Nichkhun první odškrtnutá položka ze seznamu?"

Číňan na ni úkosem pohlédl, zuřivě, úzkostně, podezíravě.

"Bude, viď? Pak další a další a další… A než se naděješ, zatrhneme rudě i to úplně poslední jméno. To jméno tobě nejdražší. A ty s tím vůbec nic nesvedeš…!"

Ren, Tao a Sunny s výkřikem uskočili, když Zhoumi a s ním i Seohyun na několik okamžiků zmizeli v osidlech žhnoucího ohnivého inferna. Vzápětí se však v jeho středu vzepjala ohromná vlna, jež se s hřmotným zaduněním rozpleskla o zem a uhasila většinu šlehajících plamenů.

Mi vztekle zavrčel. Oheň u jeho nohou neklidně zaplápolal.

"Ale no tak, Zhou Mi. Neslyšel jsi mě snad? Je to k ničemu," prohlásila tmavovláska drze a lenivě, okázale šlehla vodním bičem. Chodník v místě, kde se jej voda dotkla, namrzl. "Nezachráníš ho." Bič prásknul o dláždění podruhé. "Ani se k němu nepřiblížíš."

Napotřetí udeřil jen několik centimetrů před daemonem. Ze zamrzlé louže proti němu vystřelil bílý kužel studeného světla, který se vmžiku změnil v nepropustnou ledovou masu.

"Mi!" vyhrkl zděšeně Ren. Rozběhl se vpřed, avšak řítící se kus zeminy ho přinutil prudce uhnout stranou. Vrávoravě zabrzdil, otočil se o devadesát stupňů k precizně sestřiženému trávníku, vinoucímu se kolem plotu botanické zahrady, a zaujal postoj, připraven bránit (či vyhnout) se dalšímu útoku.

"Kdepak, pusinko," ušklíbla se Sunny. "Žádný pomáhání nebude." Levou nohou dupla do hlíny pod sebou, pravou zaťatou pěstí vyrazila před sebe a mrštila po démonovi dalším kvádrem půdy. "Nemusíš se bát," zasmála se cynicky. "Budu něžná!"

"Hmm, tak to bylo pěkný… Kecali, ten daemon není žádný béčko," okomentovala Hyoyeon uznale Zhoumiho mistrný únik ze Seohyuniny ledové pasti. Hotový Houdini, no fakt. "Vypadá to, že jsme na sebe zbyli," mrkla laškovně na Taa, jehož už tak pobledlá tvář nabrala nezdravě popelavý nádech. "Prosím, kolego zeměvládce, předveď se! Uvidíme, kdo s koho!"

Černovlásek se nestačil ani nadechnout a nazvednuvší se dláždění chodníku ho odhodilo o pár metrů dál. Syknul bolestí. Jízdou po betonu si sedřel lokty do krve.

Blondýna se jízlivě rozesmála. "Ty, maknae, můžu toho čínskýho ubožáčka sežrat? Voní zatraceně lahodně."

Z Taova prakticky průsvitného obličeje vymizel i poslední zbytek barvy.

"Jak je libo," odtušila Seohyun úsečně, jelikož momentálně nebyla v situaci, kdy by měla čas řešit soukmenovkynin jídelníček. Vyhnula se plamenné explozi a zaútočila na Miho salvou rampouchů.

"Mňamka," olízla se Hyo a s úsměvem natáhla ruku. Zem pod Taovýma nohama se zachvěla. "Tak pojď, hlavní chode, pojď k mamince!"

Jasně, byla to holá marnost, ale co jiného může neschopný mág dělat, než se otočit na podpatku a vzít nohy na ramena? V takových chvílích Taa nejednou trpce napadlo, k čemu mu do hajzlu byly všechny ty roky lopotných tréninků wushu. Doopravdy, ve světě magie jste mohli být třeba samotným mistrem toho či onoho bojového umění, a bylo vám to platné asi jako skládání origami. Pěkně se na to kouká, ale v otázce přežití je to dovednost úplně k ničemu.

"Když to chceš takhle, fajn," zachechtala se hurónsky Hyoyeon. "Udělám si z tebe sekanou!"

Tao se před letící hroudou půdy a betonu s bezděčným výkřikem svezl na břicho. Minula jeho hlavu jen o pár čísel.

Ohlédl se. A spadla mu brada.

Poloviční démonka po něm vrhla další kvádr zeminy. Tehdy se chodník zachvěl podruhé a jako štít se před Taem vzedmula betonová stěna. Hutná hromada půdy se o ni rozpadla na kousky.

"Mý kámoše nikdo žrát nebude!"

Černovlásek užasle zamrkal na zaprášenou, rozcuchanou a po čertech nakvašenou Victorii. V porovnání se ní se mohla jít i ta nejlítější bohyně pomsty zahrabat.

"Vic…?"

"Ustup, zlato," zabručela brunetka a okázale si prokřupala prsty. Betonový štít se s rachocením sesunul a rozprostřel po ploše, ze které vyvstal. "Postarám se o to."

Tao se vyškrábal na nohy a poslušně ucouvl o tři kroky vzad.

"Ale, ale," Hyoyeon zaujatě povytáhla obočí, "Šípková Růženka mě vyzývá na souboj?" Zafrkala smíchy. "Jak rozkošné."

Rozkošné? Victorii zacukalo levé oko. Hlava ji bolela jak po ráně baseballovou pálkou, neměla nejmenší potuchy, co tady vlastně dělá, ani co se tu děje, ani co jsou tahle blonďatá nádhera a její dvě společnice zač, ale už z principu jí lezly krkem. Jedna se tu snaží udělat z Zhoumiho nanuk, druhá vyřvává, že sežere Taa, a ta třetí… ta se pokouší rozmačkat jakousi hezounkou osůbku neurčitého pohlaví, kterou ona sama sice vůbec nezná, ale která zcela evidentně patří k přátelům jejích přátel, z čehož přirozeně vyplývá, že všechny tři slečny by po právu zasluhovaly pořádných pár facek.

Zamračila se. "Uvidíme, jak rozkošná se ti budu zdát, až s tebou skončím."

"A ještě navíc vtipná!" zahihňala se Hyo, předvedla elegantní otočku a vykopla proti nové soupeřce kus vyschlé, šedivé půdy. "Asi jsem se zamilovala!"

Areál se otřásl v základech, když do sebe dvě masy letící zeminy v plné rychlosti narazily. Pár vteřin nato následovala další rána. Další otřes. A pak další. A další.

Tao se spěšně přitiskl ke kovanému zábradlí schodiště. Oddechl si. Slyšel, že Victoria zvládá vládcovství země na jedničku, byla však úleva vidět na vlastní oči, že dovede i se znamenitou Hyoyeon hravě držet krok. Nebýt toho drobného detailu, že celá tahle velkolepá akční scéna v sobě nenesla vůbec nic nereálného, byl by si ten jejich epický výstup snad i užíval…

"Ne!"

Strnul. Miho srdceryvný výkřik se mu zavrtal hluboko do mozku. Co se…?

Hloupá otázka.

Zastínil si oči a vzhlédl. Tu trochu zdravé barvy, co se mu stačila vrátit do tváří, vystřídala mrtvolná bledost.

"Do háje!"

Paprsky odpoledního slunce se opíraly přímo o Nichkhunovu siluetu, nebyl tedy schopen rozeznat nic víc než hrubé obrysy. Naštěstí. I to málo totiž stačilo k tomu, aby Taovi na moment doslova ztuhla krev v žilách.

Bez opory. S rukama symbolicky roztaženýma, jako by se chystal vzlétnout. A přitom jediný krůček od smrti…

Číňan zaváhal. Na zlomek sekundy. A pak rozčileně zaťal zuby a sprintem vyrazil po schodech k nadchodu. Netušil sice, co podnikne, až se dostane nahoru na plošinu, byl však jediný, kdo měl alespoň nějakou šanci dostat se k Nichkhunovi včas.

A to teď hrálo prim.

Lezavého chladu si nevšímal, dokud mu na předposledním stupni schodiště neuklouzla noha a on se s překvapeným vyheknutím nezřítil o tři úrovně níž. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Schody se leskly pod nánosem třpytící se jinovatky a spodní rám zábradlí, jehož se při pádu zoufale zachytil, ho štiplavě studil do dlaní.

Roztřásl se. Jenom si to vsugerovává nebo mrzne pořád víc a víc…?

"JÁ JSEM TVŮJ PROTIVNÍK!" zaburácel Mi a Seohyuninu svíravou zimu nenadále vystřídal dusný žár. K nebi vyšlehl impozantní ohnivý sloup.

Tao zalapal po dechu. Kdyby natáhl ruku, mohl by se zářivých jisker, nezbedně poletujících všude okolo, bez námahy dotknout.

"Děkuju," hlesl ulehčeně. No, Zhoumi ho teď sice slyšet nemohl, ale… však on mu to později zopakuje. Vyškrábal se na nohy a rozběhl se vzhůru. Voda a zbytky nerozpuštěného ledu pod jeho hbitými kroky nesouhlasně čvachtaly.

Bez dechu se vřítil na plošinu a spěšně zhodnotil situaci. Křičet či domlouvat mu nemělo smysl, Nichkhun ho beztak nevnímal. Pokusit se ho sám ručně přetáhnout přes zábradlí by teoreticky šlo, jenomže kdoví, co by v takovém případě ty tři přiměly Khuna udělat… a on by doopravdy nerad letěl z nadchodu po hlavě jako první. Takže…

Povytáhl obočí. Vždycky si lámal hlavu nad tím, proč město tak úpěnlivě pečuje o zeleň v kamenných květináčích, rozesetých po délce celé téhle špinavé betonové obludnosti. Vážně, ten kontrast na vás dýchal tak neskutečně rozpačitým dojmem, až to bylo k smíchu.

Nikdy by ho nenapadlo, že jednou bude vedení města za jejich nevkusnou paličatost v otázce svěží flóra a zaplivaný nadchod blahořečit, ale stalo se.

Tao natáhl ruce ke dvěma květináčům, umístěným nejblíže místu, kde stál Nichkhun, a soustředěně zavřel oči.

Zelené výhonky se svíjivě zachvěly, potom se roztřásly i samy květináče a z hlíny vystřelily mohutné, dlouhatánské kořeny, jež se ladně propletly zábradlím, ovinuly se okolo Khuna a nekompromisně ho přitlačily ke kovu.

Mladík se ani nehnul, zato odkudsi zezdola zazněl dvojhlasný rozzuřený křik.

Černovlásek se rozkročil na šíři ramen, aby stabilněji rozložil svoji váhu. Cítil, jak se Sunny (předpokládal, že Sunny) urputně snaží přimět kořeny, aby povolily svůj stisk, avšak její ovládání rostlin nebylo ani zdaleka tak dobré jako ovládání půdy.

Netrvalo dlouho a vzdala to. Což znamenalo jediné.

Že vyhrál.

Kořeny Nichkhunovo bezvládné tělo lehce přehodily přes zábradlí. Ještě ve vzduchu jej ale k Taově zděšení naráz pustily a Thajec žuchl na beton jak dlouhý, tak široký.

"JEŽIŠI, JÁ HO ZABIL!"

Po schodech dupající trojice se zadýchaně vynořila za Taem.

"Cha, zdrhli, srabi… JEŽIŠI, TYS HO ZABIL!" zaječel Ren.

"Pádem z půlmetrové výšky?" poznamenala skepticky Victoria.

"Au," ozvalo se z podlahy.

"Ne, zachránils ho!" vyhrkl nadšeně Zhoumi, na kratičký moment sevřel Taa ve vděčném objetí a pak se vrhl Nichkhunovi kolem krku.

"M-MiMi?" zakoktal starší užasle, když ho Číňan konečně přestal umačkávat k smrti a on z něj konečně uviděl víc, než jen kštici černých vlasů.

Zhoumi se uslzeně usmál a pohladil jej po tváři. "Jak je ti? Nejsi zraněný?"

"Uhm, ne? Ne, jsem v pořádku. Jenom - au! - mám pocit, jako by si celý fotbalový mužstvo spletlo moji hlavu s kopačákem… Co se stalo?"

"Nic moc. Dal sis romantický rande s betonem," zabručela Victoria.

Nichkhun se ohromeně zaklonil a vyvalil na dívku oči. "Songová, co tady děláš?"

"Nemám tucha."

"A… co tady vlastně dělám já?!"

"To je na dlouhý povídání."

Ten hlas… Mladík nevěřícně zamžoural na osobu po svojí pravici a čelist mu málem klesla až ke kolenům. "Rene?"

"Ahoj, Khune," zaculil se světlovlásek. "Dlouho jsme se neviděli."

"Dlouho jsme se neviděli? Pět zatracenejch let!"

"Hm."

"Neměl jsem ponětí, že žiješ!"

"Omlouvám se?"

"No proto."

"Vy se znáte?" podivila se Vic.

"Jo, v prváku na střední jsme byli spolužáci," vysvětlil Nichkhun, stále dost dobře nevycházeje z údivu. "A v květnu se po něm najednou slehla zem… Krucinál, kam jste tehdy s Aronem zmizeli? A proč?"

"To je taky na dlouhý povídání, ehm," kousl se Ren do rtu.

"OK, povíte mi teda aspoň, proč se válím po zemi?"

"Protože jsi z nějakého dementního důvodu chtěl za každou cenu vyzkoušet bungee jumping bez lana a nebýt našeho hrdiny dne," Victoria hrdě objala Taa kolem pasu, "bylo by se ti to snad i povedlo. Zachránil ti život, uctívej ho!" odfrkla panovačně, načež se rozzářeně obrátila na černovláska. "Fakticky, Tao, byl jsi úžasný! Páni, ovládání rostlin… to je nejtěžší disciplína vládcovství země!"

"No," Číňan se rozpačitě zasmál, "v mém případě je to jediná disciplína, v níž tak úplně neplavu…"

"Bungee jumping bez lana?" zopakoval Nichkhun nechápavě. "Ehm, děkuju, Tao, doopravdy moc, ale… cože? Proč bych měl chtít skákat z nadchodu?!"

Brunetka pokrčila rameny. "Pokus o sebevraždu?"

"Prosím?"

"Však víš, takový ten stav, kdy se chce člověk zabít…" Dívka nenadále smrtelně zvážněla, klesla vedle Nichkhuna na kolena a dlouze, vyčítavě se mu zahleděla do očí. "Horvejkule," zavrčela temně, "ty ses chtěl zabít?"

"To teda nechtěl!" ohradil se hnědovlasý dotčeně. "A kdyby přece jen, rozhodně bych si vybral jiný způsob… Kterej vládce vzduchu by páchal sebevraždu skokem z mostu?!"

"No ale -!"

"Nichkhun říká pravdu, vůbec nechtěl skoncovat se životem," vložil se mezi ně spěšně Mi. "Celé je to úplně jinak…"

"A jak tedy?"

"…"

"Nech mě hádat," povzdechl si Khun, "je to na dlouhý povídání, co?"

"Jo," ušklíbl se Zhoumi. "Ale neboj, cestou do školy vám všechno vysvětlíme."

"My s váma jedeme do školy?" podivila se Victoria podruhé.

"I kdybychom vás tam měli dovléct násilím," zazubil se ďábelsky Ren.

"Tak jo. Násilí nebude nutný, ráda se poučím o tom, jak to vypadá na klučičím internátě… A taky bych odsud ráda vypadla dřív, než dorazí policajti… nadělali jsme tu pěknej vyrvál, pánové."

"Můžeš vstát?" sehnul se Mi ustaraně k Nichkhunovi a pomohl mu co nejopatrněji na nohy. "Kdyby se ti točila hlava…"

"V pořádku," ujistil ho hnědovlasý a s úsměvem se zadíval na řetízek s přívěskem houslového klíče, co Zhoumimu vykoukl zpoza trička.

Jeho vánoční dárek.

"Nosíš ho," konstatoval spokojeně.

Mladší mu usmání váhavě oplatil.

 

•••

"Hyung!"

"Minho!" Nichkhun se smíchem roztáhl paže a Choi mu rozzářeně skočil do náruče.

"Tak rád tě vidím…!" zajásal mladší. Vzápětí se ale rozvzpomněl, proč sem byl Hyesungem vyslán jako úplně první, nasadil kamenný výraz a zkušeným okem si Horvejkula dlouze přeměřil. "Z toho Zhoumiho barvitýho telefonátu o tvým úrazu jsem toho moc nepobral, ale…," zamračil se na bouli na Nichkhunově hlavě, "vážně jsi v pořádku?"

"Naprosto." Brunet sáhl do kapsy, vytáhl pytlík s ledem, co mu při čekání na autobus věnoval Ren, a přiložil ho k tepající zduřenině. "Takové ťuknutí ani nestojí za řeč," zasmál se.

Minho nedůvěřivě povytáhl obočí. "MiMi…?"

"Asi to vážně nic není," pokrčil daemon rameny. "Ale pro jistotu…"

"Správně. Sednout, hyung," rozkázal tmavovlásek a Nichkhun - ačkoli neměl ponětí, co tím chlapec sleduje - se poslušně posadil na nejbližší lavičku.

Mi si zamyšleně poklepal prstem o bradu. "Já se ti nezmínil o Minhových léčivých schopnostech?"

"Ne."

"Aha… No, tak je zmiňuju teď."

Dveřmi severního křídla se na nádvoří vyhrnuli Onew, Taemin a Donghae, v závěsu s naštvaně se tvářícím Aronem.

"CHOII MINKI!"

Ren, krčící se za Victorií, hystericky zaječel a dal se na útěk.

"To snad… OKAMŽITĚ SE VRAŤ!"

"Neubližuj mi!" zaúpěl Ren, chňapl za ruku nic nechápajícího Yesunga, který ještě málem ani nestihl překročit práh profesorského křídla, a postrčil ho před sebe jako štít.

"Ale já ti nechci ublížit," namítl Aron.

"Ne?"

"Jistěže ne. Neublížím ti. JÁ TĚ ROVNOU ZNIČÍM!"

"UÁÁÁ!"

"ŽÁDNÝ TRAJDÁNÍ PO OBCHOĎÁCÍCH, DOKUD SE NENAUČÍŠ POŘÁDNĚ OVLÁDAT LED!"

"NE!"

"OD ZÍTŘKA ZAČNEŠ TRÉNOVAT! S ANDYM!"

"SMILUJ SE!"

"A JÁ OSOBNĚ DOHLÍDNU NA TO, ABY Z TEBE SEDŘEL TU TVOJI LÍNOU KŮŽI!"

"POMÓC!" vřískl Ren, nechal Yesunga Yesungem a pelášil se schovat dovnitř do budovy. Aron otráveně zaskřípal zuby a vyrazil za ním.

Zbytek osazenstva nádvoří za nimi mlčky hleděl, dokud jim oba nadobro nezmizeli z dohledu za hlasitě zabouchnutými dveřmi.

"Uf," konstatoval Minho.

"Vysvětlí mi někdo, co se tady děje?" zamračil se Sung.

"Daemon ve stresu," mávl Zhoumi rukou. "Žádný strach, přejde ho to."

Tolik k Aronově přeměně v rozlícenou bestii.

"Dobrý den, pane profesore!"

"Ah, zdravím, Nichkhune," usmál se černovlasý a vykročil k Minhovu pacientovi, neklidně se vrtícímu na lavičce pod rentgenem oranžového léčivého světla. "Zhoumi, neříkal jsi, že jeho zranění nejsou nijak vážná?" podíval se tázavě na svého staršího svěřence.

"Taky že nejsou. Otřes mozku se nekoná," odvětil Minho a Mi si ulehčeně oddechl. "Tak jo. Co s tou boulí, hyung? Když sebou přestaneš mrskat, možná tě jí i zbavím…"

"Táhni, Satane! Na bouli mi nešahej! Spolužačky mě díky ní budou hrozně litovat a týden mi nosit domácí obědy!"

"Tss, ty umíš zúročit snad úplně všechno," zakroutil Číňan užasle hlavou.

Khun si teatrálně prohrábl vlasy. "Jsem prostě talent," prohlásil samolibě.

Mladší mu s úšklebkem připleskl na hlavu sáček s ledem. "A poplácat po zádech třeba nechceš, ty supermane?" zabručel ironicky. Načež Nichkhun mrkl na něj, on na Nichkhuna a v tu ránu oba bezprostředně vybuchli smíchy.

Současně s tím, jenom o kousek dál Taeminovi samým rozčarováním zatikal koutek oka. "Může mi někdo srozumitelně objasnit, jak to Zhoumi sakra dělá?!" zavrčel.

"Už tři roky se ptám na totéž," posteskl si Onew.

"Už tři roky si pokládáš špatnou otázku," ušklíbl se Donghae. "Není žádné jak to dělá. Zhoumi totiž nedělá vůbec nic. Vůbec o nic se nesnaží, neflirtuje, nesvádí a nejhezčí chlapi v okolí se po něm stejně můžou utlouct. Konec, tečka."

"Jak můžeš být tak nad věcí?! Copak tobě to nevadí?!" prskl Taemin.

"A proč by mělo?"

"Ani trochu na něj nežárlíš?"

"Nemám ve zvyku žárlit na svý kámoše," opáčil Hae bezelstně. "Navíc mě se celý to šílenství jak kolem Nichkhuna, tak kolem Minha minulo, takže…," pokrčil rameny, "nikdy mě ani nenapadlo cokoli mu závidět."

"Seš divnej," oznámil mu Taemin. "A já mám nevýslovnou chuť vykřičet se do polštáře. Nemáte někdo polštář?"

V tu chvíli však spustila Victoria na Miho, že jí už od Vánoc dluží seznámení s Miss Koreje, a tak se Mi s povzdechem odporoučel oficiálně jí představit svého přítele, a Nichkhun (který tím pádem přišel o svoji hlavní atrakci) se zvědavě obrátil čelem k tříčlenné skupince, stepující poblíž. Jeho rty se nenadále zvlnily v širokém úsměvu.

"Onewe!" zamával svému bývalému spolubydlícímu nadšeně.

I Onew se na něj zazubil. Křečovitě a odevzdaně. Jako odsouzenec na popravčí četu.

"Jen do toho, Jinki, nech si zlomit srdce po sto pětašedesáté," mumlal si pod vousy, zatímco ho nohy automaticky nesly k tomu zatracenému, rozkošně se culícímu Thajci, co ho měl už tři roky bezvýhradně v hrsti.

Povzdychl si. Jo, první láska je bezcitný parchant.

Stačili se prokousat nezbytnými společenskými frázemi, Nichkhunovou otázkou ohledně Keyova zdraví a Onewovým dotazem, co Khunovo vysokoškolské studium démonologie ("Upřímně? Nechtít tak moc ten pitomý titul, zabalím to. Yesungovy hodiny mi daly mnohem víc, než zatím všechny přednášky dohromady."), když se dramaticky rozletěly dveře západního křídla a z nich vystoupil zamračený majitel celého areálu.

"Miss Korea číslo dvě!" vydechla užasle Victoria.

"Tak dost! Dorazili jste před deseti minutama a celá škola už si vzrušeně špitá, že je tady Nichkhun, a já se cítím naprosto tupě, protože nechápu, z čeho jsou všichni tak odvaření -!" Min Ho naráz přerušil svůj mrzutý monolog, naklonil hlavu ke straně a se zájmem si onu neznámou, exotickou tvář, jež na něj z lavičky vyplašeně pohlížela, prohlédl. "Beru zpátky," prohlásil pak. "Chápu to dokonale."

"Panebože." Khun se celý rozzářil. "Myslel jsem, že si ze mě v tom autobuse jenom utahují… ale vy jste doopravdy tady… skutečný hrabě Choi!"

"No ne, konečně někdo, kdo mě zná!" zatetelil se Min Ho, načež se dotčeně podíval na Yesunga. "Kdyby tady moje žena nevymazala ze všech zdejších publikací moji existenci, možná by se takových jedinců našlo i víc…"

"Neexistuješ. Tak zmlkni," zavrčel černovlasý.

Kyuhyun a Aron, kteří se ve vší podezřelé tichosti vynořili ze západního křídla společně s hrabětem, ustali ve svém šeptavém rozhovoru a stejně jako překvapený Nichkhun tázavě vzhlédli k dvojici před sebou.

"Vaše… žena?" Thajec na rudnoucího Sunga ohromeně zamrkal.

"To je, ehm, dlouhá historie," zamručel profesor neochotně.

"Vážně?" ušklíbl se démon.

"Ano. Zatraceně dlouhá historie," přimhouřil Yesung oči. "A nemluv o mně jako o svojí ženě!"

"Ehm," odkašlal si Kyuhyun, "vy… jste si něco udělali…?"

"Ne."

"Ne?"

"Ne. My jsme úplně v pohodě," prohlásil Min Ho. "Za všechno může ten… ten…!"

"Vévodkyně," usmál se starší sladce. "Má na mě totiž hrozně špatný vliv, viď?"

"Ty z toho máš legraci, ale ono je to k pláči!"

"Ale prosím tě."

Tmavovlasý se užuž nadechoval, aby něco nemilého dodal (ačkoli moc dobře věděl, že hádat se s Yesungem je jako házet hrách na stěnu), najednou však zbledl a s hrůzou vepsanou ve tváři se rozběhl k zamlklému chlapci, nepozorovaně postávajícímu kousek od ústřední skupinky.

"Proboha, zlatíčko, co ti to udělali?!"

Tao cítil, jak mu obličej zalévá horkost. Napůl vyděšeně, napůl omluvně zatěkal zrakem k Yesungovi, avšak nezdálo se, že by profesora Min Hova reakce jakkoli pobouřila. Naopak. Když se jejich pohledy setkaly (na zlomek sekundy, než Tao rozpačitě sklopil hlavu), vypadalo to, jako by se sám chtěl hochovi zahanbeně ospravedlnit za to, že si jeho modřin nevšiml dřív.

"Jsi celý potlučený… a od krve!" zhrozil se hrabě, když si všiml černovláskových sedřených loktů.

"T - to nic není," zakoktal Tao. "Vážně ne…"

Min Ho sekl zabijáckým pohledem po Zhoumim. "Už tě s ním nikdy nikam nepustím!"

"Ha?!" naježil se daemon.

"Ale…!"

"To byl vtip, Tao," uklidnil mladšího se smíchem Choi, položil mu ruku na bedra a odvedl ho k lavičce tak akorát vzdálené od epicentra největšího mumraje. "Minho, nástup!"

"Omluv mě, Vic." Démonova lidskost se uctivě vypoklonkovala a spěšně odklusala k nervózně se ošívajícímu spolužákovi. Při pohledu na něj ustaraně svraštila čelo. "Tao, ty trdlo, proč ses neozval?"

"Říkám, že to nic není," zopakoval černovlásek pevně.

"Nic? Oproti té Nichkhunově malicherné bouli?"

"Teď vypadám jako hypochondr," povzdechl si Thajec pobaveně. Chvilku si to povedené trio léčitel-léčený-úzkostný doprovod zamyšleně prohlížel. "Tak Tao vyměnil Minha za Min Ha?"

"Jo. A zruinoval si tím minulý, současný i budoucí život," utrousil Zhoumi kysele.

"Ale? Čekala bych, že budeš rád, že už nepálí za tvým Choiem," podotkla Victoria.

"Song Qian. Ten chlap," Mi namířil prstem na Min Ha, "je ZLO."

"Co povídáš?" zavolal démon mrtvých tázavě.

"Že seš zlo!"

"Jasně. Taky tě miluju."

A Číňan svěsil hlavu mezi ramena a hluboce si povzdechl.

"No, vyloženě tě bere vážně," rozesmál se Nichkhun. Vesele pozdravil Donghaeho, jenž se k nim přihrnul, jen co Taemin utekl "asistovat" Minhovi, a pak se přátelsky usmál na rudovláska, který - zdálo se - byl na rozpacích, zda promluvit, či zůstat zticha.

Bezděčně ho napadlo, že když ho viděl naposledy, byly jeho vlasy určitě tmavé.

"Ahoj," chlapec mu pousmání nejistě opětoval, "nevím, jestli se na mě pamatuješ…"

"Aron," opáčil bez váhání Khun. "Jasně, že se pamatuju. Junsuův první mazlíček…" Zasmál se. "Když ho ve dvě ráno popadne sentimentální nálada, je schopný žvanit o tobě třeba tři hodiny v kuse…"

"Fakt?" hlesl daemon zaskočeně. Koutky úst se mu mimoděk zvedly v úsměvu. Na druhou stranu ale… "Mazlíček? To jako vážně?"

"No ty se moc nesměj," zabručel hnědovlasý na adresu řehnícího se Zhoumiho. "Ty seš mazlíček no. 3."

Číňan se zarazil. "A kdo je číslo dva?"

"Přece já!" mávl Nichkhun rukou, jakože taková samozřejmost přece nestojí - Ne. Vmžiku své stanovisko kompletně přehodnotil. Ono totiž stálo za řeč. Ještě víc než to.

Upřel na Miho pátravý pohled. "Vidíš?" zasmál se, aby zlehčil situaci. "Dokonce i já můžu být někdy dvojka…"

Černovláskovu tvář zalil sytý ruměnec. Aniž by řekl jediné slovo, rozpačitě si skousl ret a uhnul očima.

"Každopádně," Nichkhun plavně napojil na přetrhnutou nit a obrátil se zpátky k Aronovi, "Junsu na tebe bude moc hrdý, až mu objasním důvod toho, proč jste tehdy s Renem zmizeli."

"Vyslýchals ho?"

"Tak trochu… Poslyš, nemáš v plánu sepsat paměti?"

V reakci na což Aron zavrátil hlavu vzad a vybuchl smíchy.

Thajec s úsměvem pohlédl na hocha po rudovláskově boku - a po zádech mu přeběhlo nepříjemné zamrazení. Jeho hezký obličej byl docela bez výrazu, avšak ta nevraživost, s níž na něj pohlížel… Proč ale?

"My se ještě neznáme." Zkusil se usmát znovu, co možná nejupřímněji. "Jsem Ni - "

"Vím, kdo jsi," přerušil ho mladší pohrdavě, přelétl zraky od něj k Victorii a představil se: "Cho Kyuhyun." Žádné "těší mě" nebo "rád tě poznávám", pouze strohé, heslovité odhalení identity.

"Victoria Song," kývla brunetka, načež se urputně zamyslela a šťouchla loktem do Miho. "Kyuhyun… o něm jsem něco slyšela, že jo?"

"Uhm, ano," přisvědčil mladík trochu nešťastně.

"Opravdu?" zaujalo Choa. "Kdy?"

"Hm, den před Vánoci to bylo, myslím…"

"Aha." Kyuhyun se sladce usmál, popadl Zhoumiho kolem pasu a majetnicky ho přitáhl k sobě. "Tak to jsi ještě neslyšela všechno, viď, MiMi?"

Nichkhun na Číňana zmateně pohlédl. Mlčení znamená souhlas, to přísloví samozřejmě znal, ale… Tohle přece… Zavrtěl hlavou. Ne. Tohle ne. To přece nemůže být…

Ale může.

Střetl se s Kyuovým jízlivým šklebem. Jeho tvář vzteky potemněla.

A je to tady.

Než si však stačili barbarsky servat trička a tlouct se pěstmi do hrudí, otevřela Victoria pusu do užaslého 'o' a hystericky vyhrkla: "Miss Korea číslo tři!"

Khun se udiveně ohlédl směrem, jakým zírala jeho ohromená kamarádka… a na pár vteřin kompletně strnul. Potom si promnul oči, zamračil se, znovu si promnul oči a když to k ničemu nevedlo, významně si odkašlal.

"Ehm, Minho? Jsi si jistý, že… ten otřes mozku fakt nemám?"

"Jo, proč…?" Tmavovlásek zbledl. "Je ti zle? Budeš zvracet?"

"Ale ne, jenom… mám halucinace."

"Halucinace?"

"Vidím před sebou polovinu Shinhwy."

"Já je vidím taky," prohlásila Victoria.

"Songová, ty ses praštila do hlavy?"

"Jo, o chodník… Nejde mi ale na rozum, jak je možný, že máme stejný vidiny…"

Dvojice se na sebe bezradně podívala, najednou však oba zděšeně vykulili oči a zuřivě se obrátili k Mimu: "CO BYLO V TÝ VODĚ?!"

"Jak prosím?"

"Horvejkule, oni nás zdrogovali!" zaštkala brunetka. "CO BUDEME DĚLAT?!"

"Zkusíme sebou třísknout o zem? Třeba to zabere…"

"Chceš snad i druhou bouli?"

"Obědy na dva týdny, hm…"

"HORVEJKULE!"

"NĚKDO TAECYEONA KRMIT MUSÍ!"

"A nechcete jim už třeba někdo říct, že se vzrušují úplně zbytečně?" navrhl suše Taemin.

"Cože?"

Yesung si povzdechl. "Žádné bludy, před vámi stojí polovina Shinhwy."

"Cože?"

"Mi, asi jim to budeš muset namalovat…"

"JAK TO ŽE MÁTE VE ŠKOLE SHINHWU?!" zaječel Nichkhun dotčeně.

"No - "

"JEN CO ČLOVĚK ODMATURUJE, ONI SI SEM POZVOU SHINHWU!"

"Tak to ale vůbec - "

"TAK PROČ TU SHINHWA NEBYLA ZA MÝCH MLADÝCH LET, CO?!"

"Protože za tvých mladých let tu nebylo tamto zlo," zabručel profesor a pokynul bradou k Min Hovi.

Khun po démonovi šlehl vyčítavým pohledem. "KDE SES KSAKRU FLÁKAL?!"

"Uhm," tmavovlasý se rozpačitě poškrábal na krku, "staral jsem se o tvýho spolužáka…?"

"Takže za to vlastně může Ren?"

"Jo!"

"Kecá," zabrblal Zhoumi.

"Ticho tam!"

Andy, Eric a Hyesung podvědomě ucouvli, to když mračící se Thajec pojednou nadšeně vyskočil z lavičky a s výrazem absolutní zbožnosti se vrhl přímo k nim.

"Cítím se úplně stejně, jako když mi bylo pět a pod vánočním stromečkem jsem našel autodráhu… Ale tohle je lepší!"

Hyesung a Andy, jejichž ústa zbrázdil totožný, křečovitě andělský úsměv, ustoupili ještě o jeden krok, poplácali Erika po ramenou a pak ho rázně postrčili před sebe.

"Vkládáme důvěru ve tvůj pověstný altruismus, lásko," zapředl brunet potměšile.

A vévoda si hluboce povzdechl, zabořil ruce do kapes a nechal se bez námitek přiškrtit v Nichkhunově vehementním… objetí či jak ten velice kontaktní čin nazvat.

"Vážně se mi to nezdá?" vrněl mladík blahem. "Vážně jste skutečný?"

"Z masa a kostí, ano," ujistil ho Mun. "Mohl bys přestat s tím ochmatáváním, prosím…?"

"Pardon."

"Díky."

"Můžu vám říkat jménem?"

"Samozřejmě."

"A co rodným jménem?"

"…"

"Jen jednou!"

"Když to musí to být…"

"Jung Hyuku!"

"Nichkhune?" Yesungovi zacukal pravý koutek.

"Ano, pane profesore?"

"Ty víš, že tě mám rád…"

"Ano?"

"…ale přísahám, že jestli z Erika teď hned nesundáš pracky, uvařím tě zaživa."

"Ah." Hnědovláskova tvář se rozzářila pochopením. Ladně od muže odskočil a zůstal se vznášet pár čísel nad zemí. "Ovšem," zazubil se.

(A vévoda byl v tu chvíli silně na vážkách, zda má vůbec cenu si oddechnout, když jej před náruživou fanynkou zachránil zrovna Yesung…)

"Ale jak se vám podařilo setkat se s Erikem Munem a nezbláznit se…?"

"Nu, to by mě samotného taky zajímalo…"

(Ne. Rozhodně to nemá cenu.)

Andy, kterého Nichkhunův démonický entuziazmus mírně - ehm - děsil, se nenápadně přitočil k Taově lavičce a zaplul mezi Minha, Taemina a Min Ha.

"Ehm, Andy? Nichkhun hyung nekouše," ubezpečil sirénu jemně tmavovlásek.

"Bylo by lepší, kdyby kousal," opáčil černovlasý šeptem. "S čímkoli jiným se dá vypořádat, ale s yesungitidou ne…!"

"Yesungie, lásko moje!" vyhrkl nadšeně Min Ho. "Budeš slavný! Sun Ho po tobě pojmenoval duševní chorobu!"

"NEŘÍKEJ MU TO!" zaúpěl Andy zoufale. "NEBUDE MĚ MÍT RÁD!"

Jongwoonův zabijácký výraz se rázem proměnil v upřímně překvapený.

Lee zrudl. "Em… no, já… líbíš se mi, víš?" přiznal rozpačitě. "Děsíš mě, ale líbíš se mi… A moc. Kdybys nebyl Min Hova žena…"

"Vážně?" Yesung na něj užasle vykulil oči.

"U-hm…"

"MINHO, KOPNI SVÝHO PLATONICKÝHO MUŽE DO KOULÍ!" zařval Kyuhyun, až váhající Andy i polichoceně se červenající Yesung leknutím nadskočili.

"Nemůžu. Léčím," zabručel uraženě Choi a ostentativně si dál hleděl Taa, ačkoli v zádech prakticky hmatatelně cítil Andyho zmatený pohled.

"Můžu ho kopnout já?" nabídl se velkoryse Min Ho. "Metaforicky…"

"DO NĚJ, HRABĚ!"

"JAK SE OPOVAŽUJEŠ SVÁDĚT MI PŘÍMO PŘED NOSEM MOJI ŽENU?!"

"Já nikoho nesvádím!" vyjekl Andy.

"NELŽI!"

"Nelžu! Proboha, vždyť to ani neumím!"

"TO VYKLÁDEJ SVÝ BABIČCE!"

"Ale - "

"A MOJE KRÁSNÁ LIDSKOST SI TĚ CHTĚLA VZÍT A TYS JÍ ZLOMIL SRDCE!"

Černovlasý zbledl jako křída a zděšeně se k chlapci obrátil. "Minho…!"

"Nemluv na mě."

"Ale já to tak nemyslel!"

"Že ne?"

"Ne!" Andy horečně padl na kolena a objal mladšího kolem pasu. "No tak, nejdražší moje, nikoho nezbožňuju víc než tebe - "

Minho povytáhl obočí.

"Platonicky nezbožňuju nikoho víc než tebe," opravil se démon. "A nikdy mě ani nenapadlo přemýšlet jinak, protože ty jsi pro mě příliš dokonalý a nádherný a nedosažitelný… a přísahám, že jestli je to málo, začnu tě od zítřka uctívat…!"

Taemin, který za lavičkou upjatě sledoval, jak Minho spokojeně naslouchá Andyho velkolepému velebení, dopáleně odfrkl.

"Přísaháš?" ujistil se Choi.

"Na svoji babičku," prohlásil Sun Ho.

"Na tu, co tě vychovala?"

"Přesně na tu."

"Tak fajn. Beru," usmál se Minho zářivě a pohladil Andyho po vlasech. "Uctívat mě nemusíš, jen tak mimochodem…," dodal.

Zhoumi a Kyuhyun synchronizovaně naklonili hlavy ke straně.

"On si to vyloženě užívá," konstatoval Kyu.

"Až příliš…," svraštil Mi čelo. "Bojím se, že příště, v podobně nemožnou chvíli, bude chtít srdceryvné vyznání po mně…"

"Slož na něj ódu. Preventivně."

"Dobrý nápad."

"Miláčku, zkazils mi plány!" zabručel Min Ho. "Chtěl jsem ho," kývl k Andymu, "předhodit za trest támhle Nichkhunovi, a ty ses s ním usmířil!"

"Za trest?" zopakoval Khun pohoršeně.

"Já řekl za trest?" Tmavovlasý se zatvářil jako nevinnost sama. "Ale kdepak, myslel jsem k potěšení!"

"Hoď hyungovi vévodkyni," poradil mu Minho.

"Jo, ale," Min Ho hodil očkem po Hyesungovi, "nevím, jestli bude carevna Hyesungovna souhlasit…"

"Ani náhodou!" potvrdil jeho obavu brunet.

Mladší se hluboce zamyslel. "Ale podívej se na to z druhé strany," odtušil pak. "Chápu, že ty a fyzický kontakt spolu moc nekamarádíte, ale kdy jindy budeš mít šanci obejmout se s pěkným - podotýkám zatraceně pěkným - Thajcem?"

"Pěkných Thajců moc není, co?"

"Jako šafránu," vyjádřil se tmavovlasý poeticky.

"Hmm." Hyesung si Nichkhuna dlouze, kriticky prohlédl. Načež s povzdechem roztáhl ruce. "Tak jo."

"Hurá!" Khun byl třemi kroky u něj, popadl ho kolem pasu a rozjařeně se s ním otočil kolem vlastní osy. Démon hudby ani nedutal, jenom se mladíka křečovitě chytil za rozložitá ramena.

"OK, po dnešku budu moct v klidu umřít," konstatoval Nichkhun spokojeně, když vévodkyni Munovou položil zpátky na zem a sevřel ji v medvědím objetí. "Až mi Minho půjčí Andyho…"

"Moment, a co Minwoo?" zarazil ho Yesung.

"Toho už jsem potkal!"

"Kde?!"

"V baru."

Eric udiveně svraštil čelo. "V baru? Kde v baru?"

"No v Soulu. Kousek od právnické fakulty…"

"Předpokládám, že tím Soulem myslíš lidský Soul."

"Ano."

"Proč zevluje Minwoo po barech ve světě lidí?" nechápal Andy.

"Nemám tušení…"

"Možná chtěl pít inkognito," navrhl Hyesung.

"To by ovšem nesměl narazit tady na pana Horvejkula," ušklíbl se Eric a Nichkhun po něm blýskl okouzlujícím úsměvem.

"Popravdě, moc toho nenamluvil. Zdál se mi… já nevím, takový… přešlý. Jako by ho něco trápilo."

"Kdy to bylo?"

"Před třemi týdny? Plus minus."

"S ničím se ti nesvěřil?" povytáhl Shin tázavě obočí.

Vévoda zavrtěl hlavou. "Nejspíš to nebylo nic vážného," usmál se pak.

"Nichkhune?" Yesung se rozpustile zaculil.

"Ano?"

"Vysvětlíš mi, jak se ti podařilo setkat se s Lee Minwooem a nezbláznit se…?"

Thajec se rozesmál. "To by mě samotného taky zajímalo, pane profesore."

 

•••

"Říkáte tedy, že dnes to bylo vůbec poprvé, kdy na vás někdo užil nátlak."

Victoria a Nichkhun svorně přitakali.

"Minimálně jsme na sobě nezaznamenali žádný z příznaků, které jste nám popsal," dodala dívka.

Eric zamyšleně kývl a o čemsi se chvíli tiše radil s Andym.

Zhoumi si vyměnil znepokojený pohled s Minhem.

"Ale můžete jim pomoct, že jo?"

"Existuje jediný způsob, jak někoho uchránit před ovládnutím…"

"A to?"

"Ovládnout ho."

Čtveřice studentů na vévodu udiveně vykulila oči.

"Je-li pravda, že jediný vliv, kterému jste byli v životě vystaveni, patřil těm třem polovičním démonkám, můžeme jeho zbylé účinky snadno napadnout, vymazat a ovládnout vás sami. Nebo lépe řečeno - zakódovat do vaší mysli stopu našeho nátlaku, aby toho žádný jiný démon už nebyl schopný. Oficiálně budete spadat pod naši plnou kompetenci," Eric pokynul k Hyesungovi a Andymu, "ale v praxi žádné kontrolování probíhat nebude, to vám přísahám."

Obě sirény jeho slova bez váhání potvrdily.

"No… Nezní to tak úplně špatně," připustila Victoria. Khun mlčky přikývl.

"I kdybyste na to ovládání neovládání snad v budoucnu změnili názor… nebyla bych nadšená, ale lepší dělat bezduchou loutku vám než bandě pošahanejch magorů."

"A to je ovládnete všichni tři zároveň?" nakrčil Minho udiveně čelo.

"Bude to tak nejefektivnější," vysvětlil Hyesung. "A navíc kdyby se někomu z nás - nedej bože! - něco zlého přihodilo, účinnost kouzla to nijak nenaruší."

"Totéž máme předběžně v plánu taky s tvou a Miho rodinou… Samozřejmě pokud budete souhlasit," dodal Andy.

Chlapec tázavě pohlédl na svého přítele.

"Já jsem rozhodně pro," prohlásil černovlásek. "S vědomím, že jsou naši a Mei v bezpečí, budu spát klidněji."

"Asi máš pravdu…" Minho si váhavě skousl spodní ret.

"Jen si to nech projít hlavou," usmál se na něj Sun Ho. "Není kam spěchat, beztak to musíme nejdřív probrat s ostatními… Vy dva, můžeme začít?" obrátil se na Vic a Khuna.

"A víte jistě, že to zabere?" zapochyboval Thajec.

"Nevíme," pokrčil Hyesung rameny. "Zkusíme vás ovládnout a uvidíme."

"A-ha."

"Tak do toho, ať už to máme z krku," zamračila se Victoria. "Co máme dělat?"

"Vůbec nic," odtušil suše Eric a stanul k vyčkávající dvojici čelem; Andy a Hyesung se postavili každý z jednoho boku. Kdyby se chytili za ruce, tvořili by kolem Nichkhuna a Victorie dokonalý kruh.

Minho se bezděčně přitiskl blíž k Zhoumimu. Zachvěl se. Se zatajeným dechem sledoval, jak vévoda sklápí víčka, lehce, soustředěně vraští obočí…

Cítil, jak sebou Mi prudce trhnul, když jejich těla na několik okamžiků doslova paralyzovala vlna čiré energie. Aura tak mocná a hrůzostrašná, že by nebyl věřil, že taková vůbec může existovat.

V Nichkhunově i Victoriině výrazu se v jediném momentu vystřídal bezpočet různorodých emocí. Které se rázem proměnily v absolutní prázdnotu. Jejich oči pohasly a oni jako uhranutí zůstali zírat do těch Erikových, studených, bezedných a černočerných.

Minho zuřivě zaťal zuby, aby jim zabránil jektat o sebe. Kolena se mu třásla, žaludek se křečovitě svíral úzkostí. Nechápal, proč na Erikovo démonické já reaguje tak přecitlivěle. Vždyť Andy a Hyesung byli děsiví úplně stejně… svým způsobem možná i víc, protože u nich nikdy nepředpokládal, že by dokázali vypadat tak… ďábelsky. A přesto…

Nedávalo to žádný smysl. Neměl přeci sebemenší důvod se ho bát. Tak proč…?

Čí obavy to jsou?

Potřásl hlavou, ve snaze zahnat všechny ty pošetilé, iracionální myšlenky pryč. Když znovu vzhlédl, nebylo po démonicky černém bělmu v očích démonů ani památky.

Zhoumi se jako první odvážil přistoupit blíž a zkusmo zamával Khunovi a Victorii rukou před obličejem.

Žádná reakce.

"Takže… to funguje?"

"Funguje," přisvědčil Eric a luskl prsty. Dvojice se jako na povel probrala z bezduché letargie, zalapala po dechu a zmateně se rozhlédla kolem dokola.

"Tak co? Funguje to?" Nichkhun se nechápavě ohlédl po rozesmátém Hyesungovi a ještě rozesmátějším Andym, kteří se ve vší ohleduplnosti klidili vychechtat se na chodbu.

"Kdybych vám rozkázal: "Skočte z okna.", skočíte z okna," ujistil ho Mun.

"Díky!" zajásala vděčně Victoria. "Teda ne, že bych chtěla skákat z okna, ale…" Nedořekla. Její čelo náhle zbrázdila hluboká vráska, jak se nad čímsi urputně zamyslela.

Zbledla. "No do háje," hlesla otřeseně, "nevědět to, nepoznala bych, že jste se mi ještě před pár sekundami hrabal v hlavě!"

"Drtivá většina ovládaných si kontrolu svojí mysli vůbec neuvědomuje," poznamenal Eric.

"Brr, z toho mám husí kůži!"

"To měj. Vedoucí katedry nám na přednáškách týden co týden opakuje, že nátlak je démonova nejstrašlivější zbraň," řekl Nichkhun.

A zatímco se výše zmíněná trojice pustila do vášnivé diskuze o kladech a záporech démonského vlivu, Zhoumi se tázavě sklonil k tmavovláskovi po svém boku.

"Děje se něco?" Zřetelně vnímal jeho rozrušení.

Minho však jen odvrátil pohled od vévody, usmál se a zavrtěl hlavou.

•••

V půl osmé pak vyprovodili Victorii a Nichkhuna před hlavní bránu, kde je vyzvedl Jonghyun a odvezl oba zpátky do města.

Večerní poflakování po nádvoří překazil vydatný liják, a tak studentstvu nezbylo, než se spěšně odebrat do útrob budovy Akademie a změnit program - respektive vrátit se do svých pokojů.

Výjimku tvořili pouze Onew, který měl v plánu zcela nezištně věnovat dnešní noc péči o nastydlého Keyho, Minho s Kyuhyunem, kteří se rozhodli vzdělat Naylu v oblasti thajského hororu a ve společenské místnosti si u mísy popcornu pustili původní film Shutter, a Zhoumi, který zamířil do tajné místnosti za Jessičinou sochou, kam ho pozvali dospělí s žádostí, aby jim znovu a podrobně vylíčil, co se odpoledne u botanické zahrady vlastně odehrálo.

"Abych byl upřímný, nejvíc ze všeho mě momentálně znepokojuje fakt, že ty dvě, Hyoyeon a Sunny, mají silné nadání pro zemi," poznamenal Min Ho, když daemon ukončil své vyprávění.

"Ano, největší slabinou naší aliance je rozhodně vládcovství země," souhlasil Hyesung. "Nechci se nikoho dotknout, ale…," povzdechl si, "zdejší zeměvládci stojí za starou belu."

"Ale profesor Heechul -," namítl Zhoumi.

"Díky, Mi, to je od tebe moc milé," usmál se Kim, "ale vévodkyně má pravdu. Věc se má tak, že kvalita zemských mágů v posledních desetiletích dost poklesla. Mé schopnosti sice stojí nad průměrem, to však neznamená, že bych se mohl vyrovnat třeba Taeyeon nebo Baekhovi." Zavrtěl hlavou. "V tomhle ohledu jsme na tom magicky doopravdy bídně. A to z výčtu našich nepřátel-zeměvládců nepatří nikdo k těm úplně nejlepším… Kdybychom se měli potýkat s Dongwanem…!"

"Nežvaň nesmysly," napomenul ho Andy. "Dongwan je na naší straně."

"Já vím, ale stejně mě ta představa svojí hrůzou občas budí ze spaní…"

"Když už jsme u toho, kdy sem vůbec Dongwana a Minwooa míníš oficiálně pozvat?" obrátila se Sooyoung k bratrovi.

"Oba jsou teď služebně v zahraničí, takže…" Min Ho pokrčil rameny. "Nemíním to lámat přes koleno. Čtyřiadvacátého se všichni sejdeme u Munů a tam se domluvíme co a jak."

"Wanova přítomnost tady ale problémy s nekvalifikovanými zeměvládci nevyřeší," kontroval pragmaticky Eric. "Oni svému živlu potřebují rozumět a osvojit si z něj to nejpodstatnější. Nechci je vidět na bojišti - obzvlášť Donghaeho a Taa ne - a doufám, že to, co se naučí, nebudou nikdy nuceni použít, ale… Umět se účinně bránit patří k základním otázkám přežití."

"Chápu. Začnu je trénovat," vzdychl Heechul. "Nic vám ale neslibuju, ti tři jsou příšerný kopyta a já mám jenom jedny nervy…" Načež vyplašeně semkl rty a sekl ostražitým pohledem po Min Hovi.

"Co?" zabručel tmavovlasý. "Já vím, že je Tao kopyto."

"Čímž chce nejspíš říct, že tě za koule do průvanu věsit nemíní," (ne)ubezpečil kolegu Yesung.

"Nejspíš?!"

"Na nejapné poznámky o svojí čínské ženě je dost háklivý…"

"A co poprosit o pomoc tu tvoji kamarádku, Mi?" nadhodila zamyšleně Jessica.

"Victorii?"

"Hm. V akci jsem ji sice neviděla, ale zdá se být velice schopná."

"To asi ano," odtušil Zhoumi váhavě. Popravdě, nad kvalitou Victoriiných schopností nikdy moc nepřemýšlel, ovšem na druhou stranu… Rozzářil se. "Asi určitě! Vlastně je to skvělý nápad," pochválil Jessicu nadšeně.

Ostatní souhlasně přitakali.

"Tak jestli nemáte nic proti, pane profesore, zkusil bych to s ní hned zítra domluvit…"

"Rovnou jí vyřiď mé vroucí díky," mávl Chul spokojeně rukou.

Čímž byla celá věc evidentně považována za vyřízenou. Ehm. Zhoumimu zacukaly koutky. Docela by ho zajímalo, jak by se všichni tvářili, kdyby je Vic s nějakým trenérstvím poslala do háje…

"Mi?"

Tázavě na Hyesunga pohlédl.

"Vraťme se, prosím, ještě na chvíli k dnešnímu odpoledni… Ren se mi cestou z večeře zmínil o čemsi zvláštním." Brunet povytáhl obočí. "Ta nejmladší - hm, Seohyun? - prý prohlásila něco v tom smyslu, že kvůli komusi významnému jim Yoona zakázala ti fyzicky ublížit. Je to pravda?"

A sakra.

Daemon bezděčně zrudl a rozpačitě sklopil oči. Hodnou chvíli se odhodlával k odpovědi. Tušil totiž, že to, co bude po přiznání následovat, nebude ani trochu hezké.

S tichým: "Je," si skousl ret tak prudce, až to zabolelo. Na jazyku ucítil kovovou pachuť krve.

"Počkej, to jako fakt?" žasla Sooyoung. "Odkdy bere Imová na někoho ohledy…? Kdo to je?"

Černovlásek neřekl ani slovo, zato zvedl omluvný pohled k Erikovi.

Vévoda zmateně nakrčil čelo. Co má tohle znamenat…?

"Mi…?"

"No? Nepochlubíš se?" dloubl Min Ho mladšího loktem do žeber.

"Není čím. A - a vždyť možná je to úplně jinak - !"

"Máš snad víc ďábelských ctitelů?" odfrkl démon uštěpačně. "Kyuhyuna nepočítám."

Číňan poraženě svěsil ramena.

Min Hova ústa zkřivil trpký úšklebek. "To váš nevděčný synátor," oznámil Munům nevzrušeně. "To on se našeho MiMiho nemůže nabažit."

Oba vévodové zbledli jako stěny. Avšak výrazy jejich tváří snad nemohly být odlišnější.

Zhoumi sebou zděšeně trhl, když průtrží bičovaná vitrážová okna rozřinčel zuřivý poryv větru. Drásal a kvílel. I bubnování dešťových kapek jako by najednou nabralo na intenzitě.

"Ty se vídáš s Jinniem?" šeptl Hyesung přiškrceně. Zdálo se, že nemá daleko k pláči.

"Já… ne, potkal jsem ho jen jednou - teda dvakrát," opravil se mladík roztržitě. "A-ale vůbec o nic nešlo," zamračil se na hraběte, "Min Ho přehání!"

"Nesnaž se, drahoušku. Péče Jeho Lordstva o tvoji maličkost je více než výmluvná," zasmál se Choi. Výhled na to boží dopuštění za oknem mu však úsměv ze rtů rázně smyl. Jeho čelo zbrázdila znepokojená vráska. "Um, poslyšte, Eriku, já chápu, že se vám to nelíbí, opravdu," mroukl smířlivě, "ale uvědomte si, jak toho můžeme využít v náš prospěch - "

"To nemyslíš vážně, že ne?" zasyčel černovlasý znechuceně.

Vichr se opřel do třesoucích se okenních tabulí s novou vervou.

"No tak! Moc dobře přeci víte, že jako Minhův daemon by nebyl Zhoumi nikdy v bezpečí!" křikl mladší dotčeně. "Dokud nad ním ale bude Junjin držet ochrannou ruku, neublíží mu ani Rada, ani démoni!"

"Kde je háček?"

"Háček?" Min Ho se nervózně ošil. "No… dost pravděpodobně Junjinovi nesmíme zabraňovat, aby se s MiMim mohl libovolně stýkat, ehm…"

Oblohu pročísl blesk. Jeho výhružný jas na moment propůjčil Erikově nádherné tváři hrůzný nádech.

"Junjin už se k němu nepřiblíží," procedil skrz zaťaté zuby.

"Ale… ah! Posloucháte mě vůbec?!"

"Právě že poslouchám! A žasnu nad tvým sobectvím!"

Tmavovlasý schlípl, jako by dostal facku.

"Ty mu snad věříš? Věříš mu tolik, že jsi ochotný mu daemona svojí lidskosti věnovat málem i s blahopřáním?!"

"Ne, ale -"

"Co?!"

"Máme výhodu. A když bude třeba, můžeme to celé obrátit proti němu - "

"ZHOUMI NENÍ ŽÁDNÝ POKUSNÝ KRÁLÍK, MIN HO!"

Zahřmělo.

Hyesung se rozechvěle schoulil v křesle, Andy se stisknutými rty pozoroval, jak nebe rozzařují další a další blesky. Jessica, Sooyoung a Heechul se prozíravě tvářili, že tady ale vůbec nejsou, zatímco Yesung a Zhoumi vyplašeně těkali očima mezi Min Hem a Erikem.

Vévoda s povzdechem potřásl hlavou. "Prostě ne," hlesl do vyvstalého, bázlivého ticha. "Junjin už ublížil spoustě lidí…" Zasmušile pohlédl na svého manžela. "A tomu já znovu přihlížet nemíním."

Tiše jako pěny sledovali jeho vzdalující se záda. Ránu, s níž za sebou třískl dveřmi, pohltilo dunivé zaburácení hromu.