Škola prokletých - 35. kapitola

"T.O.Pa můžeme s klidným srdcem vyloučit," zabručel Minho a odsunul stranou dva komínky svazků, co mu bránily ve výhledu na stříbrnovlasou knihovnici.

Nayla zmateně povytáhla obočí.

"Pokud se nepletu, Min Ho Lordově radě zapověděl vstup na pozemky Akademie…"

"Ano."

"Já ho viděl na nádvoří."

"Erika, co není Eric?" svitlo dívce.

"Erika, co není Eric," přisvědčil Choi a stručně jí popsal vše, co před pár minutami vyzvěděl od Yesunga.

Zhoumiho Stín se s každým jeho slovem mračil víc a víc.

"Abych to shrnula," odtušila uvážlivě, jen co Minho ukončil své vyprávění, "ty si myslíš, že ten podezřele fešnej chlap, co je nám ostatním neviditelnej, je vévodova mrtvá lidskost."

Tmavovlásek přitakal. "Že je podezřele fešnej, jsem ale nikdy neřekl -"

"Jestli vypadá jako Eric, je podezřele fešnej," mávla Nayla přezíravě rukou.

"Fajn, ale o Erikův úchvatný zevnějšek teď vůbec nejde."

"Škoda."

"Naylo!"

"No jo furt… Už jsem vážná. Takže…?"

Minho přemýšlivě sevřel rty. "Jestli je moje hypotéza správná," odtušil pak, "otázka zní, proč nám o své lidskosti neřekl?"

"Zlato, Eric ani nemusel vědět, že nějakou lidskost má," podotkla blondýna věcně. "Není to běžné, ale stává se, že se démon a lidskost v životě nesetkají… A i kdyby se setkali, nic to neznamená. Uvědom si, prosím, že vy lidskosti jste stejně smrtelné jako lidští mágové. Jeho lidskost tudíž mohla kdysi dávno umřít úplně přirozeně a jemu se asi nezdálo důležité se nám o tom zmiňovat."

"Před šedesáti lety."

"Cože?"

"Zemřel před šedesáti lety, plus minus. A Andy o tom něco ví. A Min Ho nejspíš taky."

"To jsou jen tvoje dohady."

"Jo, ale vsadil bych na ně," zabrblal mladší a obkreslil prstem rýhu ve dřevěné desce knihovnického pultu. "A taky na to, že přirozeně určitě neumřel."

"Minho…"

"Pamatuješ, co mi tehdy v muzeu řekl Minhyun?"

"Uhm…" Nayla svraštila čelo. "Že lidskost prokletého ani její daemon nikdy neskončí dobře?" navrhla nejistě.

"Správně."

"Mohl přece odkazovat k jiné dvojici…"

"Pochybuju."

Dívka si rozčileně promnula spánky. "Chápeš vůbec, jaký scénář mi to tu předkládáš?"

"Není nemožný. Eric je démon -"

"Démon, který tvého démona naučil soucitu i sympatii s lidskou rasou!"

Choi provinile sklopil oči.

"Měl bys mu líbat ruce," zavrčela Nayla. "A ne ho bez jediného důkazu sprostě osočovat z vraždy."

"Já přece vévodu neobviňuju, jenom nezaujatě vyvozuju nejracionálnější závěr."

"V tom případě by sis měl laskavě odpustit ten pohrdavý tón." Stín zlostně přimhouřil svoje rentgenově modré oči. "Pokud svou lidskost skutečně zabil, musel k tomu mít zatraceně dobrý důvod."

"Takže tu možnost nevyvracíš," konstatoval Minho bez výrazu.

"Stát se mohlo cokoli."

"Ovšem…"

Nayla si hocha zamračeně prohlédla. "Opovaž se ho na to ptát, rozumíš?"

"Dokud nezjistím něco bližšího, budu mlčet jako hrob."

"Nemůžeš to prostě nechat plavat?

Tmavovlásek rázně zavrtěl hlavou. "No tak, Nay, i kdybych se v tom nechtěl vrtat, musím. On se mi ukazuje z nějakého důvodu -"

"Junghyuk." Dívka si poraženecky povzdechla. "Říkejme mu Junghyuk. Podle vévodova rodného jména."

Minho s povděkem stiskl její ruce ve svých, načež kývl ke dvěma štosům zažloutlých novin, ležících na židli za Naylou. Odhadoval, že ta menší hromádka bude tisk, který už stačila projít. "Našla jsi něco?"

"Spoustu žvástů o skandálech na ředitelství a každoročním rekonstruování jiného oddělení, jo. Ale ani slovo o tom, že by… Junghyuka se starou nemocnicí cokoli pojilo," zabrblala blondýnka mrzutě a ohlédla se po prozatímním výsledku své mravenčí práce. Nespokojeně odfrkla. "Nejsem ani ve čtvrtině… budu hledat dál."

"Děkuju," usmál se Choi. "Já půjdu promluvit s Ryeowookem…"

"Proč s Ryeowookem?"

"Upřímně? Nevím jistě, ale když jsem viděl Junghyuka na nádvoří," Minho se na vteřinu překvapeně zarazil. Bylo zvláštní, jak přirozeně mu to jméno splynulo ze rtů. "Uhm, byl tam i Wook a… no, zdálo se, jako by jeho přítomnost cítil. Neviděl ho, ale něco rozhodně zaznamenal. A dost ho to rozrušilo."

"Má silné mentální schopnosti," zamyslela se Nayla. "Takoví lidé běžně bývají mnohem vnímavější než ostatní… Fajn, zeptej se. Ale nějak diskrétně, prosím. Jestli tu od zítřka začnou kolovat zvěsti o vévodově mrtvé lidskosti," výhružně pozvedla prst, "oholím ti obočí."

•••

Našel ho v jedné z prázdných učeben ve východním křídle. Seděl u klavíru a zpaměti, duchem nepřítomný přehrával jakousi něžnou, melodickou skladbu.

Když Minho zaklepal na pootevřené dveře, zaskočený Ryeowook prsty z kláves okamžitě stáhl.

"Ahoj," tmavovlásek s nejistým úsměvem vešel do třídy. Chlapcův vyplašený pohled obezřetně provázel každý jeho pohyb. Evidentně by spíš uvěřil, že ho za pět minut unese mimozemská loď, než že ho záměrně navštíví Choi Minho.

"Ehm," starší si odkašlal, "uvědomuju si, že jsme spolu asi nikdy pořádně nemluvili… jestli vůbec…"

Kim zavrtěl hlavou.

"…takže to asi bude znít fakt divně, ale… nezdržím tě dlouho, jen bych potřeboval, abys mi něco pověděl. Popravdě." Načež spěšně dodal: "Prosím, je to moc důležité."

"Dobře," souhlasil Ryeowook zmateně. "O co jde?"

"Asi před hodinou jsi procházel nádvořím a… zhruba v polovině cesty se něco stalo, že?"

"Stalo? Ne, nic se nestalo."

"Viděl jsem tě z okna. Něco tě vyděsilo."

Hnědovlásek nakrčil čelo. "Aha, tohle… ne, byla to pitomost. Mám moc bujnou fantazii - "

"Co tě vyděsilo, Ryeowooku?" přerušil ho Choi naléhavě.

"No," mladší si povzdechl, "v jednu chvíli jsem měl pocit, že přímo vedle mě někdo stojí…" Mávnul rukou. "Ale jak jsi mohl vidět, vůbec nikdo tam nebyl."

O tom by se dalo polemizovat…

"Ještě něco jiného? Zvláštního?"

"Ta aura…"

"Aura?"

Wook přitakal. "Byla podobná té tvojí a přitom úplně jiná. A tak… neskutečná. Přízračná, jakoby… neživá. S ničím takovým jsem se ještě nesetkal."

Minho zamyšleně kývl. "Ještě poslední dotaz: připomínala ti ta aura i někoho jiného než mě?"

Chlapec se na zlomek sekundy zarazil a pak prudce potřásl hlavou.

"Tak jo. Díky moc," usmál se tmavovlásek a s rozloučením se obrátil k odchodu.

Prakticky už překračoval práh, když se za ním ozvalo váhavé:

"Vlastně…"

Tázavě se po mladším ohlédl.

"Připadalo mi, jako bych stál vedle Erika," přiznal Kim se sklopenýma očima. "Až na to, že ta aura - i se všemi svými podivnostmi - byla jednoznačně lidská."

"Děkuju," zopakoval Minho vděčně a za spokojeného pohvizdování opustil učebnu.

Hnědovlásek za ním pár vteřin zkoumavě hleděl, načež s povzdychem zavřel klavír. Naznal, že raději nechce vědět, co má nejmladší Choi za lubem. A vůbec, měl by jít -

"Ryeowooku."

Vzhlédl. O futra dveří na druhém konci místnosti se opíral podezíravě se tvářící Sungmin. Samozřejmě.

Kdyby na něj Imová, Kim a Hwang nasadili hlídacího psa, nepoznal by rozdíl.

Černovlásek pokynul ke dveřím, jimiž před půl minutou zmizel Minho. "Co chtěl?"

"Do toho ti nic není," odtušil Ryeowook úsečně.

"Že ne?"

"Ne."

"Wookie, Wookie…" Sungminovy rty se zkřivily v nehezkém šklebu a mladšího sevřený žaludek udělal krkolomné salto.

"Kolikrát ti to ještě musím opakovat?" Pomalu, okázale vykročil vpřed. "Nemá cenu se o cokoli snažit. Neutečeš, víš?" S jedovatým úsměškem se opřel lokty o klavír. "Nemáš šanci."

•••

Zhoumiho poklidné páteční samostudium korejštiny na jedné z laviček na nádvoří (které veskrze probíhalo tak, že učebnice a sešit ležely Mimu na klíně a on se se zavřenýma očima labužnicky nechával nahřívat slunečními paprsky) pojednou narušil jemný dotek číchsi dlaní na jeho ramenou.

"Chyběl jsem ti?"

"Khune!" vydechl Číňan užasle.

"Čau. Jak tak na tebe koukám," starší se s pobaveným úsměvem posadil vedle něj, "není vůbec divu, že je tvým Stínem kočka…"

"Díky, to budu brát jako lichotku… Co tady děláš?"

"Vysokoškolský život," mávl Nichkhun rukou, jako by se tím všechno vysvětlovalo. "A taky můj geniální plán otravovat vás tak dlouho, dokud mě oficiálně nepřiberete do party…"

"NIIICHKHUNÉÉÉÉ!" ozvalo se hystericky za jejich zády.

"Myslím, že tvůj sen se právě splnil," vyprskl Zhoumi smíchy.

Thajec se trochu rozpačitě ohlédl. "Ano, Sooyoung?"

"Jak dlouho se míníš zdržet?" vybafla na něj hraběnka.

"Ehm…"

"Přes víkend?"

"No, jestli mě tu necháte…"

"Skvěle," opáčil spokojeně Eric. "Zítra nám pomůžeš s tréninkem Onewa a Siwona."

"Dobře… A budou trampolíny?"

"Budou."

"Jo!" zajásal Nichkhun.

"Trampolíny?" Mi se zatvářil upřímně nechápavě.

"To je mezi námi vládci vzduchu," uklidnila ho Sooyoung blahosklonně, načež se vehementně obrátila ke svému mladšímu sourozenci. "Bratře! Připrav apartmán!"

"Vypadám snad jako hotelová služba?" prskl Min Ho. "A vůbec, apartmán na víkendový přespávání? To teda ne… Ale neboj se, noona," předem zarazil sestřiny výtky, "na dlažbě ho spát nenechám. Ah, Junho!"

Světlovlasý mladík, jenž se kolem trojice blokující východ ze západního křídla umně protáhl, si zamračeně poupravil popruh batohu a tázavě na démona pohlédl.

Tmavovlasý ukázal na Nichkhuna. "Můžu ti v obýváku ubytovat víkendového nájemníka?"

"Pro mě za mě," odtušil Junho suše.

"Klaním se ti, jsi úžasný. A tebe ubytuju po večeři. Tak. A my jdeme!" zavelel hrabě a Sooyoung a Eric jej poslušně následovali zpátky do budovy.

Světlovlasý pár okamžiků koketoval s myšlenkou, že prostě odejde, jak měl původně v plánu, pak si to ale přeci jenom rozmyslel a energicky přirázoval ke Khunovi. "Lee Junho," představil se a potřásl novému spolubydlícímu rukou.

"Nichkhun Horvejkul. Těší mě - "

"Jasně, mě taky," zabručel daemon. "Pokus se moc neroztahovat, nedělat mi bordel ve věcech… jo, a mimochodem, vracím se kolem půlnoci," informoval Thajce mrzutě a bez dalších řečí odkráčel z areálu.

"Vrací odkud?" špitl Nichkhun.

"Dělá v nějakým baru, pokud vím," řekl Mi, sesbíral učení a vstal.

Vyrazili ke studentskému křídlu.

"Kdo to vlastně je?"

"Daemon."

"A dál?"

"Víc o něm nevíme."

"Eh?"

"Prý mají nevyřízený účty s Lordovou radou a chtějí nám pomoct."

"Oni? Je jich tu víc?"

"Dva. Junho a Chansung." Číňan nenápadně pokynul bradou ke statnému tmavovlasému hochovi na pravoboku. "Tamten, co tě svlíká očima."

Nichkhun se zvědavě otočil příslušným směrem a věnoval Chansungovi oslnivý úsměv.

"Nedělej to."

"Hm?"

"To je Aronova práce," ušklíbl se Zhoumi a gentlemansky nechal vejít Khuna do severního traktu jako prvního.

"Abys rozuměl, Chansung se zdá býti Aronem velice fascinovaný, a tak bylo - k Ronově nelibosti - kolektivně rozhodnuto, že coby hlavní objekt zájmu bude nasazen jako vrchní vyzvědač, ehm."

"Aha. A? Už něco víte?"

"Ne. Ale…!" Černovlásek se na moment dramaticky odmlčel. "Dobrá zpráva je, že už s ním Aron mluví. Doopravdy mluví! A nechává se jím doprovázet z vyučování a z tréninků a tak. Za chvíli začnou možná trávit o samotě i víc než osm minut!"

"Stopovals to?"

"Já ne, to Siwon."

Starší povytáhl obočí. "Hele, a uvědomujete si, že kdyby Chansung moc chtěl, ohne Arona přes stůl jako nic?"

"Ano, tohle riziko samozřejmě bereme v potaz… a Ron z něj má tak trochu žaludeční vředy…"

Nichkhun soucitně povzdechl.

"Ale ty buď, prosím, od té lásky a neříkej o tom Junsunovi," varoval ho vážně Mi. "Fakt nepotřebujeme, aby sem naběhl a vrazil Chansungovi pěstí."

"Jo, to by bezpochyby udělal…"

"No právě."

"Fajn, o Chansungovi ani slovo," slíbil hnědovlasý. "Hmm, ale kdybyste měli zájem…," poklepal si prstem přemýšlivě o spodní ret, "snad bych se na něm taky mohl pokusit něco vypátrat…"

Mi na něj nedůvěřivě pohlédl.

"No co? Mnou se zdál být taky velice fascinovaný…!"

"Smím vědět, jak přesně si to pátrání představuješ?"

"Víš, miláčku," Thajec se ladně vznesl pár centimetrů nad zem a rozpustile mladšímu rozcuchal vlasy, "do toho už ti ale vůbec nic není."

•••

Kvečeru se Key velice podle rozhodl, že pro zpestření večera před víkendem (a na počest jejich vysokoškolské návštěvy) se zajdou do knihovny pobavit nad fotkami v ročenkách. Navzdory tomu, že s tím nápadem zpočátku polovina přítomných ostře nesouhlasila, deset minut před pátou už všichni seděli kolem největšího stolu, který knihovna nabízela, a čekali, až Kibum s Renem přinesou to nadělení v temně rudých deskách.

"Jestli očekáváš to, co myslím, že očekáváš, budeš těžce zklamaný," upozornil světlovlásek staršího.

"Buď v klidu, na fotce z prváku zpravidla vypadá úplně každej jako debil," mlaskl Key.

Když Luna uviděla, co má ta milá početná skupina v plánu, s hlubokým povzdechem se obrnila proti nadcházejícím záchvatům hysterického řehotu, bez něhož se prohlížení ročenek nikdy neobešlo, a chvatně se ztratila přerovnávat dokumenty dozadu do skladu. Však kdyby ji někdo potřeboval, stačí zazvonit.

"Dámy a pánové, začínáme!" zazubil se potměšile Key a otevřel první sborník. "Přestavuji vám kolekci letošních prváků!"

Zmínění studenti s pochechtáváním rozpačitě skryli tváře v dlaních a jejich starší kolegové unisono vyprskli smíchy.

"I tady máme potvrzeno, že prváci se prostě neumějí normálně fotit, a proto všichni vypadají naprosto dementně," komentoval blonďák seriózně situaci. "Samozřejmě až na jeho Výsost, princeznu Rena, která měla oproti ostatním ale tu výhodu, že díky svému dřívějšímu studiu tady už věděla, jak se správně tvářit. Tímto je její podobenka tudíž diskvalifikována."

Ren do něj dloubl loktem.

"A teď mi dovolte malou odbočku - vím, že jsem říkal, že se soustředíme na prváky, ale mě hrozně zajímá, jak vypadá na své druhákovské fotce naše druhá princezna A - au!" vyjekl, když ho z druhé strany nabral pod žebry Aron.

Nalistoval druhý ročník a on i Minho vyjeveně žasli.

"Co?" zamračil se Ron.

"Vypadáš tam strašně sexy!" obvinil ho Kibum. "Vole, v ročence nemůžeš vypadat sexy!"

"Já vypadám sexy pořád," prohlásil rudovlásek samolibě.

"Ne," ujistili ho jeho spolužáci suše. "Nevypadáš sexy. Vypadáš rozkošně."

"Tak, a teď prosím," zaintonoval Kyuhyun a položil na první otevřenou ročenku její o rok starší předchůdkyni, "přivítejte loňské prváky!"

"No jo, no, mám tam naprosto debilní účes," posteskl si Key.

Poté, co se skupina dostatečně vychechtala, bylo naznáno, že i navzdory Keyovu debilnímu účesu jsou on i Minho velmi chvályhodnými zástupci druhého ročníku. To u třech let starých fotografií třeťáků trvalo kolektivní mlácení hlavami do stolu podstatně delší dobu a nakonec bylo konstatováno, že jediný, kdo tehdy nevypadal jako úplný pitomec, byl (a to ještě s přivřením obou očí) Siwon.

Rok, kdy na Akademii nastoupili nynější čtvrťáci, Key rovnou vynechal (čistě proto, že tam žádného žhavého kandidáta neměli), načež se špatně skrývaným nadšením otevřel ročenku vydanou před pěti lety. Úsměv mu však téměř okamžitě z tváře vymizel a nahradilo ho vztekem cukající oko.

"Já ti to říkal," poznamenal sladce Ren.

Blonďák zuřivě zafuněl a obrátil se k Thajci, jenž zvědavě nakukoval přes rameno Donghaemu. "HORVEJKULE, TY JEDNA NELIDSKÁ, PŘÍRODNÍ ZÁKONY POPÍRAJÍCÍ KREATURO, JDI DO PRDELE!"

Nichkhun se smíchy sesunul do podřepu.

"Doufals, že bude vypadat jako debil?" zeptal se Taemin soucitně.

"Grrr!"

"Takové zbožné přání!" rozesmál se Onew a přičapl k chechtajícímu se Khunovi, kterému po tvářích regulérně tekly slzy.

"Hele, a není tu i Ren?" podotkl nad ročenkou přemítavě Henry.

Keyova nevraživost ohledně Nichkhunovy skrznaskrz perfektní prvácké podobenky vzala rázem za své. "Máš pravdu!" vyhrkl a horlivě se sklonil nad fotografiemi ostatních studentů prvního ročníku z toho roku.

Netrvalo ale dlouho a svou zářnou snahu vzdal. "Není," odtušil mrzutě.

"Hledej, šmudlo," poplácal ho Aron s úšklebkem po zádech.

"Ale on tam není!"

"Zapomeň na blondýnu."

Starší na daemona vyvalil oči. "Ren se s touhle barvou vlasů nenarodil?!"

V reakci na což se celá skupina nahrnula blíž, aby jako první našla a spatřila neblonďatého Rena.

Světlovlásek se plácl po čela. "Oni tomu snad vážně věřili?"

Aron a Nichkhun nejistě pokrčili rameny. Stylem jako oni jsou schopní všeho.

"Boha!" Siwon dramaticky spráskl ruce. "Ono to bylo černovlasý!"

"Kde?!" zaječeli ostatní hystericky.

"Tady!"

"UÁÁÁÁ!"

Khun zvědavě povytáhl obočí. "Je možný, aby jim kolektivně hráblo nad jedinou fotkou?"

"Ne, ale Renova černovlasá dokáže zázraky," ubezpečil ho Ron nevzrušeně.

"Takové hezké… černé… dlouhovlasé… a ani to nevypadá jako debil(!)… ale něco tomu chybí," konstatoval Key zamyšleně.

"Je to nezvyk, nic víc," potřásl Onew hlavou.

"Hmm…"

"Ovšem." Aronovy rty se na moment zkřivily v hořkém úsměšku. "Chybí tomu Min Ki," utrousil tiše a Ren se na něj zlostně zamračil.

Zbytek osazenstva si jejich bleskové rozepře ani nevšiml.

"Tak jo, lidi, vynadívali jsme se na Rena, pokračujem!" tleskl Taemin. "Do kompletní sbírky dementních i méně dementních fotek - a Nichkhuna - nám zbývá princeznina drahá americká polovička." Chopil se poslední ročenky na stole a nalistoval příslušnou stranu.

A Minho za jeho zády se v tu chvíli málem rozpustil.

"TAKÝ ŇUŇU!"

"Jaký ňuňu?!" zděsil se rudovlásek.

"Ale tomu se ani jinak říct nedá…!" souhlasil rozněžněle Zhoumi (pro změnu za Minhovými zády).

"Byls tak roztomilej!" rozhihňal se Key.

"Nic horšího mi snad ještě nikdo neřekl," zabrblal Aron, dotčeně pošilhávaje po své šest let staré podobence.

"Lidi?" houkl Kyuhyun, kterého Ronova roztomilost vskutku nijak nerozrušovala, a ukázal na vedlejší fotku tmavovlasého hocha s velmi netypicky pohlednými rysy. "To je ten Junsu, o kterým vy dva," kývl na daemony, "pořád mluvíte?"

"Ten, co se tu má zjevit?" Kibum sekl očima po obrázku a zbledl. "Ne, tohle není on, že ne?!"

"Víc Junsuů jsme ve třídě neměli," odvětil Aron.

"JÁ HO TU NECHCI!"

"Proč?" svraštil Zhoumi nechápavě čelo.

"PROTOŽE SE HO BOJÍM! VŽDYŤ SE NA NĚJ PODÍVEJ!"

"A to ses s ním ještě nesetkal osobně!" zachechtal se ďábelsky Nichkhun a třeťáci propukli v hurónský řehot.

"Pomoc," hlesl blonďák, načež se tázavě ohlédl po prchajícím Minhovi. "Hej, kam jdeš?"

"Pro další ňuňu!"

A jak řekl, tak udělal. Sice to chvíli trvalo (protože nechtějte po Minhovi, aby na první pokus správně spočítal, ročenku kteréhože data to vlastně hledá), ale výsledek stál rozhodně za to.

Trochu omšele vyhlížející sborník tmavovlásek hrdě rozevřel v samém středu a ještě hrději zabodl ukazovák do fotografie v rohu stránky.

"Druhý ročník, pánové."

Dvě tři vteřiny zavládlo kolem stolu hrobové ticho. Vzápětí se tváře všech přítomných stáhly v křečovitých grimasách - to, jak nevěděli, jestli se začít smát, brečet nebo hystericky pištět - a zajíkavě vyprskli.

"Tohle jsem neměl nikdy vidět!" zasténal Kyuhyun a v křeči se sesunul ze židle.

Hromadná exploze smíchu otřásla celou knihovnou. A otřásala dál, do okamžiku, než se za nimi ozvalo ledové:

"Co. Tady. Děláte?"

Skupina se pomalu, provinile otočila k Yesungovi. Pak pohlédla na fotku. Znovu na Yesunga. A znovu na fotku. A vybuchla smíchy podruhé.

Profesor se silným tušením nějaké zrady přikročil blíž, aby viděl, nad čím se studentstvo tak královsky baví. Zrudl jako rak. "Zavřete to, proboha!"

"Ne!" zaječel nadšeně Min Ho. Ladně se vyhnul zuřivému Sungovi, sebral ze stolu inkriminovanou ročenku a odtančil s ní ke knihovnickému pultu, kde se na přítelovu podobenku sentimentálně zazubil. "Moje malé, sedmnáctileté…!"

"MIN HO!"

"Ani se nepamatuju, žes byl tak sladký!"

"DEJ MI TU PITOMOU ROČENKU!"

"Nikdy!"

Yesungovi se vypočítavě zablýsklo v očích. Obrátil se k vyřehtaným klukům. "Víte, že je tam i Heechul?"

"…"

"…!"

"…!!"

"VRAŤ NÁM TU ROČENKU!" zařvala půldémonská aliance (Siwon, Kyuhyun, Taemin, Key) jednohlasně a zběsile se na hraběte vrhla.

A zvítězila s přehledem.

Když se dostatečně nasmáli nad třeťáckou fotkou učitele korejštiny, vzpomněl si Donghae, že tu přece studoval i Leeteuk, a tak Ren a Henry kvapem vyrazili dohledat i jeho. (pozn. autorky: a že se jim to povedlo za podstatně kratší dobu, než jakou potřeboval Minho k nalezení Yesunga)

Víc slávy než sám ředitel si však vysloužil jeden z jeho spolužáků, a to poté, co Aron zcela bezděčně sklouzl očima o jednu fotografii níž.

"Kurva, to je hezoun," hvízdl.

Ostatní zatajili dech.

"Horvejkule, jdi se vycpat," zahučel Key.

"Jdu," přisvědčil Thajec.

"Dovolím si zastoupit Victorii a říct, že tohle je rozhodně Miss Korea číslo čtyři," prohlásil Zhoumi.

"Je nádherný!" žasl Onew.

"Jako démon," poznamenal uchváceně Yesung.

Taemin pokrčil rameny. "Třeba je…?"

"To těžko," odfrkl Kyuhyun. "Nevidíš?" ukázal na hochovu uniformu. "Má červenou kravatu. Je to ohňovládce."

Ohňovládce… Minho zíral na fotografii neznámého s absolutně rozporuplným pocitem. Neznal ho, určitě ne, avšak…

Jenom… mi někoho připomínáš.

Bezděky si vybavil Andyho slova a šokovaně vytřeštil oči. Vteřinu nato jeho myšlenku vyslovil Aron:

"Víš, že jsi mu podobný?" usmál se na Miho.

"Já? A ve kterém vesmíru?" Číňan se rozesmál. "Vždyť on je krásnej!"

Ohňovládce… Daemon…?

Minho se pátravě zadíval Min Hovým směrem. Démon zamračeně studoval všechno okolo, jen aby zrakem nemusel zavadit o propíranou fotografii.

"No, mně spíš připadá, že je mu podobný Siwon," namítl Ren. Za což ho jeho kolegové počastovali výrazy absolutní hrůzy.

"Víš, co jsi právě řekl?" zděsil se Nichkhun.

"Ehm… ne?"

Donghae zaúpěl: "Že jsou si ti dva podobní!"

Zhoumi a Siwon se navzájem zhrozeně zhlédli a hystericky zaječeli.

Henry povytáhl obočí. "No, myslím, že na tom něco bude," odtušil suše a Minho se rozesmál.

"Neříkej to nahlas," ušklíbl se a pak se jakoby mimoděk obrátil k Min Hovi. Kývl k fotce. "Znáš ho?"

"Ne." Hrabě provrtal svou lidskost studeným pohledem. "Měl bych snad?"

"Jen se ptám…"

"V životě jsem ho neviděl. Ale uznávám - ač nerad," tmavovlasý si podobenku z donucení, zběžně prohlédl a usmál se, "že vedle něj by se mohla jít polovina démonů i se svým nesmírným půvabem zahrabat. A to pěkně hluboko."

Nebyl to upřímný úsměv. Nebyl.

Minho se na mladíkovu fotografii ještě jednou pečlivě zadíval a vryl si do paměti jméno napsané pod ní.

Kangta