Škola prokletých - 36. kapitola

Hlasy z chodby Rena nenásilně vynořily z říše snů. Rozespale se protáhl a otevřel oči. A zůstal překvapeně zírat do Aronovy usměvavé tváře.

"Dobré ráno, zlato."

"Dobré ráno," hlesl světlovlásek, udiveně se rozhlížeje po pokoji. "Co dělám v tvojí posteli?"

"Nepamatuješ se?" Starší pokrčil rameny. "Probral jsem se v půl jedné a tys stál támhle u skříně a pozoroval mě. Tak jsem ti udělal místo, no."

"Fakt?"

"Jo. A aby toho nebylo málo, měl jsi nepřirozeně přítulnou náladu… Bylo to trochu děsivé."

Ren se rozpačitě zahihňal a vymotal se zpod peřiny. "Musel jsem být náměsíčný. Vůbec nic z toho si nevybavuju… Promiň, že tě straším po nocích," zazubil se, lípl Aronovi pusu na tvář a svižně odhopsal do koupelny.

Vůbec nic z toho si nevybavuju… Tak jako když… Daemonovo nitro spolu s myšlenkou na ledově nádherného démona jeho Vyvoleného na moment sevřela zlá předtucha, okamžitě ji však zapudil.

Ne. To by přece nedávalo nejmenší smysl.

•••

"Onewe…"

"Táhni!"

"Onewe, no tak…!"

"Nemluv na mě!"

"Onewe, nech si to vysvětlit…!"

"JDI MI Z OČÍ, TY JEDNA IGNORANTSKÁ ČERNOVLASÁ KATASTROFO!"

Skupinka ve společenské místnosti si vyměnila značně vyjukané pohledy.

"Já myslel, že touhle přezdívkou nadáváš Siwonovi jenom ty," šeptl Minho.

"Já si to až dodneška myslel taky," odtušil Zhoumi.

"A já si až dodneška myslel, že nasrat Onewa umím jenom já!" žasl Key, načež vyskočil z pohovky a rozběhl se ke dveřím, které jeho supící přítel zuřivě rozrazil. Olympijský skok Onewovi kolem krku si však na poslední chvíli prozíravě rozmyslel. "Ehm, lásko…? Rád bych tě objal, ale… nesežereš mě?"

"Být tebou, neriskoval bych," zavrčel brunet a vztekle sebou praštil do volného křesla. Key si vzal jeho varování k srdci a schlíple se vrátil za Minhem a Kyuhyunem na divan.

"Co je?" povytáhl Cho obočí. "Něco na tréninku? Nevyšel podle představ?"

"Ale kdepak, trénink byl úžasný."

"Tak?"

Onew se nevraživě zamračil na příchozího Siwona, jenž předvedl perfektní piruetu jako zkušená primabalerína a co nejsnažněji se schoval za Nichkhuna. "Všechno to byly kecy!"

"Eh?" hlesli jeho kolegové nechápavě.

"Tři roky tu každému nováčkovi bezelstně vykládám tu naservírovanou pohádku o tom, že nám tu studuje málem největší vzdušný mág vůbec," cedil Onew rozčileně mezi zuby, "tak mocný, že se ho dokonce musel ujmout Leeteuk, protože žádný z příslušných učitelů k tomu nebyl dost kvalifikovaný - a ona je to zatím jenom jedna velká prachsprostá lež!"

"CO?" vyprskli Key, Henry, Kyuhyun a Aron vyjeveně.

"Díky. Vaše pobouřené reakce mě hřejí na duši."

"ALE…! JAK TO?!"

"Na to se zeptejte Siwona," opáčil brunet a přezíravě založil ruce na prsou.

"Ale no tak, vždyť já jsem v tom vlastně nevinně!" bránil se Choi. "Za všechno může Leeteuk…!"

"Jistě, a tobě to bylo úplně proti srsti, co? Pokrytče! Ts, celou dobu byl nejlepší větrný mág Nichkhun, samozřejmě! A já, místo abych vychvaloval jeho, pěju ódy na takovýho neschopnýho idiota!"

"To přece není taková tragédie," mroukl smířlivě Thajec.

"Je!" zaštkal Onew nešťastně a nechal se Nichkhunem velice ochotně obejmout.

Kyuhyun zadumaně naklonil hlavu ke straně. "Kibume?"

"Chceš pár facek?"

"Keyi. Nevyhrožovala ti tamta teatrální herečka ještě před pár minutama sežráním?"

Blonďák přimhouřil oči. "Kyuhyune."

"Ano?"

"Mám ohromnou chuť ukopnout Horvejkulovi i té teatrální herečce Jinkimu hlavu. Žel bohu, neumím dát nohu tak vysoko…"

"Řekni Hyesungovi."

"Proč?"

"Umí taekwondo."

"Eh? O kterým Hyesungovi to mluvíme?"

"Máme jich tu snad víc?"

"Ta křehká dáma že umí taekwondo?!"

"No jo. Vévodkyně Munová je samé překvapení…"

"Mohl by nám méně důvtipným jedincům někdo konečně vysvětlit, o co tu sakra jde?" povzdechl si Henry. Aron mu vážně přitakal.

"Ale ať už je to cokoli, on," ukázal na Zhoumiho, "to věděl."

"Ehm," Číňan se nervózně ošil.

"Tys to věděl?!" zaúpěl Onew.

"No… nikdy jsem se na to přímo nezeptal… ale jo, tušil jsem to…"

Brunet se zoufalým výrazem namířil prstem na Minha.

"Bylo to docela očividný," pokrčil tmavovlásek rameny. "Vždyť Siwon zkazí, na co šáhne. Jak by někdo takový mohl být nejlepší vzdušný mág Akademie?"

"To ti teda pěkně děkuju," odfrkl dotčeně Won.

"Nemusíš se stydět, my všichni víme, že jsi pořádná lemra, ale… Moment, tak jak ta fáma teda vznikla?" kroutil Kyuhyun zmateně hlavou. "A hlavně, jak se jí až doteď povedlo tvářit se tak… oficiálně?"

"To tak Leeteuk jednou myslel rozkrokem a ukecal Yesunga, aby mu dovolil tvrdit, že jsem hrozně drsnej magič a on si mě na to konto mohl vzít pod křídla, no," opáčil Siwon suše.

"Vole, ty spíš i s Leeteukem?" zbledl Key.

"Ne! On se mnou jenom zbožně, naprosto nevinně kochá… Teda kochal, poslední dobou velice nenápadně šilhá po Min Hovi…"

"A Yesung s tím fakt souhlasil?"

"Ne, ale co měl dělat?"

"Polít Leeteuka studenou vodou?"

"Och, to mě nenapadlo…"

"Takže který student Akademie je momentálně nejlepší vládce vzduchu?" svraštil Aron čelo.

"Ryeowook," řekl Onew.

"A Siwonova magická úroveň…?"

"Je stejně tristní jako ta moje. Ne-li hůř. Má potenciál, ale to je asi tak všechno. Cituju Erika."

"Však potenciál mají i Ren s Taeminem, a jak to s jejich magickým uměním vypadá," ušklíbl se rudovlásek.

"Kde vůbec jsou?" podivil se Zhoumi.

"Podstupují dvě hodiny intenzivního mučení pod Andyho taktovkou."

"Tak konečně?"

"To od tebe není hezké, honey."

"Pardon. Chudák Andy. Trénovat ty dva musí být i o ty nejželeznější nervy…"

Siwon se pod tíhou Onewova vyčítavého pohledu rozpačitě zhoupl na patách. "Mohl bys s tím přestat, prosím tě?"

"Nemůžu uvěřit, že i přes to, co nám ti tři předvedli první hodinu magie, jsem vážně uvěřil, že bys mohl být lepší než Nichkhun…"

"Ty ses tehdy vážně dokázal soustředit na to, co předváděli s magií?" žasl upřímně Mi. Za což se mu od Kyuhyuna a Minha dostalo podezíravého povytažení obočí. "Tři nejlepší a nejnamakanější mágové z řad studentstva nám udělali menší živelní show, no…," vysvětlil zdráhavě. "Hele, věřte mi, doopravdy nechcete vědět, na co jsme se při tom představení s Krisem a Siwonem primárně soustředili…"

"Zůstat tu Aron, měli bychom kompletní kvarteto základní přírodních sil," napadlo Onewa zamyšleně. "Nejlepší vládce ohně, nejlepší vládce vzduchu, nejlepší vládce země a nejlepší vládce vody…"

"Nejlepší vládce vody?" zbystřil aktuální nejlepší vodní mág Kyuhyun.

"Jeho Výsost Ok Taecyeon. Ronův tehdejší spolužák."

"Kruci. A na něj mě nikdo neupozornil! Henry, přines tu ročenku!"

"Ujišťuju tě, že Taeka sis musel všimnout," uklidnil ho Siwon. "Taký černovlasý, ušatý a zubatý. Nejde přehlídnout."

"To… ehm, nezní jako popis nutně-ultra-sexy vrchního člena královské družiny…"

"Ne, ale jemu se nějakým záhadným způsobem daří být zatraceně sexy."

"A taky je to debil?"

"Prosím?!"

"Pokud je mi známo, každý zdejší král je debil… proto má svou šedou eminenci."

Siwon se ublíženě zadíval na Zhoumiho. "Vážně?"

"…"

"Jsem debil?"

Číňan si vyměnil dlouhý pohled s Nichkhunem. "Ehm, představ si, co by na tuhle otázku asi odpověděl Junsu…," zaobalil to diplomaticky.

Což Siwon vzápětí konstatoval doslova na plnou hubu: "Že jsem debil."

•••

Minho takticky vyčkal, až se Luna dostatečně vzdálí od knihovnického pultu a co nejnenápadněji se přitočil ke stříbrnovlasé dívce.

Nayla překvapeně vzhlédla od monitoru počítače. "Minho! Ahoj."

"Mohla bys mi ve školním systému dohledat jednoho absolventa?"

"Jo, jasně… teda není-li starší než sto čtyřicet let…"

Tmavovlásek zavrtěl hlavou. "Jmenuje se Kangta."

Nay bez dalšího vyptávání otevřela příslušnou aplikaci, zadala údaj a zamračeně vyčkala, než stránka naběhne. Vzápětí se její veliké modré oči rozšířily ohromením. Zalapala do dechu.

"No tohle… Vypadá jako dokonalejší verze Zhoumiho… Vlastně ne, opačně, Zhoumi vypadá jako méně úchvatná verze jeho."

"Máš k němu něco?" Minho se zvědavě naklonil přes pult, aby dohlédl na monitor.

"Ano, ale moc toho není… Rodné jméno Ahn Chil Hyun… ohňovládce… bla, bla, bla… Akademii absolvoval na výbornou… dostal stipendium na Soulskou národní -"

"Která fakulta?"

"Uhm…ale to se podívejme…" Miho Stín významně pozdvihl obočí. "Lékařská."

"A zase jsme u té nemocnice," zamumlal Choi. "To nemůže být náhoda."

"Hmm… A tvá teorie zní…?" Nayla si znovu se zájmem prohlédla Kangtovu fotografii.

"Má teorie zní, že tenhle Kangta byl Junghyukův daemon a že spolu na univerzitě studovali medicínu. Yesung říkal, že do staré nemocnice posílali mediky na praxe, předpokládám, že to je důvod, proč mě tam Junghyuk onehdy zavedl."

"Jo, to dává smysl. Až mě to samotnou udivuje."

"Díky."

Naylino čelo při pohledu do Minhova zamyšleně umanutého obličeje nenadále zbrázdila hluboká vráska. "Ne, ne, hochu, ať už teď myslíš na cokoli, zapomeň na to."

"Cože?"

"Tenhle výraz znám. Máš za lubem nějakou kravinu."

"Nedělám kraviny!"

"Děláš. A pořádný. A v jednom kuse."

Tmavovlásek si povzdechl. "Můžeš mi vytisknout jeho fotku?" kývl k monitoru, z nějž se na ně letmo a půvabně usmívala Kangtova tvář.

"Ne."

"Naylo!"

"Ne, Minho. Řekla jsem žádné kraviny."

•••

Tělocvičnou se rozlehla ozvěna kroků. Andy tázavě vyhlédl z nářaďovny. A usmál se na chlapce, mířícího k němu.

"Minho!"

Tmavovlásek se posadil na jednu z laviček u zdi. Vyčkal, až Andy zamkne a přisedne k němu, a položil si na kolena temně rudý sborník.

Démon kývl ke knize. "Co je to?"

"Chci se tě na něco zeptat," opáčil mladší namísto odpovědi.

"Dobře, ptej se."

A Minho otevřel ročenku, vrazil ji siréně do rukou a namířil prstem na jedinou podobenku. "Kdo je to?"

Andy, ten vždycky tak stoicky vyrovnaný Andy, zbledl jako stěna. V jeho výrazu se vystřídala snad každá pojmenovaná negativní emoce, přes hrůzu až po tu nejzarytější nenávist. Zuřivě sborník zavřel a mrštil s ním o podlahu.

"Mluv se mnou!" vyhrkl Minho, když se oklepal z prvotního šoku. "Co je Kangta zač?"

"Zapomeň, žes ho kdy viděl," zasyčel Lee, prudce vstal a odrázoval k východu. Mladík se rozběhl za ním.

"Andy…! Odpověz mi!"

Černovlasý se ani neohlédl.

"Tak fajn!" štěkl Minho podrážděně. "Když nechceš mluvit ty, možná bych se měl zeptat Erika…!"

Jeho ústa se němě rozevřela absolutním děsem, to když s ním Andy v příští vteřině rozzuřeně praštil o stěnu. Popadl chlapce pod krkem, jeho ledové prsty se mu nemilosrdně vpalovaly do kůže.

"To bys zkusil jedinkrát," zavrčel výhružně.

Sevření kolem krku náhle povolilo. Otřesený Minho klesl na kolena, a lapaje po ztraceném dechu, s bodavou bolestí v plicích se rozkašlal. Dezorientovaně zvedl zrak, ale Andy byl pryč.

"Tohle tajemství bude temnější, než jsem si myslel," šeptl chraplavě.

•••

Andy zlostně dusal chodbou k západnímu křídlu Akademie. Evidentně vypadal přesně tak nepříčetně, jak nepříčetně se cítil, protože studenti mu zběsile uskakovali z cesty, jako by se báli, že je na místě roztrhne vejpůl.

Ten hodný, milý Andy, co by přece neublížil ani mouše…

Přehnal to. Ovšem. A moc dobře to věděl. A ačkoli jeho svědomí hystericky vřískalo, když Minha, sípavě popadajícího dech, zanechal bez jediného pohledu schouleného na zemi tělocvičny, vztek mu nedovolil svého činu otevřeně zalitovat.

Viděl přece, jak moc se mu příčí vůbec slyšet to proklaté jméno, tak proč…?! Někdo by měl chlapci zatlouct do hlavy, že rozumní lidé démony vědomě nedráždí. Nikdy. Pro dobro svého vlastního, příliš křehkého života…

Koridorem se rozlinuly čisté, sladce tesklivé tóny klavíru. Andy strnul. Cítil, jak se mu hrůzou ježí vlasy na zátylku. Ta melodie… zná ji. Ano, rozhodně ji zná.

Kéž by mohl tvrdit, že ne.

"Tohle je snad zlý sen…!" vykřikl zoufale. Obrátil se na podpatku, divoce se prohnal chodbou a vřítil se do inkriminované učebny zpěvu.

Yesung za pianem překvapeně vzhlédl. "Andy? Co se - ?" Zaječel, když ho démon i se židlí neurvale odstrčil stranou, nato popadl papír s ručně sepsanou partiturou a rozerval ho na kousíčky.

Dočista ohromený Sung jen s vytřeštěnýma očima sledoval, jak se zažloutlé útržky notového záznamu ladně snášejí k zemi.

"Už toho bylo dost," zašeptal démon. "Prosím."

Mladší mechanicky přikývl, nechápaje na co Andy naráží. Avšak ta beznaděj v jeho hlase… ta byla naprosto výmluvná.

Ještě několik vteřin po jeho odchodu seděl jako zařezaný, neschopen ani mrknout. Rozechvěle se natáhl pro to, co zbylo z partitury.

"Yesungie!" Do třídy bez dechu vpadl Min Ho. Vyplašeně si svého pobledlého přítele prohlédl od hlavy až k patě. "Jsi v pořádku? Křičel jsi… Co se stalo?"

Černovlasý mu skočil do náruče. "Nemám tušení, co se stalo," vyhrkl nešťastně. "Hrál jsem na klavír a najednou sem vtrhl Andy a tu partituru roztrhal." Ukázal Min Hovi, co držel v ruce. "Byl jako šílený a přitom… vyděšený k smrti. Vůbec tomu nerozumím…!"

Hrabě se pozorně zadíval na zničený notový záznam. "Co je to za skladbu?"

"Autorské dílo nějakého studenta. Bez podpisu. Každopádně docela historický kousek. Hrával jsem ji tu ještě za studií."

"Chceš tím říct… že ji napsal někdo, kdo tu studoval před víc než šedesáti lety?"

"Um. Vlastně," Sung přemítavě nakrčil čelo, "když jsem ji našel a hrál úplně poprvé, poznamenal Leeteuk něco v tom smyslu, že byl u toho, když vznikala. Že ji napsal jeho spolužák…? Promiň, je to dávno." S povzdechem se opřel čelem o Min Hovo rameno. "Co to do Andyho vjelo? A jak s tím proboha souvisí tahle anonymní skladba…?"

"Nejspíš nijak," odtušil tmavovlasý chlácholivě. "Sun Ho má dneska prostě jenom… špatný den."

•••

Hrabě si to bez zaklepání, suverénně nakráčel do Andyho apartmánu.

"Uklidni se, ano?" zabručel namísto pozdravu a zavřel za sebou dveře. Starší k němu mlčky zvedl oči, schoulil se hlouběji do měkkého polstrování pohovky a přitáhl si kolena k bradě.

Choi usedl do křesla naproti němu. Přeměřil si sirénu dlouhým pohledem. Zkoumal. Hodnotil. "Vystrašils mi ženu," houkl vyčítavě.

"Jo. A přiškrtil Minha."

"COŽE?!"

Andy si povzdechl. "Nikdy bych mu neublížil… aspoň jsem si to dodneška myslel… Jenže on se vytasil s tou fotkou v ročence a… a začal se na Kangtu vyptávat… a pak řekl, že když nechci odpovídat já, zeptá se Erika…!"

"A kruci," sykl tmavovlasý.

"Tak nějak," přikývl Lee. "A mně prostě přeskočilo. Hrůza z toho, že by to vážně mohl udělat - a že on by to udělal, je umanutej po tobě - mi úplně zatemnila mozek." Bolestně protáhl obličej. "Miluju ho, Min Ho, opravdu, ale pokud si mám vybrat mezi ním a Erikem…"

"Vždycky vyhraje Eric," konstatoval mladší věcně. "Je mi to jasné."

"Takže chápeš, že mě to mrzí… a vlastně nemrzí." Černovlasý ustal v rozpačitém třepení cípu staré deky a ublíženě našpulil rty. "Kangta tu vážně studoval?"

"No evidentně."

"A tys to nevěděl?!"

"Sun Ho, ty vole, já ani nevěděl, že tu studuje moje lidskost, dokud se přede mnou tak dramaticky nezjevila!"

"Seš strašnej ignorant."

"Že?"

Andy potřásl hlavou. "Co jsi Minhovi řekl?"

"Já?" zamračil se hrabě. "Vždyť sám nic nevím, tak co bych mu asi vykládal?"

"Ale on něco tuší."

"Blbost."

"Jenže - !"

"Andy!" Min Ho zvýšil hlas. "Zamysli se, proboha, vždyť není nikdo, od koho by se Minho mohl o té… záležitosti cokoli dozvědět!"

"Jo, máš pravdu," Lee si unaveně promnul kořen nosu. "Než se o tom slůvkem zmínit, to by si Eric radši ukousl jazyk, a všichni ostatní protagonisté jsou mrtví… Máš pravdu, promiň mi to." K jeho údivu však Min Ha jeho slova neuklidnila - spíš naopak. Jako by si pojednou uvědomil cosi, co ho ani v nejmenším nepotěšilo.

Andy svraštil čelo. "Děje se něco?"

"Hm?" Tmavovlasý se vrátil do reality. "Ale ne, to nic. Jen přemýšlím… Ten Minhův zájem o Kangtu se dá jistě logicky vysvětlit… No ovšem, vždyť při vašem prvním setkání jsi Zhoumimu řekl, že ti někoho připomíná, pamatuješ? A Minho si to nejspíš vybavil, když včera s klukama náhodou narazili na Kangtovu fotku v té ročence. Pouhá zvědavost, nic víc." Jak se však jeho všetečná lidskost dovtípila souvislosti mezi Kangtou a vévodou Munem, o tom zůstal takticky mlčet.

"Hmm," zabručel Andy neurčitě. "Fakt jsou si podobní, co?"

"Vypadají jako bráchové. Až mě to ponouká zjistit, jestli Zhoumi náhodou nemá korejské předky…"

"Tak to ti přeju příjemnou zábavu."

"Díky." Min Ho se váhavě pousmál. "Mám s Minhem promluvit?"

"Je to od tebe milé, ale ne. Tohle si u něj musím vyžehlit sám. A taky se omluvit Yesungovi…"

"Ano, to Yesungie velmi ocení… Hele, oč šlo s tou skladbou?"

"Je to jeho skladba."

"A to víš jak?"

Černovlasý se zatvářil, jako by žvýkal citron. "Jednou, když se Eric vrátil z nemocnice… Víš, jak špatně snáší vlastní strach a upadá do těch depresivních, úzkostných stavů? No, tak v jednom takovém se plácal asi měsíc v kuse. A přitom si bezděčně, pořád dokola broukal tuhle melodii.

Nikomu samozřejmě neřekl, co se stalo, jisté ale je, že to začalo toho dne, kdy byl zase za ním."

"No ale," Choi se přemýšlivě zamračil, "Eric ho přece přímo nenavštěvoval, ne? Toho by se neodvážil, vždyť… cítil se vůči němu provinile. A jak jsi řekl, bál se. A to je - obzvlášť u něj! - příšerná kombinace."

"Dosti sebevražedná."

"A Eric není sebevrah."

"Ne, není. Tak proč tedy do té léčebny každý měsíc chodil?" opáčil Andy trpce. "Proč se o něj proboha staral?!"

"Vina, Sun Ho. Vina."

"Idiot."

"To ti vyvracet nebudu."

Lee si povzdychl. "Ta skladba se k Erikovi každopádně nesmí dostat. Jestli ji tu uslyším ještě jednou, je mi fuk, který miláček bude sedět za klavírem, poletí střemhlav oknem."

"Bez obav, spálím ji."

"Děkuju. A, prosím, o ničem z tohohle rozhovoru se mu nezmiňuj."

"Budu mlčet jako hrob," přislíbil hrabě.

•••

"Co. To. Je?!"

"Ehm," Zhoumi střelil očima od mračícího se Arona k cukrující dvojici u schodiště a nervózně se zasmál. "Nichkhun se nabídl, že pomůže s vyšetřováním, no."

Mladšímu zacukalo levé oko.

"Myslel jsem, že budeš rád!"

"Však skáču štěstím do stropu, nevidíš?!" ucedil Aron ironicky. "Tss, a já vůl těm jeho sladkejm řečičkám málem uvěřil…!"

Zhoumi překvapeně pozvedl obočí. "Až tak?"

"NE! Vypadám snad jako kurva?! Sakra!"

"Nijak se nerozrušuj, tohle je naprosto běžná situace," zabručel za jejich zády suše Junho.

Dvojice nadskočila leknutím.

"Chansung má tendence šukat všechno, co se hýbe. A to docela nekompromisně… Takže," světlovlasý si rudnoucího Arona dlouze přeměřil, "jestli s tebou fakt ještě nespal, ber to jako poctu. Evidentně si tě neuvěřitelně váží."

"Uhm, díky? Asi?" zakoktal Američan.

"Tak?" Mi do něj šťouchl loktem. "Všechno dobrý?"

"Dobrý?" nafoukl se Ron. "Dobrý?! Ne! Ať si ho Nichkhun klidně nechá!" zaječel a s hrdostí vyšší než on sám vztekle odkráčel pryč.

Junho uznale pokýval hlavou. "Jeho přístup se mi líbí…"

"Tos udělal schválně?" zamračil se černovlásek.

"Pokud míníš to, že jsem Aronovi včas a velkoryse osvětlil, jak to v posteli pana Hwanga chodí, tak ano, udělal. Nic nečestného v tom gestu nehledej."

"Chceš říct, že i váš vztah vypadá stejně, jako jsi mu popsal?"

"Dá-li se tomu říkat vztah," zkřivil Junho pohrdavě rty. Nato Mimu náznakem kývl na rozloučenou a pokračoval chodbou dál, směrem ke knihovně.

Číňan za ním pár vteřin zamyšleně hleděl. To, že se k němu blíží Chansung, si tak uvědomil, až už bylo na ústup příliš pozdě.

"Čau," tmavovlásek se rozhlédl, "nebyl tu s tebou Aron?"

"Jó, alé… Vzpomněl si, že má ještě něco důležitého na práci…" Mi usilovně zapátral v paměti, nad čímže se to Minho včera tolik rozčiloval. "Referát do biologie, myslím."

"Aha… Tak dík," zamručel mladík neurčitě a s očima zabodnutýma do podlahy odkvapil na opačnou stranu, než Junho pár vteřin před ním.

Zhoumi se nervózně ošil. Chansungova melancholie, tak kontrastně smísená s jeho brutální fyzickou silou, mu naháněla solidní husí kůži.

Vyběhl z hlavní budovy a vzal to přes nádvoří k protilehlému, severnímu křídlu. Hbitě vystoupal do druhého patra a odtud zamířil ke dveřím Kyuhyunova pokoje.

"Hej, Mi!"

Ohlédl se. Z jednoho z vedlejších pokojů vykukoval jeho šklebící se spolužák se svým spolubydlícím. "Budeme potřebovat špunty do uší?"

"Vole!" prskl černovlásek se smíchem. Krátce zaklepal na dveře, vyplázl na řehnící se dvojici jazyk a vklouzl ke Kyuovi.

"Dneska všem hrabe, doopravdy… A Aron je pěkná citlivka, to bys nevěřil…!" Miho chechot ustal stejně záhy, jako začal. Ustaraně si ztichlého, duchem nepřítomného Kyuhyuna, jenž apaticky upíral zrak na černý displej svého mobilu, prohlédl.

"Kyu?"

Mladší si povzdechl.

"Jsi v pořádku?" svraštil Zhoumi čelo a usedl na kraj postele. Pohladil chlapce po nártu, k němuž měl ze všech částí jeho schouleného těla momentálně nejlepší přístup.

"Popravdě? Ani ne," zamumlal Cho a podal příteli zmačkaný kousek papíru, který až doteď křečovitě svíral v ruce.

Číňan jej tázavě rozložil.

"Je to telefonní číslo k nám domů."

"Hm? Proč ho nemáš uložené?" podivil se daemon upřímně.

"Proč…? Myslím, že přímá demonstrace bude lepší, než zdlouhavé vysvětlování…" Kyuhyun se křivě pousmál a podal Mimu mobil. "Tak prosím."

"Nemůžu jenom tak volat k vám domů!"

"Jasně, že můžeš. Zavolej a ptej se po mně."

"Ale -!"

"Věř mi, kotě, stačí vyslovit mý jméno."

Zhoumi značně neochotně udělal, co po něm Kyuhyun žádal. Vyťukal číslo a přiložil mobil k uchu. Vyčkával. Asi po pátém zazvonění se na druhém konci linky ohlásil vysoký ženský hlas.

"D - dobrý den, tady Zhou. Mohl bych…," nasucho polkl, když se bezděky střetl s mladšího temným pohledem, "mluvit s Kyuhyunem?"

V telefonu nastalo hrobové ticho.

"Haló? Slyšíme se…?"

"Kyuhyunnie je mrtvý."

"Eh? T - to bude omyl. Cho Kyuhyun, první ročník Akademie Černých bratří -"

"Kyuhyunnie je mrtvý," zopakovala žena bezbarvě.

"Při vší úctě, madam -"

"Vídáš se s ním?"

"Prosím?"

"Dej si pozor!" zašeptala žena naléhavě. "Nesmíš mu věřit! Kyuhyunnie je mrtvý! Mrtvý, rozumíš?"

Mi se na chlapce znepokojeně zadíval. Z jeho výrazu se však nedalo vyčíst zhola nic.

"To ta stvůra… ta krvežíznivá stvůra ho zabila! Zabila mého syna a vetřela se na jeho místo… Není to Kyuhyun, nesmíš mu věřit…!" Její překotná výpověď nenadále umlkla. Bylo slyšet, jak těžce, zajíkavě oddechuje. Pět vteřin, možná víc. Než se pronikavě rozječela: "ZABIJ HO! ZABIJ HO, PROBOHA! MUSÍŠ HO ZABÍT DŘÍV, NEŽ BUDE POZDĚ…!"

V pozadí se ozval rozčilený mužský hlas a žena začala cosi nesouvisle vřískat. Podle zvuků se u Choů rozhořel lítý souboj o sluchátko.

Zhoumiho však ani v nejmenším nezajímalo, kdo nakonec vyhraje. Roztřeseně ukončil hovor a vrátil mobil Kyuhyunovi.

"Ta milá paní, jak jsi asi pochopil, to byla moje matka," odtušil chlapec s cynickým úsměškem na rtech. "Zjistila, že jsem poloviční démon a pomátla se z toho. Svého syna pohřbila a už víc než rok a půl žije v představě, že se na jeho místo vetřel… no, že jsem se na jeho místo vetřel já. Já a moje krvavá potřeba, haha. Takže jen co mě zmerčí, má tendence chápat se nožů a dalších ostrých předmětů a tak…" Zašklebil se. "Jistě mi tedy odpustíš, že vás pravděpodobně nikdy osobně nepředstavím."

"Kyu…"

"Uvěřils jí? Aspoň na moment?"

"Co je to zas za blbou otázku?" zamračil Zhoumi.

"Náhodou není vůbec blbá. Nemůžeš si být jistý, že nejsem vetřelec…"

"A záleží snad na tom?"

Kyuhyun povytáhl obočí.

"Jsi-li vetřelec, tak jsem tě jako vetřelce už poznal," starší se s úsměvem posunul blíž ke stěně a objal černovláska kolem ramen, "a mohu slavnostně prohlásit, že o žádnou jinou, nemimozemskou formu Cho Kyuhyuna určitě nestojím."

"Do hajzlu, potřebuju kapesník…"

"Budeš brečet?"

"Jo!" zabručel mladší mrzutě a Mi se rozesmál.

"Seženu ti krajkový s monogramem."

"S tvým monogramem."

"Platí."

•••

Dveře nehlučně klaply a Aron se po špičkách proplížil spícím pokojem ke koupelně. Celý interiér se topil ve tmě, jediným slyšitelným zvukem bylo Renovo pravidelné, hluboké oddechování.

Daemon se v rychlosti osprchoval - štěstí, že nechal pyžamo od rána pohozené na stoličce vedle umyvadla - vyčistil si zuby a s širokým zívnutím vyšel z koupelny.

Zarazil se.

Ren seděl na posteli a propaloval ho dlouhým, nic neříkajícím pohledem. Nebýt toho, že ještě před pár minutami rozhodně spal jako dřevo, zdálo by se… že na něj čeká.

Ron vyloudil na tváři omluvné pousmání. "Promiň… Vzbudil jsem tě?"

Světlovlásek zavrtěl hlavou. A pak se taky usmál a v jednoznačném gestu pozvání nadzvedl peřinu.

Starší poslušně přicupital k posteli a lehl si vedle něj. Ren přes ně oba urovnal přikrývku a spokojeně se vedle Arona uvelebil.

Měkce, téměř bázlivě jej políbil na rty.

"Dobrou noc," zašeptal daemon ospale a zavřel oči. Vnímal, jak jej Renovy prsty něžně vískají ve vlasech, nechával se unášet jemným rytmem neznámé písně, kterou mu chlapec tiše zpíval.

Byla to ukolébavka.

A Aronova unavená mysl se ještě na zlomek vteřiny stačila v intuitivním záchvěvu nedůvěry podivit tomu, odkud může Ren tak starobylý text znát.