Škola prokletých - 38. kapitola

S přidušeným výkřikem klopýtl o několik kroků vzad. Srdce mu divoce bušilo až v krku, vytřeštěnýma očima fascinovaně těkal po mužově dokonalé tváři, skrznaskrz identické té Erikově.

Nebylo nejmenších pochyb.

"V - vy… vy jste Mun Junghyuk, že?" polkl Minho ztěžka. "Vévodova…" Třesoucí se hlas jej zradil. Rozpačitě si odkašlal. "Erikova lidskost."

Černovlasý přikývl.

"Uhm, a hádám, že nejste, no, živý…?"

Další přikývnutí.

"A - ale co chcete ode mě?" zadrmolil chlapec, načež se samým zoufalstvím rozesmál tak hystericky, až mu vyhrkly slzy. Povídá si tu s duchem, paráda! Někdo má imaginární kamarády a někdo mrtvý kamarády. Proč se stresovat, no ne?!

Poplašeně vykvikl, když se k němu přízrak (co vůbec přízračně nevypadal, hm) bez jediného slova plavně přiblížil, a on na to konto zběsile ucouvl, div se nepřerazil o vlastní nohy.

A s tímhle pubertálním pakem on míní dobrovolně spolupracovat.

Junghyuk se s hlubokým povzdychem plácl do čela.

"Pardon," pípl Minho, "vím, jak to teď vypadá… a nechci, aby to tak vypadalo… um, jakože se vás bojím, protože nebojím - teda myslím, že ne - já jenom… no, tohle je úplně poprvé, co jsem reálně v kontaktu s duchem, a celé je to tak trochu zvláštní, takže…" Křečovitě se na Muna usmál. "Reflex. Asi."

Černovlasý si jej pár vteřin zamyšleně prohlížel, jako by váhal, co podniknout dál. Aniž by jakkoli změnil výraz, natáhl k mladšímu ruku.

"Mám…?"

Hyuk přikývl.

"Moc toho nenamluvíte, co?" zabručel Choi a poslušně položil dlaň na tu Junghyukovu.

Dech se mu samým šokem bolestně zadřel v plicích.

Byl to chlad, jehož bezbřehost by dokázala zastavit samotný čas. Neměl sobě rovného, existoval sám, samojediný, osamělý a bezútěšný, zrozený v hlubinách říše věčného ticha, kam nemají živí právo nahlédnout.

Tehdy na Minha - doslova - sáhla smrt.

Ve vzduchu se vznášel těžký pach krve a spáleného masa. Stál v opuštěném skladišti, třásl se a nedaleko něj…

Nevydal ani hlásku, avšak uvnitř… uvnitř křičel.

Na špinavé podlaze klečel Eric, v náručí konejšil bolestí sténajícího Andyho, jehož obličej byl tak napuchlý a z poloviny ošklivě popálený, že ho Minho v první chvíli ani nebyl s to poznat.

Jeho zděšený pohled padl na zakrvácenou dýku s překrásnou rukojetí ve tvaru ohnivého křídla, která ležela na půl cesty mezi ním a dvojicí démonů, a pak na zvětšující se rudou skvrnu pod klíční kostí, jež máčela Andyho tričko.

Kdo…?

Proč…?

Eric zuřivě zavrčel. Něžně raněnou sirénu položil na zem, pohladil ji po vlasech, políbil na čelo.

A potom vzhlédl.

Černočernýma očima nevraživě provrtal kohosi za Minhovými zády, než se s konečnou platností zadíval přímo na něj.

Vlasy se mu hrůzou zježily na zátylku. Protože v tom pohledu… v tom pohledu bylo všechno.

V příští vteřině stál démon za ním, rukama pevně popadl jeho hlavu, a přiměl ho pomalu se otočit o sto osmdesát stupňů, skoro jako by jej okázale předváděl jako nějaké luxusní zboží.

Z Kangtovy otřesené tváře vymizela veškerá barva.

"Oko za oko," sykl Eric. A pak hlavou lidskosti prudce trhl do strany.

Na ten odporný zvuk Minho nezapomene do konce života.

A náhle už nebyl aktérem, jeho perspektiva se změnila, a on viděl, jak se Junghyukovo mrtvé tělo bezvládně kácí k podlaze.

Jediná vteřina…

Minhův vřískot se smísil s tím daemonovým.

Chlapec se vyčerpaně svalil do trávy. Minutu dvě se celý otřásal nekontrolovatelnými vzlyky - vyděšený, šokovaný, zklamaný - nitro úzkostně sevřené, neschopen pořádně popadnout dech. A potom jako by v něm zčistajasna něco povolilo, konečně se dokázal rozplakat.

"On - on tě zabil," špitl zajíkavě. "Zlomil ti vaz…"

Junghyuk neřekl tak ani tak. Prostě se k tmavovláskovi sklonil a mlčky ho objal. Vděčně a omluvně zároveň.

Tentokrát v jeho doteku nebylo po chladu ani památky.

Právě naopak.

•••

"MINHO!" Zhoumi se prořítil hlavní branou a přidusil mladšího ve vehementnějším než vehementním objetí. Pětice jeho společníků, vida, že je chlapec v pořádku, si ulehčeně oddechla.

"Co se stalo?"

"Nic," odtušil Choi úsečně.

"Nic? Jak nic? Cítil jsem to! Byls k smrti vyděšený! A - a Siwon tě slyšel křičet!"

"Tak to se Siwon musel splést."

"Co to kecáš?" zamračil se Won. "Ječels tu jak na lesy."

Minho posměšně odfrkl a Henry, Chansung, Junho a Eric si vyměnili zneklidněný pohled.

"Minho, no tak! Něco se muselo stát! Nebyl jsem schopný tě najít, úplně stejně jako tehdy ve městě a - " Mi sklapl, když mu jeho Vyvolený s pozdviženým obočím položil ruku na čelo a vážně pokýval hlavou.

"Jdi si lehnout, lásko, leze na tebe horečka."

"Eh?"

"Máš evidentně halucinace."

"Nemám - !"

Minho jej poplácal po tváři - stylem jako "zmlkni už" - , načež očima nepřátelsky sekl po vévodovi. "Pokud dovolíte," požádal chladně, "zbytek dnešního tréninku vynechám."

"Ovšem," přisvědčil Eric zaskočeně. "T - to je jen na tobě."

A tak se chlapec otočil a bez dalšího slova pokračoval ve své cestě do budovy jižního křídla. Ani se neohlédl.

"Co to sakra bylo?" zabručel Junho.

"Takže nejsem jediný, komu se to zdálo zatraceně divný?" ujistil se Henry. Chansung mu zamračeně přitakal.

"Hrabe mi snad?" hlesl Zhoumi. "Ale on byl doopravdy vystrašený, to se mi nemohlo zdát…!"

"Nezdálo. Křičel," prohlásil neochvějně Siwon. "Vím jistě, že to byl on."

"Proč ale…?" Mi si nešťastně povzdechl. "A co ta jeho odměřenost… Copak vy jste si něco udělali?" pohlédl zmateně na Erika.

Mun jenom bezradně pokrčil rameny.

•••

Hyesung s povzdychem zavřel knihu, do níž beztak hleděl bez toho, aniž by vnímal, co čte, a způsobně složil ruce v klíně.

"Min Ho?"

"Hm?"

"Víš, jak se s Erikem každý rok střídáme v dávání si dárků k výročí…?"

"Jasně. Letos je řada na tobě."

"Uhm… Eric sice navrhoval, že to tenhle rok necháme být, protože slavíme stovku a té srandy kolem je už tak víc než dost…"

"Ale s tím jsi - doufám! - nesouhlasil."

"Ne, řekl jsem mu, že to uděláme jako pokaždé."

"Fajn."

"No počkej, to ještě není všechno. Zeptal jsem se ho tedy, co by chtěl, a on…" Sung se rozpačitě odmlčel.

"A on?" pobídl jej hrabě netrpělivě.

"Pastelky."

"…"

"Ten idiot mi řekl, že chce pastelky!"

V reakci na což se začal Min Ho regulérně dusit smíchy.

"To není vtipný!" zaúpěl brunet zoufale.

"Promiň," chechtal se mladší dál. "Ale… nějak nechápu, co řešíš. Prostě mu ty pastelky kup."

"Ke stýmu výročí svatby?!"

"Když je chce…"

"Jenomže…!"

Min Ho mávl rukou. "Pastelky využije, kreslí rád."

Sung si hluboce povzdechl.

"Hlavu vzhůru. Však si určitě nepřeje žádnej levnej šunt."

"To ne. Ukazoval mi je. Jsou značkový, mají tři patra a je tam tolik odstínů, že polovinu z nich ani neumím pojmenovat…" Shin se zamyslel. "Eric byl obzvlášť nadšený z červené…"

Choi vyprskl smíchy podruhé.

"Co?!"

"Vlasy."

"Ha?"

"Myslím, že…," Min Ho se pobaveně ušklíbl, "tuším, co za tím vězí."

Hyesung se zatvářil zmateně.

"No, ten Zhoumiho kámoš, co je Nichkhunův kámoš, co je Aronův kámoš - "

"Junsu?"

"Jo, přesně ten. Tak ten prý chtěl po Zhoumim, aby mu vyfotil Arona. Jenže Aron to zjistil a oba je s tím poslal do háje, a Zhoumi tak má s focením utrum, protože jen co sáhne po mobilu, Aron je okamžitě v tahu. Načež Mi přišel s nápadem, že když ho nemůže vyfotit, tak ho nakreslí."

"Ale kdyby ho kreslil on, bylo by to trochu podezřelý, ne?"

"Správně."

"Takže do toho uvrtal Erika?"

"Jo."

"Takže ten blbec chce k výročí pastelky, aby mohl nakreslit Arona?!" Staršímu zacukalo oko.

"Tebe to po těch letech ještě překvapuje?" podivil se upřímně Min Ho.

"Ani náhodou. Já jen pořád naivně doufám, že jednou přijde den, kdy můj manžel konečně dospěje," posteskl si Hyesung dramaticky. "No nic, koupím mu ty pitomý pastelky."

"Pro dobro Aronových vlasů?"

"Ano! Poslyš, jak je vůbec Minhovi?"

"Jestli se ptáš na jeho zdravotní stav, tak dobře, byla to jen nějaká chvilková slabost. Jestli ale myslíš to něco, co se podle Minha odpoledne vůbec nestalo, zato Zhoumi a Siwon jsou přesvědčení, že ano," tmavovlasý protáhl obličej, "tak to nemám ponětí."

"Je to zvláštní… Ale možná se Zhoumi vážně spletl."

"Ten kluk je sice příšerná hysterka, ale tohle se mi nezdá."

"Chceš říct, že Minho lže?" svraštil Shin užasle čelo. "Proč by to dělal?"

"Kdoví…"

"Ale tebe ohledně toho trápí ještě něco, viď?"

Mladší povytáhl obočí. "Žil jsem v domnění, že jsi léčitel, ne telepat."

"Jenom se snažím pracovat na odbourávání své emocionální tuposti."

"S dvousetletým skluzem, no…"

"Sklapni, Satane."

"Zlo."

"To je prašť jak uhoď. Tak oč jde?"

"O to, že Mi znovu nebyl schopný Minha najít," odvětil Choi zachmuřeně. "Tak jako onehdy i já… Jako by mu něco bránilo ho lokalizovat. Zase."

"Tušíš snad, co to způsobuje?"

"Faktorů může být několik…"

"Přičemž tebe nejvíc znepokojuje…?" nadhodil Hyesung.

"Jeden takový tu je, ano," pousmál se Min Ho vlažně. "A až příliš souvisí s mou magickou branží… Pevně doufám, že se mýlím."

•••

"Zabil ho."

Nayla se poplašeně rozhlédla po nejbližších studentech, kteří naštěstí věnovali veškerou svoji pozornost rozečteným knihám, a vykulila na Minha oči.

"Eric," odtušil tmavovlásek. "Zabil Junghyuka."

"Jak to víš?"

"Junghyuk mi to ukázal."

"Počkej, ty jsi s ním mluvil??"

"Jo. Teda… já mluvil, on ne, ale… to je fuk."

"Takže ti ukázal vzpomínku na vlastní smrt?"

"Jo."

"…"

"…"

"Budeš dneska spát?"

"Pochybuju," zabručel Minho mrzutě a Nayla chápavě přitakala.

"No… a co se tedy stalo?"

"Co co?"

"Neptej se tak blbě," zamračila se stříbrnovláska. "Nechceš mi přece tvrdit, že Eric prostě přišel a bez důvodu Junghyuka odkrouhl, že ne?"

"Ne… Já nevím, co se přesně stalo, bylo to hrozně rychlé…"

"Vybav si detaily, miláčku."

Choi si povzdechl. "Seběhlo se to… v nějaké staré továrně nebo skladišti. Každopádně to tam bylo úplně opuštěné… A kromě těch dvou tam byli taky Andy a Kangta. Andy byl zraněný. Vlastně," žaludek se mu sevřel, když si co nejpřesněji pokusil vybavit popisovanou situaci, "se zdálo, že ho mučili."

"Mučili? Kdo?"

"To nevím, ale… myslím, že Kangta. "Oko za oko" to mu Eric řekl, než… Hyukovi zlomil vaz."

Nay se zadumaně opřela o desku knihovnického pultu a soustředěně sepjala prsty. "Kangta mučil Andyho… A Eric zabil Junghyuka." Kývla. "Jo, to je fér."

"Prosím?!" zděsil se Minho. "Jak něco takového vůbec můžeš vyslovit nahlas?!"

"Úplně jednoduše. Zamysli se. Jak Andy vypadal?"

Chlapec si zuřivě skousl spodní ret.

"Jak, Minho?"

"On… Muselo… muselo to trvat několik hodin. Málem jsem ho nepoznal…"

"Můžeme tedy předpokládat, že kdyby byl Andy člověk, takové zacházení by nepřežil?"

"Skoro určitě."

Miho Stín smutně pozvedl koutky úst. "Už chápeš?"

"Ne. Jestli se chtěl Eric pomstít, měl zabít Kangtu!"

"Kangtu?" Nayla zakroutila hlavou. "Zkus chvíli uvažovat jako démon, dobře? Zabít Kangtu by bylo příliš milosrdné. Za to, co udělal… vyvázl by příliš lehce. Ale vzít mu jeho Vyvoleného? Smysl jeho života? Vévoda ho nemohl potrestat krutěji."

"Zníš, jako bys za to Erika snad obdivovala," zamumlal tmavovlásek.

"Neobdivuju, lituju. Lituju je všechny."