Škola prokletých - 40. kapitola

Aron svraštil čelo a odvrátil zrak od opuštěné krajní skříňky.

"Tao?"

Číňan se stoupavou intonací cosi nezřetelně zabručel, hlavu měl totiž skloněnou k tašce, do níž cpal svoji zelenou kravatu a sako uniformy.

"Byl Chansung dneska na vyučování?"

"Chansung?" Černovlásek dopnul protestující zip nadité brašny a vzhlédl. "Ne. Od včerejška jsem ho neviděl."

"Hmm…"

"Junho ho ráno omlouval u Yesunga. Tvářil se u toho ale stejně otráveně jako vždycky, takže předpokládám, že nejde o nic vážného," pokrčil Tao rameny. "Půjdeme?" Zamračil se na své kručící břicho. "Umírám hlady."

Opustili šatnu tělocvičny a spolu se skupinou vesele žvanících studentů výtvarné třídy zamířili do jídelny. O patro níž narazili na Kyuhyuna.

"Nazdar, ty nevděčná nádhero!"

"Zdravím, ty pošahanej magore," kývl mu na oplátku Aron. "Kde máš zbytek?"

"Někde vzadu." Cho se ohlédl. "Jsou zpomalení a uondaní jako každý pondělí… Hej, Keyi!"

"Čau, vy dva - tři. Ahoj, Tao. Kde mám muže?" pohlédl blonďák tázavě na Kyuhyuna.

"V zombie módu. Cosplayuje Andyho."

"Už zase?" nakrčil Kibum rozmrzele nos. "Sakra, to abych ho schoval před Minhem…"

"A před Erikem ne?"

"Ne. Ten si Onewa se svým Andiem určitě nesplete –"

"Uááá! Ještě jednou vyslovíš to jméno tímhle erikovským tónem a přísahám, že tě skopnu ze schodů!" otřásl se Kyuhyun.

"Andie?"

"KIBUME!"

"An-die!"

"Dost, stoupají mi z toho chlupy! Hrůzou!"

"Jak prosím?" žasl Aron. "Vévodův "Andie" je to nejkrásnější, co jsem kdy slyšel!"

"No že?" přitakal Key.

Dokonce i Tao, který se do jejich debat běžně nezapojoval, souhlasil.

"Jste ňácí divní, ne?" odfrkl Kyuhyun přezíravě.

"Ty seš divnej," mávl blonďák rukou. "A vůbec, proč tu stojíme? Oběd, lidi! Ta pěvecká zombie apokalypsa nás dožene."

V té chvíli, jen o několik metrů dál, došlo k únosu. On to tedy ve skutečnosti žádný únos nebyl, ale soudě dle prvotního dojmu…

Zhoumi, který v mobilu zrovna promazával výpisy hovorů, se za Siwonem, Onewem a Henrym pár kroků zdržoval, takže když ho znenadání kdosi popadl za ruku a vtáhl do boční chodby, nikdo jeho zmizení nezaznamenal.

"No tak, nešij sebou, to jsem já! Musíme si promluvit," sykl Chansung a obezřele sundal ruku z Číňanových úst. Nechtěl riskovat, že se mu do ní vzteklý Zhoumi zahryzne.

"Jde o Minha."

Jako by vyřkl kouzelnou formuli, daemon okamžitě přestal protestovat, narovnal se a ostražitě přimhouřil oči.

"Ale ne tady. Nepotřebuju, aby nás někdo poslouchal…"

Černovlásek pokynul na konec koridoru. "Učebna dějepisu?"

Půl minuty nato už za nimi Chansung tiše zavíral dveře.

"Tak jo –"

"Vypadáš hrozně," neodpustil si Číňan.

"Díky," opáčil Chansung ironicky.

"Vlastně vypadáš hůř než hrozně."

"Vize dávají i mé neskutečné kráse zabrat. Šokující, já vím."

"Vize?" zopakoval Zhoumi zaraženě.

Tmavovlásek přikývl.

"Chceš říct, že vidíš do budoucnosti?"

"Jo."

"A to pokaždé vypadáš tak… takhle?"

"Jo."

"Moc příjemná, tahle schopnost."

"Velice."

"Takže jsi měl vizi, v níž figuroval Minho?"

"Ano. Nebo myslím, že ano. Nejsem z ní vůbec moudrý… Teda… to nejsem z žádné, ale tahle…" Hwang zavrtěl hlavou a pokusil se co nejpřesněji Mimu vylíčit, cože to v noci vlastně viděl.

Obočí staršího mladíka stoupalo údivem stále výš a výš, a když dosáhlo svého maxima, klesl zkoprnělý Zhoumi na učitelskou židli za sebou.

"Měl stříbrný oči…? A v zrcadle se neodrážel on, ale Eric…? Jakože… Cože?!"

"Neptej se. Já nevím," rozhodil Chansung bezradně rukama. "Reagoval jsem stejně jako ty. A ještě jsem u toho zvracel. A to se fakt špatně přemýšlí."

Černovlásek, myšlenkami docela jinde, vytáhl z kapsy mobil, co mu zapípáním oznámil příchozí zprávu. Přečetl si ji – dvakrát, než pochopil její význam –, naťukal krátkou odpověď a odeslal.

"Shánějí tě?"

"Hm."

"Hele, jestli musíš jít –"

"Ne, to je v pořádku," ujistil ho Mi a hodil telefon do tašky. "Proberme to ještě jednou, kousek po kousku, dobře? Proč zrcadlo?"

"Protože patří k základním magickým předmětům?" navrhl mladší uvážlivě. "Lidé odpradávna věří, že zrcadla ukazují skrytou pravdu… že odhalují naše největší touhy i hrůzy, že mohou reflektovat vzpomínky… existují dokonce názory, že je skrze ně možné navázat kontakt s oním světem."

"Co z toho vysvětluje, proč Minho vypadal jako Eric?"

"Nemám ponětí."

"Vzpomínky to být nemůžou. Touha nebo strach… ani to se mi nezdá. A propojení se světem duchů taky nepřipadá v úvahu. Vévoda přece není mrtvý. Nebo snad," Zhoumi zbledl, "mohla být ta vize předzvěstí…"

"Erikovy smrti?" Chansung se zamyslel. "Nemyslím si… a i kdyby, nevysvětluje to Minhovu přítomnost."

"Pravda."

"A v té vidině šlo o ně oba… Mají něco společného?"

"No… oba jsou prokletí… ale každý z jiného rodu, to nemůže být ono," zakroutil Číňan nešťastně hlavou. "A co ty stříbrný oči…? Proč měl proboha Minho stříbrný oči??"

Tmavovlasý se zarazil. "Zato Erikův odraz měl oči úplně normální… Že by to souviselo? Třeba Minho vypadal jako Eric právě proto, že měl ty stříbrný oči."

"Jenže co to znamená? O stříbrných očích jsem jaktěživ neslyšel."

Chansung neodpověděl. Zadumaně překřížil ruce na prsou. "A co když," nadhodil váhavě, "to vlastně vůbec nebyl Minho?"

"Eh?"

"Vyloučili jsme u zrcadla všechny aspekty kromě skryté pravdy…"

"Á, no jasně! Minho ve skutečnosti není Minho, ale Eric!" ušklíbl se Mi. "A Eric není Eric, ale Minho. Jo, to úplně dává smysl."

"Sakra." Mladší se svému pošetilému nápadu rozesmál. Přesto ale… pochybnost stále hlodala.

"Ale co když naopak Eric, kterého jsi v tom zrcadle viděl, nebyl Eric?" zamyslel se černovlásek.

"Není to to samé?"

"Ne, chci říct –"

"Že to mohl být někdo, kdo jako Eric jenom vypadal," pochopil Chansung. "Uhm, ale vévoda přece nemá dvojče. A i kdyby ho měl, zase to neobjasňuje spojitost s Minhem…"

"Plácáme se od ničeho k ničemu," povzdechl si Zhoumi. "Domněnky, dohady a fakta žádná… Děkuju, že ses mi s tou vizí svěřil, Chansungu, ale musíme na to jinak."

"Souhlasím."

"Ze všeho nejdřív zkusím v knihovně najít něco o těch stříbrných očích."

"Dobrý nápad."

"A pokud selže knihovna, zeptám se Yesunga."

"A pokud selže Yesung?"

"Yesung ví všechno, Yesung nemůže selhat!"

"No, možná by nebylo od věci zeptat se na to spíš Min Ha."

Číňan se zatvářil skepticky. "Proč zrovna jeho?"

"Protože… Shodneme se, že stříbrný oči jsou i na magický poměry zatraceně divná věc?"

"Rozhodně."

"A divné, nevysvětlitelné věci většinou souvisí se smrtí." Chansung pokrčil rameny. "Máš po ruce démona mrtvých. Měl bys toho využít."

•••

"HYESUNGU~!"

Brunet se nervózně ohlédl. Kyuhyunův nadšený tón se mu nelíbil. A jeho nadšený výraz ještě méně. Připomínal mu nadšeného Nichkhuna. A že nic není horší, než nadšený Nichkhun…! Bezděčně o krok ucouvl.

"Počkej, stůj!" vyhrkl černovlásek a zvedl ruce, jako by se vzdával. "Nemíním tě objímat, přísahám!"

"Díkybohu. Tak oč - ?"

"Naučíš mě ovládat krev? Prosím!"

Hyesung na rozzářeného hocha vytřeštil oči.

"Umíš to, ne?" Kyu znejistěl. "Zrovna jsem se to dočetl v jedné knize, co jsem si půjčil od Yesunga. Zdála se důvěryhodná…"

"A - ano, umím ovládat krev, ale… nijak dobrý v tom nejsem…"

"To nevadí. Stačí mi základy."

"Jenže…," Shin potlačil nutkavou chuť utéct, "ono to není jen tak."

"Aha?"

"Pro ovládání krve musíš mít… ehm, vrozený talent. Tak jako… mají někteří ohňovládci nadání pro elektřinu, mají někteří vládci vody schopnost ovládat krev."

"Aha," zamumlal zklamaně Cho a roztrpčeně se obrátil k jezírku. Máchl rukou proti vodě, ze zvířené hlubiny se vzepjala bělostná vlna. Rostla, sílila, prudce a agresivně - a náhle se bez varování, dunivě a jakoby vyčerpaně rozpleskla o rozbouřenou hladinu.

"Kruci!"

Hyesung si povzdechl. Dokud byl Kyuhyun klidný a soustředěný, dokázal s vodou hotové zázraky. Jakmile ho ale něco rozrušilo, kazil i ta nejjednodušší kouzla. "Nesmíš emocím dovolit, aby kontrolovaly kvalitu tvé magické úrovně," připomněl mu.

"Snažím se!"

"Ne dost."

"Jasně. Někomu, kdo city nemá, se to radí," zavrčel mladší podrážděně, sehnul se pro oblázek a mrštil jím do vody.

Někomu, kdo city nemá…

Brunet pevně semkl chvějící se rty. Ta slova – ačkoli vyřčena bez úmyslu ublížit – byla jako facka. Přesně mířená a zasloužená.

"Jestli nedokážeš svou výbušnost usměrňovat, použij ji ve svůj prospěch," zamumlal.

"Hm?"

"Podstata vody je divoká a nezkrotná. Sílu takového živlu by měl vztek jen podporovat."

"Neplatí tohle o ohni?" namítl Kyuhyun překvapeně.

"Ah, no jistě… Horkokrevní ohňovládci, nezávislí vzdušní mágové, stoičtí vládci vody a houževnatí vládci země." Hyesung se pousmál. "A teď upřímně, na kolik mágů, které znáš, tohle rozdělení sedí?"

Černovlásek na něj ohromeně zamrkal. "Máš pravdu. Je to úplná blbost!"

"Že úplná bych netvrdil, ale… Přistupovat ke svému živlu by měl každý mág tak, jak jemu samotnému nejvíce vyhovuje. Najít si vlastní styl, abych tak řekl."

Kyuhyun se odhodlaně, hezky zpříma postavil na kamenitý břeh a s nádechem zvedl ruce. Prosebně se na Hyesunga zadíval. "A pomůžeš mi s tím hledáním?"

"Od toho jsem přece tady," pousmál se démon.

Trénink utekl (doslova) jako voda a za necelou hodinu a půl už vévoda otevíral dveře apartmánu.

"Ahoj," pozdravil manžela Eric, když si ale všiml jeho mokrých vlasů, vrátil se do koupelny a nabídl mu ručník.

"Díky."

"Nezmínil ses, že si jdete s Kyuhyunem zaplavat."

"Zvrtal jedno kouzlo," odtušil Sung, zatímco si zuřivě drbal vlasy. "Uhm, nevzals z té koupelny náhodou i –?"

Eric mu podal hřeben.

"Úžasný jsi!" zazubil se na něj brunet vděčně a jal se vyčesat z toho vrabčího hnízda na hlavě cokoli, co by zasluhovalo označení účes. Z předsíně pak honem zamířil do ložnice převléknout se. Té největší vlhkosti sice své oblečení zbavil, ale představa, že by v něm měl vydržet do večera, byla příjemná asi jako posezení v mraveništi.

Když vešel do obýváku, spokojeně zachumlaný v měkkém, petrolejově zeleném svetru, seděl jeho muž v křesle a cosi zamyšleně studoval.

Hyesung zaváhal, pak ale usoudil, že kdyby byl ten dokument životně důležitý, vzal by si ho Eric do pracovny, a promluvil: "Kyuhyun chtěl, abych ho naučil ovládat krev."

Černovlasý zaujatě pozdvihl obočí. "Cos mu na to řekl?"

"Že ovládání krve je podmíněno vrozeným talentem."

"Výborně."

"Žádné výborně! Já mu lhal! Neumím lhát!"

"Jsi moc šikovný."

"Nedělej si ze mě prdel," odsekl mladší popuzeně. "On mi věří a já mu lžu…"

"Jestli tě to tolik trápí, klidně mu pověz, jak je to ve skutečnosti," ušklíbl se Eric. "Že ho máme všichni hrozně rádi, jenomže z něj taky máme hrozně nedobrý pocit, a proto ho netoužíme učit věcem, které by v budoucnu mohl zneužít."

"Jasně. Za to mě určitě nesežere."

"Tak vidíš."

Hyesung si povzdechl.

"Kyuhyun přece nepotřebuje umět ovládat krev," broukl Eric chlácholivě. "Už teď je nadmíru schopný mág, s tvojí pomocí ještě zesílí. Jakožto poloviční démon je rychlejší a fyzicky zdatnější než my ostatní. A taky mu patří hlasové atributy sirén. Má schopnosti, o jakých si většina vládců vody může nechat jenom zdát."

"Když to podáš takhle…," připustil Shin.

"Ovládání krve hraničí s černou magií. Učit tomuhle… umění bys měl jedině někoho se silnými morálními zásadami," poznamenal starší a sklonil oči zpátky k dokumentu. "Lékaře, kupříkladu."

"Kdo jsi a co jsi udělal s mým manželem?" ohromilo Hyesunga. Eric jen pozvedl koutky.

"Ani se nepamatuju, kdy naposled jsem tě slyšel mluvit tak… seriózně!"

"Nejsi to ty, kdo věčně lamentuje, že bych měl konečně dospět?"

"No to ano, jenže takhle… moc připomínáš veřejného Erika."

"Veřejný Eric se ti nelíbí?"

"Veřejný Eric není skutečný Eric," zabručel mladší, obešel křeslo a objal černovlasého kolem ramen. "A skutečný Eric bývá vážný převážně ve chvílích, které by… bylo lepší, kdyby nebyly…"

"Tentokrát ne," ujistil ho Mun.

"Žádní kostlivci ve skříni?"

"Jen ti, které znáš."

"Hmm…" Hyesung pokynul k dokumentu v Erikově klíně. "Máš práci?"

"Nic důležitého," zavrtěl starší hlavou. "Proč?"

Brunet mu s potutelným usmáním vtiskl na tvář letmý polibek. "Pojďme do ložnice."

"Jo?"

"Jo. Sex na gauči je nepohodlný."

O půvabu Hyesungova nemravného návrhu snad netřeba debatovat – nebo možná ano. S tím, kdo se ve chvíli, kdy se dvojice dala do jeho horlivého realizování, rozhodl, že musí neprodleně hovořit s Erikem.

Zamračili se směrem, kterým tušili, že mobil v obýváku vyzvání.

"Neber to," sykl mladší a popadl manžela kolem krku. "Zavolá později. Ať už je to kdokoli."

"Ehm, rád bych ti připomněl, že poslední dobou mi volají tací, co jsou schopni proklít mě do desátého kolene, pokud jim bude připadat, že je ignoruju…"

"Jako třeba?"

"Moje sestra! Dělí se s Minwooem o zařizování výzdoby a bere to strašně vážně –"

"Chápu, padej," vzdychl Sung. Není radno pokoušet osud, zvlášť když základní pravidlo přežití ve vaší rodině zní: Hlavně nenaštvat Emmu Munovou.

Posunul se ke kraji postele, aby měl na telefonujícího Erika co možná nejlepší výhled. Jeden by řekl, že po těch letech se na něj musel už dávno vynadívat do sytosti, vždyť kdyby na to přišlo, dokázal by jeho tělo dopodrobna popsat i se zavřenýma očima, tak dobře ho znal, a přesto… Přesto si ho pokradmu stále prohlížel se stejně nepopiratelným zalíbením jako poprvé. (To by však nikdy a nikomu nepřiznal, obzvlášť jemu ne!)

Co naplat, jeho manžel byl nádherný. A sexy. A Hyesung měl šílenou slabost pro jeho profil, ať už to zní jakkoli divně. A taky pro jeho rty, ano, Eric měl úchvatné rty… A zadek. A vůbec to nesouviselo s tím, že na jeho hýždě právě velmi zaujatě civěl.

Eric se rozesmál čemusi, co poznamenala osoba na druhém konci linky, a obrátil se k ložnici. Hyesung honem uhnul očima, předstíraje, že cosi urputně hledá ve svém nočního stolku.

Kovový záblesk na dně šuplete mu na zlomek sekundy zmrazil krev v žilách. Při pohledu na lesklou, smrtelně jedovatou čepel posvátné dýky se fascinovaně zachvěl. Byl to zvláštní pocit. Doma ji úzkostlivě schovával pod falešné dno, zato tady ležela výsměšně obnažená, krytá jen několika drobnostmi. Všiml by si jí každý, kdo by zásuvku otevřel.

Zadíval se na Erika. Jak dlouho už vlastně pobývají na Akademii? Tři týdny? Měsíc? Je možné, že…?

Šuplík s klapnutím dosedl na své místo a jeho obsah pohltila černočerná tma.

Ví o ní?

Jestli ano, nedal na sobě nic znát. A proč taky? Hyesung ho beztak podezíral, že jej má dávno kompletně přečteného. Že ví. Že rozumí. A je se vším smířený.

Smířený s faktem, že jinak to ani skončit nemůže.

Že jednoho krásného dne Hyesung Erika zabije.

"To byl Byung Hun."

"C – cože?" Shin, ztracený v temných myšlenkách, k manželovi zmateně vzhlédl.

"Ten hovor," vysvětlil černovlasý a zavřel dveře.

"Aha. Byung Hun, jasně. No, ten by tě neproklel."

"Ne. Na to mezi námi panují až příliš dobré politické vztahy," souhlasil Eric, přisedl na kraj postele a s úsměvem Hyesunga políbil. "Můžeme pokračovat?"

"A má to cenu?" zapochyboval mladší rozmrzele. "Už se tě nikdo další dožadovat nebude…?"

"Vypnul jsem mobil."

"…"

"Co?" svraštil Eric čelo.

"Ty jsi tak podlý!" rozesmál se Hyesung.

•••

"Dále!" houkl Chansung, odkopl peřinu a otočil se na druhý bok. Žádnou návštěvu nečekal, kdo by…? Jeho nezdravě popelavá tvář se rozzářila. "Arone!"

Rudovlásek rozpačitě kývl na pozdrav. "Slyšel jsem, co se stalo… Cítíš se líp?"

"Mnohem. Zítra už na mně nic nepoznáš."

"Tak to rád slyším."

"A já jsem rád, že jsi přišel," usmál se starší a poklepal rukou o matraci.

Aron nic nenamítal a posadil se. Očima přitom mimoděk zavadil o jídelní tác na stole. A to do něj Key deset minut v kuse hustil, ať Chansungovi vezme večeři. Pitomec. Bylo nad slunce jasnější, že takové věci automaticky obstarává Junho –

Povytáhl obočí, když se mu Hwang nadmíru přítulně uvelebil hlavou v klíně.

"Copak ty už nejsi naštvaný?"

"Naštvaný? Nebyl jsem naštvaný."

"Ne?"

"No… dobře, možná trochu." Chansung začal palcem rozpačitě hladit Aronovo koleno. "Je - je to otázka cti! Nemůžu ti to sice vysvětlit, ale prostě… tak."

"A-ha. Máš s Junjinem hluboce zakořeněný problém, který naneštěstí souvisí s tím, co mi nemůžeš říct," konstatoval chlapec suše.

"Jo. Ale nemám problém s Junjinem, jako spíš… s jeho titulem."

"Alergie na Lordy s velkým l?"

"Nepitvejme to, prosím."

"Hm. Takže se nezlobíš?"

"Nezlobím."

"Výborně." Aron staršího chladnokrevně přetáhl po hlavě sešitem, co ležel na polštáři. "Já totiž jo!"

"Au! Proč?"

"Protože. Máš. Schopnost. Vidět. Budoucnost," vrčel rudovlásek a každé slovo zdůraznil ranou, "a já se to dozvím od Zhoumiho! Ani to jsi mi nemohl říct?!"

"Mohl, jasně, že mohl, promiň, že jsem to neudělal!" vyrazil ze sebe Chansung překotně. "Ale je to hnusná schopnost a já ji nemám rád a ona nemá ráda mě a… dokud se neozve, radši dělám, že vůbec neexistuje, ehm. Promiň."

Chlapec se trpce uchechtl. "A já myslím, že mi prostě nevěříš."

"Tak to není!" Hwang se prudce vymrštil do sedu. "Věřím ti skoro tak, jako věřím Junhovi! Omlouvám se za to "skoro", ale Junho mi kdysi zachránil život, takže… hierarchicky musí stát výš, chápeš."

Aron zaraženě přikývl.

"Přiznávám, druhým nedůvěřuju, a mám k tomu pádné důvody. Ale ty a Junho jste výjimka."

"Proč já? Nic jsem neudělal…"

"Že nic? Vrátils mi naději v naši rasu!" zasmál se Chansung. "Úplně sám ses postavil celému tomu omezenému a nechutně konzervativnímu systému, ačkoli jsi moc dobře věděl, jaký trest tě za to čeká. Jsi –!"

"Idiot se sebevražednými sklony?"

"Hrdina. Se sebevražednými sklony."

"Oh," hlesl Američan překvapeně.

"Co je? Tváříš se, jako bys to slovo slyšel poprvé v životě."

"No, vlastně… Plácali mě po zádech, to jo, ale za hrdinu mě nikdy nikdo neoznačil."

"Ne?"

"Ne. Děkuju."

Chansung s úsměvem zavrtěl hlavou. Co čert nechtěl, náhlé uvolnění upjaté atmosféry, jej… opojilo více, než mělo.

Nedočkavě se k mladšímu naklonil.

"Arone…"

Ron na něj zůstal vteřinu dvě nechápavě hledět, když však vzápětí Chansungův prst něžně opsal konturu jeho spodního rtu, došlo mu (pozn. autorky: Brzo.), k čemu se tu neodvratně schyluje.

Zrudl jako rak.

"LEHNI!" zaječel hystericky a rozmáchl se proti nebohému ctiteli sešitem.

Tolik k prvnímu otevřenému pokusu Hwanga Chansunga o romantické sblížení s Aronem.