Škola prokletých - 41. kapitola

"Neuvěřitelné!" Užaslý Key se rozhlédl po ulici, jež vypadala stejně a přitom úplně jinak, než ulice, v níž ještě před pár sekundami nervózně stepoval, a uznale kývl na levý vyřezávaný sloup kamenného portálu. "Neměl jsem tušení, že tyhle nenápadný prehistorický věcičky slouží k přechodům mezi dimenzemi!"

"No že?! Vstup do Podsvětí jsem měl celou dobu před nosem a nevěděl o tom! Takových promarněných možností…!" odfrkl Kyuhyun, který se tvářil, jako by mu odpíráním této znalosti někdo kompletně zničil jeho šestnáctiletý život.

"Sni dál," zívl Min Ho. "Otevřít portál do toho či onoho světa mohou jen čistí jedinci příslušné magické rasy. Lidé a poloviční démoni mají smůlu."

"To je diskriminace!"

"Jo."

Zhoumi drcl loktem do Arona. "Takže my bychom se teď jako mohli obrátit na podpatku a přesměrovat tuhle… hvězdnou bránu do světa daemonů?"

"Ne tak úplně, přímá trasa mezi světem démonů a daemonů neexistuje," zavrtěl rudovlásek hlavou. "Museli bychom se vrátit zpátky do světa lidí a pokračovat odtamtud.

Ano, máš pravdu, Kyuhyune," zadeklamoval teatrálně, když viděl, že se mladší užuž nadechuje k protestu, "všichni bychom zasloužili kulku do čela, nejen, že vás diskriminujeme, ale ještě váš - podotýkám, že jen formálně váš - svět používáme jako přestupní stanici!"

Celá třináctičlenná skupina se dala do smíchu. Tedy… nejspíš celá. U Nayly, která si ve své kočičí podobě okázale hověla v Erikově náručí, se to těžko poznávalo.

Více prostoru k veřejnému demonstrování za práva lidských mágů a polovičních démonů Kyuhyun nedostal. Dvě nablýskané černé limuzíny, jejich skromný odvoz, plavně zabrzdily u chodníku a oni nastoupili. Hyesung, Andy, Jonghyun, Kyuhyun, Key a Nichkhun do prvního auta; Eric s Naylou, Aron, Yesung, Zhoumi a oba MinHové do druhého.

Cesta trvala necelou hodinu, přesně jak byli zvyklí, avšak centrum démonického Soulu se od toho lidského nemohlo lišit víc. Žádné výškové budovy plné kanceláří, žádná nákupní centra, žádný shon a zástupy spěchajících lidí, kdepak. Zdejší centrum tvořila luxusní sídla nejprominentnějších rodů západní korejské aristokracie.

Limuzína projela elegantní tepanou branou a zastavila před dlážděným chodníkem, vedoucím přímo k otevřeným dveřím domu. Zhou a Choi junior zůstali na budovu, co svou velikostí i honosností připomínala zámek, zírat s otevřenými ústy.

"A já měl pocit, že vaše letní vila je velká," hlesl Mi. Minho jen nevěřícně kroutil hlavou.

"Vítejte ve snobské společnosti!" zazubil se Eric, chopil se mňoukající Nayly a vystoupil z auta. Účinek to mělo nesporný. Ohromená mládež i ten méně ohromený zbytek o překot vyrazily za ním jako vyplašená kuřata za kvočnou.

Delegace z prvního vozu už na ně spořádaně čekala u chodníku.

"Tady budeme ty tři dny bydlet? Doopravdy?" ujišťoval se Key, a aniž by počkal na odpověď, nadšeně vytasil mobil. "Panebože! To musím vyfotit a poslat Onewovi!"

"Tvůj entuziasmus mě hřeje na duši," zasmál se vévoda a s Hyesungem po boku vykročil k domu. Zbytek skupiny je poslušně následoval.

"Naylo!" sykl Zhoumi na kočku, jež mu věnovala navýsost pohrdavý pohled zpoza Erikovy paže. "Pokud vím, chodit umíš sama!"

Jeho Stín neřekl ani mňau, zato se provokativně otřel hlavou o démonovu hruď a začal příst s takovou vervou, jako ještě nikdy v životě.

Číňanovi zacukalo oko.

"Setřela tě kočka," konstatoval Nichkhun. Aron a Minho regulérně brečeli smíchy.

"Mám chuť utopit ji ve vaně."

"Ne si s ní vyměnit místo?" podivil se Min Ho.

"To samozřejmě taky. Beztrestně okupovat Erikův osobní prostor a ještě být u toho chválen, jak jsem roztomilý, je moje životní meta!"

"Nejenom tvoje, věř mi…" Yesung Miho soucitně poplácal po rameni.

Ve dveřích je uvítal postarší vysoký majordomus a dvě mladinké služebné.

"Arone!" Drobnější z děvčat se k daemonovi rozzářeně vrhlo. "Připravila jsem ti tvůj oblíbený pokoj," usmála se a tišeji dodala: "Tentokrát snad bude tvý nocování tady příjemnější…"

Nichkhun, který stál nejblíž a tudíž měl možnost zaslechnout i poslední dívčinu poznámku, na mladšího tázavě pohlédl.

"Přespávám tu takřka výhradně ve dnech, kdy jsem na tom psychicky dost bídně," pokrčil rudovlásek rameny.

Vstoupili do prostorné, čistě a střídmě zařízené haly, kde se k nim připojily Jessica a Sooyoung, které do Podsvětí dorazily dnes ráno, aby mohly vypomoci s výzdobou.

"Ahreum," Hyesung kývl na Aronovu známou a ta celou skupinu obdařila váhavým pousmáním, "vám teď ukáže vaše ložnice. Případné zájemce o prohlídku domu si za půl hodiny vyzvedne Andy nahoře u schodiště - "

Dvoukřídlé dveře napravo se zběsile rozletěly a z nich vydusal pobledlý tmavovlasý mladík. "KONČÍM!" zařval.

Nayla vztekle zaprskala a zaryla drápy do vévodova rukávu.

"Changmine," Eric zmateně svraštil čelo, "co tady -?"

"Snažím se zabránit vaší sestře, aby zabila Minwooa, a Minwooovi, aby zabil vaši sestru!"

"Ehm…"

"A mám toho tak akorát plný zuby! Chápu Dongwanovy obavy, ale židlemi po sobě házet nenechám!"

A to už se štěkající, ovšem překvapivě ladící dvojice zjevila v jejich zorném poli.

"RICKY!" zahřměla žena s krátkými, zářivě červenými vlasy.

"HYUKIE!" zaječel nevysoký rudovlasý muž.

Eric si vyměnil otrávený pohled s Naylou.

"Neříkej mi Ricky," zavrčel na sestru, "a ty mi neříkej Hyukie," zamračil se na Minwooa. "Co máte co házet židle po Changminovi?!"

"To ona!" vyhrkl hrabě.

Emma Mun mávla přezíravě rukou. "Varovala jsem ho. Neposlechl."

"Noona, nemůžeš po lidech házet židle!"

"Po lidech bych židle samozřejmě neházela. Ale Changmin je démon, pokud vím."

"Nechytej mě za slovo…"

"RICKU!"

"Ano?"

"PROČ JE TVŮJ NEJLEPŠÍ KÁMOŠ TAKOVEJ KRETÉN?!" vřískla Emma.

"JAK MŮŽE BÝT TVOJE SESTRA TAKOVÁ KRÁVA?!" zaúpěl Minwoo.

"Vymyslete něco důvtipnějšího, proboha, na to samé se mě ptáte pořád dokola už čtyři sta let," utrousil vévoda mrzutě.

Skupina za jeho zády jen stěží přemáhala hysterický chechot.

"A vůbec! Jak jsi mu mohl přenechat starost o design domu, aniž by ses nejdřív zeptal mě?" vyčetla bratrovi rudovláska dotčeně.

"Jednoduše. Minwoo měl zájem o navrhování naší svatby, ale to Hyesungie zatrhl - "

"Hyesung je inteligentní žena," ušklíbla se Emma.

"Muž," opravil ji Shin.

"Prostě a jasně, dlužil mi to!" štěkl Minwoo triumfálně.

"Tak," přisvědčil Eric.

A Minho s Aronem opět brečeli smíchy. Ovšem Minho jen chvíli. Než si všiml, že na něj hrabě Lee zcela nepokrytě zírá. A tak naklonil hlavu ke straně a zůstal na něj zírat taky.

Několik vteřin na sebe navzájem mlčky hleděli.

"Á!" plácl se Min Ho do čela, popadl svoji nechápající lidskost a vrazil ji Minwooovi do náruče. "Tady. Tvoje slíbená žena."

"Ha?" udělal Minho.

"Ha?!" udělal Andy.

"HA?!" udělal Zhoumi.

"Ty obchoduješ s bílým masem?" žasla Emma.

"Obchoduj s čím chceš, ale ne v mým domě!" zarazil Min Ha Hyesung.

"A na zahradě?"

"Na zahradě klidně."

"Nikam!" okřikl staršího Choie Zhoumi. "Nejprve mi vysvětlíš - MINHO, PŘESTAŇ LAŠKOVAT SE SVÝM SKORO-ÚNOSCEM!"

Tmavovlásek pohlédl na svého daemona, pak na rudovlasého démona, který ho suverénně objímal kolem pasu, pokrčil rameny a pokračoval v důvěrném šuškání.

A Aron brečel smíchy potřetí.

"Vidíš?" pleskl Min Ho Miho bodře po zádech. "On chce být Minwooova žena - jauvajs!" sykl, když mu Andy nečekaně vpálil pohlavek. "Za co?!"

"Minho. Je. MOJE. Žena," procedil černovlasý výhružně. Teplota v hale výrazně poklesla.

"Ale, Sun Ho, já mu ho slíbil - AAAU!!"

"MOJE!"

Zbytek skupiny definitivně propukl v hurónský řehot, zatímco Eric a Hyesung synchronizovaně ustoupili o dva kroky dozadu.

"Zdá se, že tu bude zase jednou veselo."

"Velmi."

"Mňau," dodala Nayla.

•••

"No, a tady," Andy otevřel prosklené dveře a nechal hosty vejít, "je ten bazén, o kterém jsme mluvili."

Stanuli v ohromném, černošedobíle vykachlíkovaném sklepním prostoru, jehož nesporně větší polovinu zabírala azurově modrá vodní nádrž.

"To se musel Eric pořádně plácnout přes kapsu," hvízdl Key a zhluboka se nadechl slaného vzduchu. "Hmm…"

"Voní to tu po moři," usmál se Kyuhyun a spolu s Minhem přičapl ke kraji bazénu. Nichkhun dal přednost zaslouženému relaxu a připojil se k Zhoumimu a Kibumovi, které víc než voda zaujala pruhovaná lehátka, rozestavěná u zdi vedle dveří.

Připomínali bandu dětí na školním výletě.

"Uhm, Andy?" mroukl Yesung rozpustile. (Což samo o sobě mělo v siréně evokovat tušení nějaké zrady.) "Mám na tebe prosbu…" (Ale neevokovalo, protože - jak víme - milá siréna chovala k Yesungovi nespecifikovanou náklonnost.)

"Povídej."

Černovlasý se andělsky usmál. "Ukážeš nám ocas?"

Pětice studentů zanechala všeho, co dělala (i nedělala), a fascinovaně na Leeho vykulila oči. Andy nasucho polkl.

"ANO!" zařval nadšeně Nichkhun.

"Prosím!" přidal se horlivě Minho.

"O-CAS! O-CAS!" skandoval fanaticky ten zbytek.

"Fajn," zabručel Andy a skopl boty.

"HURÁ!"

"Ale vy dva," namířil prstem na Minha a Kyua a vzápětí na Khuna, Keyho, Miho a Sunga, "k nim. A otočit! Chcete vidět ocas, ne striptýz."

Skupinka se poslušně obrátila čelem ke zdi, aby měl démon při svlékání patřičné soukromí.

Do sklepa nahlédl Eric. "Ah, tady jste - " Udiveně se zadíval na prakticky nahého Sun Ha. "Ocas?"

Yesung a Nichkhun zuřivě přitakali.

"Nemáme se koukat!" upozornil vévodu Key.

Ten pozvedl koutky v nadmíru výmluvném úsměvu. "Já můžu," uklidnil hocha blahosklonně, obešel jeho i nedočkavě vyčkávající kolegy a zmizel jim z dohledu. Vzápětí jeho kroky ustaly a ozvalo se mlaskavé plesknutí, následované Andyho smíchem.

"On ho plácl po zadku," shledal Kyuhyun.

"Vy zloduchu…!" prskl Zhoumi. "Neplácejte ho po zadku, když to nemůžeme vidět!"

"Ehm… Pardon?"

"Dejte si na Miho pozor, předsedá našemu fanklubu," zamumlal Andy.

"Vážně?" překvapilo Erika.

"Každý páruje RicDyho," poznamenal daemon skromně.

"Já ne. Já páruju RicMina," vyvedl jej z omylu Nichkhun.

"A facku nechceš?!"

"Nayla je páruje taky!"

"Ale Nayla páruje všechno, co má penis, se vším, co má penis!"

Andy si odkašlal. "Kdyby tu ještě někoho zajímal můj rybí ocas…"

"Že váháš…!" Key se zarazil. "Moment, to už jsi ve vodě?"

"Ne, stojím nahej u schůdků a čekám až se vykecáte!" sykl démon sarkasticky. "Jasně, že jsem ve vodě!"

Skupina se dychtivě vrhla k bazénu. Andy se s pobaveným úšklebkem opíral lokty o jeho kraj a za ním -

"To je fakt vocas!" zaječel Kyuhyun.

"Úplně skutečnej," nevycházel Zhoumi z údivu.

"Smím si sáhnout?" zatetelil se vzrušeně Minho.

Lee se lehce vyzdvihl na pažích a posadil se na šedé kachličky, takže polovinou ocasu a ploutví zůstával ve vodě.

"Prosím."

Tmavovlásek se uchváceně dotkl lesklých černých šupin na Andyho stehnech a vydechl překvapením.

"Zvláštní pocit, že?" podotkl Eric. "Chodím už po světě nějaký ten pátek, ale ještě jsem se nesetkal s ničím, co by se šupinám sirén byť jen minimálně podobalo."

"Nejsou na omak podobné těm rybím?" podivil se Kyu.

Yesung, který Andyho zaujatě ochmatával z druhé strany než Minho, zavrtěl hlavou a posunul se, aby Kyuhyunovi udělal místo. Tady bylo bezpředmětné cokoli popisovat, dotyk té neobyčejné hmoty musel člověk zažít.

"A jak je to s barevností?" zajímal se Nichkhun. "Nebo jsou všechny sirény černoocasé…?"

"Kdepak, záleží na genech. Barva ocasu je spolehlivé rozlišovací znamení rodinné příslušnosti. Třeba člena královské rodiny poznáte podle ocasu v odstínech tmavě zelené, nejčastěji smaragdové. Ten Hyesungův hází na slunci odlesky do tyrkysova."

"To musí být půvabné," poznamenal Key.

"Je. A velice," usmál se Andy.

"Mně se líbí tenhle," prohlásil Minho a spokojeně Andyho černý ocas pohladil.

"Přesně. Je takový… stylový!" souhlasil Zhoumi.

"No celý já!" rozesmál se Sun Ho.

"Taky chci ocas," zabrblal rozmrzele Kyuhyun. "Doteď jsem si to neuvědomoval, ale - CÍTÍM SE MÁLO SIRÉNSKY!"

"Protože nemáš ocas?"

"Jo."

"Koupíme ti kostým Ariel, chceš?" navrhl velkoryse Key.

"Vole!"

"I s mušlovou podprsenkou!"

"Neser, nebo tě skopnu do bazénu -!"

"Lidi?"

Osmero očí se k Jonghyunovi, který se tvářil tajněji než agent 007, tázavě otočilo.

"Jde sem Minwoo."

Andy zbledl a střemhlav skočil šipku do vody. "Zaměstnejte ho někdo! Aspoň na půl hodiny!" vyjekl, jen co se vynořil. "Jestli sem vejde a uvidí mě, do večera se ho nezbavím!"

"Minwoo má fetiš na Andyho ocas," vysvětlil Yesung udiveným studentům.

"Ahá…! Neboj, muži, zachráním tě," akčně se nabídl Minho.

"Uhm, ale tebe jsem z toho zrovna chtěl - "

"Hyung ~, pomůžeš mi?"

"Rád," zazubil se Nichkhun, nabídl mladšímu rámě a společně až přespříliš nadšeně vytančili ze sklepa zastihnout Khunova vysněného a Minhova dohodnutého manžela.

 

•••

Poté, co byla oficiální prohlídka domu ukončena, vydal se Zhoumi (s Erikovým svolením) na vlastní průzkum. Podrobněji obhlédl první patro, kde se mimo jiné nacházely jejich ložnice, v patře druhém navštívil knihovnu, která zabírala celý západní trakt domu, a od ní takticky postupoval dál, hezky místnost po místnosti. Pokaždé vzal zkusmo za kliku, a když zjistil, že je odemčeno, vstoupil.

"Mňaaau!"

"No nazdar, ty nevěrnice," zašklebil se a podrbal Naylu za ušima. "Jestli hledáš vévodu, nejspíš je ještě u bazénu…"

Kočka přivřela oči, hlavou se otřela o Miho lýtko a začala tichounce příst. Překvapený daemon svraštil čelo nepředstíraným úžasem.

"Dáváš mi přednost před Erikem? Tak to si budu muset zapsat do deníčku…"

Vešli do dalšího pokoje, ihned na prahu se však zarazili a pátravě se rozhlédli kolem dokola. Místnost působila… jinak než všechny ostatní. Byla malá a útulná, ale zároveň dýchala podivnou opuštěností, jako by sem už několik měsíců nikdo nevstoupil.

"Zvláštní," zamumlal Zhoumi. "Andy říkal, že nepoužívané prostory dává Eric zamykat -"

"Mau?"

"Fotky." Číňan ukázal na skleněnou komodu u protější zdi. "Tam, v té vitríně. Myslíš, že…?" Nedořekl, hlas se mu zachvěl rozčilením. Spěšně přerázoval místnost a Nayla jako stín (pozn. autorky: no kdo by to řekl!) neslyšně cupitala za ním.

Tři police plné samostatných fotografií i celých alb. Mi vzal opatrně do ruky černobílý, zjevně velmi starý snímek. Vesele se na něm zubila trojice rozcuchaných chlapců, mohlo jim být deset, maximálně jedenáct let.

Malí Dongwan, Minwoo a Eric.

Udiveně pozvedl obočí, a vzápětí se rozesmál své hlouposti. Vždyť démoni byli před lidmi vždy o krok (až deset) napřed, takže na tom, že před půl tisíciletím vznikla tahle kvalitní fotografie, není vůbec nic neobyčejného.

S úsměvem vrátil snímek zpátky, podřepl a jal se probírat alby v nejspodnější polici. Zběžně prolétl dvě z nich - oboje zachycovala vévodu a jeho sestry v batolecím až předškolním věku -, když se ale natahoval pro třetí, zaujal ho elegantní vzor na kožených deskách svazku, zastrčeného na samém dně komody. Zhoumi jej zvědavě vytáhl a prohlédl si ho.

Pochopil, proč tohle album nedává pán domu pyšně na odiv.

V pravém dolním rohu byla vyražena písmena JJ.

"Mňau?"

"Junjin," zamumlal černovlásek a posadil se vedle kočky na pohovku. S rozpolcenými pocity obracel stránku za stránkou, od fotografií maličkého vyjukaného hošíka až po uličnicky se culícího středoškoláka v uniformě Akademie Černých bratří. Někde samotného, jinde po boku Hyesunga či Min Ha, Andyho, Dongwana…

Za každým společným snímkem si Mi představoval spokojeného vévodu s fotoaparátem v ruce, kterak hlavní aktéry okřikuje, ať mu chvíli postojí v klidu. Za každým společným snímkem, kromě toho úplně posledního.

Smějící se Junjin v absolventském taláru a vedle něj jako hrdí rodičové Eric a Hyesung, objímajíce syna kolem ramen.

Z té momentky čišelo tolik štěstí a lásky, citů dnes již nenávratně ztracených, až se mladíkovo srdce bolestně sevřelo. S povzdychem album zavřel, přičemž si všiml, že Nayla upřeně hledí ke dveřím. Stočil pohled tamtéž a vyjekl leknutím.

"O - omlouvám se, já - bylo - bylo odemčeno," zakoktal rozpačitě.

Hyesung s pousmáním zavrtěl hlavou. "Nemáš důvod se omlouvat. Je to pokoj jako každý jiný," prohlásil a přistoupil k otevřené komodě. Z nejvyšší police vytáhl barevnou fotografii kompletní Shinhwy. Pár vteřin si ji prohlížel.

"To jenom… navštěvován je dost sporadicky…," dodal do ticha. "Mnou a Andym… většinou. Pravda, občas se tu zastaví i Min Ho…"

"A Eric?"

"Erika sem už padesát let nikdo vejít neviděl."

Nayla seskočila z divanu a s konejšivým zamňoukáním se začala Hyesungovi lísat k nohám. Brunet se k birmě vděčně sklonil a pohladil ji po hřbetě.

"Myslíš, že je to ode mě sobecké?" hlesl a kývl k albu v daemonových rukách. "Že se jich i po tom všem odmítám zbavit?"

Zhoumi palcem zamyšleně obkroužil vyryté iniciály. "Nemůžete zvrátit minulost. Park Junjin je součástí vaší minulosti a na tom zničení hmotných vzpomínek nic nezmění…"

"Děkuju."

"Hm?"

"Je milé vědět, že nakonec nejsem jediný, kdo takhle uvažuje," usmál se Shin.

"Aha, no… není zač." Mi zaváhal. "On vám to snad někdo vyčítal?"

"Můj drahý manžel třeba?" Hyesung pochopil mladíkovu nevyřčenou narážku a potřásl hlavou. "Ten mi nevyčítá ani to, co by mi vyčítat měl."

"Jako například?"

"Strašnou spoustu věcí," odvětil démon neurčitě, sebral z komody další tři fotografie a posadil se vedle Zhoumiho. Snímky pak položil na Junjinovo album, jež Mimu leželo v klíně. "Pověz, co jako Erikova přední fanynka soudíš o tomhle?"

Černovlásek se poslušně zadíval na předložené fotky šestice mužů a vzápětí se udiveně zamračil. Nikdy si nevšiml, že - nebo všiml, ale nepřikládal tomu váhu. Vzhlédl ke komodě. "Že je to překvapivé," řekl upřímně. "Velmi. Tak nějak bych… automaticky předpokládal, že Eric jakožto velký kápo vašeho gangu bude stát vprostřed - dobře, asi na dvou fotkách vprostřed stojí, ale to jsou dvě fotky z padesáti! - a ne na kraji skupiny."

"Hmm. A máš teorii, proč tomu tak je?"

"Protože… nás celou dobu taháte za nos a ve skutečnosti je váš leader Minwoo?"

"Cože?"

"Má teorie."

"Zajímavé… Ale úplně mimo."

"Kruci. Takže…," Mi bradou tázavě pokynul k snímkům, "proč?"

"Protože přesně takový Eric je," vysvětil Hyesung klidně. "Nesnáší být středem pozornosti. Drží se v pozadí, aby měl o všem přehled, mohl pečlivě analyzovat situaci a dávat pozor na své blízké. Vždycky myslí nejdřív na ostatní…

Tady," ukázal na krajní místo, kde jeho usměvavý manžel na jedné z fotografií stál, "se cítí jistě a bezpečně, protože odtud své milované dokáže nejspolehlivěji ochránit. Abys věděl, Eric je ve své podstatě démon-pacifista, ale běda každému, kdo se pokusí ublížit těm, které má rád. To pak nezná bratra."

Mi uvážlivě přitakal. Stačilo si vzpomenout, jak bouřlivě vévoda zareagoval na Min Hův podlý plán ohledně něj a Junjina.

Nayla, kterou přestalo bavit honit snítko prachu pod stolem, vyskočila na pohovku a opřela se předními tlapkami o Sungovo stehno. Démon ji s úsměvem podrbal pod krkem.

"Měl bys vědět," načal pomalu, "že důvod, proč se Eric tomuhle pokoji vyhýbá, není tohle," poklepal prsty o album, "ale tohle."

"Eh?" Zhoumi se na fotku křenící se šestice zmateně zadíval. Shinhwa že je důvod…? "Nechápu."

"Ale ano… Co vidíš?"

"No Shinhwu."

Hyesung kývl. "A ta pro Erika znamená všechno. Jenomže," ukazovákem překryl Junjina, "šest bez jednoho…"

"Už není šest," hlesl černovlásek. Samozřejmě.

"A to prázdné místo nic nevyplní." Shin posbíral fotografie, něžně odsunul Naylu ze svého klína a vstal. "Je jako otevřená rána. Sice nekrvácející, ale nezhojená. A Eric - " Položil snímky zpátky na nejvyšší polici komody a zasunul skleněná dvířka.

Odraz, který v nich na zlomek sekundy spatřil, mu svou hrůznou krásou vyrazil dech.

Zděšeně vykřikl a prudce se obrátil ke dveřím. "Mi! Viděl - viděls ho?!" zajíkl se přiškrceně.

Daemon si vyměnil ohromený pohled se svým Stínem. Smrtelná bledost siréniných tvářích dávala jasně najevo, že si z nich žerty netropí, ale… vždyť do pokoje nenahlédla živá duše… "Koho? Koho jsem měl vidět?"

Hyesung mu neodpověděl. Přiskočil k prahu a bázlivě se rozhlédl po tiché, liduprázdné chodbě.

No ovšemže.

"To nic," vydechl. "Omlouvám se. Něco… něco se mi muselo zdát."

•••

Po večeři dorazila vévodova nejstarší sestra Edith s manželem a šestiletou dcerkou.

Malá Emily Minhovi Erika neskutečně připomínala. Ne, že by si byli tolik fyzicky podobní, spíš naopak, avšak závratný půvab, jímž děvčátko oplývalo, byl nesporný. Působil stejně nápadně, jako když se Edith, Emma a Eric postavili vedle sebe. Ačkoli byly obě ženy překrásné, v porovnání s nejmladším bratrem pozbýval jejich šarm jakékoli nevšednosti.

"Škoda, že tu není Mei," špitl Zhoumi příteli do ucha. "Byla by nadšená. Strašně si přeje mít za kamarádku princeznu!"

Neuběhlo ani pět minut a majordomus otevíral vchodové dveře podruhé. Do haly vstoupil široce se usmívající hrabě Kim, omlouvaje se za svůj pozdní příchod.

Setkání s ním v Minhovi vyvolalo nadmíru protichůdné pocity.

Okouzlující Kim Dongwan zapůsobil na všechny bez rozdílu neoddiskutovatelně sympatickým dojmem, avšak z pohledu, který Min Hově lidskosti krátce po vzájemném představení se věnoval, chlapci přeběhl mráz po zádech. Byl to jen mžik a nikdo jiný si ničeho nevšiml a Minho by celý incident nejraději považoval za hru světla a stínů, nebýt ostražitého, nepřátelského výrazu, s jakým si Dongwana prohlížel Junghyuk.

Ten sám byl dnes pro Minha dosti velkou záhadou. V posledním týdnu toho spolu moc nenamluvili, Hyuk se většinu času držel vpovzdálí a mlčky sledoval dění, a Choi si tak jeho přítomnost začal bezděčně spojovat s jakousi melancholickou, poklidnou, trochu ospalou náladou. Stačilo však pár hodin strávených v Munovic domě a Junghyukova stoická netečnost byla rázem ta tam. Neřekl samozřejmě ani slovo, ale zdál se podrážděný a nervózní, jako by ho něco tady nevýslovně popuzovalo.

Proto se Minho při první příležitosti (to jest, když byl Zhoumi plně zaneprázdněn laškovným odháněním přespříliš náruživého Kyuhyuna) nenápadně vytratil z domu na zahradu, kde mohl s duchem bezpečně mluvit, aniž by ho kdokoli (ne)právem označil za blázna, co si povídá sám se sebou.

Junghyuk se sice netvářil zrovna sdílně - což on se, pravda, netvářil nikdy - ale přesto hocha poslušně následoval. Usoudil, že ignorovat jeho vyptávání bude stravitelnější, než ignorovat ho jako uražený celek.

K jeho údivu však Minho vyrukoval s dotazem zcela nečekaným.

"Uhm, poslyš, Hyuku… on tě vidí i Hyesung?"

Mun povytáhl obočí, načež pohrdlivě založil ruce na prsou. "Nebuď směšný," odfrkl.

"A-ha. Takže ten duch, o němž se Mi zmínil, že vyděsil Hyesunga, jsi vůbec nebyl ty." Tmavovlásek se s ironickým úšklebkem na rtech opřel o strom.

Junghyuk si povzdechl. "Nemůže mě vidět… ne tak, jako mě vidíš ty, jasné?"

"Ale…?"

"Ale občas se stane, že moji neviditelnou, záhrobní existenci jaksi prohlédne. Na okamžik. A pak z toho týden nespí." Pokrčil rameny. "Doopravdy nevím, čím to je. Nikomu jinému se to nestává… Tak trochu doufám, že ho trestá svědomí."

"Hm." Minho vědoucně přimhouřil oči. "A ty tomu jeho svědomí ochotně pomáháš, co?"

"Někdy…"

"Styď se."

"Ale dneska to byla náhoda!"

"Stejně se styď."

"Proč? Jsem duch! Strašení mám v popisu práce."

"To je pěkně laciná výmluva."

"Laciná, ale nepopiratelná."

Choi s povzdychem utrhl stéblo trávy a vzhlédl ke smrákající se obloze. "Vymyslels už, kdy a jak přesně tě představím ostatním?" nadhodil. "Teda ne, že bych nedůvěřoval svým přesvědčovacím schopnostem, ale bylo by určitě lepší mít tak revoluční odhalení podložené nějakým důkazem -"

"Pusť to z hlavy," zabručel Hyuk.

"Eh?"

"Nechci, aby o mně věděl někdo další. Necháme to tak, jak to je."

"Cože? Proč?"

"Nechci mu ublížit."

"Ah, Junghyuku!" zaúpěl mladší. "Když budeš brát pořád ohledy na Erika, skončíš přesně tak, jak se skončit bojíš! Zapomenutý."

Černovlasý zamračeně semkl rty.

"Ber to z té lepší stránky."

"Ono to má lepší stránku?"

"No jasně. Dost možná to bude dobré pro vás pro oba!"

"Vážně?" opáčil Mun pochybovačně.

Minho energicky přikývl. "Vžij se do Erikovy kůže. Už šedesát let za sebou jako kouli na noze vláčí vaše temné tajemství. To musí být nesmírně skličující, nemyslíš?"

"To asi ano…"

"A podle mě by mu nejvíc pomohlo, kdyby se svojí tabuizované minulosti otevřeně postavil čelem - "

"Ne."

"Ne?"

"Ne. Fanatická nenávist vaší daemonské gardy by Erikově už tak dost zruinované psychice rozhodně nepomohla."

Minho se na vteřinu zarazil. "To se nestane," namítl. "Vždyť víš, jak to mezi sebou mají… Mi a Aron vévodu zbožňují - "

"No právě!" Junghyukův hořký smích byl jako frontální útok samotné bezútěšné reality. "A pak nenávidí o to víc…"

Hovořil konkrétně. O tom nebylo pochyb.

"Jak - jak to myslíš?" hlesl tmavovlásek zmateně. "O kom to mluvíš…?"

Zbytečná otázka.

"Ne."

Mun k němu zvedl prázdný pohled.

"Tomu nevěřím," zakroutil Minho zuřivě hlavou.

"Nevěříš?" zopakoval starší bezbarvě. "Co je na tom neuvěřitelného?"

"No… vždyť… Kangta miloval přece tebe!"

"Miloval, ano. Miloval mě a miloval jeho."

"To přece…"

"Co? Logicky je tohle… řešení vlastně úplně optimální. Smiř se s tím, Minho. Nejsme nic než jedna zanedbatelná lidská část dokonalé démonské entity."

"To je pěkně hnusný," zachmuřil se Choi.

"Pravda bývá hnusná," opáčil Junghyuk, zatímco se patou urputně pokoušel vyhloubit důlek v záhonu. Bez úspěchu, hlína se nehnula ani o píď.

"No ale… jak ses o jeho citech k Erikovi dozvěděl?" svraštil Minho čelo. "Silně pochybuju, že se ti k nim dobrovolně doznal on sám." Představa daemona, který svému Vyvolenému oznamuje, že se zbláznil do jeho démona, byla trochu - docela - velmi divoká.

"Pochybuješ správně."

"Tak jak -?"

Hyuk k němu natáhl dlaň. "Ukážu ti to."

"A není to moc depresivní?" zaváhal mladší.

"Odmítáš sdílet moje depresivní vzpomínky?"

"Z tvých depresivních vzpomínek má i deprese depresi!"

"V téhle nikdo neumře," uklidnil ho černovlasý.

"Díkybohu," oddychl si Minho, vzal Erikovu mrtvou lidskost za ruku a nechal se vtáhnout do hloubi její paměti.

"Junghyuku!" Žena na prahu roztáhla ústa v širokém, ukázkově falešném úsměvu. "Jsem nesmírně vděčná, že sis na mě našel čas! Pojď dál, prosím."

Mlčky prošli tmavou chodbou a vystoupali po schodišti do patra. Atmosféra byla tak rozpačitá, až by jeden smíchy brečel. Kangtova matka ho nesnášela, oba to věděli. Poprvé se setkali asi před šesti lety a od té doby se sobě navzájem - pokud možno - vyhýbali kilometrovým obloukem. Proč tedy najednou a tak horlivě trvala na jeho návštěvě, zůstávalo Junghyukovi absolutní záhadou.

Žena se zastavila před nejzazšími dveřmi nalevo a pokynula mu, aby vstoupil. "Chil Hyunův pokoj," vysvětlila. V jejím nevýrazném hlase zaznívalo jakési nechutné, škodolibé veselí.

Junghyuk zmateně srazil obočí. Co by měl bez Kangtova svolení pohledávat v jeho starém pokoji…? "Nerozumím -"

"Poslední měsíce tu trávil spoustu času… troufám si tvrdit, že víc než u vás doma. Napadlo mě, že bys možná rád věděl, čím se to tak neúnavně zaobíral…"

Jenže před pár dny se všechno vrátilo do starých, šťastných kolejí a on se zapřísáhl, že na tohle černé období jejich vztahu nadobro zapomene. Na druhou stranu… zásadní otázku, proč k jejich náhlému odcizení vlastně došlo, přecházel Kangta zatvrzelým mlčením. Zamračil se. Copak nemá právo znát pravdu?

Co před ním jeho daemon tají?

Přikývl a váhavě se chopil kliky.

"Nemusíš spěchat." Ženin křečovitý úsměv dosáhl svého neupřímného maxima. Aniž by se na mladíka podívala, obrátila se na podpatku a spokojeně odcupitala zpátky do přízemí.

Výborně. Takže ať už v tom pokoji najde cokoli, radostí do stropu z toho určitě skákat nebude.

Vyčkal, dokud si nebyl jistý, že je paní Ryu z bezprostředního doslechu, a pak spěšně vešel dovnitř.

První, co ho při zběžném zhlédnutí místnosti napadlo, byla ohromená myšlenka, že takhle nějak si představuje výbuch knihovny. Všude, doslova všude, se povalovaly desítky knih, složek a barevně zatrhaných novinových článků. Sehnul se ke dvěma výstřižkům, co mu ležely u nohou, a prohlédl si je.

První byl starý nějakých sedmdesát let a hovořil o dobročinné sbírce pro obyvatele požárem zničené vesnice, asi třicet kilometrů severně od podsvětního Soulu; druhý, o poznání aktuálnější, popisoval ostrý nesouhlas Podsvětí s poválečným sovětsko-americkým rozdělení Koreje.

Nechápal by souvislost. Kdyby ji Kangta v textu i na fotografiích tak důkladně nevyznačil.

Polkl, aby zahnal svíravý pocit v krku, a překontroloval i ostatní výstřižky. A pak spisy. Knihy.

Jedno a totéž opakující se jméno. Jedna a tatáž bolestně známá tvář.

Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun. Eric Mun…

Kangta tu trávil celé dny a noci, aby shromažďoval informace o Erikovi. Proč? Před rokem jim přeci vévoda jasně řekl, že s nimi nechce mít pranic společného. A nejen to. Vždyť k čemu se jakožto daemon namáhat s výzkumem nepřítele, který vám odpřisáhl, že ke svojí lidskosti žádné vražedné choutky nechová?

"Protože tohle není výzkum," odpověděl sám sobě šeptem a shlédl k fotografii, již křečovitě svíral v prstech.

Tohle je posedlost.

Tlak na hrudi sílil a on si užasle uvědomil, že mu tváře máčejí slzy. Zvláštní. Ani se nepamatoval, kdy naposledy brečel… Žádné přítelkyni se ho nikdy natolik rozesmutnět nepovedlo, ať už ho citově vydírala sebevíc. Zato když se jeho nejlepší kamarád z medicíny, se kterým žije v jakémsi podivném magicko-milostném vztahu, chorobně zblázní do jeho démonického předobrazu, to se rozbulí jako malá holka.

Všechno teď dávalo smysl. Změny v Kangtově chování… všechno začalo toho dne, kdy se s Erikem poprvé setkali. A mohl za to on! Kdyby nebyl tak umanutý svého démona najít…!

Rozesmál se. Hystericky. Zmačkal Erikovu fotku, a otřásaje se zajíkavým smíchem, klesl na kolena. V rohu vedle dveří postřehl pohyb. Ohlédl se a strnul.

Vlastní tvář se mu svým zoufalým odrazem v zrcadle vysmívala.

Vlastní…

Skoro bojácně se prsty dotkl svých lící, sledoval, jak Junghyuk v zrcadle činí to samé. Velikýma tmavýma očima na sebe upřeně hleděli, zlomení, vyděšení a ztracení.

Nádherná tvář, kterou tolik miloval, na niž byl tolik pyšný… tvář, která ve skutečnosti nikdy nebyla jeho.

Popadl nejbližší knihu a zuřivě jí mrštil proti zrcadlu. Skleněné střepy se vysypaly na podlahu.

"No děkuju pěkně!" Minho od Junghyuka odskočil, jako když ho píchne. "Pokud jsi mi mínil znechutit pohled na vlastní obličej, právě se ti to povedlo!"

"Prosím. Vyléčil jsem tě z narcismu."

"Nejsem narcis. Min Ho je narcis!"

"Oba jste narcisové," mávl Mun rukou. "Nějaké otázky?"

"Jedna. Fakt ho nenenávidíš?"

"…"

"Co?"

"Takový slovo existuje?"

"Zápor od nenávidět? Ne. Ale měl by. Takže?"

"Koho bys nenáviděl ty? Erika za to, že se do něj Kangta zamiloval, nebo Kangtu za to, že se zamiloval do Erika?"

"Ehm… oba?"

Junghyuk pobaveně zavrtěl hlavou. "Fascinuje mě, jak ty jsi se vším hned hotový."

Tmavovlásek zrudl. "Ne - nejsem, jenom…! Prostě přemýšlím, jak bych se v takové situaci cítil já sám."

"Zanevřel bys na Zhoumiho, kdybys zjistil, že si potají myslí na Min Ha?"

"To… asi ne. Byl bych naštvaný, ale… Mi je můj daemon. A logicky…"

"…nikdy nebude milovat nikoho víc než tebe."

"Ano."

"A pak, zkus se na to podívat z daemonovy perspektivy. Kangta byl v pasti. Zblázněný do Erika, jehož mu jeho daemonská přirozenost velela zabít."

"No jo… Z toho by jednomu hráblo…"

"Že? Mimochodem, fénixova dýka, kterou Kangta zranil Andyho… vzpomínáš?"

"Jasně, že jo."

"Tak ta byla určená Erikovi. Andy Kangtovi skočil do rány."

"Fakt ho chtěl zabít…"

"Jo. A ne. Ta dýka byla posvátná. Původně."

"Původně? Chceš říct," žasl Minho, "že ji Kangta odsvětil?"

"Přesně tak." Hyuk chvíli pečlivě vážil další slova. "Chci, abys pochopil, Minho, že daemoni, i ti sebevíc prodémonští, jako je třeba Zhoumi, mají ten problém, že musejí neustále válčit se svojí zakódovanou antidémonskou podstatou. Když se tedy daemon kupříkladu dozví," navázal na jedno z předchozích témat, "že ten či onen démon zabil svoji lidskost, veškeré jeho sympatie k němu jsou rázem v tahu."

"Natrvalo?"

"To zase ne, ale určitě nemůžeš očekávat, že takovou zprávu přijme v klidu a v pohodě."

"Ale dá se to zvládnout… Já vím, já vím, nechceš Erika stresovat," zabručel tmavovlásek, když viděl, že se Mun užuž nadechuje k protestu.

"Rozhodně ne v nejbližších dnech," přikývl Junghyuk a zamračeně se zadíval kamsi za Minhovo rameno. Načež zdánlivě nesouvisle dodal: "Nevěř každému, komu věří Eric."

"Eh?" vykulil na něj chlapec ohromeně oči. "Co tím -?"

Jenže Junghyuk byl pryč.

"Minho!"

Celý zkoprnělý se automaticky otočil za povědomým hlasem. "Minwoo," kývl na usmívajícího se hraběte.

"Hledám tě po všech čertech!" vyčetl mu rudovlasý žertovně. "Jak to, že nejsi u pávů?"

"U pávů…?"

"Neříkals snad, že chceš vidět pekelné pávy?"

"Ah, jistě," chlapec potřásl hlavou, aby zahnal znepokojené myšlenky, a oplatil staršímu úsměv. "Kudy?"

•••

Emma Mun zavřela dveře balkonu a věnovala bratrovi překvapený pohled. "Tebe bych tu nečekala," poznamenala a tázavě pokynula bradou k cigaretě v jeho prstech. "Nechtěl jsi přestávat?"

"Potom," zabručel Eric, oklepal popel do popelníku a nabídl sestře zapalovač.

Opírajíce se o zábradlí, pár minut mlčky, beze spěchu pokuřovali a sledovali výjev v zahradě pod sebou. Trojici arogantně si vykračujících pávů a za nimi Minwooa, který dělal evidentně velice výživnou přednášku smějícímu se Minhovi.

"Není na tohle už trochu starý?" frkla Emma. "Kolik je tomu klučíkovi? Patnáct?"

"Sedmnáct."

"A Minwooovi třiatřicet."

"Rád bych ti připomněl, že nejsem ta správná osoba, s níž řešit mravní otázku věkově nevyrovnaných vztahů…"

"No jo vlastně. Kolik bylo tehdy Min Hovi? Jedenáct?"

"To jsme se poznali."

"Pravda. A pak jsi strávil rok v Americe, takže… na tobě oficiálně visí od třinácti?"

"Hm."

"Uvědomuješ si, že z tebe ten Satan udělal pedofila?"

"Je to Satan."

"Strašné… A to nemluvím o tvojí poloviční zoofilii…"

"Tak to prr, noona! Hyesungův rybí ocas mě doopravdy nevzrušuje," ohradil se dotčeně Eric a Emma vyprskla smíchy.

Minwoo zvedl ze země jedno okázale nádherné, stříbřité paví pero a věnoval je Minhovi.

"Ricku?"

"Hm?"

"Smím ti něco povyprávět?"

Eric udiveně pozdvihl obočí. Nestávalo se často, aby se mu sestra s něčím svěřovala… nejen jemu, komukoli. Pamatoval se, že hlavním důvodem rozbrojů mezi Edith a Emmou byla právě neochota té mladší hovořit o svých nejniternějších pocitech. "Proč ne," pokrčil rameny a típl cigaretu.

"Úvod bude velmi šokující."

"Už se těším."

Emma s úšklebkem pozvolna vydechla bílý kouř. "Když jsem byla malá, chtěla jsem si vzít Minwooa."

"Minwooa? Ty?" Eric se zakuckal vlastní slinou. "Vždyť ho nesnášíš!"

"Jasně. Je jako moje mužský alter ego. S takovým chlapem bych nevydržela ani dva dny. Ale to jsem jako malá holčička ještě samozřejmě nechápala."

"Ovšem. Takže sis chtěla vzít Minwooa."

"Jo. A uvažovala jsem o tom dost dlouho a dost reálně. Tak reálně, až jsem se s tím jednou svěřila mámě. Chápeš tedy, jak vážné to bylo. Naší Grace jsem se do té doby nesvěřila absolutně s ničím. A vlastně ani potom… No nic. Víš, co mi řekla?"

"Co?"

"Ať na to zapomenu. Úplně mi tím tehdy sebrala vítr z plachet," rozesmála se Emma. "Nechápala jsem to a ptala se proč. Proč bych si Minwooa nemohla vzít? Je urozený? Je. Zná se s jeho rodinou? Zná. Tak co jí vadí? A ona mě vzala za rameno a oznámila mi, že Minwoo má rád někoho jiného. Někoho mně velmi blízkého. A že by to nedělalo dobrotu."

Eric odvrátil zrak a nervózně si skousl ret.

"Okamžitě mě napadlo, že mluví o Edith," pokračovala Emma. "Jenže to nedávalo smysl, naše velká ségra byla vždycky příliš nad věcí, než aby ztrácela čas s mrňaty, Minwoo s ní do kontaktu prakticky nepřišel. A tak jsem sundala růžové klapky a začala se dívat. A po pár dnech mi došlo, jak slepá jsem celou tu dobu byla.

No řekni, není to humorné? Já káča si chtěla vzít kluka, co byl hotový do mého malého brášky."

"To má být výčitka?" hlesl Eric bezbarvě.

"Výčitka? Neblbni, copak za to můžeš?" protočila Emma oči. "Prostě mě teď spontánně napadlo, že bys to měl vědět, nic víc." Zazubila se a dloubla bratra loktem do boku. "Ale zajímalo by mě, kdy to začalo… Úplně si představuju, jak se naše mamina takhle jednou potkala s tou jeho na procházce s kočárkem, vy dva jste se uviděli - a batole Minwoo byl v hajzlu."

"Nepřeceňuj mě. Nebyl jsem hezký mimino…"

"Nechtěj, abych přinesla rodinný alba, Ricku!"

"Fajn, byl jsem nejkrásnější mimino desetiletí!"

Ještě jednou se ve vší tichosti zadívali na rozvernou dvojici v zahradě.

"Proč se před ním tváříš, že o tom nevíš?" zeptala se Emma.

"Protože… je to snazší. Pro nás pro oba," povzdechl si Eric. "Miluju ho, noona, jenomže… ani zdaleka ne tak, jako on miluje mě. Nechci mu lámat srdce."

"Nikdo tě nemiluje tak jako Minwoo," poznamenala jeho sestra. "Ani tvoje žena, ani tvůj Satan, dokonce ani Andy. Nikdo."

"Ironie, co?"

"Život."

"Nebo tak," pousmál se Eric nevesele.