Škola prokletých - 5. kapitola

Od Taeminova příchodu na akademii uběhl měsíc. Za tu dobu se stačil připojit k Minhově, Donghaeho a Eunhyukově taneční skupině, naznat, že Key ani Siwon nejsou ve své arogantní podstatě tak příšerní, jak se na první pohled zdálo, a především prohloubit nevraživost vůči svému úhlavnímu nepříteli.

Bylo to k vzteku. Tak úzkostlivě se snažil Zhoumimu vyhýbat… až na něj jednou odpoledne narazil v prázdné učebně. Konsternovaně zadrmolil cosi, jakože hledá Kyuhyuna, přičemž se rozhodoval mezi možností vzít nohy na ramena a pokusem o navázání přátelské konverzace. Ne, nebudu utíkat! Takže se mu s přesvědčivě srdečným úsměvem představil.

I Zhoumi se usmál. Tak děsivě, že proti němu vypadal i naštvaný Siwon jako velvyslanec míru. "Těší mě. Já jsem Zhoumi. Minhův přítel, pokud ti to stále ještě nedošlo," pronesl s jakousi chladnou ironií, tmavé oči zlověstně přimhouřené. "A budu stručný. Drž se od Minha dál. Jinak dopadneš jako všichni ti ostatní idioti, kteří si nadutě a hlavně naivně mysleli, že mi ho můžou vzít. On je můj. A vždycky bude," zasyčel, pohodil černými vlasy a pak s onou dokonale nenucenou elegancí, jakou oplývala i většina profesorů, bez dalšího slova odkráčel z místnosti.

"Je to psychopat!" otřásl se Taemin děsem při vzpomínce na ten den. Vražedně přitom očima propaloval Zhoumiho, kráčejícího několik metrů před nimi a objímajícího Minha majetnicky kolem ramen. "Vidíš to?! Chová se… jako by mu snad Minho patřil, nebo co!"

Kyuhyun si povzdechl. "Víš, zlatíčko, ale on na to má právo. Smiř se s tím konečně."

"Ale on si ho nezaslouží!"

"A ty snad jo?" zeptal se skepticky Henry.

Min zaskřípal zuby. "Určitě víc než on. Vždyť… kdyby na něm aspoň něco bylo –"

"Děláš si srandu?! Jen za pohled na jeho nohy by se mělo platit!" vzdychl zrzek zasněně.

Kyuhyun souhlasně přitakal. "A ten jeho úsměv…"

"A božský hlas…"

"A navíc umí i skvěle tančit!"

"A má úžasný styl…"

"A celkově je až nelegálně sexy," shrnul to černovlásek, protože jak znal Henryho, ten by byl schopný opěvovat přednosti svého spolubydlícího ještě… no, hodně dlouho.

"Jsi hnusnej zrádce," zasyčel Taemin a píchl Kyuhyuna prstem do hrudníku. "Nechtěl bys rovnou složit symfonii č. 10 'Óda na Zhoumiho sexappeal'?!"

"To už si utahuješ i z Beethovena?" povytáhl Kyu s provokativně ledovým klidem obočí. "Tobě ta zamilovanost do Jeho druhé Výsosti vážně leze na mozek."

"Jediné, co mi leze na mozek je fakt, že se můj kámoš přátelí s –!"

"Tvým úhlavním nepřítelem?" doplnil s uchechtnutím Henry.

"Když to řekl Sungmin, znělo to fakt uhozeně… ale jo. Protože já tu dlouhonohou čínskou nádheru opravdu nesnáším!"

"Hmm, dlouhonohou, krásnou, sexy…"

"HENRY!"

"Co je? Říkám jen čistou pravdu!"

Taeminovu zakaboněnou tvář náhle rozzářila geniální myšlenka. "Co bys řekl tomu spojit síly a rozeštvat je? Já dostanu Minha, ty Zhoumiho a všichni budeme šťastní!"

Zrzek na něj úkosem pohlédl, pravděpodobně velmi pochyboval o Minově duševním zdraví. "Ne," opáčil pomalu a důrazně.

"A proč ne?" našpulil dlouhovlasý nespokojeně pusu. "Myslel jsem, že na Zhoumim ujíždíš stejně jako na oříškové čokoládě!"

"Hezké přirovnání," uznal se smíchem Kyuhyun.

Henry se ušklíbl. "No to teda. Jenže o tohle tu vůbec nejde," broukl k Taeminovi a se širokým úsměvem ukázal na dvojici před nimi. "Vidíš?"

"No… vidím."

"A co vidíš?"

"Hmm, příšeru schovanou za maskou dlouhonohé manekýny, která uřknula nejhezčího kluka na škole?"

"Ne," opravil ho nevzrušeně Kyuhyun, "vidíš jeden z nejdokonalejších párů vůbec. Víš, Mine, můžeš se snažit sebevíc, ale kvůli tobě Minho Zhoumiho rozhodně neopustí."

"Ts!" Taemin uraženě přeložil ruce na prsou a odhodil pramen svých dlouhých hnědých vlasů na záda. "Co tím jako chceš říct?!"

"Nic. Pouze konstatuji holý fakt, že jsi jen další z mnoha, co si myslí, že ho dostane a jediné, co tě čeká, je tvrdá rána na hubu."

"Když už, tak snad 'přes' hubu, ne?"

"Já nemyslím od Zhoumiho," potřásl Kyu hlavou. "Víš, on Minho umí být… tak jaksi… krapet bezcitný."

"No jo, o tom jsem něco slyšel," zamyslel se Henry.

"He?" Taemin se zmateně podíval z jednoho na druhého. "O čem to mluvíte?"

"Řeknu ti to asi takhle – Minho o sobě moc dobře ví, že je hezký a… hm, no, rád toho využívá…"

"Ještě aby ne," zamručel dlouhovlásek a zálibně si prohlížel profil Minhova půvabného obličeje.

"Ten tě teda řádně zblbnul." Černovlasý si dlouze povzdechl, než pokračoval: "Prostě a jasně, kdybys měl náhodou pocit, že o tebe Jeho druhá Výsost jeví zájem, nesmíš tomu věřit."

"A to jako proč?!"

"Protože… Minho to tak dělává," kousl se Henry do rtu, zřejmě se snažil už tak naštvaného Taemina co nejméně namíchnout. "A když to nejmíň čekáš, vrazí ti kudlu do zad."

"Zesměšní tě před celou školou," upřesnil Kyuhyun. "No netvař se tak, viděl jsem to na vlastní oči."

Taemin naprázdno otevřel pusu a zase ji hned zavřel. Minho? Copak by mohl být Minho takhle krutě vypočítavý? Blbost! To kdyby mluvili o Siwonovi…

"No, nezapomínej, že ti dva jsou příbuzní," prohodil jen tak mimochodem Kyu.

Minovi naskočila husí kůže. Jak tohle nesnášel! "Přestaň mi číst myšlenky!"

"Já NEUMÍM číst myšlenky, kolikrát ti to mám opakovat."

"Tak mi vysvětli, jak je možný, že víš, co si ostatní myslí, zatraceně!"

"To je pravda," podrbal se Henry za uchem, "občas jsi vážně děsivý, Hyune."

Starší mladík si s ďábelským úšklebkem prohrábl vlasy. "No a? Yesunga to fascinuje," prohlásil sebejistě, než se smíchem vešel do jídelny.

Taemin si s Henrym vyměnil chápavý pohled a úsměvné pokrčení rameny a oba se vydali za Kyuhyunem. Ve dveřích se k nim připojili Eunhyuk a Donghae a následně i Onew.

"Mám hlad jako vlk!" zívl Hyuk, vzal si tác a položil na něj dva talíře a sklenici. "Kdo by řekl, že může být nakupování tak vyčerpávající!"

"Možná vyčerpávající, ale hlavní je, že jsme se ulili z vyučování," zazubil se Henry.

Donghae se rozesmál. "To jo! A navíc, kdy jindy máme příležitost vyzkoušet si ty tuny modelů, co nám naservírovali podle Zhoumiho návrhů? On je vážně génius, co se oblečení týče," poznamenal uznale.

Taemin zoufale obrátil oči v sloup a raději se otočil k Onewovi. "Keyovi pořád není dobře?" zeptal se, poukazuje na prázdné místo u jejich stolu.

Brunet se smutně pousmál. "Spíš je mu čím dál tím hůř," zamumlal tiše.

"Určitě se to brzo zlepší," poplácal jej Eunhyuk chlácholivě po rameni. "A bude nás terorizovat s ještě větším zápalem než doteď, však uvidíš."

"Proboha, Eunhyuku!" zhrozil se Henry. "I pařez je citlivější než ty!"

Donghae a Taemin se dali do bláznivého chechotu. Dokonce i Onewův chmurný výraz se vyjasnil a pobaveně se na Hyuka zašklebil.

•••

"Nevím, k čemu je mi pověst školní hvězdy, když jsem totálně tupej na letopočty a všechno se dozvídám jako poslední," povzdechl si Minho a zaklapl učebnici dějepisu. Poté, co ji odložil na noční stolek, se přetočil na záda, podepřel se lokty a obdaroval svého přítele jedním ze svých potměšile okouzlujících úsměvů. "MiMi… ty jsi vyhrožoval Taeminovi?"

Zhoumi, hladící jeho obnažené lýtko, pozvedl obočí. "Nevyhrožoval, varoval jsem ho. V tom je rozdíl."

"Aha." Tmavovlásek s dotčeným odfrknutím protáhl obličej. "Nebudeš mi dávat kázání o mé 'nesnesitelné krutosti', že ne? Stačí, že Donghae má občas tendence hrát si na mou mámu."

"Nepřeháněj. A navíc, já s ním souhlasím," opáčil starší, ve tváři nezvykle přísný výraz. "Měl bys být ke všem těm svým… obdivovatelům férovější."

"A přijít tak o veškerou legraci?" zasmál se Minho zlomyslně. "Lásko, netvař se tak. Vždyť ti pitomci si to zaslouží. Nadutě se domnívají, že jsou lepší než ty. Copak jim to můžu dovolit?"

"Jenom netvrďte, že to děláte kvůli mně, Vaše Jasnosti," zabručel Zhoumi.

Mladší se vyšvihl do sedu, pohodil tmavými vlasy a vyzývavě našpulil rty. "Nevěříš mi?"

"Téhle té podlé části tvé ctnostné osobnosti nevěřím ani nos mezi očima," potřásl Mi hlavou. "Snažil jsem se to překousnout a byl jsem zticha, ale… Jsem z tebe – jak se to řekne korejsky – zarmoucený. A nejistý. Myslel jsem, že tě znám…"

"Taky že ano," ujistil ho Minho. Poposedl, aby se k černovláskovi dostal blíž, a jemně jej políbil. "Přiznávám," šeptl, "baví mě si s nimi hrát. Ale věř mi, že proto to nedělám… Takovéhle odmítnutí je prostě ten nejúčinnější způsob, jak je přinutit, aby mi dali pokoj. A zároveň jim tak dát jasně najevo, že tobě nesahají ani po kotníky. Věř mi, o takových věcech zásadně nežertuji," broukl tmavovlasý se smíchem a věnoval staršímu další, tentokráte již mnohem vroucnější polibek, načež se vleže pohodlně opřel o polštáře. "Ale dobře, když je ti to tolik proti srsti, k Taeminovi tak krutý nebudu."

"Ale? Opravdu?" opáčil Mi skepticky. Minhova hravě škodolibá nálada v něm instinktivně evokovala tušení nějaké zrady.

Tváří mladšího mladíka prolétlo provokativní ušklíbnutí. "Líbí se mi," vysvětlil prostě.

"Líbí…?!" Zhoumimu za doprovodu několika čínských nadávek vztekem zacukalo obočí.

Minho nasadil andělsky nevinný výraz. "Copak? Žárlíš, lásko?"

"Jestli žárlím?! Jak bych asi mohl nežárlit, když chodím s tebou?"

"A miluješ mě?" Tmavovlásek koketně zamrkal černými řasami, plné rty zvlněné ve smyslném úsměvu.

"Nemysli si, že nevím, o co se snažíš," zamračil se na něj Zhoumi. Neměl v úmyslu nechat mladšího zase tak snadno vyhrát, jenže co naplat? Miloval ho… zbožňoval ho… A i kdyby se snažil sebevíc, nikdy mu nedokázal říct "ne".

"Děláš, jako bych tě k něčemu nutil," ušklíbl se Minho jeho výrazu. "Netvrdil jsi snad, že by ses se mnou nejradši miloval od rána do večera?"

"Když vím, že to chceš jen proto, aby sis dokázal, jak mistrně se mnou umíš manipulovat, zažívá můj sexuální apetit drastický útlum."

Mladší vyprskl smíchy. "Miláčku, to přece není pravda! Zaprvé, chci se s tebou milovat z naprosto nezištných důvodů. A zadruhé, oba víme, že tvůj sexuální apetit neumí za mé přítomnosti utlumit vůbec nic."

"Sakra, prokoukl jsi mě," upřímně se rozesmál Zhoumi, než se obkročmo usadil nad Minhem a se sladce lstivým úsměvem se sklonil k jeho tváři. "Chtěl jsi vědět, jestli tě miluju? Samozřejmě, že ano. A za trest ti předvedu, jak moc," zašeptal podmanivě sametovým hlasem.

"Za trest?"

Úsměv ve tváři černovlasého se změnil v nemilosrdný, ale zato zatraceně sexy úšklebek. "Ošukám tě tak, že se zítra nebudeš moct ani pohnout, lásko."

"Slibuješ?" zavrněl mladší a toužebně se vpil do Miho rtů.

Zhoumi se pousmál do polibku, vsál Minhův spodní ret a jemně za něj zatahal. Natiskl se na tmavovláskovo tělo a vyzývavě se svým klínem otřel o ten jeho. Slastné zasténání, které uniklo z Minhových úst, znělo jeho uším jako rajská hudba. Jak dlouho se spolu vlastně nemilovali? Týden? Dva?

"Vás člověk fakt nemůže nechat chvíli o samotě," vyrušil je Siwonův trpitelsky znějící hlas. "Takhle mi znesvěcovat pokoj! A to jsem byl pryč jen půl hodiny!"

Zhoumi frustrovaně zavyl a střelil očima k budíku na nočním stolku. "Kdyby aspoň půl hodiny!" vzdychl rozmrzele a položil se na záda vedle Minha. "Umím si ty tvoje "tréninky" s Leeteukem živě představit. Praxe veškerá žádná a při teori popíjíte kafe, co?"

"Omyl. Místo teorie popíjíme kafe."

Černovlasý zaskřípal zuby. "Jak já bych ti přál zažít trénink s Yesungem!"

Siwon přikročil k židli u psacího stolu, posadil se a sepjal ruce, jako by měl v plánu se pomodlit. "Jen to ne! Bohatě mi s tím tyranem stačí hodiny magie a zpěvu!"

"Yesung není tyran, ale důsledný učitel," opravil ho Minho.

"Na rozdíl od Leeteuka," dodal Zhoumi mrzutě.

"On za to nemůže. Miluje mě. Stejně jako zbytek učitelského sboru. Teda až na Yesunga, jak jinak," zabručel Won a dotčeně pohodil hlavou. "Ten despota si na mě normálně zasedl!"

"Nezasedl. Prostě s tebou jedná jako se všemi ostatními flákači."

"No jo, šprt promluvil."

"Nejsem šprt. Pleteš si základní pojmy, Siwone."

"Eh?"

"Mezi šprtem a géniem je totiž velmi zásadní rozdíl," vysvětlil Zhoumi vážným tónem. "Génius prospívá s jedničkami, ale učí se jen před písemkou nebo zkoušením, umí být setsakramentsky drzý a ozvat se, když se mu něco nelíbí, a přesto ho učitelé mají rádi. Šprt taky prospívá na výbornou, jenže učením stráví většinu svého života, snaží se vyučujícímu za každou cenu zavděčit, ale oblíbenosti génia nikdy nedosáhne. Už chápeš?"

"Aha… takže, ty a Minho… a Kyuhyun, samozřejmě, jste géniové a třeba takoví… Onew a Ryeowook jsou šprti. Páni, já to pochopil? Dokonce i bez obrázku!"

"To jsem rád. Dneska totiž na kreslení náladu nemám."

"A tos chtěl jít na výtvarku," uchechtl se Siwon a začal se přehrabovat v učebnicích, rozházených po stole.

Mi si hluboce povzdechl. "Kdybych se nenechal překecat ke zpěvu, nemusel jsem definitivně pohřbít svoje návrhářské ambice."

"Kašli na návrhářství, založíme skupinu a budem vydělávat milióny," mávl Won rukou a zamračeně zalistoval učebnicí magie. "Doprdele!"

"A do čí?" ušklíbl se Zhoumi.

"Do Yesungové!" zakvílel Siwon a praštil hlavou o stůl. "My máme na zítřek úkol do teorie!"

"Jo. Z minulé středy. Neříkej, žes ho neudělal!"

"Hehe… Byl nabytý týden…"

"To není omluva."

"Sakra! Nemůžu za to, že nejsem šprt – teda génius. Zhoumi! Zvedej se!" zavelel Won. "Musíme do knihovny. Když začnem teď, ještě to stihnu!"

"Zapomeň."

"Zhoumi, zlato moje!"

"Nejsem tvoje zlato."

"Zhou Miiii!"

"Ne!"

Siwon našpulil pusu, vstal ze židle a přistoupil k posteli. Když to nejde po dobrém… "Už jsem ti říkal, jak moc se mi líbí tvoje boky, MiMi?" broukl a pohladil mladíka po jeho výrazně vystouplých pánevních kostech.

Zhoumi se prudce posadil a pleskl kamaráda přes ruce. "Jestli nechceš, abych tě nařkl ze sexuálního obtěžování, tak už tohle nikdy nezkoušej."

Won si mohl v duchu poblahopřát. Přesně takovou reakci potřeboval! "Ts! Hlavně, že když tě ošahává Kyuhyun, vůbec ti to nevadí," odfrkl rádoby uraženě. A jak škodolibě očekával, účinek téhle poznámky se dostavil okamžitě.

"Kyuhyun?" pronesl Minho záhrobním hlasem.

Mi se poněkud afektovaně zasmál. "Ale no tak, miláčku, přece bys mu nevěřil!"

"Pravda, nebylo to tak úplně přesné," podotknul Siwon k Minhovi a medově se usmál na Zhoumiho, "oni se ošahávají navzájem."

"Co to meleš?! Ty jsi fakt kretén, Siwone!" zaúpěl černovlasý. "Minho –!"

Tmavovlásek zlověstně přimhouřil své krásné čokoládové oči. "Má snad Kyuhyun nějaké fascinující kvality, které já postrádám?"

"Ne! Samozřejmě, že ne!" zakroutil Zhoumi zuřivě hlavou. Užuž se nadechoval k přesvědčování mladšího o jeho úchvatné dokonalosti a své bezvýhradné oddanosti, když jej Siwon chňapl pod paží a vytáhl z postele. "Nooo, vidím, že máte oba po náladě, takže –"

"To teda ne!" zavrčel Minho, popadl Miho za levý loket a stáhl jej zpátky.

"Ale jo! On," trhl Won s Zhoumim velice nešetrně znovu k sobě, "mi teď pomůže s úkolem a ty si to zatím můžeš jít vyřídit s Kyuhyunem."

"S Kyuem bych si nic nevyřizoval, ani kdybych je spolu načapal v posteli," odtušil bezbarvě tmavovlasý.

"Minho funguje na opačném principu," objasnil nechápajícímu Siwonovi Zhoumi. "Ten zamordovaný bych byl já, ne můj potenciální milenec."

"Správně, zlatíčko. Ale v jedné věci se mýlíš. Já bych tě nezabil. Kdepak," usmál se mladší temně, "já bych tě jen naprosto nefalšovaně vykastroval."

Zhoumi nasucho polkl, Siwon na svého bratrance zůstal ohromeně hledět. "A pak že já jsem děsivý."

"Pěkná blbost," přisvědčil Mi, načež zařval bolestí. "Sakra, Siwone, vykloubíš mi ruku!"

"Přestaň ničit cizí majetek!" osopil se na něj Minho.

"Já jsem tvůj majetek?" svraštil Zhoumi čelo.

"Jo, jsi! A ty ho pusť!"

"Ne! Tyran Yesung mě vykopne ze školy, jestli mu ten úkol neodevzdám!"

"To je tvůj problém!"

"Minho! Naval Zhoumiho!"

"Ani za nic!"

"Au!" sykl černovlásek, když s ním tentokrát nijak jemně škubl Minho. "Matinka by umřela štěstím, kdyby viděla, jak se tu o mě přetahují dva sexy Choiové," ušklíbl se pak.

"Zarytá yaoistka," neodpustil si Won.

Mi přikývl. "A vůbec se za to nestydí. Když si vzpomenu, jak jsem na půdě našel tu krabici plnou mang s touhle tématikou… kolik mi bylo? Šest?"

"Ha?! Neměl jsi z toho trauma?"

"Ne. Bylo to velice… inspirující."

"V šesti letech?!" vykulil Siwon oči. "Už se nedivím, že z tebe vyrostlo to, co z tebe vyrostlo!"

"To jakože yaoi mangy můžou za mou orientaci a genialitu?"

"I genialitu? No vidíš, to mě nenapadlo. Myslíš, že Kyuhyun je taky odkojený na yaoi?" opáčil Siwon otázkou.

"A Minho?" dodal Zhoumi a tázavě se na mladšího podíval.

"No, nevím, jak je to s genialitou, ale za mou orientaci prý může "špatný vliv chlapecké školy"," pokrčil Minho rameny. "A taky tvůj," broukl k Zhoumimu. "Ty totiž můžeš za všechno."

"To zní jako filozofie tvého otce."

"Správně. Filozofie, za niž ho máma zmlátila vařečkou."

"Z tvé mámy jde vážně občas strach."

"Ještě si stěžuj. Brání tě vlastním tělem. Už se ptala, kdy mě hodláš požádat o ruku."

"Anooo! A já vám půjdu za svědka!" zavýskl Siwon.

"Ne, za družičku."

"Minho, tvůj humor se začíná nebezpečně podobat tomu Yesungovu!" otřásl se Won. "Za to ti Zhoumiho ale opravdu seberu!"

"Opovaž se!"

Mi s naříkavým povzdechem svěsil hlavu. "Jestli se mnou budete dál takhle casnovat, budu mít ruce jako orangutan!"

"Pusť ho, Siwone! Nechci, aby měl ruce delší než nohy!"

Won se zamračil, avšak přece jen mladšímu ustoupil a uvolnil sevření kolem Miho paže. "Ale vypadalo by to hodně zajímavě…" zapřemýšlel. "Byl by to přinejmenším velice originální experiment…"

"Táhni, Satane! Nenechám tě udělat mi z MiMiho Frankensteina!"

"Hmm, no kdoví, co mě napadne, až se budu nudit v biologii…"

Tmavovlásek teatrálně zalapal do dechu, chytil svého přítele za rameno a otočil čelem k Siwonovi. "Zničil bys to nejúžasnější, co kdy Čína dala světu?!"

"Velkou čínskou zeď?" zamrkal Mi udiveně.

Na okamžik nastalo hrobové ticho. Ovšem jen do chvíle než se Siwon hurónsky rozchechtal a Minho se smíchy div nesložil z postele na podlahu. A Zhoumi už absolutně nechápal, která bije.

"Příště nás připrav předem, než z pusy vypustíš takovou zabijáckou poznámku," poprosil ho Won, hned jak se mu povedlo popadnout dech.

Mi přelétl očima z jednoho na druhého. Bezradný výraz v jeho tváři vystřídalo náhlé osvícení. Minho se na něj kouzelně usmál a přitulil se k jeho zádům. "Jsi tak sladký, když nemáš všechno perfektně pod kontrolou," zavrněl mu rozněžněle do ucha.

"Ten kompliment byl tak dalekosáhlý, že mě ani nenapadlo myslet si, že patří mně!" rozesmál se černovlásek.

"Jsi příliš skromný, miláčku…"

"Vy jste jak nechutně bezmezně zamilovaný siamský dvojčata!" zabědoval Siwon. "Vždyť spolu chodíte skoro rok, sakra! Není vám to už trochu trapný?"

Minho s Zhoumim nasadili ty připitomělé obličeje, jaké umí vyčarovat jen pár zamilovaných hrdliček. "Ne-e," odpověděli unisono.

Won obrátil oči v sloup, načež však se zoufalým výrazem padl na kolena. "MiMi, prosím tě! Bez tebe nemám šanci to zvládnout. Pomoz mi s tím úkolem! Prosím, prosím, PROSÍM!"

"No vida. Ono to jde," překřížil Mi ruce na prsou. Minho s lehkým ušklíbnutím přitakal.

Siwon nechápavě svraštil obočí. "He?"

"Stačilo poprosit," podal mu černovlasý prosté vysvětlení.

"Takže mi pomůžeš?"

"Jo. I když," mrkl na Minha, "jsme měli na večer trochu jiné plány…"

"Což tak nějak vede k otázce – jakým způsobem nám to hodláš vykompenzovat?" zeptal se mladší a upřel na Siwona významný pohled.

"Hm, co třeba… zítra je pátek, že? Takže, co kdybych slíbil, že sem zítra celý večer ani nepáchnu, abyste si mohli nerušeně užívat vaše sadomasochistické hrátky?"

"To nezní špatně… Co tomu říkáš, sadisto?" zazubil se Zhoumi na tmavovláska.

"Jsem pro, masochisto," opáčil Minho se smíchem.

"Ale mám podmínku!" vyhrkl Siwon. "Ať už budete provádět cokoli, obloukem se vyhnete mé posteli!"

•••

Onew tiše zaťukal na dveře a nakoukl do pokoje. Jeho tvář se rozzářila radostným úsměvem, když na něj blonďák zachumlaný pod peřinou upřel přívětivý, unavený pohled.

"Ahoj, broučku," pronesl něžně, posadil se na kraj postele a pohladil Keyho po vlasech. "Jak ti je?"

Mladší se zamrvil, poposunul se o kousek níž a položil si hlavu do Onewova klína. "Děkuju za večeři," špitl namísto odpovědi.

Brunet střelil očima k prázdnému talíři na stolku. Jedna z mála věcí, která byla při Keyově nynějším zdravotním stavu velmi potěšující – že mladík neztrácí chuť k jídlu.

"Pro tebe všechno," obdařil jej milujícím úsměvem a sklonil se, aby mu mohl vtisknout letmý polibek na čelo.

Key si tiše povzdechl. Tohle srdečné chování jeho přítele jemu samotnému ke zbavení se výčitek svědomí zrovna dvakrát nepomáhalo. Spíš naopak. Uvědomoval si, jak často a nečestně zneužívá Onewovy vlídné, téměř až naivní dobroty. Věděl, že by si mladík zasloužil mnohem milejší zacházení, než jakého se mu od něj dostávalo. A moc dobře si byl vědom toho, že tímhle svým dětinským rozmarem ("Mě na ošetřovnu nikdo nedostane!") jej uvrtal do vyčerpávající role jakési osobní ošetřovatelky. Jak byl za to všechno sám sobě občas protivný! Jenže co naplat? Povaha je povaha.

Potřásl hlavou, jako by se snažil odehnat provinilé myšlenky, vzal staršího mladíka za ruku a mazlivě se rty otřel o jeho dlaň.

Zprvu Keyovi vůbec nedošlo, že se děje něco… zvláštního. Bylo to tak samovolné, přirozené, tak instinktivní… Fascinovaně si prohlížel spleť modrých žil, líbezně prostupujících Onewovým zápěstím a každou buňkou vnímal, slyšel a cítil… cítil tu omamnou vůni lahodné, čerstvé krve proudící v mladíkově těle… a nenadále pocítil šílenou touhu – ne, potřebu ji ochutnat…

Proboha, co se to se mnou děje?! Blonďák zděšeně vykvikl a horečně odstrčil Onewovu ruku. Prudce se obrátil na druhý bok, stočil se do klubíčka a zabořil obličej do peřiny.

"Co se stalo?" vyhrkl starší udiveně a s ustaraným výrazem ve tváři jej lehce pohladil po rameni. "Keyi…?"

"Jdi pryč!"

Onew zmateně svraštil čelo. "Miláčku, co –?"

"VYPADNI ODSUD!" zaječel na něj blonďák plačtivým, nepřirozeně vysokým hlasem.

Brunetovou tváří prolétl bolestně ublížený výraz. Nějakou chvíli zůstal naprosto nehybný, pouze pronikavým, zádumčivým pohledem propaloval Keyova záda.

Z hrdla mladšího mladíka se vydral tichý, zoufalý vzlyk. "Jdi už!"

Onew semkl rty do úzké linky, zvedl se z postele a s pocitem řádné křivdy odkráčel bez jediného slova pryč z pokoje.

Jakmile se za ním zabouchly dveře, vyškrábal se Key z postele a dobelhal se do koupelny. I těch pár kroků bylo zatraceně vyčerpávajících. Svlažil si obličej studenou vodou, opřený o umyvadlo se snažil uklidnit svůj přerývaný dech a ignorovat ostrou, bodavou bolest, vystřelující pod žebry.

Zbláznil jsem se. Totálně mi přeskočilo.

Zvedl hlavu a zadíval se na svůj odraz v zrcadle. Nezdravě popelavá pleť, propadlé tváře, temné kruhy pod očima, rozšířené zornice… to vše jako celek vytvářelo jakýsi nezvyklý, téměř až dravčí půvab. A čím déle se na sebe díval, tím smířenější s oním nyní naprosto jasným faktem byl.

Krev. Potřebuju se napít lidské krve.