Škola prokletých - 53. kapitola

Šestičlenné osazenstvo pokoje na Nichkhuna ohromeně vytřeštilo oči.

"Přijmout?" zopakoval Minho zmateně. "Co to znamená?"

"Znamená to udělat z něj démona," řekl Chansung a nesouhlasně potřásl hlavou. "To je šílenství, Nichkhune."

"Moralizující daemonské kecy si nech," odsekl Thajec. "Promění-li ho v démona, přežije. To je hlavní."

"Ale ty nechápeš -!"

"No tak, Hyesungu!" vyštěkl Nichkhun vztekle, aniž by Chansunga nechal domluvit, a přeměřil si mlčící vévodkyni stejně dlouhým pohledem, jakým ona zkoumala jeho. "Na co ještě čekáte?!"

"To já nemůžu udělat."

"Jistěže můžete -!"

"Nemůžu," povzdechl si Hyesung, jako by se dohadoval s malým, umíněným dítětem. "Jsem siréna, Nichkhune. Není v mojí moci dát život pozemskému démonovi."

Khun poraženecky zmlkl, vyčítavě očima přelétl po všech přítomných. Na zlomek sekundy se jeho zrak zastavil na Renovi - taky démonovi - než ale tu nepříčetnou myšlenku dokázal sesumírovat dohromady, otevřely se dveře a do apartmánu vešel - démon všech démonů - Eric.

"Vy! Vám v tom nic nebrání!"

"Nic mi nebrání v čem?" zarazil se vévoda. Mladíkův hysterický tón i výrazy všech okolo (obzvlášť ten Chansungův) svědčily o něčem špatném, horším a šíleném.

"V přijmutí Junsua!"

Rysy Erikovy otřesené tváře strnuly ve studenou, nevraživou masku. "To neudělám," zavrčel, vyplivl tu větu jako něco zkaženého, něco nepředstavitelně odporného.

"Že ne?!" Frustrovaný Nichkhun evidentně nebyl daleko od toho, aby po vévodovi hodil konferenční stolek, křeslo a možná i televizi, proto se do věci spěšně vložil Zhoumi:

"A - ale jestli to Junsuovi zachrání život…"

"Vy o té proměně vůbec nic nevíte, že ne?" potřásl Eric nešťastně hlavou.

"Není to žádné nepatrné kosmetické vylepšení," přisadil si Chansung, "ale kompletní evoluční transformace. Rozumíte? Chtít po slabém lidském těle, aby se během několika minut vyvinulo v jinou, silnější rasu… To je takřka nemožné. Osmdesát procent lidí tohle nezvládne. Šance, že Junsu přežije, je mizivá."

"Jenže když nic neuděláme, stejně umře," namítl Aron.

Ren přikývl. "Není lepší se o to aspoň pokusit?"

"Ale jistě. Pokud Junsua k smrti nenávidíte a chcete jeho poslední chvíle na tomhle světě změnit v hotové peklo, prosím," odfrkl Eric cynicky.

Daemoni, jejich Vyvolení a Nichkhun nejistě svraštili čela.

"Představte si tu nejhorší bolest, jakou jste kdy zažili. Jen ještě stokrát horší. Vážně tomu chcete Junsua vystavit? Proces přeměny člověka v démona je regulérní mučení. A skoro jistě skončí fiaskem." Mun se zamračil. "Není snad humánnější nechat ho umřít v klidu?"

Aron a Zhoumi si vyměnili zachmuřený pohled. Nečinně přihlížet Junsuovu nemilosrdně rychlému konci bylo příšerné, ale -

"Junsu je silný." Nichkhunův ostrý hlas šlehl vzduchem jako bič. "Zvládne to."

Sedmero očí se k mladíkovi nevěřícně obrátilo; ty Erikovy a Chasungovy prozrazovaly, že démon i daemon zrovna teď jednomyslně pochybují o jeho duševním zdraví.

"Hyung," hlesl měkce Minho, "my… my chápeme, že je to pro tebe těžké - "

"Že chápete?!" zaječel Nichkhun. "Nechápete vůbec nic!"

"Tak dost!" štěkl Zhoumi, zlostně vyskočil z pohovky a vypjal se před Thajcem ve svojí úctyhodné výšce. Jasně, kdyby do něj Khun strčil, nemá šanci, "žirafí" zastrašovací technika ho však ještě v životě nezklamala - a ani dnešek nebyl výjimkou. "Po Minhovi vřískat nebudeš, to zaprvé! Zadruhé, přestaň se chovat, jako bys tu byl jediný, komu na Junsuovi záleží. Nikdo z nás nechce, aby umřel, ale musíme uvažovat racionálně!"

"On to zvládne," opakoval Nichkhun umanutě, veškerou jeho agresi však nahradilo ryzí zoufalství. "Ty víš, že to zvládne, MiMi! A ty to víš taky!" obrátil se zuřivě k Aronovi.

"Nevím." Rudovlásek si nejistě skousl ret. "Ale uznávám, že je Junsu docela nezmar."

"To jo," přisvědčil Zhoumi.

Khun se vyzývavě zadíval na své dva hlavní oponenty. Eric a Chansung mu pohled zamračeně vrátili.

"Tak fajn," odfrkl Hwang. "Po fyzické proměně přichází na řadu ta horší část."

"Horší?" zbledl Minho. "Ono to může být ještě horší?"

"Moment. Chceš říct," hlesl Aron bezbarvě a poklepal si prstem na spánek, "že nejsilnější problém nastupuje tady?"

Chansung přitakal, ač rozebírat otázky nestabilní psychiky se mu v Aronově přítomnosti nezdálo úplně… vhodné.

Vévoda evidentně vytušil jeho rozpačitost a ujal se slova dřív, než mohlo zavládnuvší ticho začít působit regulérně trapně.

"Představ si to jako takovou… těžko stravitelnou krizi identity."

Aron povytáhl obočí.

"Řečeno polopatě, nedokáží se vyrovnat s tím, že už nejsou lidmi," vysvětlil Eric. "Postihuje to drtivou většinu nečistých novorozených démonů. Válčí sami se sebou a jednoduše se z toho pomátnou. Odborná pomoc není k ničemu a situace se pro ně stává tak neúnosnou, že nakonec skoro každý spáchá sebevraždu."

Chansung se užuž nadechoval k nějakému podstatnému dodatku, Munův varovný pohled ho ale umlčel.

A nikdo z přítomných si toho naneštěstí nevšiml.

"Jak to že moje proměna v démona proběhla tak hladce?" svraštil Ren udiveně čelo. "To proto, že jsem lidskost?"

"Přesně tak. V démona tě proměnilo krevní pouto s tvým démonem, a to je naprosto přirozený proces. Pokud by ses ale nakazil cizí krví, postupovala by tvá proměna stejně jako u každého jiného člověka."

"Hororově a s nicotnou šancí na přežití." Světlovlásek se otřásl a podíval se na Nichkhuna. "Promiň, ale tohle je fakt příliš. Ani svému nejhoršímu nepříteli bych nepřál, aby musel něco tak odporného zkusit… A ty v tom chceš vymáchat nejlepšího přítele?"

"Zachrání mu to život," trval Thajec tvrdošíjně na svém. "Fyzicky to zvládne, tím jsem si jistý, a… proti démonům nic nemá! Ztráta lidství ho neskolí."

"Ani jeho nejbližší ne?" zavrčel Eric.

Nichkhun na něj zmateně pohlédl.

"Myslíš, že budou jeho rodina a přátelé taky tak otevření? Že ho nenazvou zrůdou? Že ho nezavrhnou a neobrátí se k němu zády? Zachování démonova zdravého rozumu s reakcemi okolí dost úzce souvisí."

"Vyjma nás - a my problém nejsme - to nikdo další nemusí vědět," opáčil rozčileně Khun. "Vypadat bude přece pořád stejně, nebo ne? Teda až na ty černý oči, ale těma se běžně chlubit nebude, takže… Není proč s tím otálet!"

Eric několik vteřin neřekl ani slovo. Dlouze, pronikavě, vědoucně si Nichkhuna prohlížel, načež s povzdychem zavrtěl hlavou. "Víš, co je na celé téhle věci nejsmutnější? Že tobě vůbec nejde o Junsua, ty se v prvé řadě bojíš o sebe. Nedokážeš snést pomyšlení, že neseš vinu za jeho smrt, a proto tak sobecky trváš na jeho přijetí."

"To - to není pravda…!"

"Zavoláme Changmina?"

Thajec zrudl a provinile sklopil zrak k podlaze.

"To jsem si myslel," zabručel Eric a s výrazem jasně naznačujícím, že tahle konverzace je jednou provždy u konce, se obrátil k ostatním. Než ale stačil otevřít pusu, vytasil se Nichkhun s posledním, tím největším a zároveň nejzoufalejším esem:

"Junsu je zemský mág!"

Vévoda se zarazil a nevěřícně na mladíka pohlédl. Všiml si, jak Chansung poprvé bez špetky skepse povytáhl obočí a Hyesungova lhostejná tvář ožila upřímným zájmem.

"Nesmírně mocný zemský mág," pokračoval Nichkhun o překot. "A jako démon ještě zesílí a pak… dost možná trumfne Dongwana!"

Zavládlo ticho. Eric na sobě cítil oči všech přítomných, pohledy, které křičely "ano, víme, že je to špatné, ale vždyť přesně tohle je to, co potřebujeme, ne snad? A vy takovou příležitost nesmíte zahodit, prostě nesmíte…!"

"Schopný zeměvládce se nám rozhodně hodí," prohlásil Hyesung s tak opovážlivou samozřejmostí, že měl jeho muž co dělat, aby mu nevlepil facku. A že to bylo co říct. Jestli z těch dvou někdo s oblibou fackoval, byl to Hyesung, ne Eric.

"Doopravdy?" zavrčel. "Mám Junsua vystavit veškeré té hrůze jen proto, abych z něj udělal zbraň?!"

"Zbraň proti Dongwanovi, ano," upřesnila siréna suše. "Ta nám totiž ve výbavě nepříjemně chybí. Nebo se snad pletu?"

Pětice studentů váhavě přitakala a Nichkhun, zdálo se, měl sto chutí začít Shinovi líbat ruce.

Eric znechuceně nakrčil nos. "U tebe," houkl na manžela, "mě ten bezohledný přístup bohužel nepřekvapuje, ale vy," zamračil se na ostatní, "vy byste se měli stydět."

Aron, Zhoumi, Ren, Minho i Chansung pokorně odvrátili oči stranou, zatímco Nichkhun, povzbuzený nenadálou všeobecnou podporou svého morálně pokulhávajícího plánu, udělal dva rázné kroky k vévodovi a rozkázal: "Přijměte ho!"

Démon strachu se snad poprvé za svůj pobyt na Akademii zatvářil jako dokonale ďábelský, zpupný a rozhořčený aristokrat (přesně v tomhle počtu a přesně v tomhle pořadí). "Fajn," zasyčel a tentokrát to byl on, kdo udělal výhružný krok k Nichkhunovi.

Mladík bezděčně ucouvl.

"Buď si ale vědom toho, že jestli se v souvislosti s Junsuovým přijetím cokoli kdykoli pokazí, přijdu si pro tebe a dám ti to vyžrat. Se vším všudy. A to si piš, že budeš ještě s láskou vzpomínat na to, když si tě vzal do parády Minhyun!" S rozporuplným pocitem zadostiučinění sledoval, jak Khunova tvář zelená… bledne… popelaví nelíčenou hrůzou, než se obrátil na podpatku a zlostně vyrázoval z apartmánu.

Na nikoho z přítomných se nepodíval.

•••

Necelou hodinu nato, kdy utlumený všemi možnými i nemožnými dechovými cvičeními, na něž si vzpomněl, seděl v tureckém sedu na koberci v obýváku, někdo vehementně zabušil na dveře. Vteřinu bylo ticho a pak znovu. A ještě jednou.

Eric otevřel jedno oko. Chvíli váhal, nakonec ale usoudil, že ignorovat toho terminátora za dveřmi by nebohé dveře nemusely přežít, a tak s povzdechem vstal a pustil ho dál.

Yesung napochodoval do bytu jako hotové rozhorlené božstvo. "To nemůžete udělat!" vyhrkl a svojí drobounkou dlaní rozčileně pleskl démona přes rozložitý hrudník.

Za jiné situace by se tomu asi oba srdečně zasmáli. Vypadalo to totiž nesmírně komicky.

Za jiné situace.

"Musím," zabručel Mun, vzal Sunga za zápěstí a jemně jeho ruku odsunul. "Přehlasovali mě. A hádat se s nepříčetným Nichkhunem… na to nemám nervy."

"Ale…! To nejde! Prostě ne! Je to horší než… starat se o pět Aronů!"

"Psychická náročnost se měří na Arony…?"

"Vtipkování si nechte," zpražil ho Yesung.

"Pardon."

"A s nepříčetným Nichkhunem se mimochodem hádat nemusíte, nebojkotuju Junsuovo přijetí - ačkoli je to pěkně hnusná záležitost, co jsem slyšel - pouze žádám, ať ho provede někdo jiný!"

"Kdo?"

"Min Ho. Nebo Changmin."

Eric zavrtěl hlavou. "Máš pravdu, je to hnusná záležitost, a přesně proto jim to nedovolím."

"Tady jde o zachování vašeho duševního zdraví!"

"Klid, znám v Soulu jednu moc hezkou psychiatrii -"

"Eriku!" zavrčel Yesung.

"Ah, ano, promiň." Démon omluvně zvedl ruce. "Žádné blbé žerty."

Mladší k vévodovi zamračeně vzhlédl, avšak pohled, jaký mu věnoval, nebyl ani trochu dopálený, byl… ustaraný. Zoufalý. A vyděšený. "Když ho přijmete," hlesl chabě, "a on se zblázní a zabije se, zničí vás to."

"Budeme doufat, že k tomu nedojde."

"Vy klidně doufejte, já se budu modlit. Ale nejdřív musím oprášit svoje znalosti týkající se kami…"

"Copak ty jsi šintoista?" zarazilo Erika.

"Ne. Jsem pokřtěný ateista."

"A jak to souvisí se šintoismem?"

"Nijak. Prostě na to jdu pragmaticky. Šintoismus má spoustu bohů, takže minimálně jeden by mě mohl vyslyšet…" Yesungovi selhal hlas. Popotáhl a rozmrzele si setřel slzy, které mu vyhrkly do očí. "Toho si nevšímejte," zamručel. "Jsem přecitlivělý nebo -" Nedořekl.

V tu chvíli si ho totiž Eric vděčně přitáhl do náruče, políbil ho na čelo.

"Děkuju," zašeptal. "Děkuju, že ti na mně tolik záleží."

Mladší polkl cosi mezi usedavým vzlykem a hysterickým smíchem a pevně démona objal.

•••

"Junsu?" Nichkhun lehce zatřásl přítelovým ramenem. "Junsu, zlato…"

Starší malátně otevřel oči; ač pohled upíral na Nichkhuna, zdálo se, že ho vůbec nevnímá.

"Junsu, slyšíš mě?"

"Hm…"

"Už víme, jak ti pomoct."

Mladík na lůžku svraštil čelo. "Vážně…?" zamumlal nezřetelně, samou únavou už ani nedokázal správně artikulovat. "Neumřu?"

"Ne, budeš v naprostém pořádku," ujistil ho Thajec rezolutně. "Jenom… projdeš menší… změnou."

"Změnou?"

"Nepatrnou. Vlastně to ani nestojí za řeč!" Nichkhun se křečovitě zasmál. "Tedy… nebude to zrovna příjemné," dodal po krátkém zaváhání, "ale… zachrání ti to život."

"Dobře. Dobře…"

"Provede to Eric, kdyby tě zajímalo."

Su nepatrně ožil. "Eric mě zachrání?"

"Přesně tak."

"Doopravdy? Zachrání mě ten nejkrásnější chlap v celém magickém vesmíru? Mě? Ale to byl vždycky můj sen!" zahihňal se tmavovlasý, jako by byl opilý.

"Vidím, že na fangirlení máš elánu pořád dost," poznamenal Thajec suše.

"Na fangirlení nad Erikem vždycky," ujistil ho Junsu, navzdory svým slovům však vzápětí unaveně vydechl a zavřel oči. "A za hodinu zvládnu fangirlit znovu," dodal ospale. "No, možná za dvě…"

Khun ho s úsměvem pohladil po vlasech. Potom se co možná nejpohodlněji opřel v té zatraceně nepohodlné židli, kterou jim k posteli přistavili, a tiše sledoval, jak Junsu usíná.

Trvalo několik minut, než se otevřely dveře, a do místnosti vešel Eric. V patách mu spěchali Andy, Changmin a Min Ho; Hyesung se s otráveným výrazem v obličeji loudal pět šest kroků za nimi.

Nichkhun vyskočil na nohy. "Souhlasí," vyhrkl spěšně, jasně a hlavně nekonkrétně. Že Junsua s celou záchranou akcí seznámil pouze zčásti, o tom prozíravě mlčel. Protože dokud to nevysloví nahlas, Changmin nepozná, že neříká čistou pravdu.

Aspoň v to doufal.

Démon klamu jeho prohlášení zanalyzoval a pokrčil rameny. Přikývnutí by samozřejmě bylo lepší, ale jak vidno, Erikovi to stačilo. A to bylo nejdůležitější.

"Changmine, pomoz mi s tím," požádal vévoda, načež společně odsunuli postel i s Junsuem ode zdi, tak, aby se k lůžku dalo snadno dostat ze všech stran.

Su, násilně vytržený z poklidného dřímání, sebou trhl a zmateně se rozhlédl po nově příchozích
(kde se tu najednou vzalo tolik démonů?)
když ale zaznamenal Erika, naznal, že ječet není nutné – jeho hlasivky na to beztak neměly sílu – a zůstal tiše ležet.

Andy a Min Ho odsunuli stranou židli a noční stolek a Nichkhunovi nakázali, ať se uklidí někam, kde nebude překážet. Hyesung zatím přistoupil k Junsuovi a ze svého kouzelného kufříku vylovil injekční stříkačku, náplast a dezinfekci.

"Na uklidnění," vysvětlil, když si všiml mladíkova nedůvěřivého pohledu. "Pochybuju ale, že to něčemu pomůže," zabručel cynicky, jakmile byl s podáním léku hotov.

Nato se všech pět démonů rozestavělo kolem postele.

"Víte, jak to provést?" zeptal se Min Ho.

Eric zavrtěl hlavou. "Nemám ponětí. Žádný manuál neexistuje, a to jediné, co jsem se dočetl, je, že by mi postup měl dojít… tak nějak sám."

"Schopnost zakódovaná v genech," poznamenal zamyšleně Max.

"Přesně tak. Ačkoli… spoléhat zrovna na moje geny…"

"Vaše geny jsou perfektní," prohlásil Min Ho. "Možná jen trochu pošahané. A nevraživé. A manipulátorské. A násilnické…"

Eric svraštil čelo. "Jsem nevraživý, manipulátorský a násilnický?"

"Vy ne. Vaše matka."

"A sestra!" odfrkl hrabě Shim, doteď traumatizovaný tím, jak po něm vzteklá Emma mrštila židli.

Démon strachu se rozpačitě podíval z jednoho mladíka na druhého.

"Právě jste ho konsternovali na tu nejvyšší možnou míru," informoval je suše Hyesung.

Min Ho mávl rukou. "To, že máte diskutabilně příčetné ženské příbuzenstvo, vaši nebetyčnou úchvatnost jakožto nejlepšího žijícího démonského materiálu nijak neznevažuje," ubezpečil Erika velkoryse.

"Tos vyčetl z nějaké studie?" podivil se Andy.

"Nevím o tom, že by mě někdy někdo studoval," namítl Eric. "Maximálně Yesung…"

"Že je vévoda nejlepší démonský materiál, je obecně známá věc. Na to nepotřebujeme žádnou studii. Ačkoli nepopírám, že ta Yesungova by jistě byla nesmírně barvitá," poznamenal Changmin s poněkud groteskním zájmem.

"Zkus se o tom před ním jenom zmínit a jsi mrtvej muž," zavrčel Min Ho.

"Ale…!"

"Ne!"

"Myslím, že už je mimo," odkašlal si Eric a kývl bradou k Junsuovi.

Hrabata se přestala hádat a zadívala se na omámeného mladíka v posteli. "Evidentně," zahučela unisono.

"Začneme tedy?" zeptal se Andy a on i Hyesung, jak bylo dobrým a zažitým zvykem Shinhwy, vyčkávavě pohlédli na Erika.

Mun si nejistě skousl ret. "No… oddalováním toho stejně nic nevyřeším," zamumlal nakonec a s tichým povzdechem se postavil k čelu postele. "Tak jo. Netuším, jak to bude probíhat, ani jak dlouho to bude trvat, ale jisté je, že to bude mnohem horší než předtím," čtveřice jeho asistentů vážně přitakala, "takže pokud nechceme, aby se nedopatřením sám zabil dřív, než ho pravděpodobně zabiju já, ehm, musíte ho udržet znehybněného. Po celou dobu. Ano, bude to makačka a pravděpodobně si přitom natáhnete i ty svaly, o kterých nevíte, že je máte, ale není zbytí."

"Skvělý. Už teď se potím," utrousil znechuceně Min Ho. "Hádám, že tentokrát nám Ren nijak pomoct nemůže, co?"

"S touhle bolestí ani démon bolesti nic nesvede."

Tmavovlasý kývl a chopil se Junsuovy levé nohy. Changmin se tedy ujal té pravé a Andy a Hyesung, podle toho, kde stáli - ten první napravo, druhý nalevo - si vzali na starost horní končetiny.

Nějakou dobu se nic nedělo. Čtyři démoni si mlčky hleděli svého úkolu, ten pátý stál bez hnutí v čele, hlavu sklopenou, oči zavřené. Nichkhun, netrpělivě přešlapující v rohu pokoje, začal trochu rozmrzele dumat, jestli vévoda při vnitřní debatě se svojí démonickou podstatou náhodou neusnul, než ale (k vlastnímu štěstí) stačil otevřít pusu, aby to ověřil, srazila ho na kolena paralyzující exploze čiré energie.

Velkolepá, mocná a hrůzostrašná aura démona Erika Muna.

Hyesung, Andy, Changmin i Min Ho zaťali zuby a přikrčili se. Drtivá síla vévodovy otevřené aury doléhala, ač v menší míře, i na ně samotné.

Démon strachu otevřel černočerné oči, několik okamžiků netečně zhodnocoval situaci před sebou. Pak se sklonil nad Junsuem, jediným prudkým pohybem rozerval vrchní díl jeho pyžama a odhalil mladíkovu širokou, divoce se zvedající hruď.

Su možná byl zdrogovaný do bezvědomí, ale podle toho, jak rychle dýchal, se zdálo, že jeho skomírající tělesná schránka tuší nějakou zradu.

Tehdy Nichkhun o geniálnosti svého kontroverzního plánu poprvé reálně zapochyboval, avšak do Munova chladnokrevného, mechanického konání se již zasahovat neodvažoval. Zřetelně vnímal, že nesmí.

Eric se nehtem řízl do dlaně, ukazovák druhé ruky smočil ve vlastní krvi a začal jí po Junsuově hrudníku vykreslovat neznámé symboly. Přitom rytmicky, téměř zpěvavě odříkával jakousi formuli v jazyce, jaký Nichkhun v životě neslyšel. Usoudil, že to musí být starý démonský jazyk, řeč, které už dokonce ani démoni nerozumějí a která se používá výhradně při magických obřadech.

Erikova krvavá malba postupně pokračovala přes krk až k Junsuovu obličeji. Doprovázená měkkým, melodickým zaříkáváním v Khunovi evokovala představu neurčitého pohanského rituálu.

Jakmile démon strachu dokončil poslední tah, poslední ornament na Junsuově čele, jeho hluboký zastřený hlas povážlivě zesílil. Už nezpíval, vzýval.

A pak vzal mladíkovu hlavu do dlaní, sevřel ji, jako by mu chtěl rozdrtit lebku; krvavé symboly, vymalované na kůži, se rozzářily oslnivým bílým svitem.

Z Junsuových úst se vydral nelidský skřek.

Thajec si bezděčně přitiskl ruce na uši, s hrůzou sledoval, jak čtveřice démonů usilovně zápolí s přítelovým krkolomně se zmítajícím tělem. Prakticky si s nimi pohazoval ze strany na stranu, tak obrovskou měl ten prostý, takřka mrtvý člověk najednou fyzickou sílu. Bylo to jako… jako by ho cosi posedlo.

Nichkhunovi se obrátil žaludek. Zoufale semkl víčka k sobě, hlavu schoval mezi kolena. Roztřásl se. Přísahal by, že i přes pronikavý řev, Erikovo fanatické zaklínání a vlastní ruce na vlastních uších, slyší, jak Junsuovi praskají všechny kosti v těle.

Nedovedl odhadnout, jak dlouho ten mučivý proces transformace trval. Pár minut? Hodinu…? Znenadání Junsuův chraplavý jekot ztichl, jako když utne, a místnost se ponořila do hlubokého ticha.

Khun váhavě zvedl hlavu. Junsu ležel bezvládně na posteli, oči zavřené, mělce dýchal. Tvář, krk i hrudník bez jediné poskvrnky. To čtveřice démonů okolo něj naopak divoce lapala po dechu, rudé obličeje zbrocené potem.

Vévoda Mun na rozdíl od svých rozcuchaných, funících kolegů vypadal jako ze žurnálu, jediný pečlivější pohled na něj však jasně ukazoval, že je ve skutečnosti vyčerpanější než Andy, Min Ho, Changmin a Hyesung (a vlastně i Junsu) dohromady. Chvějící se rukou nahmatal mladíkův tep, jako by se potřeboval na vlastní kůži ujistit, že Su doopravdy žije.

"Je - je v pořádku?" hlesl Nichkhun.

Eric přikývl. "Teď si… pár dní pospí," zamumlal nepřítomně a pohladil Junsua po vlasech. "Tělo se musí zregenerovat -"

"Děkuju."

Démon se zarazil a sekl po Thajci zamračenýma očima. "Na to je trochu brzo," odtušil stroze. Poté ustoupil od postele, chvilku nejistě vrávoral, hledaje patřičnou stabilitu bez pevné opory. "Dáte to tu do kupy?" poprosil své zadýchané asistenty.

Andy, Min Ho a Max se rozhlédli po narychlo zpřeorganizované ložnici a přikývli. Pročež ten nejmladší vyzval Erika, ať si jde odpočinout, protože to evidentně velmi potřebuje.

Ano, potřeboval.

•••

Tak Eric v doprovodu Yesunga, který čekal v obýváku, opustil apartmán. Sotva však překročili práh, dohonil je Changmin, jehož osazenstvo Junsuovy ložnice vyslalo, aby na celý přesun raději dohlédl, a to bylo jenom dobře, protože v půli cesty k Munovic apartmánu Eric bez varování zkolaboval.

Společnými silami - jindy by to Changmin zvládl sám, nyní byl ale fyzicky značně indisponovaný - se jim ho úspěšně povedlo dopravit do příslušného bytu, usadit na pohovku a ujistit se, že kromě přetrvávající slabosti (a pravděpodobně pořádně naraženého boku; to když se jim sesunul k zemi) mu nic vážnějšího není.

"Chtělo by to cukr," konstatoval Yesung. "Hodně cukru."

"Zaběhnu do kantýny pro colu," nabídl se Max. A tím "zaběhnu" mínil "teleportuju se". "Zvládnete to tu?"

Eric a Yesung si vyměnili krátký pohled.

"Míníte upadat do hypoglykemického kómatu?"

"Schválně? Ne."

S tím se mladší spokojil a naznačil Changminovi, že se může pakovat. Pro colu, samozřejmě. Hrabě slíbil, že bude zpátky co nejdřív, a zmizel.

"Ah, nemáte hlad?" napadlo Sunga vzápětí. "Nejsem sice nijak význačný kuchař, ale…"

Eric zavrtěl hlavou. Natáhl se pro polštář a schoulil se na divan. Zavřel oči.

"Jestli se chcete prospat, bylo by lepší přestěhovat se do ložnice."

"Nebudu spát."

"Neuškodilo by vám to," podotkl Yesung.

"Nebudu spát," zopakoval Eric umíněně. "Na to jsem… příliš vyčerpaný…"

Mladší svraštil čelo. "Neměl byste se vyspat snad právě proto?" Smysl démonových myšlenkových pochodů mu unikal kilometrovým obloukem. A že to se běžně nestávalo, protože - jak poznamenal Hyesung - "jsou oba natolik divní, že není možné, aby si nerozuměli."

"Nemůžu!" vyjekl Mun s nádechem hysterie. "Ví, že jsem slabý… že se nedokážu bránit… když usnu… přijde…!"

"Copak Minhyun straší i vás?" podivil se Sung. Nemyslel to vážně, byla to jasná blbost (ani Minhyun není tak šílený, aby se opovažoval strašit démona strachu), jenže z pohledu, jaký mu Eric na to konto věnoval, mu naskočila regulérní husí kůže.

"Minhyun ne."

Když se Changmin o vteřinu později vrátil do apartmánu, zastihl oba muže v nezvykle zlověstném tichu. Přesněji, na tichu mezi nimi nic zvláštního nebylo, zato na panující náladě ano. Udiveně povytáhl obočí, rozhodl se to však nekomentovat a podal Erikovi otevřenou lahev. Vévoda poděkoval a napil se.

"Uhm, nechcete si jít lehnout do ložnice…?"

"Nechce."

Max na Yesunga tázavě pohlédl.

"Usnul by. A on prý spát nemůže. Jakože nesmí."

"Cože?"

To už ale černovlasý dřepěl před Erikem, konejšivě ho držel za ruku jako malé, vyplašené dítě.

Changmin si při pohledu na vévodu uvědomil, že mu až nemile věrně připomíná Arona. Z té myšlenky ho zamrazilo.

"Kdo je to?" Yesung cítil, jak se Erikova dlaň v té jeho slabě třese. "Kdo vás tak děsí…?"

Démon se nehnul, nepromluvil, zíral na něj s dokonale prázdným výrazem ve tváři. Minutu, možná dvě. Už se jevilo marné doufat, že z něj cokoli dostane, to musel uznat i sám Jongwoon.

Zrovna se svoji nedůstojnou snahu chystal důstojně zabalit, když se k němu Eric naklonil.

"Kangta," zašeptal mu do ucha.

Yesung strnul. Šokovaně na démona vytřeštil oči.

"Co se to tu děje?"

Do bytu vešel Min Ho. Changmin mu trochu zmateně objasnil Erikův "spánkový problém", respektive se pokusil objasnit, protože sám příliš nechápal, oč se jedná. Hrabě Choi však evidentně žádné zevrubné vysvětlování nepotřeboval, naopak, vypadalo to, že má o celém případu vcelku dost dobré povědomí.

Přistoupil k pohovce, ohromeného Yesunga jediným pohledem vyzval, ať se s láskou klidí někam dopryč, a pak se dal do tichého, trpělivého monologu, na jehož konci spánek odmítající Eric poslušně kapituloval a nechal se odvést do ložnice.

Min Ho konsternovaným přihlížejícím oznámil, že tu zůstane a dá na Erika pozor, takže oni dva si můžou jít klidně po svých. Což nebylo ani tak přátelské doporučení jako spíš rozkaz. Proto se oba konsternovaní přihlížející raději ihned sbalili a opustili Munovic apartmán.

"Tak to bylo fakt divný," shledal Changmin.

"Neříkej dvakrát," zabručel Yesung. Společně vykročili ke schodišti.

"Co ti Eric odpověděl?"

"…"

"Ptal ses, koho se tak bojí," podotkl Shim a významně povytáhl obočí. "No?"

Yesung sklopil zrak, pár vteřin si nerozhodně hryzal spodní ret. "Víš co?" hlesl posléze.

"Hm?"

"Předpokládám, že mi to pošeptal právě proto, že nechtěl, aby to slyšel kdokoli jiný."

"To je logický závěr."

"Měli bychom to přání respektovat."

Max pokrčil rameny. "Dobře, klepy stejně nejsou můj šálek čaje… Zaráží mě jen, co to musí být za monstrum, když je z něj Eric takhle v háji…"

"To nejkrásnější, jaké si umíš představit."

"Cože?"

Sung zavrtěl hlavou. "Ale nic."