Škola prokletých - 55. kapitola

Ryeowook rozmrzele zvedl pohled od hodinek. Za tři minuty půl osmé. Kde kruci ti dva jsou?

Pozdravil jednu uondanou a druhou - na ráno před vyučováním až nevhodně - rozjívenou trojici spolužáků a už se znovu chystal neuroticky zkontrolovat čas, když se zpoza rohu vynořila "Minhova banda", překvapivě v plném počtu. A ještě překvapivěji nebyl jejím středobodem Minho, nýbrž Aron, který své napjatě naslouchající kolegy o čemsi polohlasně zpravoval.

První si Ryeowooka všiml Kyuhyun. Zbledl jako stěna, načež zuřivě dloubl loktem do Keyho, ten do Siwona… a tak to šlo dál, dokud na zmateného chlapce vyděšeně nezírala celá skupina. Když ale o vteřinu později v těsném hloučku strnule procházela kolem, nikdo už se na Wooka neodvážil podívat; Ren a Taemin se kolem něj štítivě prosmýkli, jako by se báli, že chytí nějakou nakažlivou chorobu.

A Ryeowook nerozuměl vůbec ničemu.

Před dokořán rozevřenými dvoukřídlými dveřmi se znenadání Aron prudce zastavil, s povzdychem svěsil ramena a otočil se zpátky. Ren mu cosi pošeptal do ucha, rozčileně ho zatahal za rukáv. Starší však zavrtěl hlavou a rozhodně vykročil k Ryeowookovi.

Věnoval mu omluvný, rozpačitý úsměv.

"Chansung se k vám dneska nepřipojí. Musí odpočívat."

"Měl vizi?"

Aron přitakal.

"A je v pořádku?" Wook se zatvářil ustaraně. "Říkal nám, že je… nesnáší zrovna dobře."

"Nesnáší, ale nic vážného mu není. Jen menší migréna a příšerná únava. Do večera prý bude, cituji, "zase v cajku". Nemusíte se bát."

"Dobře… Děkuju." Na jazyku Ryeowooka přirozeně pálila otázka, o čem Chansungova vize pojednávala, z kdovíjakého důvodu ji však nebyl schopen vyslovit nahlas. Snad proto, že na sobě stále cítil ty odsuzující, vystrašené pohledy…

Sledoval, jak Aron odchází, připojuje se k zamračenému Renovi - který evidentně neměl daleko k tomu, aby si daemona přehodil přes rameno jako pytel brambor a odtáhl ho kamkoli, hlavně co nejdál od Ryeowooka - načež oba společně zmizeli v jídelně.

Okamžik nato se k němu přiřítil zadýchaný Tao.

"Promiň, že jdu pozdě, Kris včera večer zapomněl natáhnout budík. Vstával jsem před pěti minutami."

"Ale učesat ses mohl," odtušil mladší kriticky. "To chceš, aby tě takhle viděl Min Ho?"

Číňan se zarazil, zběsile rukou zašmátral v tašce, vytasil hřeben a dal se urputného krocení přeleželého vrabčího hnízda. "Ne, že bych tak úplně věřil, že mě bez linek můj nejdražší pozná," poznamenal suše, "ale riskovat to nebudu… A kde se vůbec fláká Chansung?"

"V posteli. Měl vizi. Odpočívá."

"Aha. Vizi o čem?"

Ryeowook neodpověděl.

Tao přestal krášlit své rozježené havraní vlasy a tázavě se na něj podíval. Svraštil čelo. "Wookie? Jsi v pořádku?"

"Hm? Ah, ano… Ne… Nevím." Chlapec nešťastně potřásl hlavou. "Před chvilkou tudy prošla Minhova banda a… kruci, i na odsouzeného vraha by koukali líp! Jako kdybych něco provedl… nebo brzo provést měl."

Tao na něj vyvalil oči. "Ty myslíš…?"

"Že byla ta vize o mně, jo," zabručel Ryeowook. "A koláčky štěstí jsem v ní zjevně nepekl."

"No… co ty víš… Možná Minhova banda koláčky štěstí nesnáší."

"…"

"…"

"Tak to by bylo originální rozuzlení," rozesmál se mladší a Číňan, viditelně spokojen, že se mu podařilo spravit Ryeowookovu depresivní náladu, ho nadmíru družně čapl kolem ramen.

"Prostě si jich nevšímej, dobře? Pokud s tebou mají nějaký budoucí problém, ať ti to řeknou hezky z očí do očí. Do té doby nemá cenu se tím zatěžovat."

•••

Lhal by, kdyby tvrdil, že ho pátá hodina, magie v praxi, téměř nešokovala. Ale vůbec ne v negativním slova smyslu; zmýlil se ve svých automatických výpočtech a byla to mýlka nesmírně potěšující.

Předpokládal, že s ním Yesung bude jednat stejně chladně a nepřátelsky, tak, jako od rána činili Kyuhyun, Ren a Taemin (Henry ne, Henry se raději tvářil, že Ryeowooka vůbec nezná), avšak učitel hýřil dobrou náladou a nešetřil úsměvy. Což bylo u Yesunga něco tak nezvyklého, že celá třída (kolektivně i individuálně) spřádala teorie a procentuálně zvažovala, nakolik může být asi pravděpodobné, že hrabě Choi požádal svoji rozkošnou zlou ženu o ruku.

Přesně se zvoněním vyšel Ryeowook ze šatny. Spěchal, chtěl se vytratit dřív, než se ke dveřím dostane Sungmin. Ne, že by to snad jindy cítil jinak, dnes mu však jeho nevítaná společnost byla vyloženě protivná.

Nestačil ale udělat ani dva kroky a zavolal na něj Yesung.

"Pomůžeš mi to, prosím, odnést?" Profesor výmluvně potěžkal dvě krabice, v nichž ležely učební pomůcky z dnešní hodiny.

Snaživý studentík Kyuhyun kdesi za Wookovými zády dotčeně odfrkl.

Přesně to na tom totiž bylo to divné, Yesungovým "výsadním nosičem" byl vždycky jenom Kyuhyun (což všem perfektně vyhovovalo). A navíc, ty krabice nijak velké nebyly, nestálo by ho moc námahy zanést si je do kabinetu sám… Na víc nedůvěřivých úvah se Ryeowook nezmohl, v téže chvíli totiž ve dveřích šatny stanul Sungmin, a tak s polohlasným: "Samozřejmě," chvatně vystřelil za učitelem.

Netušil, čí pohled mu vypaluje díru týlu, zda Kyuhyunův či Sungminův, a neměl nejmenší chuť to zjišťovat.

Mlčky vyrazili chodbou k Yesungově pracovně a hlasům studentů, trousících se na poslední dnešní hodinu, se nesmlouvavě vzdalovali; jakmile zahnuli za třetí roh, zavládlo všude okolo dokonalé ticho. Tehdy se Yesung obezřetně rozhlédl, ujišťuje se, že není poblíž nikdo, kdo by je mohl náhodou zahlédnout.

"Už mi tu krabici můžeš vrátit," vyzval nic nechápajícího Ryeowooka.

Chlapec poslechl, neodpustil si však poznamenat: "Vždyť ale ještě nejsme –"

Profesor ho umlčel nesouhlasným mlasknutím. "Je celý váš ~," zatrylkoval vzápětí směrem k pootevřeným dveřím jedné z učeben a k Ryeowookovu okouzlenému zděšení se v nich nezjevil nikdo skvostnější než vévoda Mun.

Hnědovlásek na něj vytřeštil oči, bezděčně, ač to bylo proti všem jeho, přírodním i vesmírným zákonům, ucouvl. Krev se mu nahrnula do tváří, roztřásla se mu kolena. Tohle nedopadne dobře. Tohle nemůže dopadnout dobře. A ten zlořád Yesung ho tu klidně nechal samotného…!

"Ahoj, Ryeowooku." Eric se něj široce usmál (v život neviděl krásnější úsměv!) a pokynul bradou k prázdné třídě. "Můžeme si promluvit?"

Pokus o verbální odpověď prozíravě zavrhl - bůhví, co idiotského by z něj vylezlo - proto jen zběsile přitakal a vratkým krokem odcupital do místnosti. Že sebou netřískl o podlahu, když kolem Erika procházel, pokládal za nadživotní výkon.

"Promiň nám to divadlo." Démon zavřel dveře, přistoupil k lavici vedle té, na niž se s vílí lehkostí vyšvihl Ryeowook (který si konečně vzpomněl, že je vzdušný mág), a posadil se na ni. "Chtěli jsme si být jistí, že se Sungmin od žádného náhodného svědka nedozví, že jsme spolu mluvili."

Chlapec kývl, ačkoli vnímal jen každé druhé slovo - stálo ho veškeré úsilí lačně nezírat na mužovy plné, perfektně vykrojené rty. I přes zbožné uchvácení jeho krásou však Ryeowookovi neušlo, že milý démon není úplně fit. Pod očima měl tmavé kruhy, barvu v obličeji nezdravě popelavou. Když se nad tím zamyslel, vlastně včera Erika vůbec neviděl… Zmohla ho tolik ta věc s Junsuem, nebo jde o něco jiného?

"Mimochodem, kdyby se tě Sungmin ptal, proč jsi nebyl na poslední hodině, "udělalo se ti zle, a tak tě Yesung raději poslal do pokoje odpočinout si"." Vévoda vytáhl z kapsy mobil a podíval se na čas. "Za pět minut to zajde oznámit Jonghyunovi. Který už to samozřejmě ví, ale pro efekt."

"Jste pečliví," podotkl rozechvěle Ryeowook hláskem o oktávu vyšším než normálně. Kruci.

Eric s rošťáckým úšklebkem pokrčil rameny: "Občas se zadaří." Po těch slovech ale bez varování zvážněl a dlouze, zkoumavě se na hocha zahleděl. "Víš, že měl Chansung vizi?"

"A - ano, Aron mi o tom říkal."

"A řekl ti, o čem ta vize byla?"

"Ne. Ale," Wook se vyhnul Erikovu pohledu, "podle toho, jak se dneska všichni chovají, soudím, že jsem v ní hrál nějakou roli."

"Tu hlavní," přisvědčil vévoda. "Chansung viděl, že nás všechny zabiješ."

Nastalo ticho. Ticho tak tíživé, až měl Ryeowook pocit, že mu brání se nadechnout. Zoufale si přál, aby se Eric rozesmál, aby ho uklidnil, že si z něj jen hloupě střílí. Jenže Erikova tvář zůstávala dál jako vytesaná z kamene. Žádný vtip. Čirý fakt.

"Ne… to ne…!" hlesl zděšeně. "Proč bych –?"

"Protože ti to nařídí."

"Yoona…?"

Černovlasý přikývl. "Podle té vize jsi byl pod jejich nátlakem. Nechtěl jsi to udělat, ale musels."

"A záleží na tom vůbec?" opáčil chlapec hořce. "Jestli to je nebo není má vůle? Na výsledku to stejně nic nezmění…"

"Dovolím si nesouhlasit."

Wook povytáhl obočí. "Opravdu?"

"Být to tvá vůle, byli bychom nuceni tě pro své vlastní dobro zlikvidovat."

"Copak to neuděláte?"

"Zníš povážlivě klidně," podivil se Eric.

"To se vám jen zdá… Ale uznávám, je pro mě snesitelnější vidina mojí smrti než toho, že se nedobrovolně stanu masovým vrahem…"

"Nemusí dojít ani k jednomu z těch scénářů."

"Že ne? Když mě nezabijete, zabiju já vás. To Chansung přece viděl."

"Viděl, že nás zabiješ, pokud jim dovolíš, aby tě ovládali."

"Já ale nemám na výběr," namítl Ryeowook.

Démon zavrtěl hlavou. "Zamysli se. Proč jsi pro Imovou a její kumpány tak důležitý?"

"No, protože - na rozdíl do nich - se dokážu dostat do hlavy komukoli."

"Řečeno jinak…"

"…kvůli mým mentálním schopnostem," opravil se hnědovlásek nejistě.

"A démonský nátlak působí na lidi v jaké rovině?"

"Mentální."

"Správně. Naše schopnosti jsou si v tomhle ohledu velice podobné. A z toho vyplývá…?"

"Nemám tušení."

"Že hierarchicky se slabší mentální nadání musí podřídit tomu silnějšímu. Takový je přirozený řád."

"Aha. Ovšem. No, to funguje na jedničku –"

"Slabší je to démonské, Wookie."

Ryeowookovi spadla brada. "Děláte si legraci?"

"Ani v nejmenším," ujistil ho Eric. "Možná sis toho nevšiml, ale Yesung tě poslední měsíc a půl dost podrobně sledoval. Analyzování speciálních schopností mu jde sice o něco hůř než těch živelních, jistě ale souhlasíš s tím, že co usoudí Yesung, to je takřka svaté."

Chlapec přikývl.

"Podle něj jsi ještě nerozvinul ani třetinu svého skutečného potenciálu. Ten sám o sobě samozřejmě nestačí, ale ty jsi skvělý mág; umíš na sobě pracovat."

"Snažím se."

"Ještě na podzim od tebe nikdo nic magicky převratného neočekával. A podívej se na sebe teď: za půl roku ses dokázal stát nejlepším vládcem vzduchu mezi studenty. To je ohromné."

"Zlepšovat se v ovládání vzduchu je snazší než…" Ryeowook si poklepal prstem o spánek. "Posouvám se dál, to ano, ale… Říkal jste třetinu?"

"Tvrdí Yoona něco jiného?"

"Přímo ne, jenom… z těch jejích uštěpačných poznámek jsem vyvodil, že se blížím krajnímu limitu svých schopností. Zmýlila se nebo…?"

"Nezmýlila. Sprostě ti lhala. Potřebuje tebou manipulovat, takže si nemůže dovolit, aby tvoje schopnosti překročily mez, za kterou už její "chapadla" nedosáhnou. Přirozený řád," zopakoval Eric, "slabší se podřizuje silnějšímu. Jakmile bys postoupil jen o jedinou úroveň výš, neměl by už její nátlak nad tvou myslí žádnou moc."

"Musím postoupit výš."

"A to co nejdřív, ano."

"Ale jak?" vyhrkl chlapec. "Nejsem v tom dobrý. Hůř, jsem úplně mizerný!"

"Pomůžu ti," nabídl se vévoda.

Ryeowook na něj vykulil oči. "Vy?"

"Jestli ti to vadí," Eric se rozpačitě poškrábal na krku, "pokusím se sehnat někoho jiného –"

"Ne, tak jsem to nemyslel! Vůbec mi to nevadí, já jenom…" Přezrálé rajče by mu teď závidělo barvu. "Zapomeňte na to," zahuhlal si Wook nesrozumitelně pod vousy, nadechl se - odvahu mu to vskutku nedodalo - a vzhlédl. "Ale kdy? A kde? Sungmin bere svoji úlohu "hlídacího psa" nesnesitelně vážně…"

"Každé pondělí, středu a pátek, šestou vyučovací hodinu. U mě v pracovně, ve východní věži. S tvým svolením stvoří Changmin tvoji identickou kopii, která bude tři dny v týdnu navštěvovat hodiny zpěvu za tebe. Vyhneme se tak podezření, a Sungmin nebude mít důvod cokoli nekalého tušit. Námitky?"

"Naopak. Je to naprosto geniální!"

Potěšený Eric mu věnoval další nádherný úsměv a Ryeowook měl sto chutí skočit mu na klín, schoulit se do klubíčka a začít příst jako kotě.

Kdyby příst uměl. Což neumí. Škoda.

"S Changminem to vyřešíme hned, dokud je Sungmin zavřený ve třídě," zamumlal Mun a poslal hraběti Shimovi krátkou zprávu. Odpověď přišla takřka vzápětí. "Hned tu bude," oznámil Wookovi a zvedl zrak od mobilu. Váhavě se na něj pousmál. "Mrzí mě, jak se k tobě dneska naši nezasvěcení zasvěcení chovali."

"Jsou vyděšení. Nedivím se jim…"

"Ale strach se se slušným vychováním nijak nevylučuje."

Ač nebylo na démonově výtce zhola nic vtipného, přesto se chlapec srdečně rozesmál. Jako mávnutím kouzelného proutku z něj spadlo všechno to nepříjemné napětí, které jej palčivě svíralo už od samého rána.

Eric mi věří.

Taková byla moc toho jednoduchého, a přitom nevyčíslitelně cenného vědomí, jež dovedlo spolehlivě zahnat chmury i pochybnosti.

•••

"Takže tak," zakončil Aron své stručné vysvětlení Erikova záchranného plánu.

Minho a Key si vyměnili významný pohled.

"Proto byl ráno u Yesunga v kabinetu," zabručel blonďák zklamaně.

"Eric byl ráno v Yesungově kabinetu?"

"Ano. A Kibum samozřejmě okamžitě začal se spřádáním divokých konspiračních teorií," zašklebil se Minho.

"Nebylo na nich vůbec nic divokého!" ohradil se Key. "Všichni víme, jak je Yesung z Erika připosranej…! A neříkej mi "Kibume"."

"To neznamená, že s ním chce spát."

"Hohó, moment, zlato. Nemíníš mi tu, doufám, tvrdit, že erikofilní fanynky jsou cudnost sama, že ne? Že kupříkladu takový Zhoumi nesní o tom, že s Erikem skončí v posteli…"

"Yesung není Zhoumi."

"Připouštíš tedy, že se s ním tvůj přítel chce vyspat?"

"No, plánuje si ho vzít," opáčil Minho suše. "Tak co bys řekl?"

Na schodišti se spolužáci se smíchem rozloučili a zamířili ke svým pokojům. Přede dveřmi Aron na moment zaváhal, sám neměl tušení proč. Nádech, výdech. Zaklepal a vešel dovnitř.

Chansung, zachumlaný v posteli pod peřinou, se na něj nadšeně usmál. "Ahoj!"

"Ahoj." Aron odložil tašku a posadil se na kraj mladíkova lůžka. Prázdný tác na nočním stolku dokládal, že o marodovo stravování se - tak jako pokaždé - postaral Junho. "Jak se cítíš?"

"Už skoro dobře."

"Co hlava?"

"No… když o tom teď mluvíš… dobrou hodinu se neozvala. Migrénu to nejspíš přestalo bavit. Ale co vy? Jak to šlo? Vymyslel Eric něco?"

Mladší přitakal. "Bude Ryeowookovi pomáhat, aby se ve svém speciálním mentálním nadání co nejrychleji zlepšil."

"A… to nás zachrání?" svraštil Chansung čelo.

"Prý ano. Podle něj a Yesunga jsou Ryeowookovy mentální schopnosti naprosto epické, daleko mocnější než schopnosti démonů. Je ale nezbytně nutné, aby Ryeowook tu démonskou hranici reálně "překročil", teprve pak se totiž –"

"– slabší magická entita téže podstaty podřídí té silnější. To znamená, že jakmile Wookovy mentální schopnosti přerostou ty Yooniny, nebude už ho moct ovládat."

"Přesně tak. Jde o… přirozený magický řád, nebo tak něco. Dodneška jsem o tom neslyšel, ale dává to dokonalý smysl."

Hwang zamyšleně pokýval hlavou. "To je dobrý plán… moc dobrý…"

"Já ti říkal, že to Eric vyřeší!" zazubil se (nebetyčně hrdý syn) Aron, načež se sehnul k tašce a z kroužkového bloku vytáhl popsaný lístek. "Mám pro tebe domácí úkoly."

"Ale ne. Začíná mi být nějak slabo," protáhl Chansung obličej a jal se teatrálně ovívat rukou. Když si všiml Aronova proč-já-tě-ještě-trpím výrazu, vyprskl smíchy. "Udělám je později," slíbil a s rozpustilým úsměvem od ucha k uchu roztáhl paže.

Rudovlásek povytáhl obočí. Až vyzývavě pomalu vrátil lístek zpátky do sešitu, pak si - čistě pro efekt - trpitelsky povzdechl, skopl boty a jediným plavným pohybem se obkročmo usadil na vyčkávajícím Chansungovi. Když ho starší spokojeně objal, sklonil se a letmo jej políbil.

Byla to jen taková nevinná, nic neznamenající dětská pusa, Chansung se po ní však rozzářil jako sluníčko.

Sklouzl rukama z Aronových zad na bedra. "Víš, že ti ta uniforma hrozně sluší?" zavrněl a zatahal za rudý lem chlapcova tmavého saka.

"Nezmínil ses, že jsi na školačky," ušklíbl se Ron.

"Jen na jednu jedinou," ujistil ho Chansung svatosvatě a s rozvernou samozřejmostí stiskl zadek svojí jedné jediné v dlaních.

Aron ho pobaveně pleskl přes ruku. "Tak úkoly dělat nemůžeš, ale na ochmatávání mýho zadku máš elánu dost?"

"Nemůžu za to! Domácí úkoly mě ubíjejí!" bránil se Chansung. "Kdežto tvůj zadek na mě má hotové afrodiziakální účinky…"

Mladší se okázale chopil polštářku, vyčuhujícího Hwangovi zpod ramene, a přetáhl ho jím po hlavě. "Tak to ne, milý zlatý. Nejdřív povinnosti, pak zábava."

"Jakože," Chansung dychtivě nadzvedl roh polštáře, aby na Arona viděl, "až udělám úkoly, budu ti moct osahávat zadek podle libosti?"

"Tebe je fakt snadný nadchnout…"

"Budu?!"

"To si ještě rozmyslím."