Škola prokletých - 57. kapitola

Následují den, ihned po obědě, se Key a Kyuhyun sbalili (původně s nimi mínil jet i Minho, ovšem Zhoumi mu ten "idiotsky sebevražedný nápad!" hystericky zatrhl), a aniž by komukoli vysvětlili proč (Minho mlčel jako partyzán), vyrazili do města. Odtud se vrátili asi za dvě hodiny, chechtali se jako hyeny a Chansungově-skoro-královně Aronovi hrdě předali plastovou princeznovskou korunku. Chansungova-skoro-královna Aron se však nenechal vyvést z míry a slavnostně onou dívčí hračkou korunoval vedle stojícího Rena. Který to vzal natolik vážně, že až do večera Aronovu korunku z hlavy nesundal. Načež se oba - společně - a za velmi zjevným účelem vypařili. Což Chansung teatrálně obrečel. A Junho mu za to ještě teatrálněji vlepil facku. A co se nejspíš dělo poté, co se Aron kolem deváté vrátil ze svého "milostného dostaveníčka" (tak to nazval Siwon) za "žárlivostí šíleným" (Kibumova slova) Chansungem do pokoje, se ještě toho večera stačilo stát nejšťavnatějším drbem posledního týdne.

Příští ráno začalo úplně obyčejně, i dopoledne se neslo v pokojném duchu. Nikde ani stopy po čemkoli nekalém…

A pak se rozezněl zvonek zahajující pátou vyučovací hodinu.

V učebně čínštiny se Kyuhyun udiveně zamračil na prázdné místo v první lavici u okna.

"Lidi?"

Ren, Taemin a Henry, diskutující o nějakém filmu - netušil jakém, neposlouchal je -, zmlkli a tázavě na něj pohlédli.

"Kde je Ryeowook?"

Ve stejnou chvíli v dějepisné třídě na druhém konci chodby Aron nervózně zašilhal po umanutě zavřených dveřích.

"Kde je?" sykl.

"Možná… ho nečekaně chytly střevní potíže?" navrhl nejistě Key.

Aron tu variantu vteřinu dvě zvažoval, potřásl hlavou a vstal. "Jdu ho zkontrolovat."

"Fakt ho míníš stalkovat na záchodě?" ohrnul Kibum nos jako rozená fajnovka.

"Nemíním ho stalkovat, míním se ujistit, že na tom záchodě skutečně je."

"Řekl, že jde na záchod. Tak kde jinde by byl?"

"Co se týče Minha, neopovažuju se hádat," zabručel daemon.

"Počkej!" vyjekl Key, vyskočil na nohy a poklusem spěchal za Aronem ke dveřím. V nich se téměř srazili s Leeteukem.

"Kam si myslíte, že jdete, pánové? Přestávka už dávno skončila!"

"Pardon," zahučeli chlapci unisono, a protiřečíce svojí omluvě, protáhli se kolem ředitele na chodbu.

Leeteuk nestačil žasnout.

"Arone!"

"Daemonské záležitosti!" křikl rudovlásek na vysvětlenou.

Dobrá, to je pochopitelné, na daemonské záležitosti se musí brát ohledy… Kam pak ale kruci jde -?

"KEYI!"

"Profesionální doprovod!" zaječel blonďák nonšalantně a přibouchl za nimi dveře toalet dřív, než ho Leeteuk stačil poslat do háje.

"Profesionální doprovod?" povytáhl Aron skepticky obočí, zatímco obhlížel záchodové kabinky. Obě odemčené a liduprázdné.

"Pro případ, že by tě popadl psychotický sebevražedný záchvat, samozřejmě," poučil ho Key, načež zachmuřeně poznamenal: "On tady fakt není."

"Nepovídej."

"Ale… třeba šel na záchod do jinýho patra."

"Jasně. Až na ten malý detail, že my ho viděli vejít sem, Kibume!"

"Pravda." Starší se hryzl do rtu. "Co teď?"

"No… pevně doufám, že o nic nejde a Minho se prostě v náhlém popudu jenom hloupě rozhodl zahrát si na záškoláka, ale… i tak to musíme říct Zhoumimu," rozhodl Aron. "Tušíš, kde teď mají třeťáci hodinu?"

"Ve vedlejším křídle, první patro. Angličtina. Zaběhnu tam, jsem rychlejší."

"Fajn. Já seženu Min Ha a Erika. Sejdeme se dole před jídelnou."

•••

Nikým nezpozorováni, kráčeli Minho a Ryeowook přes školní pozemky. Byla to podivná scéna; ze všech lidí zrovna oni dva, společně, mechanicky postupujíce vpřed, jakoby slepě a přitom s jasným cílem. Nedívali se napravo nalevo, neprohodili spolu jediného slova, nevnímali nic, co se kolem nich děje.

Dvě naprogramované, bezduché loutky.

A démon, vyčkávající za hranicí Min Hovy ochranné bariéry, zkřivil rty v potměšilém, triumfálním šklebu. Jakmile vystoupila lidskost hraběte Choie z bezpečné zóny, neurvale ji popadl za paži a přitáhl si ji k boku.

V tu chvíli se Ryeowook omámeně probudil. A vteřinu po něm - přirozeně - procitl z nátlaku i Minho.

Zaječel hrůzou, když poznal, kdože ho drtí v ocelovém sevření.

"NE!" vřískl Wook, než se však k únosci a jeho rukojmí stačil dostat, oba zmizeli. A co hůř, nezbyla po nich ani ta nejmenší magická stopa.

Chlapec zpanikařil; nemaje tušení, co si počít, rozběhl se zpátky ke škole. Když kryje svoji i Minhovu auru, nedá se zjistit, kam má namířeno… Nebo snad…? Možná zná Yesung nějaké speciální vyhledávací kouzlo…, blesklo mu hlavou, vzápětí ale svůj rýsující se záchranný plán kategoricky pozměnil: Nejprve musím najít Zhoumiho.

Což nebylo nijak těžké, daemon mu z budovy Akademie vyběhl v ústrety. Za ním se hnalo dalších pět třeťáků, Key a Aron a démonská garda v zastoupení Min Ha, Hyesunga a Erika.

"Zhoumi!" Ryeowook bez dechu zabrzdil před Číňanem. "Já…" Zuřivě zamrkal, aby zahnal slzy, co mu bez varování vyhrkly do očí. "Strašně - strašně mě to mrzí, nechtěl jsem -!"

"Co jsi nechtěl?" štěkl Mi, zběsile se rozhlížeje po liduprázdných pláních školních pozemků. "Kde je Minho?!"

"On - on…" Ryeowook se zhluboka nadechl, aby uklidnil svůj roztřesený hlas. "Ovládl mě, abych ovládl Minha, a - abych ho přiměl opustit bariéru, a - a pak ho unesl…!"

"Kdo?"

"Minhyun!"

Rysy Zhoumiho tváře ztvrdly. Drapnul Wooka za ramena, vztekle s ním zatřásl. "Kam ho odvedl?! Tak kam?!"

"Já nevím! Doopravdy nevím!"

"Pusť ho, Zhoumi!" okřikl daemona Min Ho. "Tímhle ničemu nepomáháš!"

Tao a Chansung spolužáka nekompromisně zatahali za lokty. Teprve na třetí pokus Mi konečně poslechl a nechal vzlykajícího Ryeowooka klesnout do trávy.

"Mrzí mě to. Hrozně mě to mrzí," opakoval chlapec zoufale.

Eric se plavně prosmýkl mezi Zhoumim a Chansungem, poklekl vedle Ryeowooka a konejšivě ho objal. Hnědovlásek zabořil obličej do jeho mikiny a rozeštkal se ještě usedavěji.

"C - co budeme dělat?" hlesl vyplašeně Onew.

"No co asi?" zavrčel Mi; hlas mu hystericky přeskočil. "Přestaneme zbytečně kecat, zvedneme zadky a půjdeme najít Minha!"

"Jo? A kde s tím hledáním začneme? V Podsvětí na hranici s Čínou? Anebo si zatočíme glóbusem?" odfrkl Min Ho cynicky. "Cítíš snad, kde aspoň zhruba Minho je? Protože já ne."

Zhoumi zavřel oči, usilovně se soustředil - a poraženecky svěsil ramena. "Ne."

"Minhyunskrýváauru," zadrmolil Ryeowook. "Svoji i Minhovu."

"Ne, že by mě to překvapovalo," zamračil se Min Ho. "Sakra!"

"Holt to provedeme mechanicky a postaru," opáčil nevzrušeně Hyesung.

Hrabě povytáhl obočí. "Krystaly?"

"Hm. Tedy samozřejmě pokud Yesung nějaké má…"

"Yesung má všechno, co fušuje do magie. Ale bude to fungovat?"

"Přesné souřadnice z nich nedostaneme, pátrací plochu s jejich pomocí ale rozhodně zmenšíme. Což je lepší než nic. Siwone?"

"Ano?" Mladší z Choiů přispěchal k vévodkyni.

"Budu potřebovat nějakou Minhovu osobní věc."

"Jak moc osobní?"

"No… Pokud možno, hodně."

Siwon se zamyslel. "Kartáček na zuby?"

"Ideální!" pochválil ho Hyesung. "Počkej s ním na nás před apartmánem -"

"Junsuovým apartmánem," upřesnil Chansung.

"Vážně?" Hyesung zmateně pohlédl na svého manžela.

"Je to praktické," pokrčil Eric rameny. "Neměl by se courat venku, ještě ne, jenže když uslyší - a že on to uslyší - že se ob pár bytů něco děje, těžko zůstane sedět na zadku. Takhle ale bude přímo ve středu dění, čímž předejdeme jeho potřebě vyrazit na výzvědy, a to znamená, že jeho fyzickou a psychickou rovnováhu nemůže nic nečekaného narušit."

"Což je pro ně oba teď nejdůležitější," shrnul Hwang. "Řešit kromě Minhova únosu ještě nepříčetného Junsua a zdeprimovaného Erika - oba s tendencemi skákat pod vlak - doopravdy nepotřebujeme."

"Jasně, chápu," ujistil ho Hyesung. "Prostě ten kartáček dones k Junsuovi, dobře?" požádal Siwona a ten se s kusým zabručením souhlasu rozběhl zpátky ke škole.

Ostatní se rovněž začali rozpačitě sbírat k přesunu.

Zhoumi využil zavládnuvšího mumraje, spěšným půlkrokem se z boku přiblížil k Erikovi a Ryeowookovi a decentně si odkašlal. Démon na něj ostře pohlédl, automaticky Wooka zaštítil vlastním tělem. Pár vteřin si nejistě přešlapujícího daemona zpytavě měřil, odhadoval, co se mu asi honí hlavou, než přikývl, ustoupil a nechal jej jednat.

Zhoumi pomohl Ryeowookovi vstát.

"Promiň, že jsem na tebe vřeštěl… a tak vůbec," zamumlal s povzdychem. "Byl jsem nechutně hysterický, nemyslelo mi to." Zavrtěl hlavou. "Moc se omlouvám, Ryeowooku."

"To nemusíš," usmál se chlapec nevesele, "je to pochopitelné. Můžu za to, co se stalo…"

"Přinutil tě k tomu."

"Jo. To ale nemění nic na faktu, že kvůli mně je teď Minho v nebezpečí."

"Že "v nebezpečí" bych úplně netvrdil," poznamenal Aron.

Mi a Wook na něj nevěřícně vykulili oči.

"Nad čím přemýšlíš?" opáčil zvědavě Eric.

"Nad tím, že to vůbec nedává smysl."

"A co přesně?" svraštil Zhoumi zmateně čelo.

Skupinka kráčející před nimi jako na povel nenápadně zpomalila, aby mohla nápadně zřejmě vyslechnout Aronovu odpověď.

"To, co si všichni tady myslíme," utrousil mrzutě rudovlásek, evidentně otrávený tím, že nikdo z přítomných nepobírá ta do očí bijící fakta. "Že se jedná o nějakou ohromnou, dlouho plánovanou ďábelskou akci nepřátelské strany. Jenomže to je naprostá blbost!"

"Ehm," Chansung si vyměnil bezradný pohled se všemi okolo, "nerad to přiznávám, lásko moje, ale… vůbec ti nerozumím."

"Láska tvoje má sto chutí říct ti, ať si tu lásku strčíš -!"

"Buď hodná žena, Arone," mlaskl káravě Key, "a mluv k věci."

Daemon odfrkl. "Kdyby Minhův únos kolektivně zosnovala nepřátelská strana, proč by pro něj - proboha! - posílali zrovna absolutně nevypočitatelného Minhyuna?"

"A proč ne? Tehdy do muzea přece taky poslali jeho…," namítl Zhoumi.

"Jasně, protože tehdy - což Minhovi potvrdil sám Minhhyun - Yoona a její démonská sebranka doufaly, že milému baronovi cestou hrábne a na místě Minha odkrouhne. Protože tehdy v to ještě mohly doufat. Tehdy ještě oficiálně nespolupracovaly s daemony."

"No samozřejmě!" vykřikl Min Ho. "Minho je člověk a Rada, vzhledem k dohodě, kterou s démony uzavřela, nemůže dovolit, aby přišel přičiněním jejich "spojenců" k úrazu. Ne, že by ho měli tak rádi, ale proto, že je to proti jejich svatým pravidlům!"

"Nesmějí zabít lidskost, která se neprovinila proti daemonským zákonům," přisvědčil Chansung. "To je naprosté tabu."

"Chtějí Minha izolovat, ale rozhodně ne zabít."

"A nemohla Yoona daemony prostě obejít?" navrhl Donghae. Tao mu zamračeně přitakal.

"Záleží na tom…," pokrčil Chansung rameny. "Jak moc velký je lady Imová masochista a sebevrah? Za takový podraz by ji totiž Rada sežrala zaživa."

Hyesung potřásl hlavou. "Na to, aby si lízla něco takového, se má příliš ráda," zatrhl kategoricky ten nápad.

"Máte pravdu," ozval se Ryeowook, "je to divné. Yoona Minhův únos přesně tímhle způsobem plánovala, to ano, chtěla ale počkat do doby, než budou moje schopnosti stabilní. Aby měla jistotu, že to klapne."

"A to… ony nejsou?" odkašlal si Onew.

Wook si vyměnil významný pohled s Erikem. "Ani zdaleka."

"No dobře… Ale co z toho pro nás - a hlavně pro Minha - vyplývá?!" rozhodil Zhoumi zoufale rukama.

"Že je to Minhyunova sólo akce," vysvětlil Aron. "Tím pádem je Minho, aspoň zatím, relativně v bezpečí, protože Hwang tvého Vyvoleného evidentně k něčemu nutně potřebuje."

"Takhle formulované to zní snad ještě hůř," protáhl Hyesung obličej.

"Klid, vévodkyně, tyhle úmysly má Minhyun úplně s někým - Ah!" Aron ohromeně vykulil oči. "No ovšem!"

"Ale to je blbost," zaprotestoval Key. "Kdyby mu šlo o Nichkhuna… proč by to dělal tak složitě?"

"Přesně. K čemu unášet Minha, vždyť mohl Ryeowooka rovnou přimět, aby mu ovládl Nichkhuna," přidal se Tao.

"To není tak docela pravda, zlato," opravil ho zamyšleně Min Ho. "Ne, že by nebyl schopný dostat se mu do hlavy, ale… Jak řekl Ryeowook sám, jeho schopnosti nejsou stabilní."

"No a?"

"Je pro něj proto mnohem snazší dostat se do nedotčené mysli," ujal se slova Eric. "Což Minhyun moc dobře ví. Snažit se skrze Ryeowooka ovládnout Nichkhunovu mysl, by byl pošetilý risk. Nejen, že se jí již dříve zmocnily Yooniny poloviční démonky, ale co hůř, je teď Nichkhun - ač ryze formálně - bez ustání pod mým, Hyesungovým a Andyho vlivem. Ne, on potřebuje někoho… v tomto ohledu panensky neposkvrněného. Ohnivého mága." Povzdechl si, čelo mu zbrázdila hluboká, ustaraná vráska. "Troufám si spekulovat, že nejlépe takového ohnivého mága… jehož jménem si bude moct klást jakékoli podmínky."

"Dokonalé rukojmí." Zhoumi zbledl jako stěna.

"Doslova, ano."

"Vy - vy myslíte, že bude chtít -?"

"Nic jiného mě nenapadá," přisvědčil Mun zachmuřeně.

•••

"Dobře, no, to - to bude asi všechno." Yesung, během pěti minut už nejmíň podvacáté, nervózně překontroloval očima přinesené propriety. "Možná bych tu ale přece jen -"

"Ne, drahý, neměl bys tu zůstávat," ubezpečil ho Hyesung. "Jistě bys nám nesmírně pomohl, o tom žádná, nechceme však budit zbytečnou pozornost, a proto potřebujeme, abys šel odučit šestou hodinu, tak jako vždycky. My to s Andym a Junsuem zatím nějak zvládneme. Viďte?"

Andy a Junsu horlivě přitakali na souhlas.

"Jasně, já jenom…" Yesung se zuřivě kousl do rtu. "Hned, jak skončí vyučování -"

"Hned, jak skončí vyučování, se půjdeš naobědvat," usmál se zářivě Min Ho, popadl svou umanutou ženu za ramena a začal ji nekompromisně popostrkovat ke dveřím. "Teprve pak si můžeš přijít hrát s mapami, krystaly, Minhovým kartáčkem a tímhle… Erikovým podezřelým gangem."

Erikův podezřelý gang se hlasitě ohradil proti tomu být nazýván "podezřelým". Na což Eric, neklidně pochodující po druhé straně obýváku, zareagoval nevěřícným plácnutím do čela.

"Zdá se, že vévoda z toho přivlastnění není právě odvázaný," podotkl Yesung suše, načež popřál triu kolem stolku hodně štěstí a nechal se Min Hem vyvést do předsíně. Na prahu apartmánu se ale - i přes démonovy námitky - obrátil na podpatku a ještě jednou nahlédl do pokoje: "Zhoumi."

Mladík, sedící strnule v křesle, vzhlédl od mlčícího mobilu, na který zíral tak upřeně, div do něj nevypálil díru.

"Drž se."

Mi věnoval svému patronovi chabý pokus o úsměv. V tu chvíli ho upřímně zamrzelo, že si s Yesungem nikdy vzájemně nevybudovali ten takřka rodinný typ vztahu, jaký profesor choval ke svým dvěma zbylým svěřencům. Přání to bylo zcela absurdní, moc dobře to věděl - Aron si byl s Yesungem tak blízký proto, že tu před šesti lety neměl prakticky s kým jiným prohodit kloudného slova, a pro Minha byl Yesung spásnou náhradou za ignorantského, homofobního otce - ale za jedno vřelé rodičovské objetí by teď klidně prodal vlastní babičku.

Ani si neuvědomil, že si zkroušeně povzdychl, dokud ho Nichkhun nevzal za ruku.

"Co když nezavolá?" hlesl zoufale.

Eric, aniž by ustal v neurotickém pochodování, zatěkal očima mezi Zhoumim a mobilem, který Číňan svíral v ruce. "Teď stejně nic jiného dělat nemůžeme," zabručel. "Je-li to však únos jako únos, pak musí zavolat."

"A nemůže něco vědět Minwoo?" ozval se Andy, míchaje jakýsi agresivně syčící lektvar, v němž Hyesung zamýšlel rozpustit Minhův nebohý zubní kartáček.

"Možná, že ano," připustil Eric, vytáhl z kapsy telefon a vyhledal v kontaktech Minwooovo číslo. Zaváhal, na okamžik. "Za pokus nic nedáme…"

Zvedl to po druhém zazvonění.

"Hyukie!"

Erika bezděčně napadlo, zda ho vůbec kdy může přestat bolestně svírat ta bezelstná radost, s níž jej už bezmála půl tisíciletí jeho přítel neměnně láskyplně oslovoval.

"Ahoj, Minwoo."

Leeovo nadšení zmizelo stejně rychle, jako nastoupilo v platnost. Vycítil v Erikově hlase osten… čehosi zlověstného. "Stalo se něco?" zeptal se znepokojeně.

"Minhyun unesl Minha."

"COŽE? Kdy?!"

"Před hodinou."

"Jak ale -?"

"Ryeowookovou nedobrovolnou pomocí."

"Ryeowookovou…? To vypadá na docela zoufalý čin…"

"Souhlasím."

"Až se ten vůl vrátí," konstatoval Minwoo, "přísahám, že ho zabiju."

"Tušíš, kde by mohl Minha držet?" Podle zvuků na druhé straně linky Eric usuzoval, že se Minwoo právě velmi krkolomně snaží nasoukat do bundy.

"Obejdu místa, kde se běžně zdržuje, ale… pochybuju, že ho najdu někde, kde ho může najít kdokoli… Kruci…"

"Co?"

"Já jen… prostě jsem si myslel…" Minwoo si povzdechl. "Měl jsem pocit, že je to s ním lepší, že… že jde do sebe… že mu s tím můžu pomoct… Bože, vždyť ten kluk je nemocnej, jak mě mohlo jenom napadnout, že by to šlo tak snadno…! Jsem pitomec, co?"

"Ale ne. Je dobře, že se mu věnuješ, potřebuje mít vedle sebe někoho, komu může důvěřovat…"

"Chceš mě rozbrečet?" zasmál se Minwoo suše. "Oba víme, že je moje spasitelská snaha houby platná. Jsem tu pro něj, pořád, a on stejně blbne."

"Je frustrovaný. Prostě jen zkouší všechno, co může."

"Jak s jeho frustrací souvisí - ah! Chce Minha použít jako vynucovací prostředek?"

Než ale stačil Eric odpovědět, rozezvonil se mu za zády Zhoumiho mobil. Prudce se otočil, vyměnil si s daemonem vyjukaný pohled.

"Minwoo, musím končit," vyhrkl do telefonu. "Kdybys něco zjistil, ozvi se, ano?"

"Nápodobně."

"Tak zatím." Jen, co ukončil hovor, kývl na Miho, ať přijme ten svůj.

Číňan se zhluboka nadechl. Naposledy se zamračil na neznámé číslo, zářící a displeji, a odhodlaně přiložil telefon k uchu. "Haló…?"

Ale že uslyší svého Vyvoleného, to skutečně nečekal.

"Zhoumi!"

"MINHO!" Veškerá smělost a předstíraný klid byly rázem tytam. "Minho, jsi v pořádku? Kde jsi?"

"Já -"

Zaslechl chlapcovo překvapené vyjeknutí, krátký šramot - a pak výsměšně rozvážný hlas barona Hwanga: "V bezpečí. Zatím."

"Jestli mu zkřivíš jediný vlásek…!" zavrčel Zhoumi.

"To záleží na tobě, daemone. Pokud budeš spolupracovat, tvůj hezounký Vyvolený z toho vyjde bez úhony."

"Co chceš?"

"Provést výměnu," prohlásil Minhyun. "Minho za Nichkhuna. Férová nabídka, nemyslíš?"

Zhoumi zavřel oči, promnul si levý spánek. Začínala ho bolet hlava. "To neudělám," sykl. "Nemůžu…!"

"Fajn. V tom případě se ti tvůj Vyvolený vrátí," Minhyunův suverénní úsměšek byl takřka hmatatelný, "po částech. Tak během týdne asi… Hlavu nechám na konec, jako velké finále. Avšak vyvstává nám tu poněkud choulostivá otázka - dožiješ se toho, daemone?"

Mi cítil, jak se mu zvedá žaludek. Semkl rty. Uvědomoval si, a to moc dobře, že tenhle magor neblafuje. Že když říká, že Minha zabije, rozřeže na kousky a ty mu pošle v dárkovém balení, tak to taky udělá.

"Dle mého skromného názoru nikoli. Dle mého skromného názoru vyskočíš z okna do deseti minut potom, co mu vyrvu vnitřnosti z těla. Ne, že bych tě tolik podceňoval, ale… prý je to dosti nepříjemné. Když umře ten, komu jsi dal svoje srdce…"

"Dej mi… chvilku."

"Ale beze všeho. Dám ti celé čtyři hodiny. Ty by ti měly k rozmyšlení bohatě stačit. Buď si ale vědom toho," démonův tón výhružně zhrubl, "že jestli se mě ty nebo tvoji kámoši pokusíte podvést, zabiju ti tvého milovaného přímo před očima." A ukončil hovor.

Zhoumimu trvalo dobrých pět vteřin vzpamatovat se natolik, aby odložil hluchý mobil a neochotně se obrátil k pětici, která na něm visela očima.

Další půlminutu nikdo neřekl ani slovo.

"No?" vyzval mlčícího daemona netrpělivě Junsu. "Co ti řekl? Co chce?"

"Výměnu," špitl Mi. "Vrátí mi Minha, když…," odvrátil pohled, nedokázal se Nichkhunovi podívat do očí, "mu dám Khuna."

"Jak jsme si mysleli," zabručel Hyesung.

"Ale… to přece neuděláme," vyhrkl Junsu, prosebně se zahleděl na Erika. "Že ne?!"

"Jistěže to uděláme!" zasmál se cynicky Nichkhun a vstal; s napůl znechuceným, napůl ublíženým výrazem se od Zhoumiho, jehož až doposud pevně držel za ruku, prudce odtáhl. "Neznáš zdejší politiku, Su. Minho je vždy na prvním místě -"

"Mám tě Minhyunovi předhodit rovnou?!" vyštěkl Eric.

Thajec zrudl a zahanbeně svěsil ramena. "Omlouvám se," zamumlal. "Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo…"

"Mně se neomlouvej," zamračil se vévoda. "Já nemám depku z toho, že tě musím obětovat, protože prostě nemůžu nechat umřít svého Vyvoleného."

"Promiň, Zhoumi."

Číňan jen nešťastně potřásl hlavou. "Co budeme dělat? Nemůžeme přece…!"

"Proč ne? Já se ho zbavím rád," frkl Eric.

"Ehm, není to trošku… kruté?" odkašlal si Andy, vida jak Khun, Mi a Junsu na vévodu zhrozeně třeští oči.

"Kruté? Chová se jako debil. Třeba ho pár dní s Minhyunem vyléčí."

"Silně pochybuju, že Minhyun tu výměnu zamýšlí na pár dní," podotkl Hyesung.

Jeho manžel si povzdechl. "Musíš mi to kazit?"

"Pardon."

"Co přesně ti Minhyun řekl?" zeptal se Andy Zhoumiho.

"No… že chce provést výměnu a že mi dává čtyři hodiny na rozmyšlenou… a že pokud mu Nichkhuna nevydám nebo se ho pokusím podvést, tak Minha zabije."

"To nám moc možností nedává…," opáčil suše vévoda.

"Hyungnim!" zaprotestovali proti tomu nemile stoickému negativismu Junsu a Nichkhun jednohlasně.

"Fajn!" odsekl Eric. "Jestli se nám do čtyř hodin zhruba podaří určit jejich lokaci a jestli s tím bude Zhoumi souhlasit," věnoval daemonovi významný pohled, "pokusíme se o nějakou akci ze zálohy, ale… podle mě je to pitomost, protože tak Minha jenom vystavíme daleko většímu nebezpečí. Doufám, že si to uvědomujete.

A pokud nemáte na srdci nic dalšího, laskavě mě omluvte. Musím na vzduch."

 

•••

Minhyun vypnul mobil, zamračeně ho vecpal do kapsy a začal roztržitě rázovat tam a zase zpátky po nevelké místnosti, zjevně bývalé kanceláři. Minho netušil, kde přesně se nacházejí, odhadoval to však na továrnu; nejspíš zkrachovalou, soudě dle vrstvy prachu sem totiž už nějakou dobu nepáchla živá duše. Bylo zvláštní představovat si barona Hwanga, jak ve světě lidí hledá pro svůj plán právě takové opuštěné místo… Ano, ve světě lidí. Cestou sem rozhodně žádným portálem neprošli, to věděl jistě.

Minho na zemi nejistě poposedl. Minhyun si ho nevšímal, mohl tak na něj civět, zkoumat ho a odhadovat podle libosti. A to, co vysledoval, ho nemohlo udivit víc. Na jednu stranu měl před sebou magora, o tom nebylo pochyb. Na stranu druhou to ale taky byl nešťastný, zoufalý a vyplašený kluk. Kluk, který neví, jak správně chodit v mezilidských vztazích, a nemá proto sebemenší tušení, co si počít.

Jednomu by ho až bylo líto.

"Uhm, Minhyune…?"

"Mlč," usadil ho démon nevrle.

Lidskost hraběte Choie se zatvářila dotčeně. "To takhle jednáš s každým?"

"Zmlkni."

"I s Nichkhunem?"

"Zmlkni!"

"Pak se ale nemůžeš divit, že se tě bojí."

Minhyun se prudce zastavil a probodl toho otravného lidského červa navztekaným pohledem. "Tys nerozuměl?!"

Minho okázale založil ruce na prsou. "Neumíš se chovat," vpálil baronovi do obličeje. "To je tvůj hlavní problém."

"Já přísahám," zavrčel Hwang, "že jestli nezavřeš hubu -!"

"Tak co?" ušklíbl se Minho. Doufal, že natolik sebejistě, aby mu na to divadlo Minhyun skočil. "Neublížíš mi. Nemůžeš. Potřebuješ mě."

Nebyl ani zdaleka tak nad věcí, jak předstíral, že je (do háje, ruce se mu třásly, jako by měl parkinsona!), jenže ke zrealizování velkolepého plánu, který si před minutou usmyslel, musel Minhyuna správně zpracovat. A projevení slabosti či strachu by v tomto bodě jeho snahu kompletně pohřbilo.

Minhyun se zarazil, nespokojeně svraštil čelo. Uvědomil si, že ten idiot má pravdu. Nemůže mu zakroutit krkem, ani kdyby sebevíc chtěl, protože za mrtvolu mu ta čínská vyzáblina Nichkhuna asi nevydá, uhm… Bez něj je jednoduše nahraný. Kurva.

"Hele," broukl Minho smířlivě, "já chápu, že bys Khuna nejradši přetáhl kyjem po hlavě a za vlasy si ho odtáhl do jeskyně, jenže tak to prostě nefunguje. Už pár tisíciletí ne… Násilím ho nepřinutíš, aby tě miloval."

Všiml si, jak sebou démon při těch slovech trhl.

"Ty… chceš, aby tě miloval, že?"

"Já nevím," hlesl Minhyun nepřítomně. "Je… je absurdní něco takového chtít… Vím, že se to nikdy nestane…"

"To nemůžeš vědět."

Minhyun povytáhl obočí. "Tobě dobře hrabe, poslouchej."

"Snažím se tě podpořit!" odsekl Choi.

"Proč?"

"Protože jsi z toho všeho řádně v prdeli. A to není dobrý."

"Co s tím míníš dělat?"

"Já?"

"Vidíš tu snad někoho jinýho? Na mě nekoukej," démon vycenil zuby v ošklivém, cynickém šklebu, který výsostně nekorespondoval s jeho hezounkou panenkovskou tvářičkou, "já jsem maniakální, takřka nesvéprávný psychopat."

Minho si povzdechl. "A chce maniakální psychopat, aby se ho Nichkhun bál?"

Nastalo ticho. Minhyun několik sekund důkladně promýšlel položenou otázku, než zdráhavě přiznal: "Ne. Vlastně…," zaváhal, "právě to štve maniakálního psychopata na maniakálním psychopatovi nejvíc…"

"Musíš se naučit jednat s lidmi," přikývl chlapec. "Lidsky."

Baron se zamračil, v jeho výrazu se mihl záchvěv rozhořčené nevraživosti. A Minho měl sto chutí vrazit si facku; šlo to tak dobře…! A on - debil! - řekne Minhyunovi, který, jak známo, lidi nesnáší a zcela jimi pohrdá, aby se choval lidsky!

Minhyun prudce přerázoval až k němu. Minho se podvědomě přikrčil, napůl očekával, že ho démon uhodí. Nestalo se však. Démon žuchl na zem, nohy zkřížil v tureckém sedu, dlaně založil na kotnících.

"Fajn," zabručel popuzeně. "Když jsi tak chytrej, kde mám začít?"

Minho na něj vteřinu dvě ohromeně zíral, načež se rozzářil jako sluníčko. "A budeš mě poslouchat…?" ujistil se.

Minhyun rozmrzele přikývl.

•••

"Vážně byste ho Hwangovi předhodil?"

Eric pohlédl na Zhoumiho, na krabičku cigaret, již držel v ruce, znovu na Zhoumiho a s povzdychem hodil cigarety do koše. "Sere mě," opáčil suše. "Takže jo, předhodil." Posadil se na lavičku a rukou výmluvně poklepal vedle sebe. Číňan spěšně přisedl.

"Vy myslíte, že je Khun trochu… iracionální, že?"

"Trochu?" zasmál se Eric. "Je skoro tak iracionální jako Aron!"

"Což je asi hodně, předpokládám…?"

"Patologicky, ano."

"No ale… má k tomu přece důvod…"

"Je rozdíl mezi strachem a strachem, Zhoumi. A jak už sis musel všimnout, chrabré bránění a soustavné opečovávání iracionálního jedince nevede ani po pěti letech k nijak… kýženým úspěchům," posteskl si Eric trpce. "Naopak. Spíš ho v té paranoii ještě utvrzuje…"

"Máte ho rád," podotkl daemon jemně. "Je přirozené, že ho chcete chránit."

"Jenže možná bych udělal líp, kdybych svý mateřský pudy umlátil lopatou a prostě v tom Arona nechal vymáchat… Na to je ale teď už pozdě. A právě proto odmítám připustit, aby Nichkhun dopadl stejně. Aby si z Minhyuna vybájil takové strašidlo, které bude perfektně odpovídat potřebám jeho nafouknuté hrůzy, které mylně věří."

"Takže… větší strašidlo, než jaké Minhyun," - Min Ki - dodal Zhoumi v duchu, "ve skutečnosti je?"

"Přesně tak."

"Hmm… Když se to vezme kolem a kolem," zamyslel se mladík, "byli ti dva vlastně hotový hororový pár snů…!"

Za doprovodu vévodova srdečného řehotu se oba chvíli po půl druhé sbalili a vyrazili do jídelny na oběd. Cestou potkali Kyuhyuna, který - ač už po jídle - se k nim nadšeně připojil a trochu méně nadšeně je informoval, že se do Junsuova apartmánu vecpal celý odboj a že Taemin byl z vyvstalé situace tak na prášky, že ho vzteklý Hyesung přinutil spolykat jakési pilule, po jejichž původu se raději nikdo neodvažoval pídit.

"A pomohlo to?" zeptal se Zhoumi nedůvěřivě.

"Jasně, že to pomohlo!" ušklíbl se Kyuhyun. "Taeminnie se uklidnil, culí se jako měsíček na hnoji a vypadá ještě vygumovaněji než obvykle. Mimochodem, strčili ho po předsíně, aby nepřekážel, tak se ho pokuste neleknout."

S tácy oběda pro Junsua, Nichkhuna, Andyho a Hyesunga (jídlo pro poslední dva jmenované seskupili na jeden podnos, který nesl Eric; to jen pro pořádek) se pak vypravili zpátky do západního křídla. V bytě bylo skutečně přelidněno, přesně jak je varoval Kyuhyun. Překvapivé však bylo, že celá ta hučící mnohohlavá banda hučela šeptem, aby příliš nenamáhala Junsuovy citlivé ušní bubínky.

"Za to může Junho," vysvětlil jim Kyu. "Každýho, kdo jen trochu zvedne hlas, mlátí Yesungovou démonskou encyklopedií, a to fakt bolí, ehm… Neptejte se mě, kde ji vzal."

Hyesung zvedl pohled od mapy, nad kterou Andy kroužil zářícím krystalem zavěšeným na řetízku, a oznámil navrátilcům: "Víme, že nejsou v Podsvětí. Víme, že se rozhodně nacházejí na asijském kontinentě. Tím ale dobré zprávy končí, protože víc z toho, obávám se, nevytáhneme. Hwang kryje Minhovu auru zatraceně šikovně."

"Možná," Ren se plavně vyhnul Junhovi, který se po něm užuž napřahoval tisícistránkovou antologií, "byste neměli hledat Minha."

Čtveřice nad mapou tázavě povytáhla obočí.

"Zkuste se na to podívat očima únosce," vysvětlil nejmladší. "Nepředpokládali byste snad, že se veškeré pátrací pokusy zaměří právě na Minha?"

Čtveřice nad mapou zadumaně přitakala.

"No ovšem!" vykřikl Yesung s půlvteřinovým zpožděním. "Bože, my jsme - Junho, opovaž se mě praštit! - idioti!"

"Tři ze čtyř idiotů se pořád nechytají," upozornili ho Hyesung, Andy a Junsu unisono.

"Ah, myslete přece! Minhyun od začátku věděl, že nebudeme útrpně čekat na jeho dobrou vůli, věděl, že budeme po Minhovi pátrat všemi dostupnými prostředky! Co tedy musel udělat, aby nám zabránil ho najít?"

"Zaměřit krytí aury na Minha," pochopil Chansung. "A protože předně, a téměř dokonale kryje jeho, znamená to…"

"…že vlastní auru skrývá mnohem ledabyleji," navázal na jeho úvahu Junho. Přikývl. "Najít je přes Hwanga bude rozhodně snazší."

"Jenže Minhyunův zubní kartáček asi nikdo v šufleti neschovává," podotkl jízlivě Junsu.

"A co pramínek vlasů? Arone? Jste takoví kámoši… Nemáš suvenýr?"

"Skalp bys nechtěl?" ušklíbl se Američan.

"Hmm… Popravdě, já bych radši nějaký orgán…"

"Laicky vyoperovanou ledvinu?"

Junho vyprskl smíchy. "Ještě řekni, že ji skladuješ v zavařovačce ve skříni zalitou formaldehydem!"

"To zní jako něco, co bych provedl já," zamyslel se Yesung.

"Jo. Jen s tím rozdílem, že ty by sis Erikovu ledvinu hrdě vystavil na poličce," odfrkl suše Min Ho. "Pokud si ale z tvého nedávného výkladu pamatuju správně, není nutné mít k hledání osoby pomocí krystalů její osobní věc. Účinkuje lépe, to ano, ale pro naše potřeby bohatě postačí Aron a Ryeowook. A ty," namířil prstem na Nichkhuna.

Thajec, Američan i Korejec se zatvářili absolutně zmateně.

"Nemůžu uvěřit, že jsi skutečně poslouchal!" žasl Yesung. "Pamatuješ si to naprosto správně; pokud - což předpokládáme - Minhyun svou auru neskrývá stoprocentně, můžeme pro jeho hledání využít ty, kteří s ním… přišli reálně do styku."

Junsu se přihlásil.

"Ano?"

"Nevím o tom pošukovi vlastně vůbec nic a do styku jsem s ním přišel jen krátce a jednou jedinkrát… zato ale zatraceně reálně. Nepomohlo by tedy, kdybych ovládal krystal?"

"Dobrý nápad," pochválil ho Yesung. "Jeho krev tě nakazila, a to méně než před měsícem, takže momentálně k němu máš nejblíž ze všech…"

"Když jsme u těch "nejbližších"…," odkašlal si Siwon. "Nemohl by se Ren nějak napojit na Min Kiho?"

Yesung postřehl, že Aron zbledl jako stěna. Zavrtěl hlavou. "Mohl, ale neudělá to. Kontakty s Min Kim nepodporujeme už… z principu."

"Ale pomoc by to byla."

"V podstatě… Otázka je, co by takový krok způsobil do budoucna. Min Kiho, volně se promenádujícího v Renově těle, tu určitě nikdo z nás nechce, že."

Patero očí se vyčítavě zadívalo na Arona.

"Já především," dodal Yesung.

Patero očí se zmateně obrátilo k Yesungovi.

Učitel pokrčil rameny. "Není žádným tajemstvím, že mě chce jeho vikomtstvo zabít."

Mrzutá pětice si vyměnila nespokojený pohled a důrazně zabručela na protest.

"Kuš!" okřikl je Zhoumi. "Min Kiho do toho vůbec zatahovat nebudeme. Copak nestačí, že se potýkáme s jedním psychopatem?!"

Mrzutá pětice - sestávající ze Siwona, Keyho, Taa, Heechula a Jonghyuna - chvíli přemítala a zvažovala, načež uznala, že má Minhův daemon vlastně svatou pravdu, rázem zapomněla být naštvaná na Arona a raději se dala do apokalyptické diskuze mezi sebou navzájem.

"Děkuju," utrousil Aron šeptem.

"Nemáš zač," opáčili Mi a Yesung napůl úst.

Bylo rozhodnuto, že si tři čtvrtiny bandy kolem mapy dají dvacetiminutovou pauzu na oběd. Yesung zatím s Ryeowookovou asistencí začal připravovat krystaly k novému pátracímu pokusu, Eric zavolal Minwooovi a informoval ho o tom málu, co dosud zjistili. Ren a Kyuhyun se - ani ne tak z dobroty srdce, jako spíše z čiré potměšilosti - zašli podívat na omámeného Taemina v zádveří a Zhoumi se, pravděpodobně v neurotickém záchvatu hysterie, dobrovolně pustil do konverzace s Min Hem. Což bylo něco natolik neobvyklého, že všichni přihlížející úžasem ztichli jako pěny. Tedy dokud jim Min Ho nepohrozil zaťatou pěstí ve výmluvném gestu "chovejte se normálně, jinak zničíte ten učiněný zázrak!"

O necelou hodinu a tři mapy později - Junsu v obležení Nichkhuna, Arona a Ryeowooka, držících se ve vší vážnosti dramaticky za ruce, zrovna soustředěně točil krystalem nad mapou severozápadu Jižní Koreje - zazvonil Zhoumimu mobil. Číňan nadskočil leknutím, na druhý pokus jej neohrabaně vyštrachal z kapsy a zadíval na číslo volajícího.

Zbledl. "To je on!"

"Vždyť je brzo," zamračil se Aron, pustil Ryeowooka a zkontroloval čas na hodinkách. "Zbývá nám víc než půl hodiny."

Zhoumi si všiml pohledu, který si vyměnil Min Ho s Erikem; jeho žaludek udělal krkolomné salto vzad. Z popudu čiré hrůzy, jež ho zachvátila s nebývalou agresí, přijal hovor rozčileněji, než zamýšlel:

"Říkal jsi čtyři hodiny!" zaječel do telefonu.

Druhý konec linky zůstal několik vteřin zaraženě zticha, načež volající vyprskl smíchy.

"MiMi, to jsem já."

"Minho?" Aby byl Zhoumi upřímný, nevěřil vlastním uším. Jeho Vyvolený zněl… jako by se dobře bavil, jako by vůbec o nic nešlo. Strach, který v jeho hlase zřetelně zazníval ještě před pár hodinami, zmizel neznámo kam. A to nedávalo nejmenší smysl.

"Není - není ti nic?" zeptal se daemon rozpačitě.

"Jsem v naprostém pořádku, nemusíš se bát," uklidnil ho Minho vesele. "Zavoláš mi, prosím, hyunga? Potřebuju s ním mluvit."

"S Nichkhunem?"

"Hm."

"Poslyš… opravdu ti nic není? Myslím jako… jestli ti Hwang drží nůž u krku -"

"Ne, zlato. Minhyun sedí naproti mně a tvá ošklivá poznámka se ho velice dotkla. Měl by ses mu omluvit."

"Ehm, pardon?"

"Skvělé! A teď mi dej hyunga."

"Rozkaz," zamumlal Mi a nevycházeje z úžasu, předal mobil Nichkhunovi. "Buďto je sjetej," sykl, "nebo mu definitivně hráblo."

Thajec povytáhl obočí. "Haló?" opáčil tázavě.

"Hyung! Rád tě slyším!"

"Já tebe taky," usmál se Khun, ač věděl, že to Minho nemůže vidět, "jenom… Neber to zle, ale zníš… podezřele klidně."

"V takovém klidu jako teď jsem už dlouho nebyl," přisvědčil mladší.

Nichkhun ohromeně pohlédl na Zhoumiho, který nadále nevěřícně kroutil hlavou, a svraštil čelo. "Ty, Minho, fakt ti nic-?"

"Není. Fakt ne. Ale cením si vaší péče." Chlapec se na moment významně odmlčel. "Hyung?"

"Ano?"

"Věříš mi?"

"Ano," přitakal Nichkhun zmateně, "jistěže ti věřím."

"Tak buď za hodinu ve městě," řekl Minho. "U kašny, na náměstí. Vím, že to zní šíleně, ale nemáš se čeho bát. Nic se ti nestane, slibuju. Nikdy bych tě vědomě nevystavil nebezpečí, to přece víš."

"Vím," hlesl Thajec neochotně. "Jenže -"

"Prosím tě. Jestli mi věříš, přijdeš."

"A… když ne?"

"Pak někomu zlomíš srdce."

"On tě zabije."

"Ne, nezabije, nechá mě jít. Ale ty zabiješ jeho."

"To - to mě nijak trápit nebude," zasmál se Nichkhun. Samotného jej udivilo, jak falešně to prohlášení vyznělo.

Minho zaváhal, kratičce; snad analyzoval právě řečené, snad se pouze odhodlával k odpovědi. Povzdechl si: "Teď lžeš, hyung."

•••

Andy vypnul motor auta. "Říkal u kašny?" ujistil se.

"Budu zvracet," odtušil Nichkhun zcela mimo kontext.

"To beru jako "ano"," zabručela siréna a popohnala jeho i daemony na zadním sedadle, aby si vystoupili. Společně pak zamířili ke smluvené lokaci.

"Není to divné místo na výměnu?" poznamenal nedůvěřivě Zhoumi. "Je tu… moc lidí!"

"Provést ji pod mostem by ti připadalo stylovější?" Aronovi zacukaly koutky.

"A víš, že ano? Tenhle mumraj nemá správnou… gangsterskou atmosféru."

"Technicky vzato o žádnou výměnu nejde," připomněl mu Andy.

Ron přikývl. "Správně. Sám Minho přece prohlásil, že by ho Minhyun tak jako tak nechal jít."

"A právě proto nemohl být Minho při smyslech," odfrkl Zhoumi.

"To neříkej ani ze srandy," zamračil se Nichkhun.

"Copak to něco změní? Vždyť jsi tu proto, aby ses z dobroty srdce obětoval a Minha zachránil."

"Ne, jsem tu proto, že tvému Vyvolenému věřím. Což je ode mě pěkná konina, protože tvůj Vyvolený má podle všeho nějaký pošahaný plán."

"To neříkej ani ze srandy!" zhrozil se Mi.

"Vůbec bych se nedivil, kdyby se mu povedlo dohnat Minhyuna k sebevraždě," utrousil Aron. "Po pěti hodinách Minhova ustavičného žvanění bych já osobně vyskočil z okna s úsměvem na rtech…"

"Možná příště," poznamenal Andy a ukázal na roh knihkupectví, zpoza nějž se vynořily dvě (stoprocentně živé) postavy. Minho něco pošeptal Minhyunovi, který se sklopenýma očima přikývl. Pak udělala lidskost hraběte Choie dva delší kroky vpřed a zuřivě svým kolegům zamávala.

"Tohle je čím dál divnější," povytáhl Aron obočí a kývl na Nichkhuna. Andy a Zhoumi zůstali na místě - po půlhodině dohadování se cestou do města "jak to teda vlastně bude" - a oni dva vykročili vpřed.

Na druhé straně to proběhlo obdobně; Minhyun zůstal stát pár metrů od kašny, zatímco Minho se nadšeně spěchal přivítat s Khunem a Aronem.

"Děkuju, žes přišel, hyung!"

Thajec se roztržitě pousmál.

"Ehm, než vy dva spácháte, co spáchat míníte… můžu si s ním promluvit?" odkašlal si Aron a významně hodil očkem po Minhyunovi. Démon byl totiž už od pohledu nervózní jako pes.

"Beze všeho," usmál se Minho. Spolu s Nichkhunem pak mlčky sledoval, jak mladíci, instinktivně k nim otočeni zády, o čemsi polohlasně diskutují, zprvu vážně, posléze v lehčím, takřka žertovném tónu. Těžko říct, zda to byl Aronův šlechetný úmysl či pouhá shoda náhod, stačila však chvíle nenucené konverzace a napjatý Minhyun rázem působil mnohem uvolněněji.

"Fakt jsou si podobní," poznamenal zamyšleně Minho. "A to jsem tomu až doteď nevěřil…"

"Nevěřils, že by Aron mohl vypadat jako prvotřídní princezna?" ušklíbl se Nichkhun.

Mladší se rozesmál a Thajec s ním. Než si vzpomněl, k čemu se Minhovi upsal a co ho čeká.

"Uhm, takže," Khun se rozpačitě zhoupl na patách, "tohle bude… co vlastně? Pokus o svébytnou terapii?"

"Dalo by se říct," přisvědčil Minho. "Pro vás pro oba."

"Boží. Už teď chci umřít."

"Ale, hyung!" napomenul ho chlapec teatrálně; zazubil se: "Buď na něj hodný."

Nichkhun na něj vyvalil oči, o užaslou slovní reakci jej však připravil navrátivší se Aron, který bez legrace shledal:

"Choii Minho, ty jsi korunovaný Satan."

"Úžasný." Tmavovlásek se děkovně uklonil jako artista po finálním čísle svého dechberoucího vystoupení. "Primárně jsem úžasný." A s potměšilým uculením pokynul Nichkhunovi: "Prosím, hyung. Princezna čeká."

Khun zoufale přelétl očima z jednoho hocha na druhého, jako hotové ztělesnění neštěstí. Hra na city mu však nepomohla, smilování se od Minha nedočkal, a tak mu nezbylo nic jiného, než se zhluboka nadechnout a vykročit vstříc Minhyunovi.

Pokud očekával, že jakmile mu bude nadosah, drapne ho démon za paži a odnese neznámo kam, spletl se. Minhyun se ani nehnul, strnule zíral před sebe a tvářil se skoro tak vyděšeně jako on sám.

Nichkhun se bezradně ohlédl po Minhovi, ten mu však povzbudivě naznačil, ať pokračuje dál. S půlmetrovým odstupem se tedy Thajec postavil vedle Minhyuna, koutkem oka svého souseda pokradmu pozoruje. Pročež naznal, že emoce zračící se v jeho vyplašené tváři není ani tak strach jako spíš… Tréma?

"Tak za dvě hodiny tady, ano, Minhyune?" zavolal Minho.

Démon nočních můr přikývl.

"Počkej… Za dvě hodiny?" žasl nevěřícně Nichkhun. Tím chce snad Minho říct, že jim ho Minhyun za dvě hodiny musí vrátit…?

"Zdá se ti to málo?" podivil se Choi.

"Ne! Tedy… dvě - dvě hodiny jsou akorát," dodal Nichkhun spěšně, když si všiml, že při jeho prvotní bouřlivé odezvě sebou Minhyun trhl, jako by ho to jediné slovo fyzicky zabolelo.

Ne, že by mu ho bylo líto - jak sám sebe okamžitě ujistil -, to ani v nejmenším, ale… jeho reakce byla v každém ohledu dosti nezdvořilá. A on přece není nezdvořák.

"Uhm… takže… půjdeme?"

Minhyun se na Khuna s výrazem ztraceného kotěte vděčně zadíval. Naznačil mu, ať ho následuje, a vyrazil toutéž cestou, kterou před pár minutami dorazil s Minhem.

A Nichkhuna v tu chvíli ani nenapadlo protestovat. Však je to jen na dvě hodiny…

Aron a Minho, sledujíce odcházející dvojici, v dokonalé synchronizaci zadumaně naklonili hlavu k levému rameni.

"Mám chuť sbalit toho vyššího do kabelky a odnést si ho domů," zabručel Ron. "Problém je, že nemám kabelku…"

"No že?" rozzářil se Minho. "Je úplně rozkošný!"

"Minhyun."

"Ano."

"Rozkošný."

"Ano."

"Uvědomuješ si, že to odporuje přírodním zákonům?"

"Poněkud… Ale co, kašlu na přírodní zákony," mávl Minho rukou a obrátil se na podpatku. Právě včas, aby viděl, že se k němu ženou Andy a Mi, o vteřinu později už ho drtíce ve dvojitém, takřka sendvičovém objetí.

"MINHO!" Zhoumi popotáhl a s ulehčeným vzlykem zabořil příteli nos do vlasů. "Jsi - jsi v pořádku!"

"Říkal jsem ti, že se o mě nemusíš bát," zasmál se Minho a nemotorně svého daemona poplácal po zádech. "No tak, miláčku, nebreč!"

"Vysvětlíš mi," Andy musel zvýšit hlas, aby přehlušil kvílícího Zhoumiho, "jakým voodoo jsi to Hwanga uřknul?"

"Žádné voodoo. Prostě jsem mu promluvil do duše."

"Promluvil…? Copak on poslouchá?"

"Samozřejmě. A poslouchal by i vás, kdybyste s ním nejednali jako s onucí," ubezpečil ho Minho káravě. "Protože když se nad tím zamyslíš, je to až žalostně prosté. Ten kluk se chová jenom tak, jak se k němu chová celý svět. Špatně."

"Na tom něco je," uznal Andy neochotně.

"Takže ho míníš láskyplně převychovat?" povytáhl Aron obočí.

Minho zavrtěl hlavou. "Na tom už pracuje Minwoo… Mimochodem!" zakřenil se na daemona. "Minhyun tě oficiálně jmenoval svým nejlepším kamarádem. Myslím, že bys to měl vědět."

"Cítím se nesmírně poctěn. Na druhou stranu… on chudák nemá moc na výběr…"

"Mohl dopadnout mnohem hůř," podotkl tmavovlásek s úsměvem. Vzápětí se obrátil ke svým dvěma bodyguardům. "Máme teď dvě hodiny čas. Zůstaneme ve městě nebo se vrátíme na Akademii?"

"Ty opravdu věříš, že se tu s Khunem za dvě hodiny ukáže?" opáčil Zhoumi skepticky.

"Na sto procent," přisvědčil Minho.

•••

"On určitě nepřijde."

"Zhoumi."

"Už tu čekáme deset minut!"

"Protože jsme tu brzo!"

Číňan dotčeně odfrkl, uražen, že Minho nechápe jeho obavy. A co hůř, z protějšího obchodu se připloužili Andy a Aron, každý s kelímkem kávy v ruce.

"Další kafe?!" zaúpěl Zhoumi. "Hwang teď možná někde porcuje Nichkhuna, a vy pijete druhý kafe?!"

"Kdyby nám v té kavárně někdo bez ustání neuroticky nekopal do židlí…," odsekl Aron.

"…a polovinu prvního kafe nám nerozlil…," dodal Andy.

"…žádný druhý kafe nemuselo být!" zadeklamovali jednohlasně, pročež se oba ostentativně napili. Možná až přehnaně labužnicky.

Mi odfrkl ještě dotčeněji než prve, otočil se k tomu ignorantskému triu zády a kecl na okraj kašny, odkud měl dokonalý výhled na uličku, kterou Minhyun a Nichkhun před dvěma hodinami odešli.

"Začínám vážně uvažovat o tom," zašklebil se Andy, "že Hyesunga požádám aspoň o dvacet pilulí toho oblbováku, kterým zdrogoval Taemina, a namíchám je Zhoumimu do pití…"

"Dvacet? Tak to o něm týden neuslyšíme," vyprskl Aron smíchy.

"Žádná škoda…"

"Hyesung zdrogoval Taemina?" svraštil Minho čelo.

"Á, ty o tom vlastně nevíš…!" Sun Ho se rozesmál. "Moc jančil, nebylo zbytí. Ale neboj, do rána se z toho vyspí."

"Do rána? A to se nemám bát?!"

Než však stačil Andy odpovědět, strhl k sobě pozornost všech tří Zhoumi, který ze sebe vydal ultra vysoké netopýří vypísknutí, vyskočil na nohy a vehementně namířil prstem před sebe.

Nichkhun a Minhyun se vraceli, na minutu přesně.

Nedošli však až k nim - ne společně. Zastavili se zhruba vpůli cesty k fontáně, o čemsi spolu krátce pohovořili a rozloučili se. Nichkhun pak zamířil k vyčkávající čtveřici u kašny, Minhyun zabočil doleva a vydal se po chodníku dolů, pryč z náměstí.

"Vypadá… trochu mimo," shledal Andy.

"Podstatné je, že vypadá jako Nichkhun," zabručel Zhoumi. "Minule se to o něm totiž říct rozhodně nedalo… Jsi v pohodě?"

"Jo," odvětil Nichkhun prostě, bez zastavení prošel mezi daemonem a démonem a mechanicky pokračoval k autu. Jeho kolegové museli popoběhnout, aby mu stačili.

"Ani trochu traumatizovaný…?"

"Ne. Sejdeme se pozítří."

"HA?!" vyprskli Zhoumi a Andy zděšeně. "Zbláznil ses?!"

"Možná," připustil Khun. "Jenže moje ego vrní blahem… a to je v prdeli, jak dobře víš."

"A do háje," povzdechl si Mi. "Minhyun ho ulovil na laciný lichotky."

"Ale kdeže! Žádná lichotka nepadla, byl pouze zdvořile milý. Tak moc, že jsem ho málem nepoznal… ale bylo to báječné a jestli to tak bude pokračovat… A kdybys viděl, jak se na mě dívá…! Už vím, jak se cítí královna… houby, bohyně!"

Minho se hrdě poplácal po rameni.

"Prokaž konečně čest svojí dohazovačské nátuře," poradil mu uštěpačně Aron, "a přejmenuj se na Amora Choie."

Tmavovlásek po něm rošťácky blýskl očima. "Bohyně?" zahalekal za Nichkhunem. "Ale kdepak, hyung! Víš mnohem víc! Víš, jak se cítí Aron, kdykoli se zjeví v Chansungově zorném poli!"

Andy, Nichkhun a Zhoumi propukli v hurónský řehot a smáli se celou cestu až k autu, bavíce se pohledem na rudého Arona, který se vztekle - a zcela marně - pokoušel chytit - a uškrtit - škodolibě se zubícího Minha.