Škola prokletých - 59. kapitola

"Zhoumi!" Aron se přiřítil k Číňanovu stolku, div se nepřizabil o vlastní nohy, a rozčileně o něj praštil novinami.

Luna za knihovnickým pultem vzhlédla od monitoru počítače a sekla po dvojici nevraživým pohledem.

"Pardon," špitl Aron a spěšně zaplul na židli. Zhoumi, který se hrdinně pokoušel neudusit se smíchy, do něj pobaveně dloubl prstem:

"Řvát v knihovně, na to musí mít jeden fakt koule."

"Nějaký chlap se v tomhle babinci holt vyskytovat musí," ušklíbl se rudovlásek a vecpal staršímu pod nos onen archivní novinový exemplář, se kterým tak dramaticky vpadl na scénu. "Podívej se na to."

"Co to ksakru je?" Mi tisk štítivě nabral dvěma prsty, jako by se bál, že chytí nějakou smrtelnou chorobu.

"Noviny, vole."

"Ale jaký noviny! Vždyť jsou…," zamžoural na rok vydání, "starý málem jako Yesung!"

"Když to vezmeš kolem a kolem… Yesung není až tak starý…"

"Ale pětašedesát let starý noviny jsou starý, Arone!"

"Fakt pětašedesát…?"

"Odhadem, nepočítal jsem to… Kdes je vůbec sebral?!"

"Ležely na posledním stolku."

"Víc než půlstoletí starý noviny jenom tak ležely na stolku…?"

"Je to divný, já vím," zabručel Aron, noviny Mimu sebral a položil je před něj na desku. "Tady." Ukázal na článek, kterému dominovala černobílá fotografie.

"'Studenti medicíny úspěšně ukončili praxi v místní nemocnici'…?" Číňan se na titulek nechápavě zamračil. "A co já s tím?"

"Prohlídni si tu fotku."

"Co na ní mám vidět?"

"Ne co. Koho."

Zhoumi se zatvářil dosti pochybovačně, přesto se však nad snímkem sklonil a jal se důkladně zkoumat jednu tvář za druhou. Známá tvář… nějaká známá tvář… Netrvalo dlouho a našel ji. Tvář známější, než by se byl býval nadál.

Ohromeně na smějícího se muže na fotografii vytřeštil oči. "To… to je Eric!"

"No že jo!"

"Ale… Eric přece nestudoval medicínu," svraštil Zhoumi čelo, "studoval práva… a studoval je v Podsvětí a minimálně o tři století dřív…"

"Podívej, kdo sedí před ním," podotkl Aron a zamyšleně si podložil bradu dlaněmi.

"Není to…?"

"Je. Naše ročenková princezna. Kangta."

"Pamatuješ si jeho jméno?" podivil se Zhoumi, avšak nečekaje na odpověď, zaměřil se na scénu, již fotografie zachycovala. Významně povytáhl obočí. "Ty, Arone… Všiml sis toho?"

"Čeho?"

"Že ho Eric drží za rameno."

"Hele," Ron se rozpačitě kousl do rtu, "možná je to úplná blbost, ale… nemáš z těch dvou pohromadě pocit… jak to říct… čehosi známého?"

"Jo… to mám," zamumlal starší, bez mrknutí zíraje na Kangtův černobílý obličej. Kvalita snímku byla mizerná, a i přesto bylo patrné, jak nádherný ten obličej je. Vyzařovala z něj mocná aristokratická noblesa, mocnější, než jakou se mohla chlubit většina nejvyšších démonů. Zdálo se skoro nemyslitelné, aby někdo takový… "Měl červenou kravatu, že jo? Ročenková princezna by mohla být daemon…"

Ten nejdémoničtější daemon na celém širém světě.

"Co tím chceš říct?" hlesl Aron.

"Nevím… jenom přemýšlím nahlas…" Ber varování sbalil Zhoumi noviny a vyskočil od stolu. "Pojď," vyzval rudovláska.

"Kam?"

"Za Min Hem. Jestli ví o Erikovi někdo víc než Yesung, pak on."

Překlusali (pozn. autorky: protože Zhoumi zásadně neběhá, jak už dobře víme; vlastně to ani nemá zapotřebí, protože jeden jeho krok rovná se tři Aronovy…) z hlavní budovy do západního křídla a odtud po schodech vedoucích nahoru do věže až k Min Hově pracovně. Zhoumi zaťukal, počkal vteřinu dvě a nahlédl dovnitř.

"Nerušíme?"

"To teda rušíte!" zavrčel Min Ho a dramaticky rozhodil rukama. "Zrovna jsme se chystali zapracovat na budoucím pokolení rodu Choi -" Yesung ho chladnokrevně přetáhl po hlavě oranžovými deskami plnými dokumentů, co se povalovaly na démonově pracovním stole. "- jauvajs!"

"Vůbec nerušíte," ujistil profesor své svěřence. "Pojďte dál."

"Je to moje kancelář!" ohradil se Min Ho.

Yesung po něm loupl očima. "Neser, jinak si budeš svůj hraběcí rod rozšiřovat sám!"

Zhoumi a Aron se s konečnou platností sesypali smíchy.

"Co jsem komu udělal," brblal si Min Ho pod vousy, "že musím mít za ženu zrovna zlou ženu…!" Rozmrzele kecl na pohovku a zamračil se na daemony: "A vy dva chcete vlastně co?"

"Vysvětlení, proč není obecně známo, že Eric studoval medicínu," opáčil Zhoumi bez skrupulí.

Yesung se zatvářil jako dítě, kterému právě starší kamarád oznámil, že dárky nenosí Ježíšek. "Eric studoval medicínu?!"

"Ne, zlato," hrabě odmítavě potřásl hlavou, "Eric medicínu nikdy nestudoval. Umíš si ho snad představit jako doktora? Než by se k něčemu rozhoupal, pacient by umřel…"

Dvojice studentů si vyměnila významný pohled, pročež ten starší podal Min Hovi noviny a ukázal na inkriminovaný článek. "Tak co znamená tohle?"

Démon se tázavě zadíval za předkládanou fotografii. Zbledl jako stěna. Yesung, nahlížeje mu přes rameno, se jako nefalšovaná fanynka hystericky zajíkl úžasem.

"Ale to přece je -!" Jeho zrak bezděčně sklouzl na muže, sedícího na snímku pod vévodou. Strnul. Aniž by chápal proč, to jméno, Eric, jímž mínil uzavřít svou překvapenou poznámku, se mu nekompromisně vzpříčilo v krku.

"Není to Eric."

Yesung, Zhoumi i Aron na Min Ha vykulili oči. Hrabě okázale přeložil noviny a bez zájmu je hodil na stůl.

"Řekl bych, že vy dva holoubkové," prošpikoval podmračeným pohledem oba užaslé studenty, "máte mnohem důležitější věci na práci než se přehrabovat ve starých, plesnivých novinách."

"Ale -!"

"Školní rok končí za dva a půl měsíce, v květnu začíná zkouškové. Mazejte se učit."

"Ale -!"

Než je Min Ho stačil okřiknout potřetí, ozvalo se zaklepání na dveře. Aron a Zhoumi zmlkli, démon zaskřípal zuby:

"Kdo sem zase leze… JO!"

Do pracovny vešel Eric. "Min Ho, mohl bys, prosím -?" Zarazil se, když si všiml výrazů, s jakými na něj osazenstvo místnosti civí. "Stalo se něco?" zeptal se zmateně.

Zhoumi vystartoval o půl vteřiny rychleji než Min Ho. Chňapl po novinách, dvěma mílovými kroky byl u vévody a značně nevybíravým způsobem mu je vrazil do rukou. Ukázal na jedinou konkrétní osobu na fotografii. "Kdo je to, Eriku?"

V Munových očích se mihl záchvěv hrůzy, viny a zahanbení, výraz tváře však neprozrazoval zhola nic, nehnul se v ní jediný sval. Výraz bez výrazu, tak Erikův nejúčinnější obranný mechanismus nazvala kdysi dávno Grace. Edith řeší konflikty s diplomatickou grácií, Emma preventivně útočí a ty… Ty, milý Eriku, ty se zděšeně stáhneš do svojí mrňavé ulity, ochromený náporem emocí, navenek se však klamně zdá, že je ti celá věc zcela lhostejná. A to se zúčastněným zpravidla nelíbí. A nejen jim.

Jednou na svůj arogantní výraz bez výrazu doplatíš, zlatíčko. Matčina slova mu vytanula na mysli zrovna tak živě, jako by stála vedle něj a šeptala mu je do ucha.

Dost možná právě dnes.

"Mun Junghyuk," slyšel sám sebe reagovat mdlým, nezúčastněným hlasem. "Má lidskost."

Jak moc si v tu chvíli přál, aby dokázal dát najevo pocity, jež bezcitně cupovaly jeho nitro… Namísto toho ale prohlášení, které přirozeně volalo po projevení čehokoli, bylo podáno bezbarvěji než čtení nákupního seznamu. Jednou nadutý bastard, do smrti nadutý bastard… odsoudí tě, zavrhnou… smiř se s tím, Mune…

"Lidskost?" zopakoval Zhoumi užasle a vyměnil si ohromený pohled s Aronem. "Vy máte lidskost…? Jak to že o ní nevíme?" Zasmál se. Nervózně. "Kde ji před námi schováváte, co? To žije v zahraničí…? Nebo je -?"

"Není," přerušil jej Eric stroze. Zachmuřil se. Očima přelétl z Miho na Yesunga, z Yesunga na Arona; za pokerovou maskou, byť jen na okamžik, probleskl odraz skrývané vnitřní bolesti.

…odsoudí tě, zavrhne…

Démon potřásl hlavou a s tichým povzdychem vrátil Zhoumimu noviny. "Zabil jsem ji," sdělil přítomným věcně, obrátil se na podpatku a bez dalšího slova opustil kancelář.

V místnosti se na několik vteřin rozhostilo hrobové ticho.

"To - to je vtip, že jo, Min Ho?" hlesl Zhoumi konečně. Když se od hraběte nedočkal žádné odezvy, zamračeně se po něm ohlédl. Ani tehdy se tmavovlasý neuráčil otevřít pusu, dál nehnutě seděl na pohovce a očima plnýma zlosti a pohrdání vypaloval daemonovi díru do čela.

"Tys to věděl," pochopil Číňan otřeseně.

"Dovol, abych zatleskal tvému brilantnímu úsudku," odfrkl Min Ho posměšně. "Jo, věděl jsem to. A co? Poliješ mě za trest svěcenou vodou?"

"Věděls, že zabil svoji lidskost," zasyčel Zhoumi, "a dovolils, aby -!"

"Aby co?!" vyštěkl Min Ho zuřivě.

Yesung a Aron sebou poplašeně škubli, Zhoumi bezděčně ucouvl o krok vzad.

"Aby přišel do kontaktu s Minhem? Ano, dovolil, a dovolil bych to znovu, a co si o tom myslí tvůj zakrslý daemonský mozeček je mi naprosto ukradené. Odmítám se před tebou obhajovat." Hrabě se s agresivní kočičí elegancí vyšvihl do stoje, rozmrzele si odhrnul vlasy z čela. "Jedna vražda nedělá z člověka masového vraha - jedna vražda lidskosti nedělá z démona monstrum. A ty neznáš okolnosti, nevíš, co se stalo, nevíš vůbec nic. Tak kde bereš právo ho soudit?" procedil skrz zaťaté zuby, načež se od Zhoumiho opovržlivě odvrátil, obešel ho tím největším možným obloukem a chňapl po klice. Úkosem se na poslední chvíli ještě ohlédl po Yesungovi a Aronovi. "Doufám, že teď jste všichni spokojení," utrousil jedovatě, než za sebou s konečnou platností praštil dveřmi.

"Kurva," sykl Mi. Odtrhl oči od místa, kde ještě před momentem stál rozhořčený Min Ho, a snad posté se zadíval na tutéž fotografii v novinách, jež křečovitě svíral v ruce. Na Kangtu. Daemona. A na Muna Junghyuka. Jeho Vyvoleného.

Aron se zatím s Yesungovou dopomocí malátně odvrávoral k pohovce. Sesunul se na ni, hlavu svěsil mezi ramena, tvář schoval v dlaních. Nebrečel, ale zjevně k tomu neměl daleko.

"Kurva!" Zhoumi mrštil novinami o stůl a začal neuroticky přecházet po kanceláři tam a zase zpátky. "Jak nám něco takového mohl tajit?!" syčel vztekle. "Může ho milovat třeba sebevíc, ale když ví, co spáchal… přehlížet takovou zrůdnost…!"

"Zhoumi!" napomenul ho Yesung.

"Co?!"

Učitel bradou výmluvně pokynul k Aronovi a na znamení nesouhlasu s Číňanovým hlasitým a vehementním rozčarováním důrazně zavrtěl hlavou.

Mladík se zamračil. "A nemám snad pravdu?!" ohradil se. "Lhali nám! On nám lhal!" Koho míní tím on, bylo z jeho rozzuřeně plačtivého tónu plného zklamání zcela zřejmé. Pro Min Ha by tolik hraničních emocí najevo nikdy nedal… "Celou dobu nás všechny jenom sprostě tahal za nos a-a my idioti mu to nadšeně sežrali i s navijákem! Do prdele! Já si vážně myslel… myslel jsem… myslel jsem, že ho znám, že mu můžu věřit, že…!" Že je dokonalý, že nemá jedinou, ani tu nejmenší chybičku. Naivita té představy byla tak hloupá, že měl sto chutí si nafackovat. "Ne… tohle mu neprojde… musí pykat… za tohle -!"

"Drž hubu."

Zhoumi ztichl, jako když utne, a ohromeně se obrátil k té hromádce neštěstí na pohovce.

„Tobě reálně nedochází, co to znamená, že ne?“ sykl Aron znechuceně. „Když se démonova lidskost reinkarnuje?“
Číňan na něj bez výrazu hleděl, neřekl nic.
„Někdo musel Erika tyranizovat takovým způsobem, až část jeho lidskosti zabil! Chápeš vůbec, jak moc asi trpěl?!“ Rudovlásek se zhluboka nadechl, ve snaze zklidnit svůj chvějící se hlas, a s hrdě vztyčenou hlavou povstal z pohovky. „Min Ho má pravdu, nevíš nic, tak si tu přestaň hrát na mravokárce.“

"Zavraždil svoji lids -!"

"Ještě chvilku se přede mnou budeš ohánět těmi debilními daemonskými kecy, a garantuju ti, že přijdeš k úrazu!"

Zhoumi zalapal po dechu. "Ty mi vyhrožuješ?"

"Nevyhrožuju. Zatím pouze přátelsky varuju," kontroval Aron suše, načež se s tichým: "Omluvte mě," na Yesungovu adresu i on vzdálil z kanceláře.

"Co má sakra za problém?!" houkl Mi a bezděky se otřásl. Nikdy by ho nenapadlo, že mu může běhat mráz po zádech z toho rozkošnýho rudovlasýho prtěte…!

"Aronův pohled na věc není špatný," podotkl významně Yesung.

"Takže ten můj je?!"

"To jsem neřekl. Taky ale neříkám, že s ním souhlasím."

Zhoumi se zamračil. "Sedíte si oba na uších? On zabil svoji lidskost!"

"A to je přesně ono," povzdechl si Yesung. "Na můj vkus je tvůj pohled moc daemonský."

"Není daemonský, je přirozený!"

"Nevíš, co se stalo."

"Zabil. Svoji. Lidskost."

"Jenom tak? Tomu vážně věříš?"

"Nevím, čemu věřit," zabručel Zhoumi a rozmrzele vrazil ruce do kapes. "Ale to, co vím, mi k dostatečně živému obrazu stačí."

"Gratuluju. Tak vznikají drby."

"Vy ho prostě budete obhajovat ta každou cenu, co?"

"Nemám dojem, že bych Erika obhajoval," zavrtěl Yesung hlavou. "Pouze předkládám svůj názor na konkrétní situaci. Nesejde na tom, kdo v ní sehrává hlavní úlohu."

"Hm. Pochybuju ale," odfrkl Číňan, "že by stejně reagoval Aron, kdyby šlo… třeba o Changmina."

"Kdyby někdo útočil na tvého tátu, taky bys ho bránil."

"Eric není Aronův táta."

"Nejsou pokrevně spříznění. To ale Erikovu roli v Aronově životě nijak neznevažuje."

"I tak -"

"Nemůžeš to chápat, Zhoumi," opáčil Yesung příkře. "A pevně doufám, že ani nikdy nebudeš muset… Aron se svojí rodiny - pro její bezpečí - vzdal a s největší pravděpodobností už své rodiče ani sestry do konce života neuvidí. Dovedeš si to představit?"

"O tom…" Zhoumi si rozpačitě skousl ret. "O tom nikdy nemluvil… To kvůli tomu, co se před pěti lety stalo? Kvůli tomu rozkolu s daemonskými zákony?"

Sung přikývl. "Tři dny Rada jeho rodinu vyslýchala… držela je jako vězně v jejich vlastním domě. Jít je nakonec nechala jen proto, že nikdo z nich prokazatelně neměl nejmenší tušení, kde se Aron skrývá. Bůhví, jak by to dopadlo v opačném případě…"

"Copak k takovému jednání mají pravomoc?"

"Zdá se, že ano. Bohužel."

"Ale… jak vy vlastně víte, co se u Kwaků dělo? Teda… já vím, že vy víte všechno, ale… rozumíte…"

"Přímo od zdroje. Aronova matka mi den nato zavolala. A od té doby… volá mi každý rok. Jestli nemám o Aronovi nějaké zprávy… Do letoška jsem mohl s čistým svědomím odpovídat, že ne… ale teď… Nechci jí lhát, ale zároveň vím, že mi nic jiného nezbývá. Kdybych jí řekl, že je Aron zpátky, nasedla by na první letadlo mířící do Koreje…"

"A to nejde," zamumlal Zhoumi, "protože Lordova rada by toho okamžitě zneužila…" S vráskou na čele pak vzhlédl k Yesungovi: "Čistě technická otázka - Aronova máma umí korejsky?"

"Aktivně asi tak, jako já anglicky, ehm," ošil se učitel a sarkasticky dodal: "Naše konverzování bývá už z principu velice výživné…"

"A Aron to ví? Že ho jeho máma stále shání?"

"Já mu to neřekl, jestli se ptáš na tohle. Možná bych měl… Ale nechci mu to dělat ještě těžší."

Mi zamyšleně přitakal. "Eric je tedy jediná rodina, kterou Aron reálně má. To se mi snažíte vtlouct do hlavy?"

"Potěší mě, ať už si z toho vyprávění vezmeš cokoli," odtušil Yesung neurčitě.

•••

Minho bez zaklepání rozvalil dveře Zhoumiho pokoje, gentlemansky nechal jako prvního vejít Henryho, který svému spolubydlícímu nesl tác s večeří, načež za nimi oběma dveře teatrálně zabouchl.

"Večeře, drahý," oznámil svému daemonovi, který se na ně oba úkosem mračil z postele. "Jestli držíš hladovku, máš smůlu. Nacpu do tebe ty špagety násilím."

"Nedržím hladovku," odsekl Mi a mrzutě se vyhrabal do sedu. "Prostě jen…" Střelil očima po plném talíři, co mu Henry zrovna pokládal na noční stolek, a na půl úst zamumlal poděkování. Nejmladší se na něj zářivě usmál, když si ale všiml Minhova pohledu, spěšně sklopil hlavu a vmáčkl se do kouta svojí postele. Kdyby dokázal splynout se stěnou, nejspíš by udělal i to.

"Neměl jsem náladu ho vidět."

"No, to by se ti nepoštěstilo, ani kdybys do jídelny došel," kontroval Minho suše. "Eric odjel."

"Cože?!"

"A s ním Hyesung, Andy a Junsu."

"Odjel?! Jenom tak?! Bez jedinýho slova na vysvětlenou?!" Zhoumi vztekle zaskřípal zuby. "Ten zbabělec…!"

"Copak ty bys ho poslouchal?" povytáhl Minho obočí.

Daemon se zarazil, čelo mu zbrázdila hluboká vráska. A protože nemohl jinak, než s Minhovou jízlivou poznámkou stoprocentně souhlasit, raději se chopil talíře a dal se do konzumace špaget. Maskování "nahlas vlastní chybu nepřiznám!" level profesionál.

"Jo. Přesně jak jsem si myslel," ušklíbl se tmavovlásek. "Popravdě, zachoval se Eric dosti prozíravě… než se dívat na vaše kyselý ksichty, to bych se taky radši důstojně zdekoval. A s vysvětlením se vrátil, až všichni vychladnete a budete vnímat, co říkám.

Jediný problém mám s tím, že nevím, co tu v tom chladnoucím mezidobí budu dělat bez Andyho…!"

"Jak to, že to bereš tak v klidu?" hlesl Zhoumi nevěřícně.

"V klidu? Neposlouchals mě snad? Mám depresi!"

"Nemluvím o Andyho absenci, Minho."

Chlapec se trpce usmál. "Jak dlouho mě znáš?"

"No… dlouho. A proto mě to taky tak udivuje, protože vím, že jsi mnohem větší cholerik než já…"

"Zlato, ty ale nejsi cholerický. Ty jsi hysterický."

"Ehm… jo, pravda…" Černovlasý se zamyslel nad příhodnějším výběrem slov. "Vybuchneš snáz než já. Lepší?"

Minhův úsměv se z hořkého změnil v podivně zasvěcený. "Zpočátku," prohlásil věcným tónem moudrého stařešiny, jenž ví o životě víc, než je jemu samotnému milé, "jsem v klidu rozhodně nebyl. A byla to chyba, to mi věř."

Zhoumi a Henry si vyměnili zmatený pohled. "Co myslíš tím zpočátku?"

"Nedělejte stejnou chybu jako já," odtušila Min Hova lidskost namísto odpovědi. "Nedělejte ukvapené závěry a dejte Erikovi možnost vysvětlit, jaké motivy ho k tomu, co udělal, vedly. Nic víc, nic míň." Následovala krátká, významná pauza; slova řečená po ní adresoval Minho již ryze svému daemonovi: "Pokud mu ani pak nebudeš schopný odpustit, budiž. Ale neodsuzuj ho dřív, než budeš znát všechna fakta."

"Nenapadá mě žádná polehčující okolnost, která by můj názor na ten… čin mohla změnit," zabručel Zhoumi.

"O tom se pobavíme zítra. Až se z toho rozčarování vyspíš," odvětil Minho a lípl Mimu pusu na tvář. "Ať už to ale dopadne jakkoli… nedělej z Erika něco, co není. Oba víme, že je hodnej, až je blbej. Někdo takový prostě nemůže být bezpáteřní vrahoun."

Mi neřekl tak ani tak. Teprve, až byl Minho takřka na odchodu, napadlo ho: "Aron tu zůstal?"

Chlapec se po něm překvapeně ohlédl. "No… na večeři nedorazil, ale… myslím, že jo?"

"Tao říkal, že Ryeowook říkal, že Chansung říkal, že se Aron od odpoledne nehnul z postele," přisvědčil Henry. "Proč se ptáš?"

Zhoumi jen potřásl hlavou.