Škola prokletých - 8. kapitola

"Co mám dělat?" zakňučel Taemin a vrhnul k zadnímu stolu u okna, kde k nim zády otočený seděl Minho, zoufalý pohled. "Celý týden se mi vyhýbá, na hodině se mnou prakticky nemluví a když už ho potkám na chodbě, má v patách buďto Zhoumiho nebo tu jeho děsivou kočku!"

Siwon se pobaveně uchechtl. "Proč mám pocit, že se bojíš Nayly?"

"Protože se jí bojím!" vypískl dlouhovlásek a otřásl se. "Je stejně hrůzostrašná jako její páníček," zamručel, aby mu vzápětí od Keyho a Kyuhyuna přistály dva přesně mířené pohlavky. "Jau! Jděte doprdele, vy dva Mifetišisti!"

Oba kluci, probodávající se navzájem zabijáckými pohledy à la 'co se do toho sereš, Zhoumi je můj!', na Taemina pohlédli s notnou dávkou živého zájmu.

"Hm, to není vůbec špatný nápad," zamyslel se s perverzním úšklebkem Kyuhyun.

Key po něm sekl nebezpečně planoucíma očima. "Přestaň si představovat, že znásilňuješ Zhoumiho, ty nadržený hovado!"

"He?!" vyjekl zděšeně černovlásek. "Jak sakra víš, co si představuju?!"

"Jak by řekl Onew: Soudě dle tvého zvrhlého výrazu je to naprosto evidentní."

"A jak bych řekl já: Hleď si laskavě svého Onewa a přenechej veškeré fantazírování o božském MiMim mně."

"Ani náhodou!" zakroutil Key hlavou. "Ty jsi úchyl, někdo tě musí hlídat."

"Já? Úchyl?! Proč jako?!"

"Protože Zhoumiho místo pozdravu plácáš po zadku. Proto. Úchyle."

"Jo tááák…" Kyuovi se šibalsky zablýsklo v očích. "Závidíš, co?"

"Hmm… já bych radši, kdyby on plácal po zadku mě…"

"Hehe, chudák Mi. Tyhle dva psychouše bych za fanoušky mít fakt nechtěl," zachichotal se Siwon, než svým třem společníkům mávnul na rozloučenou a s tácem oběda v rukou si to ladně zamířil k nejzazšímu stolu u okna, v pravé části jídelní síně.

"Čau, zlato," pozdravil Minha, ve tváři svůj odzbrojující ďolíčkový úsměv. "Jakpak se dneska měla moje princezna?" zeptal se vesele a dosedl na židli vedle Donghaeho.

"Siwone," Minhovi zacukalo obočí, "mohl bys se mnou, prosím, mluvit normálně?!" pronesl tak mrazivě, že měl Won skutečně pocit, že se v místnosti o pár stupňů ochladilo… Nu což, Choiové jsou zřejmě schopni ovládat i změny pokojové teploty.

"Ale vždyť já s tebou mluvím normálně," opáčil starší nechápavě.

"Ne, to rozhodně normální nebylo," vyvrátil ho Donghae z omylu.

Siwon uraženě našpulil pusu. "A to jako proč?!"

Tmavovláskovi zacukalo obočí podruhé. "Zlato?! Princezno?! Jsem tvůj bratranec, NE milenec!"

Černovlasý si hluboce povzdychl, načež se mladšímu upřeně zahleděl do očí, popadl ho za ruku a s rozněžnělým úsměvem na rtech zavrněl: "Miluju tě, Minho."

Oslovený mladík na něj zděšeně vyvalil svá veliká kukadla. Donghae ze sebe vydal jakýsi přiškrcený hysterický pazvuk a začal se dusit minerálkou.

To Siwon naprosto ignoroval a rozzářeně pokračoval dál: "Víš, včera večer jsem nad tím přemýšlel a pochopil, že ty jsi jediný člověk, k němuž jsem si hloubkou a opravdovostí svých citů skutečně jistý…"

Donghae ukřivděně zafňukal.

"Navíc," Won se smyslně usmál a pohladil Minha po ruce, "tvá uchvacující krása mi nikdy nezevšední…"

Donghae třískl hlavou o stůl.

"A jsem bezesporu mnohem lepší partie než Zhoumi, takže - ."

"Siwonnie…" Minhův záhrobní hlas černovlasého přinutil přerušit svůj monolog. Zamrkal a tázavě se na mladšího, odkládajícího z tácu talíř svého téměř ještě netknutého oběda, podíval.

Tmavovlásek do něj zabodl pronikavý pohled zpod závoje černých řas, prudce se vytrhl z jeho sevření, popadl jídelní podnos a nekompromisně jím přetáhl Siwona po hlavě. "Jak. Se. Opovažuješ. Tvrdit. Že. Jsi. Lepší. Než. Zhoumi?!" vrčel jako rozlícená bestie, přičemž staršího za každým slovem častoval novou, pamětihodnou ranou.

Leeteuk ze svého čestného místa přesně vprostřed učitelského stolu sledoval tu bizarní situaci s poněkud rozpačitým výrazem. Rozzuřený Minho mlátící skučícího Siwona tácem po hlavě, Donghae válející se smíchy po zemi a pochechtávající se studentstvo, z toho několik jedinců (v čele s Kyuhyunem) nadšeně skandující Minhovo jméno… to je moc i na padesát let úřadujícího ředitele.

"Neměli bychom nějak… zasáhnout?" svraštil Hangeng čelo.

"No jo, mám strach o ten ubohý tác…" přikývl Yesung.

"Tác?! A co Siwonova hlava?!"

"Co s ní? Jídelní tácy jsou pro školu přece mnohem cennější…"

Shindong se hurónským rozřehtal. "Yesungu, ty jsi normální vrah, fakt že jo."

"Ale když se to vezme kolem a kolem," zamyslela se Nicole, "má to logiku."

"To jakože budeme místo studentů zachraňovat tácy?!" vyjekl Hangeng.

"Je to poněkud zvrácené…" poznamenal přemýšlivě Kibum. "Ale souhlasím s Nicole. Logiku to má."

Mrtvě vyhlížející Siwon, který ležel obličejem na stole proti opět klidnému a důstojně obědvajícímu Minhovi, s tichým zaúpěním otočil hlavu na stranu a upřel na bratrance vyčítavý pohled. "Proč jsi tak strašně krutý?!"

"Problém? Ještě nedávno jsi mě za to hrdě plácal po zádech…"

"Jo! Jenže to jsi tu svou bezcitnost neobracel proti mně!"

"Kdyby ses nevytasil s tou prokletou větou "Jsem lepší než Zhoumi"…" povzdechl Donghae nad přítelovou blbostí.

"Pfff," černovlasý nafoukl tváře. "Stejně nechápu, co ho na té kostnaté manekýně s dlouhým nosem tolik fascinuje!" zabručel si pod vousy.

Minho výhružně pozvedl tác. "Pokračujem'?"

"NEEE!" zaječel Siwon, odsunul se od stolu a schoval hlavu za Donghaeho.

Ten se trochu nechápavě podíval na zbylou, vyčnívající část Wonova těla, načež se zamračeně zamyslel. "Hele, když už je řeč o Zhoumim…"

"No?" Černovlasý opatrně vykoukl zpoza jeho zad.

"Už jsi Minhovi říkal o… tamtom?"

"O čem? Jooo, o tom! Ne, ještě ne."

Tmavovlásek přeletěl očima z jednoho na druhého. "O čem to mluvíte?"

"Víš," Siwon se tajemně ušklíbl, "školou se šíří jeden takový… delikátní drb."

Minho udiveně zamrkal. "O MiMim?"

"Hm. Tedy respektive o jeho… ehm, výkonnosti."

"Výkonnosti?" Mladší podezřívavě přimhouřil oči. "V jakém slova smyslu?"

"No v jakém asi," zašklebil se černovlasý. "Zhruba před týdnem nějaký chytrák ze čtvrťáku přišel s tím, že Miho sexuální výkonnost podle všeho dost upadá, pár znuděných týpků se toho škodolibě chytlo a teď se ta informace šíří po celé škole rychlostí smrtelné rýmičky."

"Po - podle všeho?!" Minho zrudl rozčilením. "Jak na takovou pitomost sakra přišel?!"

"No, já myslím, že soudí podle faktu, že když Zhoumi v prváku chodil s tím klukem, co loni maturoval a na jehož jméno si zaboha nevzpomenu, věděla z těch jeho podrobných vyprávění snad celá škola, co v noci dělali a jak je Mi v posteli úžasnej a dokonalej a nepřekonatelnej a bla, bla, bla. Jenže ty nic takovýho veřejně neprohlašuješ, o zážitky se nedělíš a o sexu prakticky nemluvíš," pokrčil Siwon rameny.

"A proč bych to měl dělat?!" odfrkl tmavovlasý. "Co je komu do toho, co spolu v posteli děláme?!"

"Nic, ale… spoustu lidí to zajímá," usmál se starší zářivě, načež se opřel lokty o stůl a naklonil se k Minhovi blíž. "Tak co, je Zhoumi v posteli vážně tak dobrej?"

"Fantastickej," opravil ho Minho s nesmělým úsměvem na rtech. "Naprosto."

"Hmm," Siwon se ušklíbl, "chápu tvé nadšení, ale šetři si ty superlativy. Neměl bys ho příliš vychvalovat. Není to ani trošku objektivní, když jsi zatím s nikým jiným nespal…A vlastně ani nechodil."

"He?" Donghae na oba vyjeveně vyvalil oči. "To jako… fakt?"

"Co?" opáčil nejmladší zmateně.

"Ehm, no… Zhoumi byl fakt tvůj… první? Jako ve všem?" vydal ze sebe hnědovlasý ohromeně.

"'Se divíš? Kroužili kolem sebe už na nižší střední. Od chvíle, co se Mi vrátil z Číny," vzdychl Siwon s kapkou nostalgie. "Vidím to jako včera! O přestávce stojíme na chodbě, já Zhoumimu vykládám, jak pěkný holky ve škole máme… a co myslíš, že dělá on? Ignoruje mě a zasněně zírá na Minha!" Won se smíchem pohodil hlavou. Náhle však zmlkl, zbledl jako stěna, nasucho polkl a upřel vyděšený pohled na mladíka, který svým elegantním kočičím krokem mířil k jejich stolu.

Zhoumi s chladnokrevným výrazem profesionálního vraha třískl tácem o stůl. "Přísahám, že ti jednoho krásného slunečného dne rozmáznu ksicht o beton, ty jedna ignorantská černovlasá katastrofo!" zavrčel vztekle na Siwonovu adresu, načež se se znaveným povzdechem sesunul na židli vedle Minha. "Ahoj, miláčku," usmál se a lípl tmavovláskovi letmý polibek na rty.

"Ehe…" Won se nervózně ošil, "ty se pořád zlobíš, MiMi?"

Zhoumi se neobtěžoval s odpovědí - jeho zabijácký pohled mluvil za vše. Minho našpulil pusu, přitulil se k příteli a nehezky se zamračil na bratrance. "Co jsi mu zase udělal?!"

"Jak 'zase'? Já mu přece nikdy nic nedělám!" ohradil se dotčeně Siwon. "Teda aspoň ne vědomě…"

Mladší si hluboce povzdechl, zavrtěl hlavou a otočil se zpátky k Zhoumimu. "Co se stalo, lásko?"

Mi přeložil ruce na prsou. "Hodina biologie. Kangin se nečekaně rozhodl, že bude zkoušet… a vyvolal Siwona. Jenže tomu se to evidentně vůbec nehodilo, a tak Ina drze vyzval, ať místo něj vyzkouší někoho jiného. Třeba… Zhoumiho. A co myslíš, že Kangin udělal? No ano, vyzkoušel mě!" procedil černovlásek zlostně. "Začínám mít pocit, že tvůj drahý bratranec všechny učitele kromě Yesunga nějakým záhadným způsobem ovládá…!"

Tak takhle to je! Minho Siwona prošpikoval rozzuřeným pohledem, osvícen náhlým pochopením. On kantory ovlivňuje pomocí nátlaku!

Won se na bratrance trochu rozpačitě zaculil, načež se obrátil na svého dotčeného spolužáka. "Přestaň vyšilovat, Zhoumi. Taková hrůza to přece nebyla. Co jsi vůbec dostal?"

"Lepší trojku!" zaúpěl černovlásek. "Jestli mi to zkazí průměr z biologie…!"

"Uklidni se, hysterko! Jsou to jen známky, proboha!"

"Jen známky? Jen známky?! Já se na rozdíl od tebe chci dostat na vysokou! A nejlépe se stipendiem a bez přijímaček, sakra!"

"No jo, no jo, tak promiň. Ale vždyť znáš to Kanginovo přepadový zkoušení! Nevíš jednu věc a už je zle! To jen když zkouší tebe, je v pohodě…" pokrčil Siwon omluvně rameny. "Má tě fakt rád. Moc rád…"

Mi nechápavě zamrkal. "Co tím chceš říct?"

Won si s Donghaem vyměnil významný pohled. "Ty sis nikdy nevšiml, jak na tebe In kouká?"

"Ehm… ne?"

"Ani toho, že na tebe zírá prakticky pořád?"

"To je pravda," přikývl Hae a podrbal se za uchem. "Pořád a ehm, no… dost…"

"Nadrženě," doplnil s úšklebkem Siwon. "Stylem jako "zůstat s tebou sám v jedné místnosti, nekompromisně tě ohnu přes stůl"."

Zhoumiho tváře nabraly rudý nádech. "To - to je přece pitomost!" vyhrkl, v hlase mírný náznak paniky. "Kangin je profesor! Profesoři o studentech takhle nepřemýšlejí!" (pozn. autorky: Přemýšlejí. A často.)

"Uhm, víš, MiMi, ale já si taky všiml, že kdykoli Kangina potkáme třeba na chodbě, tak si tě tak… zvláštně prohlíží…" ozval se opatrně Minho.

Tentokrát Zhoumi pro změnu zbledl a vrhl vyděšený pohled k učitelskému stolu.

"A navíc, aspoň co jsem slyšel," Hae mírně ztišil hlas, "si In sakra potrpí na vysoké a extrémně štíhlé typy…" On i oba Choiové si Miho kriticky prohlédli.

"Pak je to jasné," pokýval Won vážně hlavou a se škodolibým úsměškem zařval: "MUSÍŠ PŘIBRAT!"

Minho přimhouřil oči a s výrazem boha pomsty staršího udeřil tácem do obličeje. Donghae se smíchy znovu sklátil na zem. Zhoumi třikrát uznale tlesknul.

"Auu!" zakvílel ublíženě Siwon. "Za co to bylo?!"

Tmavovlásek ho probodl vražedným pohledem. "Za pitomé kecy!" zasyčel a sevřel svého přítele v majetnickém objetí. "MiMi přibírat nebude! Nesmí!"

"Trpíš nekrofilií, že tě vzrušuje rozdávat si to s kostrou?" zahučel Won a mnul si bolavou tvář.

"Ts! Nechápeš kouzlo jeho půvabu!"

"Co je na vychrtlosti půvabného?!"

"Mi není vychrtlý, ale štíhlý! V tom je rozdíl!"

"Všiml sis, že nejčastějším tématem jejich hádek je rozdílný názor na tvou váhu?" poznamenal Donghae, zaujatě poslouchaje Minhovo a Siwonovo vzteklé štěkání.

Zhoumi se otřásl. "Až je to občas děsivé… Zvlášť když Wona zachvátí ta jeho šílená mánie, kdy mě tahá po fastfoodech a snaží se mě za každou cenu vykrmit, a Minho pak z hrůzy, že bych náhodou mohl přibrat byť jen jediné kilo navíc, chytá hysterický amok," vzdychl a potřásl hlavou. "Tak nějak nevím, co z toho je lepší."

Hae soucitně přitakal. "S těmi dvěma je to někdy těžký…"

"To jo," pousmál se Mi a bezděčně očima přelétl jídelnu. "Hele, Heechul… je zpátky," vyhrkl, přičemž se překvapený tón jeho melodického hlasu změnil v tichý, otřesený šepot.

Choiové se přestali dohadovat o svém vrcholném ideálu krásy a společně s Donghaem se zmateně zahleděli k profesorskému stolu.

"Můj ty bože," zašeptal Minho, oči doširoka rozevřené zděšením.

Siwona při pohledu na profesora literatury, tiše hovořícího s ustaraně se tvářícím Leeteukem, zamrazilo. Už dříve si všiml, že Heechul výrazně zhubl, ale nepřikládal tomu nijak zvláštní význam. Když však před dvěma týdny ze dne na den bez jediného slova zmizel a dokonce i profesoři na zvědavé dotazy studentů ohledně jeho nenadálé absence reagovali povětšinou jen bezradným pokrčením ramen, přepadl Wona netušený pocit jakési zlé předtuchy. Ale to, co viděl teď… Chulovo tělo bylo bez nadsázky jen kost a kůže. Jeho pleť působila nezdravě sinale, téměř průsvitně, v propadlém obličeji se zračilo nesmírné vyčerpání, pohled velikých tmavých očí odrážel naprostou… beznaděj.

•••

Jen co skončil teoretický trénink s Leeteukem, se Siwon kvapně rozběhl do profesorského křídla. Teprve před apartmánem, ke kterému by díky svým častým návštěvám trefil už snad i poslepu, se udýchaně zastavil, zaklepal na dveře a bez vyzvání vstoupil.

Heechul na jeho příchod nijak nereagoval, vlastně ho spíš ani nezaznamenal. Dál nehnutě seděl v křesle a upíral nepřítomný pohled ven z okna na zataženou oblohu.

Won k učiteli se zasmušilým výrazem přistoupil blíž. "Hee?"

Oslovený sebou polekaně trhl a téměř bázlivě se na černovláska, nejistě přešlapujícího na místě, zadíval. Nečekal, že za ním Siwon přijde tak brzy… ne, takhle to být nemělo… takhle ne… Nechtěl se před ním sesypat…! Měl si se Siwonem přece v klidu promluvit, měl mu ukázat, že všechno zvládá, že je silný, že si o něj nemusí dělat starosti…! Tak proč… proč ho v očích pálí ty zatracené slzy?!

"Siwonnie," vzlykl zoufale a vrhl se mladíkovi do náruče. "Stýskalo se mi… tolik se mi stýskalo…!" Na víc se nezmohl. Všechny ty děsivé, negativní pocity, kterým se tak zarputile snažil bránit, vytryskly na povrch a Heechul propukl v nekontrolovatelný, bezútěšný pláč.

Won staršímu vtiskl něžný polibek do vlasů a sevřel jeho třesoucí se tělo v pevném, ochranitelském objetí. Vidět Heechula takhle zničeného ho… bolelo.

Když svého profesora literatury před pár měsíci svedl, šlo o pouhý rozmar z nudy, touhu po troše vzrušení, rozptýlení, snad i adrenalinu. Sem tam si dát rychlovku v kabinetě či v některé z prázdných učeben. Nic víc, nic míň.

Všechno se však od základu změnilo toho večera, kdy jej Chul pozval do svého apartmánu. Hned ve dveřích se Wonovi poněkud rozpačitě svěřil, že by dnešek rád pojal jako možnost k bližšímu vzájemnému seznámení… A Siwon souhlasil. Natolik, že se odhodlal profesorovi povědět o svém temném tajemství. Které Heechul, k Siwonově úlevě a nesmírnému překvapení, s tichým "Miluju tě" jednoduše akceptoval…

"Hee," zašeptal mladší rozněžněle, sklonil se k černovláskovým bledým tvářím a počal z nich lehounce slíbávat zoufalé slzy. "Co se stalo…?"

Heechul polkl hysterický vzlyk a upřel na Siwona prázdný, zlomený pohled. "Já umírám, Wone," hlesl bezbarvě. "Doktoři mi dávají… maximálně půl roku."

•••

Lehké zaťukání na dveře Taemina přimělo udiveně zvednout hlavu od učebnice čínštiny.

"Dále!" zavolal a seskočil z postele, aby se na ni mohl v příští chvíli znovu užasle sesunout. "Minho?"

"Ahoj, Mine," tmavovlásek se na mladšího chlapce zářivě usmál, načež se pátravě se rozhlédl po pokoji. "Jsi tu sám?"

Taemin, který se rázem vzpamatoval z šoku, zuřivě přitakal. "Jo, a zřejmě ještě dlouho budu," zazubil se a potutelně dodal: "Onew se někam zdejchnul s Keyem…"

"Hm," Minho se potměšile ušklíbl a šibalsky na Mina mrkl. "Tak to je dobře. Moc dobře…" zavrněl sladce a pomalým, vyzývavě ladným krokem vykročil k posteli.

Dlouhovláskovi se vzrušením zadřel dech, v hlavě měl naprosto vymeteno. Jediné, na co se v tu chvíli zmohl, bylo vykulenýma očima lačně hltat to ďábelsky svůdné stvoření před sebou.

Minho se s úsměvem posadil vedle Taemina, rozepnul si dva knoflíčky na košili, naklonil hlavu na stranu a odrhnul vlasy z krku. "Už je to týden," broukl prostě a bezelstně pokrčil rameny.

Krev… Sladká, čerstvá krev… Všechny Minovy smysly se rázem zostřily na maximum; byla to instinktivní reakce dravce číhajícího na svou vytouženou kořist. Hladově polkl, dychtivý pohled upřený na mladíkovo bledé hrdlo.

Na jednu stranu cítil nesmírné štěstí a úlevu, vědomí, že na něj Minho nepohlíží skrze prsty, s odporem či hrůzou, bylo neuvěřitelně osvobozující. Na stranu druhou však jeho srdce sevřel palčivý pocit jakési ironické hořkosti.

"Miluju tě, Minho," vyhrkl Taemin bez obalu, ignoruje tmavovláskův upřímně překvapený výraz. "Miluju tě, šíleně moc, ale… nevím, jestli… jestli to pro tebe vůbec něco znamená…" špitl a sklopil zrak. "Jestli mám aspoň nějakou šanci… nebo jsem jen další naivní idiot, kterému jednoho dne nemilosrdně vrazíš nůž do zad…"

"Taemine…" Minho na mladšího chlapce upřel pátravý, jinak však naprosto nečitelný pohled. "Myslíš, že jsem podlý a bezcitný hajzl?"

"To - to jsem neřekl - !"

"Ale myslíš si to."

"Ne!" Min zuřivě potřásl hlavou. "Teda… slyšel jsem něco o tom, že se svými, ehm, ctiteli nezacházíš zrovna v rukavičkách, ale… asi k tomu máš důvod… Co je?" zarazil se, když spatřil Minhův nevěřícně ohromený výraz.

"Jsi první, kdo to pochopil," hlesl starší tiše.

"Co - co jsem pochopil?" otázal se Taemin poněkud… nedůvtipně.

"Že se tak nechovám pro nic za nic," odvětil Minho s pousmáním, načež povzdechl. "Je to… únavné. Čekal bych, že když je jednou odmítnu, nechají mě na pokoji. Ale oni ne. Nedají si pokoj. Proč nedokážou pochopit, že o ně prostě nestojím?" Zavrtěl hlavou. "Navíc, co na mně vůbec vidí??"

"No, já bych řekl, že je toho spousta," mroukl dlouhovlásek tiše a vyzývavě našpulil pusu.

Starší se sice polichoceně usmál, přesvědčeně však rozhodně nevypadal. "Pěkná tuctová tvářička. To je toho…"

Aha. Taemin se zamračeně zamyslel. Jestli se nevyžívá v klasické kráse… "Tak už to asi začínám chápat."

"Prosím?" Minho překvapeně svraštil čelo.

"To nic, já jen že… už asi chápu, proč tě tak fascinuje Zhoumi. Teda… chápu… na druhou stranu to vlastně vůbec nechápu, ale… uhm, no… prostě… víš, jak to myslím?"

Tmavovlásek vyprskl smíchy. "Jo, myslím, že jo," opáčil pobaveně, než k Taeminovi s letmým úsměvem natáhl ruku a pohladil jej po tváři. Mladší chlapec se při tom něžném doteku bezděčně zachvěl.

"Minho, já… já nejsem jako ti ostatní," vydechl roztřeseně. "Chci říct, že… že pokud o mě nestojíš, pochopím to. Ale… pokud ke mně cítíš alespoň něco… nepotřebuju, abys mě miloval, stačí mi jen špetka tvojí náklonnosti… slibuju, že tě nebudu uhánět, ani nijak fanaticky omezovat, ani dělat žárlivé scény. Chápu a jsem si velice dobře vědom skutečnosti, že Zhoumi je tvoje největší priorita a nikdo ti ho nedokáže nahradit. Takže… já si jenom… přeju… mít ve tvém životě alespoň nějaké… místo. Prosím."

Minho, který si dlouhovláska zadumaně prohlížel, se roztržitě kousl do rtu. "Uvědomuješ si, jak strašně by to bylo vůči vám oběma nefér?"

"No, mně to nevadí," pokrčil Min rameny. "A, uhm, Zhoumi se o tom přece vůbec nemusí dozvědět…"

Starší mladík těžce polkl. To má svému příteli zase lhát? Zamračil se a zkoumavě pohlédl na Taemina. Měl ho rád, opravdu nesmírně rád… ale riskovat, že kvůli němu ztratí Miho? Potlačil zoufalé povzdychnutí. Nejjednodušší by bylo moci je mít oba, bez nějakého skrývání a tajností… Hloupost! To přeci nejde! Nemůžu mít dva kluky zároveň…!

"Minho?" Taeminův rozechvělý hlas tmavovláska vrátil zpět do reality. Užuž chtěl jeho nabídku, ač nerad, pod tíhou racionálního uvažování zdvořile odmítnout, stačil však jediný pohled do chlapcovy půvabné, nyní až zoufale napjaté tváře plné nadějného očekávání, aby od svého nevyřčeného rozhodnutí v mžiku, naprosto bez váhání upustil.

Kývnul hlavou na znamení souhlasu, načež Taemina objal kolem ramen a přitáhl ho k sobě blíž, respektive blíž ke svému hrdlu.

Dlouhovlásek spokojeně zavrněl a s něžnou opatrností Minha povalil do peřin. Rty se mazlivě otřel o jemnou bledou kůži na jeho krku, do níž se vzápětí s horečnou touhou zakousl.