Trojitá dívčí záležitost a emoční výlev hrdé matky

Pěkné odpoledne, milí a drazí!

Uběhl další měsíc, a to znamená jediné – kpopový článek za měsíc duben. Nenakoupila jsem toho tolik... ovšem moje první dvojité YG album vydá za pět! 😁
Začneme ale zlehka, dvojicí kartiček. Jessica a Sooyoung. Můj původní plán byl vzít obě kartičky od stejné slečny. Jenže slečna mi plány zkazila, protože Jessičinu kartičku už neměla. A tak jsem od ní koupila Sooyoung a Jessicu hledala dál. A proklínala sama sebe, protože... o koupi Jessičiny kartičky k prvnímu mini With love, J přemýšlím od chvíle, kdy jsem sehnala album. Vždycky se ale našla jiná kartička, kterou jsem potřebovala akutněji, Jessica počká, však jsou na instagramu minimálně čtyři inzeráty...! No, jenže ty začaly pomalu ale jistě odpadat, kartičky se vyprodávaly a já najednou zjistila, že Jessica prostě není. Válečné flashbacky na lov Erika z Unchanging Touch za tři, dva, jedna... Zoufale jsem projížděla nabídky, tak zoufale, že jsem se dostala až k inzerátům zveřejněným loni. Aktuálnosti takových příspěvků logicky nikdo nevěří, že. Ani já nevěřila. Absence Jessičiny kartičky mě však strašila den ode dne víc, a když jsem našla inzerát, který se tvářil, že by mohl i po takové době platit, obrnila jsem se proti zklamání a slečně napsala. Kartička, jíž nabízela, nebyla z těch, na které jsem si myslela. Chtěla jsem nějakou víc... selfie, rozumíte. Jenže šanci pořídit si selfie kartičku jsem propásla kvůli vlastní lenosti, tudíž nebylo moc o čem. Vlastně vůbec. With love, J je absolutně nedostatkové zboží.
K mému ohromení slečna kartičku stále měla. Zázrak! Cesta z USA jí trvala jen asi čtrnáct dní. Druhý zázrak! Konečně vlastním kartičku ke každému Jessičinu sólu. Třetí zárak! ✨ A co je na tom celém nejhumornější... jak ta kráva sháním With love, J kartičku, jejíž fotka se mi bude zamlouvat... a nakonec mě mnohem víc než fotky na kartičkách fascinují jejich pastelové zadní strany. 😅 Ale řekněte sami, viděli jste někdy něco estetičtějího?

Co se Sooyoungie týče... že tato kartička existuje, jsem tušila. Nikdy jsem ji však aktivně nevyhledávala, ani neplánovala, že si ji pořídím. Pak jsem ji ale konečně uviděla, a v tu ránu jsem věděla, že nemám šanci říct jí ne.
Jedná se o kartičku k první japonské tour Girls' Generation z roku 2011. Jak dobře víte, vedu Sooiny kartičky ke druhé, třetí a čtvrté tour (a to je všechno, víc japonských tour SNSD k dnešnímu dni nepořádaly). A dodat ke kolekci aspoň jednu kartičku i z té první (tuším, že víc verzí ani není, ale možná se pletu), to by bylo neuvěřitelně cool! Jenže... haha. Kartička z první tour má standardní velikost, tj. pasuje do devítiokýnkové folie. Zato kartičky z ostatních tour jsou XXL, tj. pasují do menší čtyřokýnkové folie. Jakože... mohla bych je skladovat pohromadě, jasně... ale standardní kartička vypadá ve čtyřokýnkové folii jako ztracený štěně. 😅

Dorazila dva pracovní dny po Jessice, takže na zásilku ze Států rovněž překvapivě rychle. A je neskutečně krásná. Ne, že bych od Sooyoung čekala cokoli jiného. 

Nu, a nyní již k albům a jejich kartičkám. Jako první ke mně z Japonska doputovalo čtvrté single album Dreamcatcher s názvem Eclipse. Jejich druhá spolupráce se společností King's Raid, která dopomohla tomu, že děvčata nazpívala svůj první anime opening. Vyjma titulního Eclipse obsahuje album i loňský singl No More a nejnovější počin jménem Don't light my fire. Plus instumentální verze všech tří songů. Ano, i já jsem v šoku.
No More je boží, Eclipse je ještě božejší, ale Don't light my fire, lidi... Don't light my fire zasluhuje vlastní nábožentsví. A rozhodně nezastírám, že ho tak moc miluju primárně proto, že mi jeho nejvýraznější hudební motiv připomíná soundtrack hororu Halloween. Navíc v něm SuA po vokální stránce doslova vévodí, takže... chápete.
Jelikož se jedná o Regular Edition japonského alba, photobook neexistuje; jediné fotky, které v něm reálně jsou, vidíte na coveru jewel casu. Koncept je to ovšem každým coulem nesmírně aristokratický.

Kartičky se vedou ve dvou verzích, přímo v albu však žádnou nenajdete. Co jsem pochopila, jde o pre-order benefity a zjevně záleží na tom, odkud to album zrovna koupíte. Já album nepředobjednávala, sehnala jsem ho od jednoho ze svých oblíbených japonských prodejců, a to s možností vybrat si konkrétní kartičku. Původně jsem chtěla tu Siyeoninu. Protože je fakt cool, kouká na sebe do zrcadla. Jenomže Siyeoniných kartiček mám dost. A tak jsem zavrhla Siyeon a dala se do rozmýšlení mezi Handong a Gahyeon. Jo, Gahyeoniných kartiček mám ještě víc než těch Siyeoniných, jenže jsem stále lehce nervózní z toho, že jsem milou maknae nenašla v Road to Utopia. 😅 Ovšem kartiček Dong mám ze všech DC biasů nejmíň a...! Nakonec jsem tedy o pomoc požádala Nissu a ta vybrala Handong. Kartička je to luxusní, a to z obou stran (zadní je zlatá!), lehce mě však konsternovalo, když jsem zjistila, že je o ždibec větší než ostatní exempláře. Ten velikostní rozdíl bych přirovnala k selfie a transparentní/zrcadlové kartičce z druhého mini NU'EST W WHO, YOU. Nic výrazného, ale když máte srovnání, okamžitě si toho všimnete. Do devítiokýnkové folie však Eclipse kartička pasuje, a to je hlavní.

Co jsem adoptovala svoje dítě, dumala jsem, jak je možný, že někdo s takovým(!) hlasem ještě nemá sólo album. Oukej, beru, debutoval jako sólista, pak re-debutoval s Winnerama, ale Winneři se se sólo alby přece nedrží nijak zkrátka (zdravím pana Songa 😄)... Když se loni objevila zpráva, že vydá Yoon album na podzim, nevěřila jsem. A dobře jsem udělala, protože to fakt nevyšlo. Umíte si představit to zklamání, kdybych se té představy držela?! Nu, a tak přešel rok 2020, nastoupil rok 2021... a Yoon začal teasovat s hashtagem SeeYoonSoon. Že by...? Můj skepticismus však neustupoval. Bylo sice hezké, že zmínka o albu padla přímo od Yoona, na druhou stranu se ale odevšad valily zprávy, že YG letos plánuje sólo debut dvou členek BlackPink, a... je naprosto očividiné, která skupina představuje pro YG prioritu. Mé černé scénáře se však naštěstí nepotvrdily (je fajn, když vás korejská hudební společnost projednou příjemně překvapí) a ke konci března Yoonnie svůj slibovaný, zasloužený prostor skutečně dostal. A dokonce větší, než by jeden u debutového alba čekal!

Full album. Page. Vyvedeno ve dvou verzích, krémové Prologue a zelené Epilogue. Po třech vteřinách přemítání, kterou chci víc, jsem naznala, že vlastně potřebuju obě. Protože jsem hrdá matka. Neskutečně hrdá!

Dokud jsem alba nedržela v ruce a neprohlédla si je naživo, měla jsem dojem, že photobook Prologue verze je o něco málo lepší. Nyní však mohu s klidným svědomím prohlásit, že nezáleží na tom, kterou verzi koupíte, krásné jsou obě stejně. 

Celkový design obou verzí alba je jednoduchý a velmi elegantní – což mi připomíná, jak moc miluju Yoonovo jednoduché, leč důmyslné logo! –, a ač to není to vizuálně nejkrásnější debutové album, jaké vlastním, má k tomu blízko. Photobook Prologue verze se nese v jemnějších, světlejších odstínech (a Yoon v něm má pihy!), Epilogue verze se tváří barevněji a je to tak moc zmijozelské album, že H verze Lose Myself se může jít zahrabat.

Dosti působivý mi přijde nápad se zakomponováním speciálních kratších stránek, které obsahují (především) důležitá data Yoonova života. Přece jen, jak sám řekl, je to album o něm. Papírová přihrádka na cédéčko s vytištěným track listem je rovněž nesmírně půvabná, a to v obou verzích, uznávám však, že rozhodně lépe vynikne ve světlejší Prologue verzi.

Jak můžete vidět, to album je dlouhé. Což sice není můj nejoblíbenější tvar, ale budiž. Šokovalo mě však, jak moc dlouhé to album je. Prakticky se rovná hloubce mého regálu. A že já mám sakra hluboký regál...! Můj dojem, že Ryeowookovo The Little Prince nebo Yesungovo Spring Falling jsou dlouhá alba, tak vzal nenávratně za své. 😆 

Co se hudebního dojmu týče, pustit si můžete kterýkoli song a nebudete litovat. Za mě nejgeniálnější je však titulní IYAH, v jejímž textu se musí každý člověk najít. Navíc pro jedince jako jsem já, který není romantickými vztahy nijak políben, je mnohem přirozenější vžít se do písně o životě než do songu o lásce. Nic proti songům o lásce, mám ráda songy o lásce, ale... rozumíte. A ten klip... ten je absolutně 👌. Hádám ale, že Captain se hlásí o pozici mého nepřiznaného crushe... Yoonovo "yes sir" a "naye boss naye leader naye hero naye captain" jsou extrémně návykové záležitosti.

V každém albu najdete složený plakát, záložku, pohlednici, polaroid a jednu transparentní, jednu normální a jednu selfie kartičku. Takže jo, s takovou náloží počítám, že dalších pět let Yoon žádný nový album nevydá. Přičemž záložka a transparentní kartička mají pouze jednu jedinou verzi, zbytek věcí je různorodý. Můj Prologue plakát je konceptově totožný se záložkou a estetickou pohlednicí, tj. Yoon ve velkém hnědém svetru, Epilogue plakát konceptově odpovídá normální kartičce, tj. Yoon v zeleném saku. Záložky mě ze všech propriet ohromily asi nejvíce. Jsou úžasné. Ne sice tak úžasné jako ty z Entropy... ale žádná záložka není tak cool jako záložka z Entropy. V rámci kartiček vrcholně vedou ty selfie, a ač bych byla raději, kdyby se mi poštěstil nějaký konceptově jiný úlovek v Epilogue verzi, rozhodně si nestěžuju. Jak si můžete všimnout, polaroid vedu v Yoonově sekci pouze jeden, a mám k tomu jednoduchý důvod – našla jsem v totiž v albech dva úplně stejné exempláře. Nejraději bych proto duplikát vyměnila za kteroukoli jinou verzi polaroidu. Každopádně sečteno, podtrženo, jsem ze svých úlovků upřímně nadšená.

A protože na blogu vznikla Yoonova sekce, mohla jsem do ní konečně zařadit tu blonďatou winneří kartičku, kterou jsem dostala loni k Vánocům od Nissy. No není rozkošná?!

...pac a pusu, Vaše Nagasaki