NU'EST|10

Psal se březen roku 2012. V oblasti k-popu jsem se tou dobou pohybovala zhruba rok, příčilo se mi zkoumat nový terén a mou výsadní pozornost uzurpovaly skupiny SM Entertainment. Avšak jednoho pěkného dne na mě na YouTube vyskočila písnička skupiny s divným jménem obsahujícím apostrof, která s SMkem neměla vůbec nic společného. Netuším čím, ale thumbnail MV mě evidentně uhranul, protože proti veškrému svému přesvědčení jsem zauvažovala: Mám si ji pouštět? Ale proč bych to dělala? Nic tím na druhou stranu přece nezkazím... Klikla jsem tedy, vyposlechla si ji... a zamilovala se. 

Řeč je samozřejmě o Face, debutovém singlu NU'EST. Který dodneška pokládám za nejlepší debutový song v kategorii "chlapecká skupina" a za druhý nejlepší debutový song vůbec. Byla jsem jím natolik uchvácená, že jsem naznala: "Oukej, tyhle hochy budu sledovat." Navzdory tomu, že neměli, co jiného mi předvést, tudíž pro mě neexistovala ani hrubá představa toho, či se mi jejich tvorba vůbec bude líbit... Řečeno polopatě, začala jsem se zajímat o rookie skupinu. Zkrat, který se nestal nikdy předtím a hlavně už nikdy potom.
Výsostné prvenství NU'EST. 
Když se nad tím ale dneska zamýšlím, překvapuje mě, že jsem po nich tak nadšeně skočila, protože co se dojmu ze členů samotných týče... JR mě děsil, z Baekha jsem byla rozčarovaná, že není rapper, Minhyun mě děsil ještě víc než JR a byla jsem si jistá, že je to psychouš, co ve volném čase topí koťátka (viz onen nechvalně proslulý půlvteřinový záběr z konce Face); jediný, kdo na mě zapůsobil stoprocentně dobře, byl Ren, jehož ikonická platinová z něj činila hezčí panenku Barbie, než je originální panenka Barbie. Na spokojenosti mi navíc zrovna nepřidalo, že čtyři pětiny skupiny jsou mladší než já – v té době se mi to jevilo extrémně divné. Jenže! Byl tu ten jeden spásný bod jménem Aaron Kwak. Kterému jsem jednoduše nemohla říct ne. A ač se to tak tenkrát úplně nezdálo, rozhodně si mě hned od prvního dne bezvýhradně získal. Nebýt Arona, vím jistě, že bych NU'ESTy mezi lety 2013–2014 hodila přes palubu. A to by byla nevýslovná hanba a já jsem svému malému americkému ohromně vděčná, že dokázal moji kolísající pozornost udržet při životě. 🖤

V červenci téhož roku vydali NU'EST singl Action, který předčil má očekávání a nadchnul mě skoro tak jako Face. Po vizuální stránce to navíc bylo ještě o stupeň lepší než jejich mistrovský debut a vůbec poprvé nás svojí krásou oblažil rudovlasý Aron – a že nikomu červená na hlavě nesluší tolik jako Aronovi!

Rok 2013 představoval pro můj vztah k NU'ESTům vůbec největší krizi. Nabuzená Face a Action, jako malá holka jsem se těšila na další epický comeback...! A dostala jsem Hello a Sleep Talking.
Nechápejte mě špatně, Hello je fajn song. A být to b-side track, snad bych ho i měla ráda. Jenže takhle se jiní NU'EST proměnili v průměrnou chlapeckou skupinu, kterou najdete na každém rohu. Možná, že kdyby ta změna konceptu proběhla nějak... postupněji, nebyla bych až tolik zklamaná. No nic. Měla-li bych jmenovat svou nejméně oblíbenou NU'EST éru, bez přemýšlení vyberu právě Hello. 

Sleep Talking byla jedna velká houbičková halucinace. Je to absolutně pošahaný počin, ten matroš, na jakým celá produkce beztak jela, musel být fakt solidní, a přesně to ze Sleep Talking činí jasného guilty pleasure kandidáta. Čím jsem starší, tím mám ten song radši. V době vydání jsem z něj však byla... rozpačitá. Za což opět mohla diametrální změna konceptu, kterou Pledis NU'ESTům naordinoval. Vážně, rok 2013 byl zmatečným hledáním NU'EST identity či co...

pozn.: Existenci NU'EST M jsem, mimochodem, kompletně zazdila. Že něco takového proběhlo, jsem se dozvěděla až o pár let později díky fanfikci, ve které vystupoval Jason. 😅

V roce 2014 vydali NU'EST své první full album Re:BIRTH. Nevím, co mě to tenkrát posedlo, ale já tak moc nesnášela titulní Good Bye Bye... Neříkám, že by to bylo to nejlepší, co NU'ESTi kdy nazpívali, to ani náhodou, ale takový hejt z mojí strany si ta písnička rozhodně nezasloužila. Vizuálně navíc bylo všechno kolem prvního alba neskutečně cool... ale ne, já si paličatě usmyslela, že Re:BIRTH prostě stojí za prd, a tak jsem valnou většinu této éry něžně odignorovala. Jo, a definitivně jsem ze svého bias listu vykopla Rena. Rok 2014 byl drsné období.

Nu, na Rena jsem názor ani po letech sice nezměnila, zato na Re:BIRTH ano. Pochopila jsem, jak úchvatné to album je, a když jsem v roce 2017 koupila své vůbec první NU'EST album, jednalo se právě o Re:BIRTH.
Třetí výročí oslavili NU'EST speciálním singlem I'm Bad... a tím veškeré jejich korejské aktivity hasly. Propagování skupiny převážně v zahraničí a neuvážené konceptové změny měly za následek prudký úbytek korejských fanoušků, což zapříčinilo, že NU'EST prostě nevydělávali tolik, kolik si Pledis představoval. Pokus o nápravu? Ale kdeže! Aby potvrdil svůj status naprosto idiotské společnosti, odklidil Pledis kluky do Japonska, čímž zabil i ty poslední zbytky jejich korejské popularity.

V tomto hluchém mezidobí jsem si uvědomila, jak moc mi NU'EST jako skupina chybí. Umíte si tedy představit mé nadšení, když bylo oznámeno, že v únoru 2016 NU'EST klasicky korejsky zcombackují. A to pohádkovým mini albem Q is, jehož titulní song Overcome mě naprosto okouzlil. V srpnu téhož roku pak vydali ještě páté mini album Canvas... které se paradoxně stalo tím posledním hřebíčkem do rakve. Počet prodaných kusů nestál za nic, jelikož Koreu NU'EST nezajímali, a Pledis nad svou první chlapeckou skupinou definitivně zlomil hůl.
A tak přišel rok 2017 a s ním zpráva, že se všichni členové NU'EST vyjma zraněného Arona kterého prý Pledis nezavřel do sklepa zúčastní show Battle Royale Produce 101. A mně se svírá žaludek, jen o tom mluvím. Jo, jasně, nebýt tohoto tahu, NU'EST by jako skupina nikdy nevstali z popela, a já jsem samozřejmě vděčná, že to dopadlo, jak to dopadlo... Přesto se nedokážu zbavit hořké pachuti, když pomyslím, že se idolové s pětiletou kariérou a takřka nejúspěšnějším debutem všech dob museli potupně vrátit k nulovému statusu.  

V době trvání Produce 101 se po mém NU'EST biasovi slehla zem, a já znovu prozřela. Do té doby jsem Arona v rámci svého bias listu tak trochu přehlížela; vždycky patřil mezi moji top pětku, čtyřka je už od prvopočátku jeho číslo, v porovnání s Minhem, Zhoumim, Erikem a Sooyoung jsem ho ale dostatečně nevnímala.  Když ale najednou zmizel z povrchu zemského, nikdo o něm nic nevěděl a jeho sociálně sítě mlčely jako hrob, ohromeně mi došlo, jak moc se mi po milém Aronovi stýská. A tak jsem se urputně ponořila do věcí minulých, momentů, kterým jsem dřív nevěnovala pozornost. A mimo jiné jsem ke svojí hrůze pochopila, proč byli v době debutu všichni tak odvaření ze shipu MinRon. Podlehla jsem mu. S pětiletým zpožděním, ale přece. Znepokojivý (ne)psychopat Minhyun se vecpal za Aronem do bias listu a MinRon se suverénně stal číslem jedna v rámci mého k-pop OTP. Když se pak Aron na finále Produce 101 objevil v Minhyunově svetru, brala jsem to jako jasné znamení. 😁
Bylo po soutěži. Minhyun se dostal do finálního výběru, debutoval s dočasnou skupinou Wanna One a čtyři zbylí NU'EST členové založili podskupinu NU'EST W. W jako waiting, symbol čekání na Minhyunův návrat.
V říjnu 2017 vydali první mini album W, HERE, jehož titulní song Where You At jim vynesl historicky první výhru v hudebním programu. Kdybych měla stvořit seznam top 5 věcí, které mě v životě nejvíc dojaly, první výhra NU'EST W bude rozhodně mezi nimi.
V červnu 2018 spatřilo světlo světa jejich druhé mini album WHO, YOU, které já osobně pokládám za vizuálně nejkrásnější NU'EST W album, konkrétně jeho zrcadlovou WHO verzi. Titulní song Dejavu dokázal, že popularita Where You At nebyla jen nějakou jednorázovou záležitostí, a že NU'EST (W) rozhodně mají kvalitativně co nabídnout. V listopadu pak vydali své poslední mini album WAKE, N. Titulní Help Me je z celé diskografie NU'EST W mou nejoblíbenější písničkou.
Nepochybuju, že spoluprací měli kluci mnohem víc, přece jenom byli populární, já bych ale ráda vypíchla tu se značkou Spoonz, která... je extrémně rozkošná.
Nu, a někdy touhle dobou začal Aron zbytek mého bias listu šikanovat enormním počtem svých kartiček...     

Stanovená životnost NU'EST W i Wanna One skončila: Minhyun se vrátil ke svým brachům a celá pětice obnovila smlouvu s Pledisem. V dubnu 2019 pak vyšlo šesté mini album Happily Ever After, které je ukázkovou definicí toho, jak by vizuálně mělo vypadat kvalitní fyzické album. Je dokonalé. V každém smyslu toho slova. A Aron měl zase rudé vlasy! Titulní song Bet Bet hezky zakončil dějovou linku, kterou NU'EST započali v Overcome, a vynesl jim první výhru coby celé skupině. Trvalo to dlouhých sedm let. Šílené. A co je kuriózní, sedmý rok obvykle bývá ten nejkritičtější; idolům končí původní  smlouvy, a spousta skupin se proto rozpadá. Pro NU'ESTy byl však prokletý sedmý rok naopak zářnou novou kapitolou.
Spolupráce se Spoonz mimochodem pokračovala i nadále a ke čtveřici animovaných charakterů Arona, JRa, Baekha a Rena přibyl pátý, ten Minhyunův.
V říjnu 2019 NU'EST vydali sedmé mini album The Table a nebudu lhát... lehce mě zklamalo. Nejde ani tak o to, že designově je ošklivé jak noc, můj problém jsou trailery. Vyhlížely skoro až hororově, z toho Aronova mám dodneška husí kůži, a já se samozřejmě těšila, že i titulní písnička bude podobně creepy, že... bude mít takový lehký Dreamcatcher tón, rozumíte. Haha. Věřím, že nemít ta očekávání, jaká ve mně trailery vzbudily, měla bych Love Me určitě radši, než mám. Škoda. To je ale jen taková moje malá nepodstatná výtka; fanoušci byli z toho songu nadšení a kluci samotní si veselý barevný koncept, jak vidno, nesmírně užívali.
Během tohoto roku jsem NU'ESTy konečně kategorizovala jako jednu ze svých "bias skupin".

V květnu 2020 NU'EST comebackovali s osmým mini albem The Nocturne a jeho titulní písní I'm in Trouble. Miluju tuhle éru. Je naprosto ikonická, a nepopírám, že za to minimálně z poloviny může blonďatý MinRon. Nejsem zabiasovaná. Ani trošku. 
V říjnu pak – vcelku nečekaně – přišli s druhým japonským albem Drive, jehož titulní song téhož jména je... nádherný.
Ah, a zapomněla jsem zmínit, že od roku 2019 jsme na YouTube dostávali pravidelný NU'EST kontent! A probíhala spousta NU'EST akcí – teda, spousta je silně řečeno, stále bylo znát, že NU'EST nejsou prioritou Pledisu, ale pořádaly se koncerty a fanmeetingy a jiné legrácky (viz moje minroní/aroní kartičky). Žádná hitparáda, ale oproti tomu hovnu před Producem hotový zázrak.
Ke konci roku 2020 vydal Pledis oznámení, že si Aron bere ze zdravotních důvodů volno, a skupina tak bude po nějakou dobu vystupovat ve čtyřčlenném složení. Za toto opatření (i přes ty původní zmatky) chci Pledisu vysmeknout poklonu. O psychické zdraví je nutné řádně pečovat, a já si nesmírně cením toho, že jim Aronův problém nebyl lhostejný a zakročili.
To ale nemění nic na faktu, že je to banda kokotů a já tu společnost nesnáším. No nic, jedeme dál. 

Prahla jsem po druhém albu. Přece jenom, od vydání toho prvního uběhlo už skoro sedm let... A v dubnu 2021 bylo druhé full album skutečně avizováno. Jásala jsem. A zároveň byla lehce nervózní, protože do vydání prvních teaser fotek nebylo jasné, zda bude toto album obsahovat Arona. Jasně, byla by konina, kdyby ho vyškrtli... ale je to Pledis, Pledis je stádo idiotů. A Aron ten nejmíň populární NU'EST člen. Vůbec bych se nedivila, kdyby ho "pro jeho dobro" nezakomponovali... To se naštěstí nestalo, Aron byl v albu zcela a plně přítomen. Ze zdravotních důvodů sice vynechával některé události související s propagací... to je ale to nejmenší.
A tak přišlo zjevení jménem Romanticize. Hudebně to album nemá chybu. Fotky má dechberoucí. Jenže. Vypadá jako levná papírová skládačka, co chce být tak hustá, až je k smíchu. Prostě proč. I ošklivé The Table je proti Romanticize vizuální mástrpís. A nejironičtější je, že NU'EST už od debutu vedli alba knižního typu nebo se knižnímu typu minimálně velmi podobající (Canvas je adoptované). Vždyť i ten lepený photobook z prvopočátků by byl lepší než tenhle... paskvil! K pláči je to. Ah, ale oukej, uznávám, na žádné jiné album nenadávám s větší láskou. 👌
Zhruba v polovině roku se Aron naplno vrátil do práce; youtubový NU'EST kontent vesele pokračoval, mezi zářím až lednem jsme byli svědky projektu NU Monthly Music, v listopadu se konal další velký koncert...!
Tehdy jsme ještě netušili, že The Black je koncertem docela posledním.
28. února 2022 vydal Pledis oznámení, že se NU'EST k 15. březnu rozpadají. Aron, JR a Ren neobnovili se společností smlouvu, vydají se zkusit štěstí jinam, pročež se celá pětice dohodla, že kapitolu NU'EST je načase se ctí uzavřít.
Zaskočilo mě to, nebudu lhát. A svým způsobem i neskutečně rozesmutnilo. Na druhou stranu... deset let je dlouhá doba. Deset let je zatraceně dlouhá doba, nehledě na to, jak úžasných deset let to bylo. V tom nejlepším se má přestat. A to NU'EST zvládli na jedničku. Jako fanynka si navíc nemůžu přát krásnější konec, než jaký si pro nás kluci uchystali, a to rozlučkové the best album Needle & Bubble.
Tomu se říká důstojný, velkolepý odchod. Takhle to má vypadat, dámy a pánové.

Nejsem L.O.Λ.E a nikdy jsem se za L.O.Λ.E nepovažovala. Vlastně byste jen těžko našli víc solo stan osobu (Aron a za ním Mariánský příkop, víme), než jsem já. A přesto nic nepředstírám, když prohlásím, že jako tým mi k srdci přirostla celá NU'EST pětice. Od začátku až do samého konce jsem s nimi prožívala jejich trnitou cestu na výsluní a byla to neopakovatelná, jedinečná zkušenost. A ať už kluky zavane osud kamkoli, pro mě budou navždycky ta moje speciální skupina. Ta s divným jménem obsahujícím apostrof.

Díky za krásných deset let, NU'EST.