Kabinet kuriozit kromobyčejně nekuriózních

Krásné odpoledne, milí a drazí.

Kpopový článek za měsíc březen obsahuje čtyři zásadní proměnné: Kangtu(!), novou sólistku, nákupy za všechny prachy a hlavně Kangtu sken(er)ovou krizi.

Situace se má tak, že jsem si pořídila nový laptop. Zkorigovat barvy skenů je problém číslo jedna, protože na milém Asusu vyhlížejí barvičky mnohem jasněji než na starém a mrtvém Lenovu. Problém číslo dvě, můj stoletý skener je týpek, ale jeho kábl odmítá komunikovat. S čímž jsem měla problém už dřív, no teď je to naprostá katastrofa. Tudíž jsem naznala, že je načase začít používat bezdrátový skener. Nejsem z toho úplně nadšená, protože si myslím, že můj starý Epson, ač mu to trvalo půl dne, skenoval líp, ale... nedá se svítit. Od nynějška tudíž bude více a více skenů kartiček a alb vyhlížet odlišně. Co se rozpracovaných setů týče (tj. kartiček z jednoho alba), ty se snažím dokončit tak, aby si vizuálně odpovídaly, ale veskrze... 

Nadešla nová éra.

O existenci Chuu, vokalistky skupiny Loona, jsem měla jakés takés ponětí ještě v její pre-debut éře. Ne proto, že by mě Loona jakkoli zajímala, ale v rámci obecných znalostí, které se snažím minimálně o výraznějších skupinách mít... Chuu prostě byla jak svým pseudonymem, tak vzhledem ze všech dvanácti členek Loony ta nejvýraznější. Aspoň pro mě. 

Na konci roku 2022 společnost Blockberry Creative oznámila, že Chuu šikanovala personál či co, a proto byla z Loony odejita. Proti čemuž se ke smůle Blockberry Creative ohradil každý, kdo mohl, a ani Chuu si jednání společnosti nenechala líbit. Celý soudní cirkus dopadl tak, že všech dvanáct členek Blockberry Creative opustilo, fanoušci jásali a Chuu v říjnu 2023 sólově debutovala. Toto všechno jsem důkladně sledovala, jelikož bizarní kauzy jsou moje guilty pleasure ale ne větší než Rock Ur Body, v říjnu však mou výhradní pozornost uzurpovala vizuálnost Jiniina alba, a Chuuin debut mě tak nějak... obešel.

Stydím se. Hluboce se stydím.  

Nápad vyposlechnout si titulní song Howl přišel při procházení storíček jedné z instagramových prodejkyň, od nichž jsem během ledna nakupovala. Slečna totiž vyhrála fancall s Chuu a velice jímavě o tom zážitku básnila. No, a já v tu chvíli neměla na práci nic lepšího než naběhnout na YouTube a dohnat resty. Takže jsem si pustila Howl.

Napoprvé mě zcela odrovnalo, jak nádherný má Chuu hlas. Bezprostředně si mě jím získala. Napodruhé jsem se zaměřila na text té písničky a... posvětím-li existenci pomyslného šuplete "songy, co mě emocionálně rozbíjejí", patří v něm Howl čestné místo. Hned vedle I need somebody a Zombie od Day6, Yoonova IYAH a Changminova Human.

Naznala jsem, že Chuuino album nutně potřebuju. A zrovna tak její kartičky; s ohledem na mé megalomanské (devítokýnkové) plány by byl výsměch tvářit se, že jde o něco random. 

Howl, Chuuino první mini album, jsem si po krátkém rozjímání pořídila ve dvou variantách: standardní verzi Wave a maličké QR Ever Music verzi. Dobrovolně přiznávám, že Ever Music album jsem původně koupila ryze kvůli kartičkám, ve finále mě ale příjemně překvapilo jako celek. Je totiž řešeno leporelově, což znamená, že má photobook. No, spíš photobooček. Ale pořád lepší než Romanticize. Fotek však poskytuje víc než dost a na to nejsem u alb tohoto typu vůbec zvyklá, takže... Úžasné! 👏 Jemný půvab QR kartičky působivost Ever Music alba už jen patřičně podtrhuje.

Nezastírám, že fotka na coveru verze Wave, kterou jsem si zvolila, je... podezřelá. Velice. Svým způsobem se mi líbí, ale v porovnání s verzí Wind vyhlíží minimálně podivně. Já si ji však vybrala kvůli barvičkám. A místní samolepce. Takže tak. 

Packaging bych nazvala odklápěcí krabičkou; ideální řešení vzhledem k tomu, kolik propriet se uvnitř nachází. Jak můžete vidět, zezadu je mé album lehce promáčknuté a poškozené. Očividná výrobní chyba. Zamrzelo mě to, ne že ne, ale od myšlenky "musím si nahradit další kopií" jsem nakonec upustila. Ten kaz je sice dosti patrný, jde však jen o estetický problém, fungování alba jako takového nijak nenarušuje. A čím déle na něj koukám... je prostě jiné. Je ryze moje. 

Album se skládá z cédéčka a jeho obálky, photobooku, lyrics plakátu a tzv. synopsis note. Ta obsahuje stručný popis příběhu MV, kreslený storyboard a behind the scenes fotky. Svým pojetím se podobá behind booku, který vedli v Blue Hour TXT, její záběr je ale mnohem širší. Na photobooku mě nejvíc fascinuje rozmanitost lokací, na nichž byly Chuuiny (nádherné!) fotky pořízeny. O společnosti, pod niž se Chuu upsala, jsem v životě neslyšela, a o to chvályhodnější kvalita photobooku je. Na všech proprietách pak cením lososovou barvu, ta je naprosto úchvatná, obrázky příšer(ek) z MV anebo obojí. Design je jednoduchý a hravý a perfektně reflektuje náladu celého alba. 

Po hudební stránce je mi album velice sympatické. Aspoň z poloviny to, pravda, bude tím, že mám pro Chuuin hlas ohromnou slabost, ale... Mým výsadním favoritem je titulní Howl, no každý jeden zdejší song v sobě má něco, čím člověka dovede příjemně překvapit. 

Sběratelskými inclusions per album jsou dvě kartičky + samolepka v rámci standardního alba. Ano, ta samolepka, kvůli které jsem si vybrala verzi Wave. Vysmátá sedící Chuu. Miluju ji. 

Kartičkově si mě vyvolily čtyři zrzavé kousky. (spoiler: každou rezavou dvojici doplní jedna blondýnka, tak zní můj plán) Ever Music kartičky jsou ty s oranžovým zadkem, Wave kartičky ty se zadkem lososovým a zeleným písmem. Mým nejoblíbenějším exemplářem z celé čtveřice je šklebící se heart cheek Chuu, kartička verze Ever Music. Je absolutně rozkošná. 🥰 To z její usměvavé kolegyně s chlupatou čapkou sálá pozitivní energie na sto honů. Ze všech čtyř Chuuiných kartiček představuje to nejklasičtější selfie. 

Na mrkající rozmrzelé Wave kartičce nádherně vyniká barva Chuuiných vlasů. Detail s velkým D tu pro mě představují černý kábl od sluchátek a ležérně uvázaná kravata. Nu, a co se jediné ležaté kartičky týče... Ve vertikálně řešené fólii bude jak pěst na oko ou jé, ale nevadí. Je roztomilá. Na roztomilý rušivý element se nedá zlobit.

Nu, a protože jsem s oblibou přehnaně akční tam, kde být nemám, stačila jsem si již pořídit i dvě Chuuiny zrzavé kartičky verze Wind. Koupila jsem je na instagramu od slečny z Belgie, která svou vlastní akčností prokázala celé téhle akční komedii skutečnou čest. Miluju akční prodejce! A končím se slovem "akční", přísahám. 😅
Kartičky verze Wind barevně odpovídají albu a jejich zadní strany jsou bílé. A bílá je super, nic proti ní nemám, jenže... tady to působí, jako by ten zadek byl nedodělaný. Jako by šlo jen o prvotní návrh, na který designéři zapomněli. A viním z toho nijakou barvu písma. Kdyby bylo barevné (ideálně oranžové) nebo aspoň černé, věřím, že by výsledek vypadal mnohem líp. 

Součástí devítiokýnkové Howl fólie se staly sladká Jiwoo s mašličkami ve vlasech a jedno cool prostovlasé selfie. Rozkošná varianta číslo 1 je mým jasným favoritem, ale venkovní selfíčko focené z odlišného úhlu je... fascinující. Jak svojí melancholickou náladou, tak tím, že Chuuiny (vlnité!) vlasy tu vyhlížejí skoro růžově. 

Pro Siyeoninu VillainS kartičku jsem si vytyčila zásadní kritérium – musí být rohatá. Neptejte se, co na tom účesu mám, sama nevím. Je extrémně divný, extrémně ikonický a já ho extrémně žeru.

V rámci alb existují tři varianty rohaté Siyeon: Poca kartička, standardní půlsrdíčkové selfíčko a limitovaná konceptová kartička. Poca kartičku jsem zavrhla rovnou; ne, že by se mi nelíbila, právě naopak, jenže jak víte, zařekla jsem se, že Poca kartičky budou patřit výhradně Boře, takže... tak. Standardní selfíčko je tentýž typ, jaký reprezentuje Handong. Vyhlíží patřičně lišácky a má kurva styl, ale já naznala, že z principu zachování variability bude lepší jiná kartička. Tudíž limitka. Tudíž ta nejvíc nijaká. Pěkná blbost, co?

Nebudu to zbytečně okecávat, ten plán vzal po měsíci za své. Že se limitovaná rohatá Siyeon prakticky neprodává, oukej. Ale ta cena?! Jako sorry, já chápu, že pochází z limitované verze alba, ale je jenom konceptová! Jedenáct dolarů za kartičku z alba, které vyšlo loni a rozhodně není OOP, s tím na mě nechoďte. 

Nákup limitované Siyeon jsem odpískala a zaměřila se na standardní selfie. Samozřejmě že v době, kdy jsem hledala limitku, narážela jsem na Siyeoninu půlsrdíčkovou kartičku všude, jakmile jsem k ní ale přeorientovala pozornost, zmizela z povrchu zemského. No dobrá, ne tak docela... Uložila jsem si jeden americký inzerát, pro jistotu, kdybych Siyeon náhodou jinde nenašla, ale upřímně, nechtělo se mi do něj. V hlavě jsem měla myšlenku, že tu kartičku přece zvládnu koupit z Evropy... a měla jsem pravdu. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem narazila na přívětivý portugalský inzerát. Vyjma paypalového humoru, který jsme se slečnou prodejkyní krátce řešily, proběhlo vše hladce a bez problémů. Oh, a dostala jsem tematická freebies! Obzvlášť z toho skupinového jsem velice nadšená. 

Za VillainS album tedy ve finále přibyla do sbírky standardní půlsrdíčková Siyeon. Zatraceně stylová, okouzlující a potměšilá. Ten účes, boha mýho...! Viděli jste někdy něco epičtějšího?

Matně si vzpomínám, jak jsem loni lamentovala, že se nedokážu rozhodnout, či víc preferuju dlouhovlasou, nebo krátkovlasou Jihyo; spor jsem dosud nerozřešila, avšak co se mého největšího crushe týče, mám jasno: Jihyo v černé s černým mikádem a ofinou. Aka Talk that Talk MV. Respektive Jihyin první (a půl) part v něm. Tomu stylingu se nic nevyrovná. 🖤 A když jsem zajistila, že tutéž paruku (protože předpokládám, že je to paruka) Jihyo vytasila i na merchi k Twice Season's Greetings 2023, Secret Life @House, nebylo o čem. Kartičky jsem pořídila od australské Once žijící v Německu. 

Exemplář z monographu Between 1&2 jakoby vypadl přímo z MV Talk that Talk, je absolutně boží a já nemůžu žádat víc. Miluju tu sebejistou ženskost, jež čpí z té kartičky doslova na sto honů. Dojem, který k Jihyo v každém ohledu dokonale pasuje.

Secret Life @House kartička vyhlíží velmi stylově. Líbí se mi ty kontrastně roztomilé neonové detaily, které seriózní Jihyo zdobí. Musím se však přiznat, z celého nákupu mě nejvíc nadchla obří rozpustilá circle photocard. Původně jsem ji brala jen jako lehce otravnou nutnost v rámci setu, no to se změnilo ve chvíli, kdy jsem ji poprvé vzala do ruky. Dostala mě. Takovou kvalitu jsem vskutku nečekala. Čestné místo v nově založené čtyřokýnkové Twice fólii jí po právu náleží.

Během páchání trojičkového sólo Chena se můj mozek několikrát zadumal nad Kangtovou situací. Na trilobita, co s kartičkami pořádně začal až v SMCU Express, si vede vcelku obstojně... a jistě by to mohlo být i lepší... však Palace kartiček existuje kupa... a kdybych koupila další... úplně bych si tím sice rozbila aktuální rozložení, ale... je to Kangta. Kangta mě může deptat, jak jen uzná za vhodné. 

Ne, že bych toužila zrovna po další Palace kartičce, jak víte, jsem tým Express, jenže jaký jiný exemplář na instagramu sehnat, když Kangtu nikdo nesbírá, že...? Nejprve jsem prošla prodejní hashtagy SMCU, pak i Kangty jako takového. Inzeráty pod druhým zmíněným bych spočítala na prstech jedné ruky, a přesto... Byla tam! Ta nejněžnější princezna s plyšovými klapkami na uších. ✨ Žádný Palace, ale první! Pink Christmas merch! 

Nebylo o čem, tu kartičku jsem samozřejmě musela mít. Ještě týž den jsem se dala do zařizování. O čtyři dny později havajská zásilka oficiálně vyrazila na cestu. Ke kartičce mi slečna prodejkyně přibalila i její originální růžovou Pink Christmas kapsičku. Připomnělo mi to nákup tří blonďatých Long Lasting Love Sooyoung.

 

V únoru jsem namísto Must sehnala Nichkhunovu Gentlemen's Game kartičku, no co si budem, jeho třetí zástupce sedmého alba mi stále ležel v hlavě. Jak fajn by bylo ho mít... zaplnit jím šesté okýnko fólie v rámci koalích albových kartiček... 

Dala jsem se proto do dalšího hledání. Netrvalo dlouho a svého vyvoleného jsem našla. Usměvavého fešáka v sexy černém outfitu. Který si i nadále drží svůj "je mi patnáct, ačkoli vůbec!" vizuální status... Ne, nemám z toho dávno třicetiletého chlapa pedofilní depresi... ani trochu... ehm... Mimochodem, ten diblíkovský smajlík, kterého Horvejkul nakreslil na zadní stranu, ho svým způsobem dokonale definuje. A je to nesmírně humorné. 

Kartička přicestovala z Kanady, a jsem si na osmdesát procent jistá, že se jedná o poslední zakoupený Nichkhunův Must kus. S momentální vizáží jeho albové fólie jsem totiž převelice spokojená. Její rozložení působí hezky komplexně a hlavně, budí patřičně biasový dojem.

○○○

Nu, a protože Khunovy albové kartičky mi zabírají tři čtvrtiny fólie, naznala jsem, že je čas přesunout nealbové exempláře, tj. triangle Must POB a  Dear. Hottest polaroid. Nově vzniknuvší nealbová fólie wow! ✨ však vyhlížela poněkud... ztraceně. Co s tím? Pomohlo by jí pořízení třetího nealbového kusu...? Aneb jak si obhájit random koalí nákup. Určitě ano! 

Můj původní plán byl koupit další Must PéÓBéčko, tentokrát skutečně kartičkové, a to ikonického Nichkhuna s tužkou. Našla jsem ho v inzerátu německé Hottest, s níž jsem již dříve úspěšně obchodovala, čili... to musí už zákonitě být ruka v rukávě, ne? Haha! Slečnu jsem zkontaktovala; ona mi poslala video kartičky, já zaplatila, ona kartičku zabalila, já potvrdila adresu a ona, že super, že zítra ji odešle. Jenže namísto video proofu mi byly druhý den vráceny peníze. Slečna si totiž uvědomila, že Nichkhuna už má na jiné platformě zarezervovaného někdo další, a ona tomu někomu musí logicky dát přednost. Čemuž rozumím a cením její férový přístup. Ale nebudu lhát, zamrzelo mě to.  😅 Že mi ta kartička – prakticky krok od schránky – uteče, bych se vskutku nenadála.

Chuť mi spravila švýcarská slečna, od níž jsem loni pořídila Romanticize JRona a pokémoního Beomgyua. Takhle, kdybych nebyla lemra líná, mohla jsem od ní mít nealbové Nichkhuny hned tři, u sexy županového dua mě bohužel s nákupem někdo předběhl. Možná je to dobře... nevím, zda by byl dobrý nápad vlastnit polonahého kartičkového Horvejkula... Ale! Mám krásného kolegu krásného Dear. Hottest polaroidu. Rozkošný "👍" exemplář.  

Tolik k (hádám, že na dlouho poslednímu) updatu Nichkhunových kartiček. 

A zase ta stará písnička: sbírání Soobinových kartiček je bolest. Naivně jsem věřila, že Freefall éra bude jiná, už proto, že počet chtěných kusů jsem zredukovala na tři (z toho jeden jsem našla rovnou v albu), ale kdeže! Kartička verze Reality mě takřka stála mládí.  

Jistě, kdybych nelpěla zrovna na té cool variantě s prstem na rtu, která prakticky až do ledna nebyla nikde k mání, žádné drama by se nekonalo. Ale proč ustupovat svému přesvědčení, že? Zvlášť když šlo o poslední kartičku... Na konci prosince se mi prstového Soobina po mnoha neúspěšných pokusech konečně povedlo sehnat. U jisté americké slečny, kterou dle prodejních proofs všichni kupující vynášeli do nebes. Tak to by mělo být v klidu, co? Zaplatila jsem a slečna, že dneska večer po práci mi pošle adresu ke kontrole. Poslala prd. Takže jsem se jí připomněla o tři dny později. A ona se mi vehementně omlouvala, ujišťovala mě, že adresu ke kontrole pošle dneska v určitou hodinu (poslala ju mnohem později, ale oukej) a že jestli budu chtít tu zásilku odeslat teď, nebo až po jejím "holiday hiatusu". Vybrala jsem první možnost, přičemž ona, že super, není problém, pošle ju hned zítra ráno a dodá mi video proof. Adresu jsem potvrdila 5. ledna. Reakce žádná. 16. ledna jí píšu, jestli tu zásilku odeslala. Ozvala se o tři dny později s tím, že zjistila, že jí chybí mezinárodní známky, tudíž bude mou zásilku moct poslat až po svém "holiday hiatusu", tj. další týden. Proč jsem vůbec dostávala na výběr, ty vole?! A ano, v týdnu od 22. ledna začala zveřejňovat storíčka s odesíláním kup obálek. Má maličkost však na žádném z nich nebyla označená. V neděli 28. ledna jsem proto znovu vyzvídala, jak to s mojí zásilkou vypadá. A že prý výtečně. Byla odeslaná spolu s kupou těch dalších. 

Minul měsíc, Soobin stále nikde. Odkud sakra putuje, že mu to tak trvá?!

Ke konci února už jsem byla tak frustrovaná, že jsem se po té kartičce začala ohlížet jinde. Našla jsem ji  jak na ebayi, tak na instagramu. Super, ebay bude záloha, kdyby instagram nevyšel! Oba inzeráty, mimochodem, byly španělské. A mám konspirační teorii, že oba patřily téže prodejkyni. Uráčila se mi ozvat po pěti dnech. Soobina už samozřejmě neměla. Tak jsem naběhla na ebay. Kartička tu byla neúměrně drahá, proto jsem navrhla vlastní cenu. Prodejce pak má 24 hodin, aby nabídku schválil, odmítl, nebo se s Vámi o ceně handrkoval dál. Toho dne jsem cenu navrhla ještě pro jednu kartičku, Soobovo Freefall PéÓBéčko (viz níže). A protože se dlouho nic nedělo, po pár hodinách jsem ebay otevřela znovu, abych situaci zkontrovala. POB se nadále skvělo mezi "nedávno zobrazenými položkami", zato albový Soobin nikde. Vyhledala jsem si ho proto přes odkaz v mailu a hádejte co: položka byla stažena z prodeje. Ne "prodána", "stažena". Můj plán se zbortil jako domeček z karet. Kurvadrát!

Nakonec se na mě ale usmálo štěstí, a Soobina jsem ukořistila u našich západních sousedů. Všechno proběhlo, jak mělo, komunikace skvělá, jen odeslání že slečně pár dní potrvá. V pohodě, říkám si, trocha čekání už mě fakt nezabije... 

5. března docházím v šest večer domů a vidím, že ze schránky něco trčí. Á, to bude jistě německá zásilka! Obálku jsem chňapla, blíž ji nezkoumala a zamířila dovnitř. Pořádně jsem si ji prohlédla až v pokoji. A spadla mi brada. Texas, ty vole! Věřte tomu, nebo ne, dorazil Mr. Američan! 

Ve finále mi tedy v šanonu skončila opravdu ta kartička, která v něm skončit měla. Stále nechápu, kde se drama queen Soob flákal tak dlouho, ale hej... Mám ho. Su spoko. 

○○○
Na německé Freefall PéÓBéčko jsem na ebayi narazila náhodou. Žádný pre-order benefit sice v mých původních Freefall propočtech nefiguroval, jenže... tenhle je holografický. Decentně, ale je. Fakt. A vy víte, jak moc su ujetá na lesklé fancy srandičky. Koupila jsem ho. A uzavřela jím Soobinovu první nealbovou fólii. 

Jestli jsem kartičku verze Reality popsala jako "cool", je to nic oproti Weverse PéÓBéčku. Ta fotka je naprosto boží. Nejsem, mimochodem, fanda piercingů, ale uznávám, že v Soobinově případě má ten kroužek na rtu svoje pofidérní kouzlo.

Nu, a protože harmonie musí být, nákupní TXT povídání ukončíme na pozitivní notě. 🧸

S ročním zpožděním – ano, su absolutně marná – jsem se dokopala k tomu pořídit si Deco Kit Beomgyua za rok 2023. Respektive zjevil se přede mnou s okázalostí sobě vlastní, a kdo jsem, abych odmítla velectěného Beomgyua, no ne? 

Jednalo se o italský inzerát a boha, po všem tom stresování se se Soobinem byl toto nákup za odměnu. Reálně, pár minut po tom, co jsem slečně prodejkyni potvrdila adresu, zásilku odeslala. Jasně, neběžela na poštu jen kvůli mně, já se vlastně jen příhodně trefila do času, kdy se chystala odesílat, ale... stejně mě její přístup nadchnul. Zásilka cestovala přesně osm pracovních dní; na italské poměry velice působivé skóre. 

Nejsilnější stránkou Deco Kit 2023 dua je barva Beomgyuových vlasů. Pro světlovlasou princeznu mám prostě slabost. A světlovlasá princezna je samozřejmě překrásná a sluší jí naprosto všechno... oháknout ji však do lesklýho pruhovanýho dresu či co má ta ohavnost být, konceptově zcela irelevantního, to je úplně nová dimenze nevkusu. 😅

PS: Dvojčecí vizuál Deco Kit 2023 a Day By Day kartičky mě až bizarně fascinuje...

...pac a pusu, Vaše Nagasaki