Dubnová alba aneb druhý nejneoriginálnější název článku v blogové historii

SUA (hystericky): CO TO MÁ BÝT?!
SUNGJIN (smířlivě): Mám hodně snadno dostupných kartiček, no...
SA: TO JÁ MÁM TAKY! A JI NIKDY ANI NENAPADLO –! AARONE! ON S NÁMA CHCE VYJEBAT!
SJ (zamračí se): Nechápu, o čem to ta ženština mluví.
SA: A NAVÍC PLÁNUJE SÓLO ALBUM!
SJ: To určitě nebude kartičkově nikterak –
SA: PTAL SE TĚ NĚKDO?!
SJ: NENECHÁM SE TU SPROSTĚ OSOČOVAT!
SA (nakloní se k Aaronovi): Beomgyu byl beztak jenom zástěrka. Brian plánuje to ovládnutí světa s ním. Celou dobu.
SJ: Aarone, já přísahám –
AARON: Jak přesně že ses zbavila Sangy, Suo?
SJ: AARONE, NE!

Pěkný den, milí a drazí.

Je tu druhá část dubnového článku a v ní, jak jsem avizovala, se na zoubek podíváme albům. Třem až šesti... záleží, jak to chcete brát. Vzniknuvší nepoměr má jednoduché vysvětlení – Day6 uzurpovali moji peněženku pozornost stylem, jakým se to žádnému jinému uskupení s vícerem albových verzí dosud nepovedlo.

Dlouho tu nebyla řeč o žádném random albu, je třeba to napravit! (čtěte: koupila jsem si random album, co akorát náhodou hezky zapadlo do albového článku 👌) Skupina Nature a jejich třetí single album Nature World: Code M. Nákup, jenž stejně jako v případě Dreams Alive, proběhl výhradně kvůli titulnímu songu.
Když Nature v roce 2020 vydaly písničku Girls, kpopoví fandové se mohli zbláznit. Ten song byl všude a každý o něm mluvil. Ano, i já ho v tu dobu slyšela a naznala jsem, že je fakt zajímavý. Nijak zásadně jsem ale Girls neprožívala, protože... no, Dreamcatcher existují, takže z hororového songu, jen proto, že je hororový, si na prdel fakt nesednu. Pustila jsem si ho, kdykoli jsem na něj na YouTube narazila (tj. asi dvakrát ročně?), ale aktivně jsem ho nevyhledávala. Změnilo se to na začátku letošního roku, kdy se má patologická obsese Ghostem přetransformovala do obyčejného zájmu, a já si vzpomněla, že před epickým DreamNote songem tu vlastně byly Nature a Girls. Je ta písnička furt tak dobrá, jak se pamatuju...?   

Paralela - 20. kapitola

∦ Tak jsme konečně u scény, již jsem měla namyšlenou dřív než samotný děj Paralely. 😅 Násilí páchané na maknaem! Jééé! Ale jinak přísahám, že proti Andymu nic nemám. Fakt ne.

Dubnové kartičky aneb nejneoriginálnější název článku v blogové historii

Hezký den, milí a drazí.

Máte-li o (ne)fungování tohoto blogu jakés takés povědomí, víte, že uveřejnění nákupních keců na začátku měsíce značí jediné – v dubnu vyjdou kpopové příspěvky dva. (spoiler!) Ten pozdější, albový, bude samozřejmě sestávat z nejnovějších comebacků Day6 a TXT.
Kartičkové složení tohoto článku mě naplňuje sentimentální hrdostí. Ať už jde o kartičky mých žen, dítěte a jeho princezny, blonďaté víly... nebo o tu úplně poslední, nejspeciálnější.

Hvězdné obsazení první pasáže? SuA a její nealbové kartičky!
Po třech letech jsem se konečně zmohla a pořídila si kartičku z koncertu Crossroads, nad níž vzdychám od chvíle, kdy poprvé spatřila světlo světa. Koupila jsem ji od jedné milé slečny z Německa.
Miluju Suinu zdejší něžně rozkošnou vizáž; pro Suu tolik netypickou. Vím, že se jedná o outfit, v němž spolu s Handong a Gahyeon coverovaly Twinkle od SNSD TTS, no můj mozek, kdykoli tu kartičku vidím, je jako: "Jé, baletka!" A trvá to už tři roky, takže asi chápete, že pro mě to je prostě SuA baletka – ač má na nohou prokazatelně podpatky a ne piškoty – a přes to nejede vlak. Ehm... Přijdu si jak dítě, co zarytě odmítá upustit od "verlyby". 😅
Zadní strana koncertní kartičky je... působivá. Asi. Nejsem si úplně jistá, zda mohu s čistým svědomím říct, že se mi líbí, protože na můj vkus je poněkud kýčovitá. Naštěstí ve velmi únosné míře.