Dobré jitro, milí a drazí.
Kpopový článek za měsíc září je tu. A pyšní se ingrediencemi vskutku rozličných chutí!
Po svém japonském debutu na konci loňského roku Myungsoo sliboval, že se brzo vrátí i s korejským albem. A vskutku to nebyly plané řeči! Vidíte, jak moc už su zdegenerovaná Shinhwou, Kangtou a zbytkem chodících relikvií?! Osm měsíců mi přijde jako chvilka! První mini s okázale stručným názvem 24/7 spatřilo světlo světa v srpnu.
Můj původní plán byl koupit jednou chytrou a jednu standardní verzi alba. Konkrétně světlou verzi Day, protože její součástí je Myungsoo zababušený v peřině a ty fotky ve mně vyvolávají také hamakové flashbacky...! Naprosto jsem se do tohoto jednoho photoshootu zamilovala. Tak moc, že jsem mu hodlala podřídit... no, prakticky všechno. Pak mi ale – opožděně – došlo, že tu mluvíme sakra o Myungsooovi. Existuje-li pro mě nutnost vlastnit každou verzi něčího alba kvůli photobooku, spadají pod ni on, Minho a Kangta. A Eric a Hongbin, ale... tam to nikdy neklapne, hádám. Něžně jsem tedy svou nákupní vizi obměnila a předobjednala si verzi Ever, verzi Day a verzi Night.
No. A teď k tomu, jak to dopadlo.
Jako chytrou jsem si sice objednala verzi Ever, ale přišla mi varianta Rising. V podstatě o nic nejde, chytrá alba kupuju výhradně kvůli kartičkám. Verze Ever mě však nalákala na leporelový photobooček. A vy víte, jak moc prožívám leporelové photoboočky... Místo něj mám šest "photobookových" kartiček. Mrzí mě to? Lehce, ano. Kartičky jsou však nádherné. A zrovna tak se mi líbí kopretinový cover verze Rising. Ač je nadmíru možná až moc jednoduchý, působí na mě mírným, líbezným dojmem. A to je sympatické. Ovšem...! Pokud Vám věta až čtyři zpátky zní jako důvod, proč jsem se verzi Rising rozhodla pojmout za vlastní, jste na omylu. Ten důvod totiž představuje QR kartička. Ta nejnonšalantnější QR kartička, s jakou jsem kdy měla tu čest. Jakmile jsem ji uviděla, měla jsem jasno. Tenhle rozpustilý klenot, vážení, trumfne i leporelo. 😄
Standardní varianty alba mají sešitový packaging, tak jako Between Memory and Memory. Naivně jsem doufala, že budou ke svému single předchůdci velikostně pasovat. Ale kdeže! 24/7 je obrovské! Je větší než Muse! Naštěstí působí betelněji, žádné PTSD mě při kontaktu s ním tudíž nepostihuje. Uf.
Na 24/7 si nejvíc cením Myungsooa hrátek s protiklady: název a koncept jednotlivých verzí, barvy, dokonce i design coverů. Verze Day a Night stojí proti sobě v dokonalé harmonii a je radost tuhle oxymoronovou záležitost vnímat. Jak už jsem řekla, vizuálně dávám přednost verzi Day. Kytičkový Myungsoo na přední straně je vrchol uměleckosti a Myungsoo s plyšovým medvědem na straně zadní mi regulérně zvedá cukr v krvi. Verze Night mě pak – vcelku překvapivě – okouzlila použitím rudého písma na coveru. Červená se nikde jinde v albu nevyskytuje, její znepokojivá přítomnost budí takřka rušivý dojem. Ale v tom nejlepším slova smyslu.
Cédéčko sídlí ve volně vložené obálce, což je z praktického hlediska opravdu špatné řešení. Věčně ji nacházím všude jinde, jen ne v albu. Obálky jako takové ničím nevyčnívají a totéž by platilo o cédéčcích. Nebýt toho drobného detailu, že disky jsou z poloviny průhledné. Byla jsem z toho totálně odvařená už před lety v Boys' Record, nemůžu z toho vyžít tady. Občas mi ke štěstí stačí fakt málo...
Složené plakáty jsou již téměř tradiční součástí alb a 24/7 není výjimkou. Plakáty jsou to nesporně kvalitní. Jak víte, nejsem fanda věšení plakátů, v albech a ve stole jich mám přehršel (doslova), a přesto jediný, který mi zdobí stěnu, je WHO, YOU Aron. Být to ale jen trochu jinak, silně bych o zavěšení minimálně jednoho 24/7 Myungsooa uvažovala.
O photobooku mohu říct veskrze totéž co o coveru – obě varianty jsou překrásné, víc ale tíhnu k verzi Day. Verze Night je ohromně stylová a elegantní, verze Day prostá a bezprostřední. Dává moje preference smysl? Ani v nejmenším. Na Myungsooovi v peřině, Myungsooovi s plyšovým medvědem, Myungsooovi čisticím si zuby(...) je ale něco... doslova kouzelného. ✨
Hudebně se 24/7 nese na pohodové vlně. Žádný song tu zásadně nevyčnívá, nic nevybočuje z příjemného albového průměru. Myungsooovo první mini bych náladou přirovnala k Yesungovu Sensory Flows.
Co se sběratelských inclusions týče, standardní verze 24/7 se vskutku předvedla: kartička, polaroid, pohlednice. V mém případě krát dva. Plus kartička verze Rising. Myungsooova sólová sekce zažila update jak nikdá!
Na pohlednicích, velmi půvabných a uměleckých, si paradoxně nejvíc užívám jejich zadní strany. Vůbec nerozumím tomu, co tam chlapec píše, ne, já žasnu, jak moc je Myungsooův rukopis rozkošný...! A ten obrázek kočky na zadní straně Day pohlednice, tím si mě získal už zcela bezpodmínečně.
Do polaroidů a kartiček se opět promítla mnou chválená protikladnost – polaroid verze Day je seriózní, kartička rozkošná; polaroid verze Night je rozkošný, kartička seriózní. A taktéž, že na každém exempláři má Myungsoo jiný outfit. Velmi mě mimochodem baví, že verze Day je v rámci inclusions pojata velmi snídaňově. Pohlednice s toustem, polaroid se sklenicí mléka... Okázalejšího mléčné pózování jsem dosud nebyla svědkem, hádám. Verze Night je usměvavá, ďolíčková a srdíčková. A je to pořádné ruční srdce! Nic proti prstovým variantám, mám je ráda, ale tuhle 🫶 mám radši.
Ani o 🫰 jsem ovšem nepřišla! Oblažila mě jím noblesní kartička verze Rising, jež svým stylingem spadá pod verzi Night. Proč o tom mluvím? Protože kartička verze Night i kartička verze Rising působí jako správné příbuznéhaha velice podobným dojmem.
Hudebně se 24/7 nese na pohodové vlně. Žádný song tu zásadně nevyčnívá, nic nevybočuje z příjemného albového průměru. Myungsooovo první mini bych náladou přirovnala k Yesungovu Sensory Flows.
Co se sběratelských inclusions týče, standardní verze 24/7 se vskutku předvedla: kartička, polaroid, pohlednice. V mém případě krát dva. Plus kartička verze Rising. Myungsooova sólová sekce zažila update jak nikdá!
Na pohlednicích, velmi půvabných a uměleckých, si paradoxně nejvíc užívám jejich zadní strany. Vůbec nerozumím tomu, co tam chlapec píše, ne, já žasnu, jak moc je Myungsooův rukopis rozkošný...! A ten obrázek kočky na zadní straně Day pohlednice, tím si mě získal už zcela bezpodmínečně.
Do polaroidů a kartiček se opět promítla mnou chválená protikladnost – polaroid verze Day je seriózní, kartička rozkošná; polaroid verze Night je rozkošný, kartička seriózní. A taktéž, že na každém exempláři má Myungsoo jiný outfit. Velmi mě mimochodem baví, že verze Day je v rámci inclusions pojata velmi snídaňově. Pohlednice s toustem, polaroid se sklenicí mléka... Okázalejšího mléčné pózování jsem dosud nebyla svědkem, hádám. Verze Night je usměvavá, ďolíčková a srdíčková. A je to pořádné ruční srdce! Nic proti prstovým variantám, mám je ráda, ale tuhle 🫶 mám radši.
Ani o 🫰 jsem ovšem nepřišla! Oblažila mě jím noblesní kartička verze Rising, jež svým stylingem spadá pod verzi Night. Proč o tom mluvím? Protože kartička verze Night i kartička verze Rising působí jako správné příbuzné
Při pohledu na čarokrásnou kartičku verze Night mi mysl automaticky začne okupovat taká ta trapná korejská lichotka: "Kdo je tu vlastně květina?" a hluboce se za to stydím. Na druhou stranu, označit Myungsooa za "flower boye" není vůbec zcestné, čili... Oh, a to sako! Nikdy bych se nenadála, že by Myungsooovi mohla tolik slušet modrá.
Nu, a pak je tu kartička verze Day, která v každém ohledu hraje za úplně jinou ligu. Je focená na reálném pozadí, je prvoplánově roztomilá a... VIDÍTE TEN ĎOLÍČEK?!
Nu, a pak je tu kartička verze Day, která v každém ohledu hraje za úplně jinou ligu. Je focená na reálném pozadí, je prvoplánově roztomilá a... VIDÍTE TEN ĎOLÍČEK?!
Sběr VirtuouS kartiček jsem – nečekaně časně – zahájila na ebayi. Zprvu jsem se poohlížela výhradně po evropských inzerátech, postupně jsem ale propracovala i k těm zámořským a protože cena poštovného byla v obou případech velice rozumná, rozhodla jsem se dát jim šanci. Kartičky jsem objednala ve stejný den, a ač každá putovala odjinud, ve stejný den i dorazily. Náhoda? Černá SuDong magie? Kdoví. V tom, čemu chci věřit, mám každopádně jasno. 😏
Suino rozpustile půvabné selfie s hrníčkem jsem koupila od slečny z USA. K mému příjemnému překvapení byla na úbalu kartičky znát péče a osobitost, což se mi u ebayových nákupů často nestává. Obdržela jsem jak thank you note, tak kupu tematických freebies. Díky nim jsem se, mimochodem, konečně dokopala k tomu spáchat neoficiální Dreamcatcher fólii. Bylo načase. Freebíčka Suy a Handong mi ji – s pomocí jednoho skupinového kusu – kompletně zaplnily!
Dobrovolně přiznávám, že původně jsem celý kancelářský koncept verze R mínila v rámci svojí kolekce bojkotovat, protože navzdory dechberoucí vizuálnosti mi k VirtuouS albu absolutně nesedí. Jenže zrovna toto selfíčko mi při studiu photocard templatů učarovalo na první pohled. Suin lišácký výraz nemá chybu. Ve vší své zvláštní sterilní úpravnosti navíc tato kartička působí úplně jinak než všechny ostatní, jimiž se má Suina (dobrý češtin is back!) sekce pyšní.
Moc se mi líbí design zadních stran VirtuouS kartiček. S kreativitou to nepřehánějí, ale čpí z nich komiksovost, o níž jsem básnila při recenzi alba. Konceptové zadky jsou super, selfie zadky jsou ještě lepší. No a barevně, barevně verze R na celé čáře vítězí, jelikož kombinace černé s tmavě růžovou vyhlíží naprosto fantasticky.
○○○
Přemítala jsem, kterou Handonginu selfie kartičku vybrat jako reprezentanta VirtuouS. O konceptovém kusu jsem vůbec neuvažovala, proč taky. Těch pár konceptových kartiček, jež vlastním, sice zbožňuju z celého srdce, ale k selfíčkům chová má maličkost už z principu kladnější vztah. Mají pro mě větší citovou hodnotu. Vždycky. Rozhodně –
Ó, jak moc jsem se tentokrát spletla! 😅
VirtuouS selfíčka má Dong fakt ohromný, to ne že ne, v mých očích je ale všechna převálcovala konceptová kartička verze K. Jakmile jsem ji uviděla, věděla jsem, že jinou její VirtuouS kartičku nechci. Je to nejkrásnější Handong mojí kolekce? Ani náhodou. Ale kurva, jestli existuje něco jako photocard crush, náleží tento titul jednoznačně konceptové VirtuouS Handong verze K. Zdejší barevné schéma dává úžasně vyniknout jejím rudým vlasům a rtěnce, kožená (polo)rukavice je výtečný detail outfitu a její póza – můj ty bože! – mě – řečeno kulantně – nenechává chladnou.
Poté, co jsem oficiálně zahájila pátrání, to pár dní vypadalo že tadyslečna drsňák Handong odmítá být k mání. Klasicky. Už bych na to měla být zvyklá a nestresovat se, jasně, no to se snáz řekne, než udělá... Milé Dongie to hraní si na nedostupnou naštěstí dlouho nevydrželo. Přicestovala ke mně z Kanady.
To jsem si tak jednoho pěkného dne prohlížela Changminovu albovou TVXQ fólii a u toho dumala, jestli to jedno poslední misto, co v ní mám, nezaplnit třetí 20&2 kartičkou. Album je to nový, kartiček obsahuje dost... nemusel by být problém si v inzerátech jeden extra místní kus najít.
Dobrovolně přiznávám, že původně jsem celý kancelářský koncept verze R mínila v rámci svojí kolekce bojkotovat, protože navzdory dechberoucí vizuálnosti mi k VirtuouS albu absolutně nesedí. Jenže zrovna toto selfíčko mi při studiu photocard templatů učarovalo na první pohled. Suin lišácký výraz nemá chybu. Ve vší své zvláštní sterilní úpravnosti navíc tato kartička působí úplně jinak než všechny ostatní, jimiž se má Suina (dobrý češtin is back!) sekce pyšní.
Moc se mi líbí design zadních stran VirtuouS kartiček. S kreativitou to nepřehánějí, ale čpí z nich komiksovost, o níž jsem básnila při recenzi alba. Konceptové zadky jsou super, selfie zadky jsou ještě lepší. No a barevně, barevně verze R na celé čáře vítězí, jelikož kombinace černé s tmavě růžovou vyhlíží naprosto fantasticky.
○○○
Přemítala jsem, kterou Handonginu selfie kartičku vybrat jako reprezentanta VirtuouS. O konceptovém kusu jsem vůbec neuvažovala, proč taky. Těch pár konceptových kartiček, jež vlastním, sice zbožňuju z celého srdce, ale k selfíčkům chová má maličkost už z principu kladnější vztah. Mají pro mě větší citovou hodnotu. Vždycky. Rozhodně –
Ó, jak moc jsem se tentokrát spletla! 😅
VirtuouS selfíčka má Dong fakt ohromný, to ne že ne, v mých očích je ale všechna převálcovala konceptová kartička verze K. Jakmile jsem ji uviděla, věděla jsem, že jinou její VirtuouS kartičku nechci. Je to nejkrásnější Handong mojí kolekce? Ani náhodou. Ale kurva, jestli existuje něco jako photocard crush, náleží tento titul jednoznačně konceptové VirtuouS Handong verze K. Zdejší barevné schéma dává úžasně vyniknout jejím rudým vlasům a rtěnce, kožená (polo)rukavice je výtečný detail outfitu a její póza – můj ty bože! – mě – řečeno kulantně – nenechává chladnou.
Poté, co jsem oficiálně zahájila pátrání, to pár dní vypadalo že tady
To jsem si tak jednoho pěkného dne prohlížela Changminovu albovou TVXQ fólii a u toho dumala, jestli to jedno poslední misto, co v ní mám, nezaplnit třetí 20&2 kartičkou. Album je to nový, kartiček obsahuje dost... nemusel by být problém si v inzerátech jeden extra místní kus najít.
A tak jsem vlezla na instagram a dala se do hledání. Do oka mi padl jeden z takřka prvních inzerátů. Slečna z Estonska nabízela kupu Changminů, mezi nimi i 20&2 kartičky, mě ovšem zaujal takřka muzejní exponát. Díťátko Changmin z roku 2011 a jeho Keep Your Head Down kartička!
Ani ve snu jsem se neodvažovala doufat, že se mi tento prehistorický unikát povede sehnat... A za normální cenu! Plán byl okamžitě pozměněn. Ne nejnovější, ale nejstarší kartička zkompletuje Changminovu devítiokýnkovou fólii. Nu, a tak se i stalo. Pokud jsou mé kartičkové informace správné, znamená to, že vlastním minimálně jednoho Changminova zástupce za každé korejské TVXQ album, v němž kartičky figurují. Což je ohromující. Zvlášť u skupiny, kterou vlastně ani pořádně nesbírám.
KYHD kus má taký retro vibe, až to vtipné není. Ta zadní strana se šedým rámečkem... ta dvatisícejedenáctkové SMko nezapře, ani kdyby chtěla. K přední straně mám dva dotazy: Je ten světelný odraz v zrcadle umělecký záměr, či v SMku ten rok hulili solidní matroš? A stálo SMko před krachem, že si nemohli dovolit kadeřníka, nebo jak mám Maxův (ne)účes chápat? 😅 Na každý pád, kartička je to absolutně boží a já jsem neskonale vděčná, že se mi dostalo možnosti doplnit jí Changminůvsjetý půvabný archiv.
KYHD kus má taký retro vibe, až to vtipné není. Ta zadní strana se šedým rámečkem... ta dvatisícejedenáctkové SMko nezapře, ani kdyby chtěla. K přední straně mám dva dotazy: Je ten světelný odraz v zrcadle umělecký záměr, či v SMku ten rok hulili solidní matroš? A stálo SMko před krachem, že si nemohli dovolit kadeřníka, nebo jak mám Maxův (ne)účes chápat? 😅 Na každý pád, kartička je to absolutně boží a já jsem neskonale vděčná, že se mi dostalo možnosti doplnit jí Changminův
Mám pocit, že kdykoli prohlásím, že s nákupy Nichkhuna na nějakou dobu rozhodně končím, do tří měsíců se tu vytasím s novou kartičkou... Takže to zamlčíme a budeme předstírat, že takhle to samozřejmě bylo celou dobu v plánu. Děkuji za spolupráci.
Padla jsem na inzerát, v němž belgická prodejkyně nabízela kartičky z koncertu It's 2PM slavící patnácté výročí skupiny. Nealbový Nichkhun, hm... proč ne. Nealbového Nichkhuna není nikdy dost. A navíc výroční merch je cool. Už z pricipu.
K mání byly dvě kartičky od každého konceptu, tj. černého a barevného; já se spokojila s jednou. Teda dvěma. Véčkovým Khunem v kožené bundě a dvojitě srdíčkovým Khunem v tom nejošklivějším zeleném čemsi, co JYP stylisti s největší pravděpodobností našli mezi věcmi na výřad. Heleďte, chápu, že je Nichkhun vizuální bůh, který bude vypadat skvěle, i když ho nahastrošíte do pytle od brambor, ale... tenhle zločin protilidskosti dobrému vkusu už je trochu moc, nemyslíte? Nebýt tu Horvejkul tak ňuňavý a netrpět akutním nedostatkem jeho maličkosti v zelené... Ale jinak je to moc fajné kartičkové duo. Khuně je – jako tradičně – naprosto k zulíbání.
Na zadní straně, jejímuž prostému černobílému designu tleskám, mě extrémně baví mini logo na spodní části kartičky. Nevím ani, jak to srozumitelně popsat... snad že působí tak nějakosudově? správně sklouznout pohledem z hlavního "It's 2PM" nápisu k drobounkému 2PM logu, které budí dojem, že se na kartičku zatoulalo doslova odjinud.
K mání byly dvě kartičky od každého konceptu, tj. černého a barevného; já se spokojila s jednou. Teda dvěma. Véčkovým Khunem v kožené bundě a dvojitě srdíčkovým Khunem v tom nejošklivějším zeleném čemsi, co JYP stylisti s největší pravděpodobností našli mezi věcmi na výřad. Heleďte, chápu, že je Nichkhun vizuální bůh, který bude vypadat skvěle, i když ho nahastrošíte do pytle od brambor, ale... tenhle zločin proti
Na zadní straně, jejímuž prostému černobílému designu tleskám, mě extrémně baví mini logo na spodní části kartičky. Nevím ani, jak to srozumitelně popsat... snad že působí tak nějak
Asi jsem se během honby za Fourever kartičkami málo soustředila na PéÓBéčka, protože jinak si neumím vysvětlit, jak se tento skvost mohl do mojí sbírky dostat až takřka půl roku po vydání alba. Objevila jsem ho v inzerátu americké slečny s velice vtipnou přezdívkou (kterou bere natolik vážně, že jí přizpůsobila všechno včetně vzhledu thank you note. tomu říkám zápal pro věc!) a byl mi asi fakt souzen, protože cesta mu, prosím pěkně, trvala tři pracovní dny. Z USA. Do ČR. Tři. Dny. Žádný Sungjin ke mně ještě nikdy tolik nespěchal... Anebo mají zásilky putující z Arizony v prdeli vrtuli... no nic.
Jedná se o Whosfan Store Fourever pre-order benefit, jenž se pyšní skutečně zvláštní barvou zadní strany. Hnědá je na kartičkách nezvyklá obecně, ale tenhle odstín... ten je, hádám, moje premiéra. Nebudeme si však lhát do kapsy, zadní strana vskutku není důvodem, proč jsem se do téhle kartičky zamilovala na první pohled.
Ten má totiž mnohem bujnější kštici!
Měla-li bych vybrat svých pět nejoblíbenějších kartiček mistra Sungjina, bude mezi nimi tomuto PéÓBéčku rozhodně náležet místo. Je až čarovně okouzlující. Nic víc. A přesto to dokonale postačuje.
Polaroidová MiMoka kolekce dlouho neměla řádnou fazónu. Jasné bylo prakticky jen to, že Miku sbírám prioritně, ale co to reálně znamená pro vzhled fólie jako takové? Výborná otázka. Na niž jsem naneštěstí neznala odpověď. Celou sestavu jsem proto reorganizovala, a dle počtu volných míst si rozplánovala, kolik polaroidů které slečny mi zbývá pořídit. Světe div se, plánu se úspěšně držím (asi poprvé ve své sběratelské kariéře 😅), a zdá se, že i dofinišovat by mohl bez komplikací; je to otázka jednoho posledního polaroidu. Ten bych snad nějak ukočírovat mohla...
Začněme tou početněji zastoupenou, Miku. První dva polaroidy jsem si vyhlédla v americkém inzerátu. Komunikace se slečnou prodejkyní na počátku trochu vázla, jakmile ale došlo na balení a odesílání, nemohla jsem být s jejím přístupem spokojenější. A tak uběhl týden, dva, tři... Bez legrace, vážení, ta zásilka putovala celý jeden měsíc. Dovedete si představit moje paranoidní apokalyptické scénáře, že se určitě někde ztratila...!
Měla-li bych vybrat svých pět nejoblíbenějších kartiček mistra Sungjina, bude mezi nimi tomuto PéÓBéčku rozhodně náležet místo. Je až čarovně okouzlující. Nic víc. A přesto to dokonale postačuje.
Polaroidová MiMoka kolekce dlouho neměla řádnou fazónu. Jasné bylo prakticky jen to, že Miku sbírám prioritně, ale co to reálně znamená pro vzhled fólie jako takové? Výborná otázka. Na niž jsem naneštěstí neznala odpověď. Celou sestavu jsem proto reorganizovala, a dle počtu volných míst si rozplánovala, kolik polaroidů které slečny mi zbývá pořídit. Světe div se, plánu se úspěšně držím (asi poprvé ve své sběratelské kariéře 😅), a zdá se, že i dofinišovat by mohl bez komplikací; je to otázka jednoho posledního polaroidu. Ten bych snad nějak ukočírovat mohla...
Začněme tou početněji zastoupenou, Miku. První dva polaroidy jsem si vyhlédla v americkém inzerátu. Komunikace se slečnou prodejkyní na počátku trochu vázla, jakmile ale došlo na balení a odesílání, nemohla jsem být s jejím přístupem spokojenější. A tak uběhl týden, dva, tři... Bez legrace, vážení, ta zásilka putovala celý jeden měsíc. Dovedete si představit moje paranoidní apokalyptické scénáře, že se určitě někde ztratila...!
Neztratila. Cosplayovala lenochoda.
Mou kolekci obohatily ležérní prostovlasá Miku v černém triku a stylově pózující Miku v modrém stage outfitu. Výraz té první v kombinaci se založenýma rukama budí až... blahosklonný dojem. Ta druhá je takřka potutelná, krásná a úžasná, před nejhumornějším detailem celého polaroidu však jde všechna vážnost stranou: Miku si domalovala prstýnek, očividně velmi bling bling prstýnek, a já si toho všimla až po týdnu, co jsem ten polaroid měla doma. Ehm. Kupovala jsem ho s tím, že jedinou ozdůbkou je tu ta hvězdička/třpyt/chápete, a prsten jsem totálně odignorovala. Nevadí... Co o něm vím, standardně hýkám smíchy, kdykoli se zjeví v mém zorném poli.
○○○
I druhé polaroidové duo jsem pořídila z USA, přičemž tato zásilka putovala, prosím pěkně, týden. A aby to nebylo málo trapné, dorazila společně s tou předchozí. Kterou jsem koupila o měsíc dřív. Každá, pravda, cestovala z jiného státu, chápu, že to může hrát roli, ale... až takovou?
Slečna prodejkyně byla zcela bezkonkureční a já mám nejasný pocit, že jsme spolu obchodovaly už v minulosti, v rámci jejího starého instagramového účtu... Šlo o některou Sangu? Nejspíš. Ale to odbočuju. Původně jsem měla zájem o dvě úplně jiné Miku, než jaké jsem nakonec koupila. Bohužel mi bylo s politováním oznámeno, že oba ty kusy jsou již prodané a že slečně zbývá už jen pár Mičiných polaroidů. Požádala jsem ji proto, ať mi dá vědět, které jsou ještě k mání, a z těch jsem si své duo následně vybrala. Nejednalo se o nijak dramatický kompromis, mimochodem. Typově, uznávám, jsou to exempláře docela jiné, na kráse jim to však nijak neubírá. Spíš naopak.
Usměvavá Miku s kapucí na hlavě je ze všech jedenácti jejích polaroidů tím asi nejrozkošnějším, jaký se mi povedlo sehnat: její póza je rozkošná, její styling je rozkošný, sakra, vždyť ona rozkošně ozdobila i ten samotný polaroid! Každý jeden aspekt tu jednoduše funguje na jedničku. Jsem nadšená, že to dopadlo, jak to dopadlo, a mikinová Miku se – tak trochu nedopatřením – stala součástí mojí sbírky.
Druhý zakoupený polaroid se nese v mnohem noblesnějším duchu. Miku tu pózuje před logem MyDoll Entertainment a z jejího outfitu soudím, že se bude jednat o nějaký oficiální dance cover. Co mě na tomto polaroidu baví nejvíc, je, že korunka, jež k bývalému logu společnosti náleží, skoro perfektně pasuje na hlavu Miku a vypadá to tak, že ji tam někdo schválně připhotoshopoval. Ale ne! Žádný photoshop, Miku prostě jen stojí na tom nejlepším možném místě.
○○○
Poslední dnešní exemplář, Momočin polaroid, jsem koupila od slečny z Británie. Proces nákupu neměl chybu a jelikož je slečna obří fanynka Suy, dostala jsem kupu jejích freebíček. Ale boha mýho, ta cesta...! Trvalozase měsíc, než se mi ozvala celnice, že zásilku zadržela. Měsíc! To to ten polaroid bral přes Ameriku a Asii, nebo jak?! Upřímně taky netuším, co se celnici ta této zásilce nezdálo, jelikož to byla klasická C6 obálka. Ničím nevybočovala. Ale šla z Británie, jasně, a naše celnice je na Brity vysazená. Jestli tohle není důkaz... Takže jsem klasicky musela vyplnit formulář (naštěstí jenom ten; čestné prohlášení odesílatele nikoho nezajímalo) a při převzetí zaplatit za "služby celní deklarace". Jež fyzicky stvrzuje oficiální lejstro. A to povětšinou bývá připevněné k zásilce. C6 obálka je však tak mrňavá, že ji celnice byla nucena spolu s lejstrem zabalit do igelitu, aby jejich společné doručení vůbec mohlo fungovat. Komedie prostě.
Momoka je čarokrásná jako vždy a tento nejsrdíčkovější polaroid ze všech srdíčkových polaroidů dělá jejímu něžnému půvabu opravdu čest. Za zmínku podle mého stojí i Momočin účes. Vlnité vlasy nejsou něco, co bychom na Moce často viděli, a ač se veskrze jedná o nejméně výrazný detail tohoto polaroidu, já si jeho estetiku nehorázně užívám.
Mou kolekci obohatily ležérní prostovlasá Miku v černém triku a stylově pózující Miku v modrém stage outfitu. Výraz té první v kombinaci se založenýma rukama budí až... blahosklonný dojem. Ta druhá je takřka potutelná, krásná a úžasná, před nejhumornějším detailem celého polaroidu však jde všechna vážnost stranou: Miku si domalovala prstýnek, očividně velmi bling bling prstýnek, a já si toho všimla až po týdnu, co jsem ten polaroid měla doma. Ehm. Kupovala jsem ho s tím, že jedinou ozdůbkou je tu ta hvězdička/třpyt/chápete, a prsten jsem totálně odignorovala. Nevadí... Co o něm vím, standardně hýkám smíchy, kdykoli se zjeví v mém zorném poli.
○○○
I druhé polaroidové duo jsem pořídila z USA, přičemž tato zásilka putovala, prosím pěkně, týden. A aby to nebylo málo trapné, dorazila společně s tou předchozí. Kterou jsem koupila o měsíc dřív. Každá, pravda, cestovala z jiného státu, chápu, že to může hrát roli, ale... až takovou?
Slečna prodejkyně byla zcela bezkonkureční a já mám nejasný pocit, že jsme spolu obchodovaly už v minulosti, v rámci jejího starého instagramového účtu... Šlo o některou Sangu? Nejspíš. Ale to odbočuju. Původně jsem měla zájem o dvě úplně jiné Miku, než jaké jsem nakonec koupila. Bohužel mi bylo s politováním oznámeno, že oba ty kusy jsou již prodané a že slečně zbývá už jen pár Mičiných polaroidů. Požádala jsem ji proto, ať mi dá vědět, které jsou ještě k mání, a z těch jsem si své duo následně vybrala. Nejednalo se o nijak dramatický kompromis, mimochodem. Typově, uznávám, jsou to exempláře docela jiné, na kráse jim to však nijak neubírá. Spíš naopak.
Usměvavá Miku s kapucí na hlavě je ze všech jedenácti jejích polaroidů tím asi nejrozkošnějším, jaký se mi povedlo sehnat: její póza je rozkošná, její styling je rozkošný, sakra, vždyť ona rozkošně ozdobila i ten samotný polaroid! Každý jeden aspekt tu jednoduše funguje na jedničku. Jsem nadšená, že to dopadlo, jak to dopadlo, a mikinová Miku se – tak trochu nedopatřením – stala součástí mojí sbírky.
Druhý zakoupený polaroid se nese v mnohem noblesnějším duchu. Miku tu pózuje před logem MyDoll Entertainment a z jejího outfitu soudím, že se bude jednat o nějaký oficiální dance cover. Co mě na tomto polaroidu baví nejvíc, je, že korunka, jež k bývalému logu společnosti náleží, skoro perfektně pasuje na hlavu Miku a vypadá to tak, že ji tam někdo schválně připhotoshopoval. Ale ne! Žádný photoshop, Miku prostě jen stojí na tom nejlepším možném místě.
○○○
Poslední dnešní exemplář, Momočin polaroid, jsem koupila od slečny z Británie. Proces nákupu neměl chybu a jelikož je slečna obří fanynka Suy, dostala jsem kupu jejích freebíček. Ale boha mýho, ta cesta...! Trvalo
Momoka je čarokrásná jako vždy a tento nejsrdíčkovější polaroid ze všech srdíčkových polaroidů dělá jejímu něžnému půvabu opravdu čest. Za zmínku podle mého stojí i Momočin účes. Vlnité vlasy nejsou něco, co bychom na Moce často viděli, a ač se veskrze jedná o nejméně výrazný detail tohoto polaroidu, já si jeho estetiku nehorázně užívám.
...pac a pusu, Vaše Nagasaki
Žádné komentáře:
Okomentovat