Památné věty ŠP (LXXI. – LXXX. kapitola)

Silně zmatená (ne)vizuální zlatíčka

Pěkné ráno, milí a drazí.

Vítám Vás ve sběratelském článku měsíce května! Položky zde obsažené jsem nazvala "zmatenými", kdybych ale chtěla být akurátní, hodilo by se označit je spíš za "vypočítavé", "zapomenuté" anebo taky – původně, podotýkám! – "nechtěné". Tolik přídavných jmen by však pro nadpis bylo, přiznejme si, nadmíru vyčerpávající. A ač slovo "zmatený" není tím správným shrnutím výše zmíněných přívlastků, s celkovou náladou patřičně koresponduje.

Kim Woojin. Týpek, co debutoval se Stray Kids, ale dlouho se nezdržel a dal se na sólovou dráhu. Týpek, na kterého se roky pořádaly hony jak na středověkou čarodějnici, a přitom všechny kontroverze, co se kolem jeho osoby vyrojily, byly lži, co si nějaký debil ("fanynka", hádám) vycucal z prdele. Ach jo. Ale Woojin to ustál. A vesele comebackuje. A já jsem za něj ráda.
Aby bylo jasno, nepokládám se za žádného experta, nijak důkladně jsem situaci kolem něj nesledovala. Nedalo se však uniknout tomu, jak kartičkoví youtubeři cenzurovali jeho obličej a vůbec předstírali, že žádný Woojin ve SKZ nikdy nebyl. Což teda umanutě předstírají doteď. Fakt mám pocit, jak kdyby každému z nich minimálně podřízl kočku, ty vole... No, a pak tu byla Nissa, která se rozhodla, že když toho chudáčka nikdo nechce, ona ho chtít bude. Každopádně jméno jsem znala, zhruba jsem věděla, oč jde (nebo spíš nejde, protože důkazy o tom, jak hrozný má být Woojin člověk, jaksi neexistují), ale to bylo tak všechno. O žádné bližší seznámení jsem nestála. A měla jsem k tomu ten nejpovrchnější ze všech důvodů – chlapec se mi totiž vizuálně vůbec nelíbí. 😅

Škola prokletých - 83. kapitola

• Třiaosmdesátá kapitola se nese ve znamení překotné změny plánu. A vůbec to není na škodu...