Památné věty ŠP (LXXI. – LXXX. kapitola)

 
RAVEN: „A co když ti slečna divná vymeje mozek?“
SUNGJIN: „S tím bych si starosti nedělal…“
RAVEN: „Protože žádnej mozek nemáš?“ 
SUNGJIN: „Protože můj mozek se nenechá vymýt ničím, co neobsahuje aspoň frťana Brianovy krve.“ 

(LXXI. kapitola)

 

ARON (o Kangtově Stínu): „Nezavrhl tě, viď?“
ERIC: „No, nevím samozřejmě, co si skutečně myslí, ale… ne, z našich interakcí takový pocit nemám… Proč? Je to důležité?“
ARON: „Důležitější, než si umíš představit.“

(LXXI. kapitola)

 

SEUNGYOON: „Hele, můžu náhodným lidem tvrdit, že jsi moje holka?“
HONGBIN: „Aby ses cítil důležitě?“
SEUNGYOON: „Přesně!“
HONGBIN: „Zapomeň. Jestli tu bude někdo něčí holka, tak ty ta moje.“ 

(LXXI. kapitola)

 

YESUNG: „Je tu vaše doporučení.“
MIN HO: „Jo! Je! Černý na bílým! A i přesto se mi ten vůl snaží namluvit, že vlastně pořádně neví, o co jde! No věřil bys tomu?!“
YESUNG: „Je to Eric.“
MIN HO: „Pravda, to hodně vysvětluje.“
ERIC: „Budu se tvářit, že jsem tu zdvořilou urážku neslyšel.“ 

(LXXII. kapitola)

BRIAN: „Bude tě to bolet. Sledovat, jak postupně chátrám…“
SUNGJIN: „To už je život.“
BRIAN: „Nemusel bys to absolvovat.“
SUNGJIN: „To mi tu navrhuješ útěk? Na to už je pozdě, zlato.“

(LXXII. kapitola)

SUNGJIN: „Ale víš, co to znamená? Že mě budeš muset seznámit se svými rodiči. Jenže jsi mi slíbil, že to nikdy neuděláš.“
BRIAN: „No… ale to jsem ti sliboval proto, abys z našich raných dostaveníček neměl trauma.“
SUNGJIN: „A teď už jako trauma mít můžu?!“
BRIAN: „Nebudeš mít trauma! Já je na to totiž předem připravím.“
SUNGJIN: „Koho na co?“
BRIAN: „Rodiče na to, že mě v pátek koušeš.“

(LXXII. kapitola)

JUNHO: „Já zabil svého Vyvoleného. Jenom proto, že se proměnil v démona. Není to ještě ohavnější, než když démon zabije svou lidskost? Démon vůči svojí lidskosti nemá žádné závazky. Ale daemonovým posláním je svého Vyvoleného chránit. Vyměnil jsem roli strážce za roli kata. Není-li z morálního hlediska správné vzít na milost vévodu Muna… co tu dělám já?“ 

(LXXII. kapitola)

MINHO (k Renovi): „Junghyuk ti vzkazuje, že jestli si okamžitě nepřestaneš hrát na moralistu a nezavřeš zobák, bude tě chodit strašit se stejnou láskou, s jakou straší Hyesunga.“ 

(LXXII. kapitola)

MINHO (o Kangtovi): „Ve své podstatě Erika vůbec zabít nechtěl.“ 

ANDY: „Ale to je pitomost! Byl jsem tam! Omílal pořád dokola, že Erika musí zabít!“
MINHO: „Muset neznamená chtít.“
ANDY: „To nedává smysl!“
ARON: „Je zjevné, že jsi nikdy nezažil daemonský výplach mozku, Andy. Kdyby ano, dávalo by ti to smysl dokonalý.“

(LXXII. kapitola)

 

Vždyť jak by mohl živý oheň přivést zpátky zemřelého? 

(LXXII.kapitola)

 

Nevrátil ses správně, a tvou duši to poznamenalo… Znesvětilo… Už není taková jako dřív… Cítíš tu změnu, viď? 

(LXXIII. kapitola)

 

DONGWAN: „I když teď s Erikem ruku v ruce neskotačíme na sluncem prozářené louce, kde se pasou jednorožci, neznamená to, že chci, aby ho zmasakroval daemon zfanatizovaný JRovým heslem „pomsta je koření života!“ nebo tak něco…“
BAEKHO: „To byl, ehm, velmi poetický příměr.“
DONGWAN: „Jsem na něj patřičně hrdý. Jednorožci jsou super.“

(LXXIII. kapitola)

 

Jeho tvář, bledá a ztrhaná, svědčila o nepředstavitelných psychických mukách. Zoufalství a vyčerpanost, jež čišely z každého snímku, ale nebyly to nejhorší. To ten chlapcův pohled.
Ten prázdný, mrtvý pohled.
Kangta se otřásl. Po páteři mu přeběhl mráz. Tenhle stav mysli znal. Znal ho až moc dobře.

(LXXIII. kapitola)

MINHYUN: „Ve své podstatě ale… oba tě milujeme, ne?“
ARON: „Bereš-li to takhle…“
MINHYUN: „Beru. A v tomto klání Chansung, mimochodem, rozhodně zasluhuje body za inteligenci. Oba tě známe pět let, ale mě, zabedněnýho vola, napadlo si na tě romanticky myslet teprve v posledním měsíci.“ 

(LXXIII. kapitola)

KANGTA: „Mám to chápat tak, že můj pokus o změnu identity překazila propiska pravdy?“

(LXXIV. kapitola)

KYUHYUN (k Minhovi): „Nebyli jsme si jistí, či fakt mluvíš s duchem, nebo ti hráblo.“
ZHOUMI: „Nevím, která možnost je horší.“
MINHO: „Kotě, zrovna ty se svým mrtvým harmonickým Kangtou mi nemáš co vyčítat.“ 

(LXXIV. kapitola)

MIN HO: „Nechci nic přivolávat, ale všichni víme, že až to jednou praskne, Hwangovi Arona sežerou.“ 

(LXXIV. kapitola)

Vykročil k němu, chtěl ho utěšit – nějak, jakkoli – ale myšlenka, jež pokradmu zaútočila na jeho zjitřené vědomí, ho v pohybu zarazila. Že o tomhle Erikovi vlastně nic neví, nemá tušení, jak s ním zacházet… a že dost možná stačí jen záchvěv, aby se Erikova nalomená psýcha rozpadla na kousíčky, které už nikdy nikdo neseskládá dohromady.
Z té představy se Hyesungovi udělalo zle.

(LXXV. kapitola)

HYESUNG: „Zpanikařil jsem. V tu chvíli… nevěděl jsem, co mám dělat. Bál jsem se o něj. A chtěl jsem mu pomoct, ale… nešlo to. Jako bych kompletně zamrznul. To jediné, na co jsem se zmohl… Chápeš vůbec, jak moc to bylo ponižující?“
MIN HO: „Požádat o pomoc Andyho? Jo, to si umím představit.“

(LXXV. kapitola)

ANDY: „Eric je permanentně ve stresu! A na náladě mu určitě nepřidalo, když si někdo nejmenovaný usmyslel, že Kangta musí být Zhoumiho harmonický partner, a konfrontoval ho s tím!“
MIN HO: „Takže je to Yesungova chyba?“
ANDY: „Ano!“
MIN HO: „A řekneš mu to do očí?“
ANDY: „Ne! A opovaž se mě prásknout!“  

(LXXV. kapitola)

MIN HO (k Erikovi): „Rajcuje vás narušenej daemon vaší lidskosti, co vás chtěl odkrouhnout. Nejsem expert, ale soudím, že falešné nařčení z myšlenek na svatbu s ním je váš nejmenší problém.“

(LXXV. kapitola)

SEUNGYOON: „Akademie Černých bratří patří démonovi. Už to je dost unikát…“
HONGBIN: „Takže? Nebudu jedinej exot v místnosti?“

(LXXV. kapitola)

KANGTA: „Chystáš se zemřít mojí rukou?“
ERIC: „Chystáš se mě zabít?“

(LXXVI. kapitola)

YESUNG: „Štve tě to?“ 

NICHKHUN: „Že mě Minhyun mučil, pak jsem kvůli němu trpěl spánkovou deprivací, pak málem zabil Junsua, protože jsem se s ním odmítal družit, a když jsem se s ním teda ve finále družit začal, uvědomil si, že miluje Arona, a tak mě ze svého života decentně vyšachoval?“
YESUNG: „No… ano.“
NICHKHUN: „Míň než bych čekal.“

(LXXVI. kapitola)

ARON: „Upřímnost je pro fungování vztahu klíčová… že?“
ERIC: „To záleží… Pokud má Minhyun oblíbenej svetr, ve kterým vypadá tlustě, není úplně nutné ho s tím konfrontovat.“
ARON: „Ale co když nás přítomnost toho svetru začne… ubíjet?“
ERIC: „To musí být pěkně hnusnej svetr.“

(LXXVI. kapitola)

Junghyuk je mrtvý a já se nechávám utěšovat jeho vrahem. Bizarnost té situace byla tak neuvěřitelná, že Kangta nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet. 

(LXXVII. kapitola)

 
ERIC: „Promiň.“ 

KANGTA: „Omlouváš se za to, že jsem ztratil chuť tě zabít?“
ERIC: „Zdál ses do toho být fakt zapálený…“

(LXXVII. kapitola)

 

ARON (k Minhyunovi): „Miluju tě. To uvědomění mi trvalo dýl, než mělo, ale… už jsem si jistý.“

(LXVII. kapitola)

ERIC: „Oni mi nechtějí věřit, Yesungu. Bytostně popírají, že by to mohla být pravda. Pro Andyho je traumatizující Kangta samotný a pro Min Ha akt, jakým mu byl vrácen život.“

(LXXVII. kapitola)

HONGBIN: „Daemon randí s démonem?“
ARON: „Šokuje tě to?“
HONGBIN: „V tom nejlepším slova smyslu.“

(LXXVII. kapitola)

KANGTA: „Čistě teoreticky tedy… kdybych ti slíbil, že žádné výmluvy hledat nebudu… vyspal by ses se mnou?“
ERIC: „Teď? Ne.“
KANGTA: „Proč ne?“
ERIC: „Protože jsme oba pod parou. Proto.“
KANGTA: „A zastřízliva…?“
ERIC: „Zastřízliva budeš tohohle rozhovoru velmi litovat, předpokládám.“
KANGTA: „Děsí mě, jak dobře mě máš přečteného.“
ERIC: „Ale nechci.“
KANGTA: „Mít mě přečteného?“
ERIC: „Abys tohohle rozhovoru litoval.“

(LXXVIII. kapitola)

Paradoxně jediný Hongbin, kterého se Minhova arogantní přezíravost měla dotknout nejvíc, neviděl na celé situaci nic zvláštního.  

(LXXVIII. kapitola)

ARON: „Rozhodl ses socializovat?“
HONGBIN: „Důkaz, že na mě má tahle škola špatný vliv.“
ARON: „Už se balíš?“
HONGBIN: „Ne. Což je další důkaz.“

(LXXVIII. kapitola)

TAO (k Hongbinovi): „Seš fakt divnej. Líbíš se mi.“

(LXXVIII. kapitola)

Buďto je Yesung Yoonův mizerný otec, kterého jeho kamarád neviděl od svých tří let, anebo…
Na volnou židli vedle Yesunga se posadil Min Ho a bez rozpaků jej políbil na tvář.
…je vysvětlení mnohem poetičtější.

(LXXVIII. kapitola)

MINHYUN: „K čemu by mi byla absolutní moc, kdybych neměl Arona?“

(LXXVIII. kapitola)

KANGTA: „Udělal jsem hroznou blbost.“
AMBER: „Obecně hroznou, nebo daemonsky hroznou?“
KANGTA: „Záleží na tom?“
AMBER: „Velmi.“
KANGTA: „No… nelituju vlastně toho, co jsem udělal… ale lituju toho, že toho nelituju…“
AMBER: „Jasná daemonská schíza. Pusťte to z hlavy.“

(LXXIX. kapitola)

Sungjin nemá problém držet svou démonskou podstatu na uzdě. Spouštěčem všeho je Brian. Jakmile je v ohrožení Brian, stává se ze Sungjina zrůda přesně podle Yoonina gusta.
To uvědomění Seohyun vyděsilo víc než Sungjin sám.

(LXXIX. kapitola)

Je monstrum. Ohavné a brutální, přesně jak prorokovali jeho rodiče. Měli pravdu. Jistěže měli pravdu… Měl by zmizet. Teď hned. Je nebezpečný, pro všechny ve svém okolí představuje riziko. Mohl by ublížit Brianovi.
(nikdy by Brianovi neublížil)
Neodpustil by si, kdyby ublížil Brianovi. 

(LXXIX. kapitola)

BRIAN: „Mám toho o tvém druhu nastudovaného dost, abych mohl s čistým svědomím konstatovat, že jsi jednal jako poloviční démon. A ty jsi poloviční démon. Instinktivně bráníš svoje jídlo.“
SUNGJIN: „Nejsi moje jídlo.“
BRIAN: „Jistěže jsem. A jsem to hrdý, tak mi to laskavě nekaž!“

(LXXIX. kapitola)

ARON: „Hongbin taky vidí duchy.“
MINHO: „To… ti řekl?“
ARON: „Ne. Ale povážlivě často mi kouká přes rameno.“

(LXXIX. kapitola)

Od chvíle, kdy se Kangta vidině svého možného štěstí po Erikově boku přestal vzpírat, se pocit nepatřičnosti vlastní existence začal do jeho mysli vkrádat s železnou pravidelností. Hodinu za hodinou jeho neodbytné obavy rostly. Byly stále obludnější. A nabývaly nemile konkrétních obrysů.
Jsi jen odporná hříčka staré magie, mrzák s nenapravitelně znásilněnou duší, pro kterého v tomhle světě už není místo.
Bolelo to. A jak den postupoval, bolelo to skoro k nesnesení.

(LXXX. kapitola)

JUNGHYUK (k Minhovi): „Vyprošuju si, abys na mě na veřejnosti takhle pořvával. Uvědomuješ si, že vypadáš jako magor? Povídáš si sám se sebou, a navíc řečí, o jejíž existenci nemá devadesát procent populace ani tušení.“  

(LXXX. kapitola)

MINHYUN (o Aronovi): „Nezkřivil bych mu ani vlásek!“
MIN HO: „Snažíš se o tom přesvědčit mě, nebo sám sebe?“

(LXXX. kapitola)

ERIC (o Kangtovi): „On chce umřít, viď?“

(LXXX. kapitola)

MIN HO: „Kangta se vrátil mezi živé. Vlastně hůř, byl k návratu přinucen. A to se dít nemá. Za žádných okolností. Každému mrtvému náleží právo volby; Kangtovi bylo odepřeno. Pro to neexistuje omluva. Ať už mu to provedl kdokoli, doufám, že shoří v pekle.“

(LXXX. kapitola)