Pětihlavý chumel kartičkového významu

BRIAN: Svrchovaným vládcem bias listu by měl být aktivní bias. 
AARON: Tak to prr, Sungjinův advokáte! Odkdy se v tomhle bias listu hraje na aktivitu?
B: Mělo by se na ni hrát. 
A: V tom případě tu nemá co dělat Eric. 
ERIC: Prosím?
A: Sorry, hyungnim, ale seš víc optická iluze než bias z masa a kostí. Však... ani nevíme, jestli vůbec ještě žiješ! 
E: Mám dvě děti. 
A: To má Chen taky.
E: Ale já – na rozdíl od Chena – mám pomalu věk na revma v kolenou!  
A: ...
B: ...
A (ohromeně): To bylo to nejpoetičtější přiznání vlastního stáří, jaké jsem kdy slyšel. 
B (zamyšleně): Tobě bude za chvíli čtyřicet. 
A: ...
B: Měl by ses chystat do důchodu.
A: Briane. 
B: ...
A: Uvědomuješ si, že ty, já a Sungjin jsme stejně staří, ano?

Pěkný den, milí a drazí.

Kpopový článek měsíce srpna se nese výlučně ve znamení kartiček. Veskrze velmi očekávaných... no pozitivní překvapivost nelze některým kouskům tak docela upřít. 

(A pak je tu Chen. 

Chen je totálně random.) 

Ke kompletní kompletaci Nahyuniných albových kartiček mi scházel poslední, nejsladší exemplář. Laffy Taffy Nahyun v růžové pletené vestě. Jak už jsem ale dříve několikrát zmiňovala, dostupnost Laffy Taffy kartiček je vcelku oříšek. V otázce této konkrétní pak můžeme mluvit o řádně macatém kokosu.
Hledala jsem, pátrala jsem, měsíce bez úspěchu, no nakonec se přede mnou patřičný inzerát zjevil. Nemohla jsem uvěřit svému štěstí. Jenže to jsem ještě nevěděla, jak náročný obchod to bude. 
Veskrze netrval až tak dlouho, ale já měla reálně pocit, že se táhne snad půl roku. Interakce se slečnou prodejkyní byla neskonale únavná, jelikož jsem třeba čtrnáct dní čekala na jednu blbou odpověď. Které jsem se ještě musela dožadovat. Nejít o takto limitovanou kartičku, dávno bych z toho obchodu vycouvala. Jenže růžová Nahyun prostě nikde jinde k nalezení nebyla. A tak jsem zatnula zuby a prosila všechny svaté, ať nakonec dospějeme ke zdárnému konci. A zadařilo se. Co je třeba slečně připsat k dobru, své neprofesionální jednání si uvědomovala, a jakmile byla mentálně o něco víc fit a připravená k balení a odesílání, poštovné mi jako kompenzaci ponechala zadarmo. A to bylo moc milé, ne že ne. Po šesti týdnech od odeslání Laffy Taffy Nahyun úspěšně připutovala z Austrálie.
Nenapadlo by mě, že zrovna Primrose a Nahyun budou mojí první, pořádnou (a doufám, že poslední...) novogenerační kartičkovou kolekcí, v níž sesbírám vše, co vypadlo z alba. Takhle, čtyři kartičky per album jsou v porovnání s jinými skupinami docela slabota, ale hej, jsem na sebe pyšná. Doufám, že s novým albem nebudou Primrose příliš otálet. Už teď se sběru Nahyuniných budoucích kartiček nemůžu dočkat! 🩷 

Když jsem se dala do aktivního shánění Future verzí The Culture, The Future kartiček svých SM oblíbenců (respektive těch, jejichž skupinové kartičky sbírám), vydedukovala jsem, že nejtěžší bude sehnat Changmina. Jo. Rozhodně. Tady máte prostor se mi spolu s Gisellinou neexistující kartičkou srdečně vysmát do ksichtu. 😅
Aby ale bylo jasno, Changmin se mi vyhýbal až nestydatě dlouho. Chápu, že chlapec není až taký trilobit jako Kangta, ale stejně... tři čtvrtě lidí, co si The Culture, The Future album koupilo, nemá tucha, kdo jsou TVXQ. A on je navíc ta méně populární polovina TVXQ... z logiky věci bych na jeho kartičku měla narážet na každém rohu. Ne? Ne?!
Instagram mě naprosto zklamal, ebay napoprvé taky. Po pár měsících jsem mu ale dala druhou šanci... a té se zhostil s plnou parádou. Dohodil mi britský inzerát, v němž slečna prodejkyně nabízela hned několikero The Culture, The Future kartiček, tu Changminovu dokonce po čtyřech kusech. No to by v tom byl čert, aby...!
Kdepak, tušíte správně, po čertisku ani vidu, ani slechu. Zase jednou mě spasil ebay. 
(pozn. k smíchu/pláči: Jako tradičně jsem si před nákupem zkontrolovala feedbacky, jež slečna dostala od svých kupujících, a vše se zdálo perfektní. Kupa pozitivních ohlasů, mezi nimi pouze dva negativní.  
Nebudeme si nic nalhávat, jsem zvědavý člověk.
První negativní feedback vlastně negativní ani nebyl, kupující jenom špatně klikl na ikonku. Stává se. Ovšem ten druhý...! Uf. Dítě si od slečny skrze ebayový účet rodiče koupilo kartičku. A kartička v pořádku dorazila. Ale – a teď se podržte – toploader, jímž byla zpevněná, byl ulepený od izolepy. Kdybyste totiž náhodou nevěděli, toploader je podle onoho milého rodiče ta nejdůležitější součástka. Ne ta kartička. Toploader. Dítě si v něm kartičku chtělo nechat, ale nemůže, protože je špinavý. A proto slečna prodejkyně dostala negativní feedback. Ano, opravdu. Fakt by mě zajímalo, co by dělali, kdyby ta kartička připutovala zpěvněná kartonem. Chtěli by vrátit prachy?) 

Začínala jsem mít neblahý dojem, že Changmin kartičkově prudce zmoudřel a jal se produkovat už jenom vizuální exempláře, ale to se naštěstí ukázalo jako planá obava. Vychechtané The Culture, The Future selfíčko solidně konkuruje jeho nejzhulenějším kartičkám z minulosti. 👌 Tomu se, vážení, říká návrat s velkým en.

To jsem tak jednoho pěkného dne listovala svým růžovým šanonem a naznala, že bych měla něco podělat s Chenovou nealbovou EXO sekcí. Respektive... je to jediná jeho rozpracovaná sekce, kde něco provádět můžu. Vzhledem k tomu, jaké vztahy teď mezi CBX a SMkem panují, totiž nevěřím, že bychom se v dohledné době čehokoli skupinového dočkali...  
A tak jsem se dala do zkoumání EXO inzerátů a zanedlouho narazila na nabídku německé slečny, jedné z Chenových vrchních fanynek, od níž jsem již v minulosti několikrát nakupovala. Jaký byl můj nebetyčný šok, když jsem zjistila, že slečna svoji kolekci rozprodává! Přiznávám, zasáhlo mě to. To jsem vskutku nečekala. Na druhou stranu, já přišla nakupovat Chena. A v tom mi nic nebrání. 
Původně jsem mínila pořídit jeden, maximálně dva exempláře. A ve finále jsem skončila na čtyřech. Ehm. Čímž jsem celou nealbovou fólii neplánovaně zkompletovala.

Prvním (nejstarším) kouskem je lotte kartička z XOXO éry, která se tváří hrozně drsně, ale Chen je na ní absolutní díťátko a já se toho vtipného kontrastu nemůžu nabažit. 😄 Zajímavé je, že zadní strana vlastně neexistuje, ale je podepsaná. Což vůbec nedává smysl, ale chápete, jak to myslím, že jo?
Druhý přírůstek náleží k pátému výročí EXO debutu. Po této půvabné srdíčkové kartičce pokukuju snad od chvíle, kdy jsem se pro Chenův sběr rozhodla, neustále jsem však její nákup odkládala. Až doteď. Jak kvalitou fotky, tak materiálem se výroční kartička výrazně odlišuje od standardních SM kartiček. Mám z ní tak trochu původní Infinite dojem.
Finální duo, kartičky tři a čtyři, spadají pod 2023 Season's Greetings. O transparentním kousku jsem nejprve vůbec neuvažovala, prahla jsem výhradně po něžné selfie variantě, jelikož na ní nádherně vyniká Chenova růžová košile. Pak jsem si ale vzpomněla, že v Changminově 2023 SG setu vlastně taky figurují transparentní kartičky, a kdo jsem, abych tento SMkový vzorec roku 2023 rozbíjela, že? A tak se stalo, že se mi do sbírky nastěhoval rovnou dvojitý růžový Jongdae. 

Hledání Call Back kartiček byl půlroční očistec. Jestli jsem kdy cokoli řekla proti lovu Chase kartiček, omlouvám se a beru to zpátky. Chase éra byla procházka růžovou zahradou. Call Back éra mě stála polovinu duševního zdraví... 
Po většinu času ty kartičky nebyly nikde k nalezení. Což mě rozčilovalo, ale reálně to bylo lepší, než když se náhodou někde zjevily. Protože pak jsem se je snažila ukořistit. A to byla největší chyba, jaké jsem se mohla dopustit. 
První incident se udál nedlouho po comebacku. Jistá Američanka (vždycky jsou to Američani (co maj Taemina na profilové fotce)) nabízela k prodeji Call Back kartičku z photobook verze a já jí samozřejmě celá nadšená napsala, že bych ji ráda koupila. Nic, ticho po pěšině. A po pár dnech jsem si všimla, že mi dala zobrazeno. Nevím, jestli slečně někdo zapomněl říct, že když chce něco prodat, musí se zájemci komunikovat, ale tak... Nedávno jsem na ten inzerát znovu narazila. Nedošlo v něm k jediné změně. 
Tutéž kartičku jsem po nějakém měsíci našla v dalším americkém inzerátu. Opět, napsala jsem ji o ni. A tentokrát se prodejce ozval, zdálo se, že je obchod na dobré cestě. Poslal mi video kartičky, já zaplatila, dodala adresu... a nastalo podezřelé nic. Ne, že by prodejce zmizel z povrchu zemského, to ne. Hůř. Ukázalo se, že se jedná o ufňukanou píču, co umírá na každou existující chorobu a samozřejmě nemůže balit a už vůbec posílat zaplacené kartičky. Protože je na tom špatně, jasný?! A jako rozhodně si nezruinuje zdraví kvůli kusu papíru za pět dolarů! Možná si říkáte, oukej, to je docela validní argument, asi je toho na něj moc, zjevně se musí šetřit. Haha. Hádejte, jaký typ storíčka pravidelně následoval po každém srdceryvném výlevu? "Kartičky, prodávám kartičky, kupujte ode mě kartičky!" 
Ulhaná, hamižná píča. Co víc k tomu říct. 
Po dvou měsících ignorování mi ta nelichotivá reprezentace lidství najednou napsala, že moji zásilku před pár dny odeslala. Prostě jen tak. O jakémkoli packaging a address proofu jsem si mohla nechat leda zdát. Ale víte co? Mně už je to fuk. Já jsem dávno smířená s tím, že mě ta osoba ojebala a cokoli jiného by mě šokovalo. Ať se těmi pár dolary třeba udáví. Já jsem šťastná, že už s ní nemusím dál interagovat.
Mimochodem, víte, co je největší ironie? Že kartička, kvůli které jsem celý tenhle únavný cirkus napřeshubu absolovala, je z celé Call Back kolekce mojí nejméně oblíbenou! 😅

Má smůla naštěstí netrvala věčně. Po víc než půl roce od vydání alba začalo inzerátů s Call Back kartičkami přibývat a jejich prodejci se ukázali býti slušnými a zodpovědnými dospělými. Díkybohu...
Paradoxně prvním úspěšně zakoupeným prvoalbovým Minhem je exemplář z verze Flip Book, ze které jsem původně žádnou kartičku pořizovat nechtěla. V mých představách měla devítiokýnkovou Call Back fólii tvořit trojička z verze photobook, trojička z verze digipack a trojička z SMini alba. Aby mi hezky ladily jejich zadky, chápete. Jenže pak jsem uviděla litevský inzerát s mým nejoblíbenějším Minhem v černém saku, košili a kravatě a rázem mi na nějaké verzi absolutně nesešlo. Holt jedna trojička nebude trojičkovat, no. Černého Petra (haha) si vytáhlo SMini trio, a důvod to má prostý: koho může černě oděný elegán nahradit lépe než černě oděného elegána? Ve finále jsem vlastně ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo. Zadní strana se sice výrazně odlišuje od zbytku sestavy, není to však vůbec na škodu. Protože co si budem, tenhle krasavec zasluhuje vynikat.   
○○○
Následně jsem padla na hotovou zlatou žílu – inzerát milé americké slečny, která záslužně napravila americkou prodejní reputaci. V něm jsem ukořistila hned tři Call Back kartičky. Dvě digipackové a jednu photobookovou.

Ano, je to tak, po dvojité marné snaze domoci se světle oděného Minha z extra kopií digipacku, mi oba bídné oranžové kousky konečně říkají pane. A že jsou to pěkně nevyvážené kousky... Takhle, oba jsou cool, líbí se, jaký nezvyklý úhel Minho pro obě selfíčka zvolil, ovšem pouze jedno se pyšní motorkou. A konkurovat takové frajeřině je pro pruhovaného Minha bez motorky zhola nemožné. 
Kartička z verze photobook je tou nejbarevnější a zároveň nejrozkošnější z celého Call Back setu. Připomíná mi kšitovkového Arona z The Table. A jsem reálně na vážkách, či se náhodou nejedná o mou nejoblíbenější Call Back kartičku; preferuju zářivou a rozkošnou, nebo černou a prudce elegantní? Upřímně, jak kdy. Ke zlaté příčce má kšiltovkový Minho každopádně zatraceně blízko. 

Nalézt funkční Strawberry Rush inzerát mi trvalo celou věčnost, k hledání Only cry in the rain kartiček jsem se proto rozhodla přistupovat střídmě. Počkám ještě pár měsíců, než s ním vůbec začnu, nemá cenu zatěžovat se jím tak brzy po comebacku... Na druhou stranu, za pokus nic nedám, že? 
A tak jsem asi čtrnáct dní po nákupu alba s preventivně nulovým očekáváním zkontrolovala Chuuin prodejní hashtag. Jeden jediný, podotýkám. A světe div se, on tam byl. Švýcarský inzerát plný Only cry in the rain kartiček. Většina již byla rozprodána, no trio kartiček verze Blue se stále tvářilo býti k mání. Neváhala jsem. Slečně prodejkyni jsem napsala, že bych o ně měla zájem, a při čekání na odpověď radši ani nedutala. Že by zkompletování jedné ze tří Only cry in the rain trojiček bylo skutečně takhle snadné...?  
Ano, bylo. A jednalo se o nesmírně příjemný obchod. 

Chuuino rozcuchané selfíčko v bílém svetru jsem původně vzala jako pouhé doplnění modré trojičky, ničím extra mě nezaujala. Hanba mi! Zdejší hra se světlem je mistrovská. 
Okřídlená Chuu je dvojčecím ale ne až tak exemplářem mojí horizontální kartičky z alba, a ačkoli půvabná je zcela totožně, budí docela jiný dojem. Není rozkošná, je sladce melancholická.    

Nu, a na závěr si rozebereme tu kartičku, kvůli které byl celý tento nákup vlastně zpunktován. Něžná, líbezná Chuu, jež si fotí selfíčko s kamínkem ve tvaru srdce. Ach! Už když jsem tu kartičku poprvé uviděla v Only cry in the rain photocard templatu, věděla jsem, že ji musím mít. O to víc jsem tedy nadšená, že se tak rychle a pohodlně zadařilo. 🩶

...pac a pusu, Vaše Nagasaki