∦ Dnešní díl je plný odkazů na starší kapitoly, proto kdyby si je chtěl někdo připomenout:
• celá první část je vzpomínkou, kterou Hongbin ukázal Hyesungovi v 6. kapitole, poslední pasáži
• o vymítání démonů buddhistickými mnichy mluvil Eric v 7. kapitole, první pasáži
• zmínka o masakru v buddhistickém chrámu, kde Hongbin vyrůstal, padla v 10. kapitole
∦ PS: Minhyun je děsivě rozkošný, když se bojí o Aarona. 😄
Nikdo nebyl s to se hnout. Jen Minki dál hystericky ječel a Jaehwan, co už nebyl Jaehwan, chladně logicky kalkuloval, který článek v jejich skupině je ten nejslabší.
Nemusel hledat dlouho.
V okamžiku, kdy se Aaronova zraněná noha podlomila, se všechno seběhlo neskutečně rychle.
Minhyun ze stolu popadl nůž, ještě před dvěma minutami určený k nakrájení dortu, a bez rozmyslu se vrhl na Jaehwana. Taekwoon zachytil Donghův zoufalý, leč odhodlaný pohled. Wonshik a Sanghyuk, oba popelavě bledí ve tváři, dali kývnutím na srozuměnou, že s nimi hyung může počítat. Všichni čtyři se chopili sklenic, třísknutím o hranu stolu je rozbili, a s těmito provizorními zbraněmi společně zaútočili na parazita.
Minkiho vřískot nabíral na intenzitě. Taekwoon potlačil nutkání vrazit skleněný střep do krku jemu a prudkým výpadem se pokusil bodnout vrčícího Jaehwana do boku. Nepovedlo se, parazitovy reflexy byly rychlejší, než se pamatoval.
Za Taekwoonem se ozývalo dupání a šramot – následované ranou, tříštěním skla a Hongbinovým bolestným vyjeknutím. Nedovedl si pomoct; ohlédl se.
Hongbin ležel na zemi ve změti střepů, jež se po nárazu vysypaly ze dveří jedné skříně, a dezorientovaně se sbíral do sedu. Soudě dle reakcí Minkiho, který zůstal strnule zírat na to nadělení, a Aarona, který se rozčileně snažil dostat z maknaeho sevření, Taekwoon pochopil, že tu došlo k nepovedenému manévru při záchranné akci.
„Hyung!“
Wonshikův hlas ho varoval právě včas, aby se stačil vyhnout Jaehwanově pěsti. Zavrávoral, klopýtl vzad. Podvědomě očekával, že přijde druhý útok – parazit se však prudce obrátil na druhou stranu, popadl pod krkem Minhyuna a zuřivě jím mrštil o regál s knihami. Mladík se bez hlesu sesunul na podlahu a obsah knihovny s ním.
Aaronův výkřik přehlušil všudypřítomný lomoz.
Šokována parazitovým nepředvídaným manévrem, na zlomek vteřiny ztratila čtveřice koncentraci. Což parazitovi stačilo. S řevem se rozmáchl, a než stihli Taekwoon, Wonshik, Dongho nebo Sanghyuk vůbec mrknout, ranou do obličeje je poslal k zemi.
Bylo bizarní, jak obrovskou silou a rychlostí ta… entita v Jaehwanově těle oplývala.
Taekwoon otevřel oči a zasténal bolestí. V hlavě mu tepalo a zrak jako by nebyl schopný přivyknout světlu. Vnímal zvýšené hlasy Jonghyuna a Hakyeona, smysl hádky mu však unikal. Slova splývala v nezřetelný šum; připadal si jako pod vodou. Zásadní nerovnováha mezi smysly byla takřka… paralyzující.
Pak ale tlumenou oponou pronikl další hlas. Hongbinův. Naplněný smrtelnou hrůzou. Taekwoon zmobilizoval veškerou svou vůli a těžkopádně se obrátil na druhý bok. V ten moment jej syrový nával adrenalinu přiměl zapomenout na vše, co by jeho tělo i jen teoreticky mohlo omezovat v pohybu.
Parazit našel druhý nejslabší článek skupiny.
Leželi na zemi, kořist i predátor, a Hongbin se zoufale snažil dostat z dosahu Jaehwanových hladově cvakajících zubů.
Ač to působilo takřka morbidně, Taekwoonovi se ulevilo, že parazit vyhodnotil zraněného Hongbina jako natolik snadný cíl, že se neobtěžoval lámat mu před prvním soustem vaz. Anebo… obecně se ví, že lidské maso chutná parazitům nejlépe zaživa, možná má ta beztvará kreatura prostě jen přehnaně gurmánskou chvilku… Tak či onak, on si Hongbina rozhodně před nosem sežrat nenechá.
Zašmátral rukou kolem sebe, hledaje svou rozbitou sklenici anebo cokoli jiného, čím by tu lidožravou stvůru v Jaehwanově těle mohl zneškodnit… V okamžiku, kdy nahmatal chladný povrch skla, místnost bíle explodovala. Tlaková vlna smetla Taekwoona zpátky k podlaze.
Jaehwanův nelidský řev naplnil místnost. Nadále se tyčil nad Hongbinem, avšak jeho tělo se prudce otřásalo jakoby v šíleném záchvatu. Za vše, zdálo se, mohla Hongbinova pravá dlaň, kterou se mladík bezděčně pokusil parazita odstrčit, a zasáhl jeho čelo.
Zářila. Hongbinova pravá dlaň zářila. A zářila tak jasně, že Taekwoon nepochyboval, že Jaehwanovi vypálí do hlavy díru.
Netrvalo to ani minutu. S posledním oslnivým zábleskem pak Jaehwan naráz zmlkl a jako podťatý padl nazad vedle Hongbina.
Nikdo ani nedutal. Všichni byli dočista ohromeni tím, čeho právě byli svědky. Dvě, možná tři vteřiny.
„Hongbin hyung!“ vyhrkl Sanghyuk a škobrtavě se k němu rozběhl. Rychlejší však byl Aaron, kterému se podařilo vymanit se z Minkiho sevření, a bez varování skočil Hongbinovi kolem krku.
„Jsi v pořádku?“
Když Taekwoon viděl, že Hongbin přitakává na souhlas, a taky že se nikdo jiný nemá k pohybu, zvedl se a obezřetně se přiblížil k bezvládnému Jaehwanovi.
Neměl na sobě ani škrábnutí; dýchal, puls pravidelný.
„Je hyung…?“ hlesl Hongbin.
„Naživu?“ Taekwoon sňal prsty z Jaehwanovy krční tepny a vzhlédl. „Ano, vypadá to, že mu vůbec nic není…“ Nevěřícně svraštil čelo. „Co jsi to udělal, Hongbine?“
„Já…“ Mladík se vyplašeně podíval na svou pravou dlaň. Vytřeštil oči, pročež Aaron soucitně sykl, jako by ho ten pohled fyzicky bolel i za Hongbina.
„Nemám nejmenší tušení.“
∦∦∦
„Nesu led!“ S náručí plnou sáčků se Minki bez dechu vřítil do obýváku.
Aaron se jako vzorný školák ihned přihlásil o jeden exemplář, který následně připleskl na zduřeninu na Minhyunově temeni. „Vážně myslím, že by pro tebe bylo pohodlnější, kdybych si sedl vedle,“ podotkl během čtvrthodiny už asi podvacáté, rozpačitě se ošívaje na jeho klíně. Na což jeho partner – už asi podvacáté – zareagoval nesouhlasným zavrčením a tím, že Aarona pevněji objal kolem pasu, aby mu snad chlapec náhodou neutekl.
Minki zatím obcházel všechny přítomné v místnosti a rozdával jim sáčky s ledem. Když došel k Hongbinovi, nervózně se zazubil.
„Ještě jednou se moc omlouvám, že jsem tě sejmul, hyung.“
Hongbin mávl rukou. „Přežil jsem a trvalé následky nemám.“
„Jen bouli na hlavě.“
„Jo. Díky za ten led.“
Minki předvedl něco podobné křivému úsměvu, otočil se na podpatku a se zbytkem nepotřebného ledu spěšně odběhl zpátky do kuchyně.
„Ten se ti bude omlouvat ještě dalšího půlroku,“ ujistil Hongbina se smíchem Dongho.
Mladík otráveně odfrkl, přitiskl si sáček s ledem na obražené místo na hlavě a pohodlněji se opřel o polštáře na pohovce. Zrak mu bezděčně padl na pravou ruku; obrátil ji dlaní vzhůru a zadíval se na složitý symbol vypálený na kůži. Měl ho odmalička, a dokázal by ho nakreslit snad i poslepu… Leknutím sebou trhl, když vedle něj beze slova přisedl Taekwoon a zamračeně ho vzal za ruku.
Pár vteřin na symbol zkoumavě hleděl, palcem se zvědavě přiblížil ke spálené kůži… nakonec však ucukl.
„Bolí to?“
Hongbin zavrtěl hlavou. „Mám tu jizvu, co se pamatuju…“
„Cejch.“
Taekwoon a Hongbin na Aarona udiveně zamrkali.
„No,“ Američan znejistěl, „podle mě to vypadá spíš jako cejch než jizva… ehm… brand,“ zkusil to raději anglicky.
„Ah, my chápeme,“ ubezpečil ho Hongbin. Taekwoon přitakal a shlédl nazpět k Hongbinově dlani.
„Jo, je to cejch. Rozhodně. A jo, vím, že ho na té ruce máš už roky, jenomže…,“ zdráhavě se zvrásněné kůže konečně dotkl, „teď to vypadá, jako by byl čerstvý.“
„Ale není. A nebolí. Vážně ne.“
„Kdes k němu vůbec přišel?“ zeptal se Dongho.
„V chrámu. Vypálil mi ho děda.“
„Jen tak? Něco ti k tomu musel říct, ne?“
„Jen, že se jedná o významný rituál… který byl dřív hojně oslavovaný, ale teď že ho musí provést v nejvyšší tajnosti.“ Koutky Binových úst zacukaly v trpkém úsměšku. „O jeho významu mě hodlal poučit, až nadejde ten správný čas. Už se k tomu ale nedostal.“
„Ještě nikdy jsem podobný symbol neviděl.“ Taekwoon bříškem prstu zamyšleně opisoval složité linie, natrvalo vtištěné v Hongbinově kůži.
„Děda ho měl na ruce taky. Ale schovával ho.“
Taek povytáhl obočí. „Neřekl ti proč?“
„Tvrdil, že je to pro nás nesmírně důležité, zároveň ale taky nebezpečné, a proto to musíme uchovávat v tajnosti.“
„Nic proti tvýmu dědovi, ale na srozumitelný objasňování ho evidentně moc neužilo,“ odfrkl Minhyun mrzutě.
„Nevím, jak vám,“ ozval se Sanghyuk, „ale mně přijde jasný, k čemu ten cejch slouží. Však jsme to viděli! Hongbin hyung je vymítač ďábla!“
Jmenovaný se nuceně zasmál. „Nepřeháníš to trochu?“
„Vyhnals z Jaehwana toho parazita!“
„To nevíme jistě…“
„Žádný řev, lámání kostí, ani trhání masa se ze shora neozývá, takže přepokládám, že si na Hakyeonovi nepochutnává,“ opáčil Wonshik suše.
„Odpusť si laskavě ten morbidní humor,“ zabručel Jonghyun zjevivší se na prahu. Nesl tác plný kouřících hrnků. „Jinak nedostaneš kakao.“
„Pořád si nemám sednout vedle?“ zajímalo Aarona.
„Opovaž se hnout,“ sykl Minhyun.
V polovině rozdávání kakaa se do obýváku přesunul i Minki, který Jonghyunovi pomohl se servírováním zbývajících hrnků. Sangyhuk ironicky poznamenal, že by se tím Minki mohl živit, za což si od kolegy maknaeho vysloužil políček za ucho.
„Myslím, že Hyuk má s tím vymítáním pravdu,“ prohlásil Aaron. „Parazitům se určitě nelíbí, že existuje nástroj, kterým je lidé dokážou zapudit. Proto to tvůj dědeček držel v tajnosti. Nechtěl zbytečně přitahovat jejich pozornost.“
„To mu zrovna moc nevyšlo,“ utrousil Hongbin hořce.
„Měli nějaký důvod vybrat si zrovna váš chrám?“ zamyslel se Taekwoon.
„Neřekl bych. Byl to den jako každý jiný.“
„Co když to souvisí? Co když má ten symbol na tvojí ruce co dělat s náboženstvím?“
„A proto zaútočili na náš chrám?“ podivil se Hongbin.
„Ano! Snaží se zbavit každého, kdo by mohl mít o jeho vymítací síle byť jen minimální povědomí!“
„Mniši…?“ pochopil Bin. „Chceš říct, že se tahle… znalost předávala mezi budhistickými mnichy?“
Taekwoon kývl. „Dávalo by to smysl, ne?“
„Hmm.“ Jonghyun přemítavě přimhouřil oči. „Stojí ten chrám ještě?“
„Jo. Nebo… ještě loni rozhodně stál,“ odvětil Hongbin. „Jak to ale vypadá s interiérem… nebyl jsem uvnitř od doby, co…“
„Nevadí. Prozkoumáme to,“ rozhodl Taekwoon a vstal. Jonghyun a Dongho se k němu připojili. „Třeba tam najdeme něco, co –“
„To nemyslíte vážně, že ne?“ šlehl ode dveří Hakyeonův rozzuřený hlas.
Vyjukaná trojice automaticky kecla zpátky na zadek.
„Dneska už po venku nikdo trajdat nebude! Jedna epizoda s parazitem mi bohatě stačila!“
„Promiň, hyung,“ zamumlali Jonghyun a Dongho rozpačitě. Taekwoon provinile sklopil oči. Uvědomil si, jak pitomý to byl vzhledem k situaci nápad.
Minki Hakyeonovi podal chladnoucí kakao. Ten se s poděkováním posadil do křesla, dál se ale mračil jako bouřkový mrak.
„J-jak je Jaehwanovi?“ osmělil se Hongbin k otázce.
„Spí.“
„Pořád? Nebo zase?“
„Zase.“
„Takže jsi s ním mluvil?“
„Hm.“
„A… byl to Jaehwan?“
Hakyeon přikývl. „Připrav se na děkovné ovace. Dneska jsem ho sice přesvědčil, že bez nich jistě pár dní přežiješ, ale co se zítřka týče…“ Ušklíbl se.
Hongbin zrudl. „Nemá mi zač děkovat. Nic jsem neudělal.“
„Zachránils mu život.“
„Neplánovaně. Byla to náhoda.“
„Ale zachránil. Mimochodem,“ Hakyeon střelil očima k Taekwoonovi, „dřív než chrám bych být vámi navštívil Narshu. Znáte ji. Beztak odtamtud všechno, co považovala za zajímavé, už dávno odnesla. Zmínky o tom znamení, co má Hongbin vypálený na ruce, nevyjímaje.“
„Jo, to máš asi pravdu,“ zamumlal Taekwoon uvážlivě. „Půjdeš zítra se mnou?“ obrátil se k Hongbinovi. „Myslím, že by noona měla vidět, jak podezřele čerstvě ten cejch vypadá…“
„Proč ne… Beztak jí už měsíc dlužím návštěvu,“ pokrčil Bin rameny.
Nemusel hledat dlouho.
V okamžiku, kdy se Aaronova zraněná noha podlomila, se všechno seběhlo neskutečně rychle.
Minhyun ze stolu popadl nůž, ještě před dvěma minutami určený k nakrájení dortu, a bez rozmyslu se vrhl na Jaehwana. Taekwoon zachytil Donghův zoufalý, leč odhodlaný pohled. Wonshik a Sanghyuk, oba popelavě bledí ve tváři, dali kývnutím na srozuměnou, že s nimi hyung může počítat. Všichni čtyři se chopili sklenic, třísknutím o hranu stolu je rozbili, a s těmito provizorními zbraněmi společně zaútočili na parazita.
Minkiho vřískot nabíral na intenzitě. Taekwoon potlačil nutkání vrazit skleněný střep do krku jemu a prudkým výpadem se pokusil bodnout vrčícího Jaehwana do boku. Nepovedlo se, parazitovy reflexy byly rychlejší, než se pamatoval.
Za Taekwoonem se ozývalo dupání a šramot – následované ranou, tříštěním skla a Hongbinovým bolestným vyjeknutím. Nedovedl si pomoct; ohlédl se.
Hongbin ležel na zemi ve změti střepů, jež se po nárazu vysypaly ze dveří jedné skříně, a dezorientovaně se sbíral do sedu. Soudě dle reakcí Minkiho, který zůstal strnule zírat na to nadělení, a Aarona, který se rozčileně snažil dostat z maknaeho sevření, Taekwoon pochopil, že tu došlo k nepovedenému manévru při záchranné akci.
„Hyung!“
Wonshikův hlas ho varoval právě včas, aby se stačil vyhnout Jaehwanově pěsti. Zavrávoral, klopýtl vzad. Podvědomě očekával, že přijde druhý útok – parazit se však prudce obrátil na druhou stranu, popadl pod krkem Minhyuna a zuřivě jím mrštil o regál s knihami. Mladík se bez hlesu sesunul na podlahu a obsah knihovny s ním.
Aaronův výkřik přehlušil všudypřítomný lomoz.
Šokována parazitovým nepředvídaným manévrem, na zlomek vteřiny ztratila čtveřice koncentraci. Což parazitovi stačilo. S řevem se rozmáchl, a než stihli Taekwoon, Wonshik, Dongho nebo Sanghyuk vůbec mrknout, ranou do obličeje je poslal k zemi.
Bylo bizarní, jak obrovskou silou a rychlostí ta… entita v Jaehwanově těle oplývala.
Taekwoon otevřel oči a zasténal bolestí. V hlavě mu tepalo a zrak jako by nebyl schopný přivyknout světlu. Vnímal zvýšené hlasy Jonghyuna a Hakyeona, smysl hádky mu však unikal. Slova splývala v nezřetelný šum; připadal si jako pod vodou. Zásadní nerovnováha mezi smysly byla takřka… paralyzující.
Pak ale tlumenou oponou pronikl další hlas. Hongbinův. Naplněný smrtelnou hrůzou. Taekwoon zmobilizoval veškerou svou vůli a těžkopádně se obrátil na druhý bok. V ten moment jej syrový nával adrenalinu přiměl zapomenout na vše, co by jeho tělo i jen teoreticky mohlo omezovat v pohybu.
Parazit našel druhý nejslabší článek skupiny.
Leželi na zemi, kořist i predátor, a Hongbin se zoufale snažil dostat z dosahu Jaehwanových hladově cvakajících zubů.
Ač to působilo takřka morbidně, Taekwoonovi se ulevilo, že parazit vyhodnotil zraněného Hongbina jako natolik snadný cíl, že se neobtěžoval lámat mu před prvním soustem vaz. Anebo… obecně se ví, že lidské maso chutná parazitům nejlépe zaživa, možná má ta beztvará kreatura prostě jen přehnaně gurmánskou chvilku… Tak či onak, on si Hongbina rozhodně před nosem sežrat nenechá.
Zašmátral rukou kolem sebe, hledaje svou rozbitou sklenici anebo cokoli jiného, čím by tu lidožravou stvůru v Jaehwanově těle mohl zneškodnit… V okamžiku, kdy nahmatal chladný povrch skla, místnost bíle explodovala. Tlaková vlna smetla Taekwoona zpátky k podlaze.
Jaehwanův nelidský řev naplnil místnost. Nadále se tyčil nad Hongbinem, avšak jeho tělo se prudce otřásalo jakoby v šíleném záchvatu. Za vše, zdálo se, mohla Hongbinova pravá dlaň, kterou se mladík bezděčně pokusil parazita odstrčit, a zasáhl jeho čelo.
Zářila. Hongbinova pravá dlaň zářila. A zářila tak jasně, že Taekwoon nepochyboval, že Jaehwanovi vypálí do hlavy díru.
Netrvalo to ani minutu. S posledním oslnivým zábleskem pak Jaehwan naráz zmlkl a jako podťatý padl nazad vedle Hongbina.
Nikdo ani nedutal. Všichni byli dočista ohromeni tím, čeho právě byli svědky. Dvě, možná tři vteřiny.
„Hongbin hyung!“ vyhrkl Sanghyuk a škobrtavě se k němu rozběhl. Rychlejší však byl Aaron, kterému se podařilo vymanit se z Minkiho sevření, a bez varování skočil Hongbinovi kolem krku.
„Jsi v pořádku?“
Když Taekwoon viděl, že Hongbin přitakává na souhlas, a taky že se nikdo jiný nemá k pohybu, zvedl se a obezřetně se přiblížil k bezvládnému Jaehwanovi.
Neměl na sobě ani škrábnutí; dýchal, puls pravidelný.
„Je hyung…?“ hlesl Hongbin.
„Naživu?“ Taekwoon sňal prsty z Jaehwanovy krční tepny a vzhlédl. „Ano, vypadá to, že mu vůbec nic není…“ Nevěřícně svraštil čelo. „Co jsi to udělal, Hongbine?“
„Já…“ Mladík se vyplašeně podíval na svou pravou dlaň. Vytřeštil oči, pročež Aaron soucitně sykl, jako by ho ten pohled fyzicky bolel i za Hongbina.
„Nemám nejmenší tušení.“
∦∦∦
„Nesu led!“ S náručí plnou sáčků se Minki bez dechu vřítil do obýváku.
Aaron se jako vzorný školák ihned přihlásil o jeden exemplář, který následně připleskl na zduřeninu na Minhyunově temeni. „Vážně myslím, že by pro tebe bylo pohodlnější, kdybych si sedl vedle,“ podotkl během čtvrthodiny už asi podvacáté, rozpačitě se ošívaje na jeho klíně. Na což jeho partner – už asi podvacáté – zareagoval nesouhlasným zavrčením a tím, že Aarona pevněji objal kolem pasu, aby mu snad chlapec náhodou neutekl.
Minki zatím obcházel všechny přítomné v místnosti a rozdával jim sáčky s ledem. Když došel k Hongbinovi, nervózně se zazubil.
„Ještě jednou se moc omlouvám, že jsem tě sejmul, hyung.“
Hongbin mávl rukou. „Přežil jsem a trvalé následky nemám.“
„Jen bouli na hlavě.“
„Jo. Díky za ten led.“
Minki předvedl něco podobné křivému úsměvu, otočil se na podpatku a se zbytkem nepotřebného ledu spěšně odběhl zpátky do kuchyně.
„Ten se ti bude omlouvat ještě dalšího půlroku,“ ujistil Hongbina se smíchem Dongho.
Mladík otráveně odfrkl, přitiskl si sáček s ledem na obražené místo na hlavě a pohodlněji se opřel o polštáře na pohovce. Zrak mu bezděčně padl na pravou ruku; obrátil ji dlaní vzhůru a zadíval se na složitý symbol vypálený na kůži. Měl ho odmalička, a dokázal by ho nakreslit snad i poslepu… Leknutím sebou trhl, když vedle něj beze slova přisedl Taekwoon a zamračeně ho vzal za ruku.
Pár vteřin na symbol zkoumavě hleděl, palcem se zvědavě přiblížil ke spálené kůži… nakonec však ucukl.
„Bolí to?“
Hongbin zavrtěl hlavou. „Mám tu jizvu, co se pamatuju…“
„Cejch.“
Taekwoon a Hongbin na Aarona udiveně zamrkali.
„No,“ Američan znejistěl, „podle mě to vypadá spíš jako cejch než jizva… ehm… brand,“ zkusil to raději anglicky.
„Ah, my chápeme,“ ubezpečil ho Hongbin. Taekwoon přitakal a shlédl nazpět k Hongbinově dlani.
„Jo, je to cejch. Rozhodně. A jo, vím, že ho na té ruce máš už roky, jenomže…,“ zdráhavě se zvrásněné kůže konečně dotkl, „teď to vypadá, jako by byl čerstvý.“
„Ale není. A nebolí. Vážně ne.“
„Kdes k němu vůbec přišel?“ zeptal se Dongho.
„V chrámu. Vypálil mi ho děda.“
„Jen tak? Něco ti k tomu musel říct, ne?“
„Jen, že se jedná o významný rituál… který byl dřív hojně oslavovaný, ale teď že ho musí provést v nejvyšší tajnosti.“ Koutky Binových úst zacukaly v trpkém úsměšku. „O jeho významu mě hodlal poučit, až nadejde ten správný čas. Už se k tomu ale nedostal.“
„Ještě nikdy jsem podobný symbol neviděl.“ Taekwoon bříškem prstu zamyšleně opisoval složité linie, natrvalo vtištěné v Hongbinově kůži.
„Děda ho měl na ruce taky. Ale schovával ho.“
Taek povytáhl obočí. „Neřekl ti proč?“
„Tvrdil, že je to pro nás nesmírně důležité, zároveň ale taky nebezpečné, a proto to musíme uchovávat v tajnosti.“
„Nic proti tvýmu dědovi, ale na srozumitelný objasňování ho evidentně moc neužilo,“ odfrkl Minhyun mrzutě.
„Nevím, jak vám,“ ozval se Sanghyuk, „ale mně přijde jasný, k čemu ten cejch slouží. Však jsme to viděli! Hongbin hyung je vymítač ďábla!“
Jmenovaný se nuceně zasmál. „Nepřeháníš to trochu?“
„Vyhnals z Jaehwana toho parazita!“
„To nevíme jistě…“
„Žádný řev, lámání kostí, ani trhání masa se ze shora neozývá, takže přepokládám, že si na Hakyeonovi nepochutnává,“ opáčil Wonshik suše.
„Odpusť si laskavě ten morbidní humor,“ zabručel Jonghyun zjevivší se na prahu. Nesl tác plný kouřících hrnků. „Jinak nedostaneš kakao.“
„Pořád si nemám sednout vedle?“ zajímalo Aarona.
„Opovaž se hnout,“ sykl Minhyun.
V polovině rozdávání kakaa se do obýváku přesunul i Minki, který Jonghyunovi pomohl se servírováním zbývajících hrnků. Sangyhuk ironicky poznamenal, že by se tím Minki mohl živit, za což si od kolegy maknaeho vysloužil políček za ucho.
„Myslím, že Hyuk má s tím vymítáním pravdu,“ prohlásil Aaron. „Parazitům se určitě nelíbí, že existuje nástroj, kterým je lidé dokážou zapudit. Proto to tvůj dědeček držel v tajnosti. Nechtěl zbytečně přitahovat jejich pozornost.“
„To mu zrovna moc nevyšlo,“ utrousil Hongbin hořce.
„Měli nějaký důvod vybrat si zrovna váš chrám?“ zamyslel se Taekwoon.
„Neřekl bych. Byl to den jako každý jiný.“
„Co když to souvisí? Co když má ten symbol na tvojí ruce co dělat s náboženstvím?“
„A proto zaútočili na náš chrám?“ podivil se Hongbin.
„Ano! Snaží se zbavit každého, kdo by mohl mít o jeho vymítací síle byť jen minimální povědomí!“
„Mniši…?“ pochopil Bin. „Chceš říct, že se tahle… znalost předávala mezi budhistickými mnichy?“
Taekwoon kývl. „Dávalo by to smysl, ne?“
„Hmm.“ Jonghyun přemítavě přimhouřil oči. „Stojí ten chrám ještě?“
„Jo. Nebo… ještě loni rozhodně stál,“ odvětil Hongbin. „Jak to ale vypadá s interiérem… nebyl jsem uvnitř od doby, co…“
„Nevadí. Prozkoumáme to,“ rozhodl Taekwoon a vstal. Jonghyun a Dongho se k němu připojili. „Třeba tam najdeme něco, co –“
„To nemyslíte vážně, že ne?“ šlehl ode dveří Hakyeonův rozzuřený hlas.
Vyjukaná trojice automaticky kecla zpátky na zadek.
„Dneska už po venku nikdo trajdat nebude! Jedna epizoda s parazitem mi bohatě stačila!“
„Promiň, hyung,“ zamumlali Jonghyun a Dongho rozpačitě. Taekwoon provinile sklopil oči. Uvědomil si, jak pitomý to byl vzhledem k situaci nápad.
Minki Hakyeonovi podal chladnoucí kakao. Ten se s poděkováním posadil do křesla, dál se ale mračil jako bouřkový mrak.
„J-jak je Jaehwanovi?“ osmělil se Hongbin k otázce.
„Spí.“
„Pořád? Nebo zase?“
„Zase.“
„Takže jsi s ním mluvil?“
„Hm.“
„A… byl to Jaehwan?“
Hakyeon přikývl. „Připrav se na děkovné ovace. Dneska jsem ho sice přesvědčil, že bez nich jistě pár dní přežiješ, ale co se zítřka týče…“ Ušklíbl se.
Hongbin zrudl. „Nemá mi zač děkovat. Nic jsem neudělal.“
„Zachránils mu život.“
„Neplánovaně. Byla to náhoda.“
„Ale zachránil. Mimochodem,“ Hakyeon střelil očima k Taekwoonovi, „dřív než chrám bych být vámi navštívil Narshu. Znáte ji. Beztak odtamtud všechno, co považovala za zajímavé, už dávno odnesla. Zmínky o tom znamení, co má Hongbin vypálený na ruce, nevyjímaje.“
„Jo, to máš asi pravdu,“ zamumlal Taekwoon uvážlivě. „Půjdeš zítra se mnou?“ obrátil se k Hongbinovi. „Myslím, že by noona měla vidět, jak podezřele čerstvě ten cejch vypadá…“
„Proč ne… Beztak jí už měsíc dlužím návštěvu,“ pokrčil Bin rameny.
Žádné komentáře:
Okomentovat